Nemám sílu od něj odejít

Reaguji na maikkynna:

to je právě taky můj problém...
měla jsem hodně kamarádek, ale jak jsem začala chodit s přítelem, tak jsme se vídali mín a mín..., no a ted už ani moc nejsme v kontaktu...
ty jsi vlastně psala, že jsi odešla za přítelem do jiného města... a tam někoho máš/znáš?
já jsem udělala to samé.., z Brna jsem šla do UH a ted si klepu na čelo...

Reaguji na ciaraaa:
šla jsem z Olomouce do Ostravy a v Ostravě pár přátel mám...chodím tam do školy, tak tam musím zůstat

Reaguji na maikkynna:

tak to je super..., hlavně dle mého něco podnikej... já jsem si našla v UH více přátel než v Brně, hlavne to jsou lidi ze školy...
chodím prave na kombinovane a odchazet se mi nechce.., jen musim nějak vyřešit bydleni, vůbec nevim jak to udělat. Ty už to máš vyřešené?

Reaguji na ciaraaa:
nemám to vyřešené v pondělí musím zase do ostravy a vůbec nevím jestli on na bytě bude nebo ne a když jo, tak nevím, jak se k sobě budem chovat.

Holky společný byt máte pronajatý nebo ho vlastníte napůl?

Jsme v pronájmu, tak to nebude takový problém vyřešit

Reaguji na Diplomka:

já jsem taky v pronájmu...

Reaguji na maikkynna:

taky se bojim co bude...
hlavně ted docela nevím kde budu bydlet...

Reaguji na ciaraaa:
taky vubec nevim, ale ted hned se mi to resit nechce.
a kdy jste se rozešli?

Reaguji na maikkynna:

já právě doufam, že po tu dobu co budu na bytě, tak bude o svých rodičů... a budu si něco hledat. Popravdě taky se mi to nechce řešit, ale čím dřív se nějak dohodnu, tak tím líp...
taky uvažuji, že bych v bytě zůstala...

v úterý... a vy? kontaktoval tě od té doby?
mě volala jeho mamka a nějak mě naznačovala at se k sobě vrátíme...

Reaguji na ciaraaa:
je to je náhoda taky v uterý...já jsem brečela a on se choval odměřeně a arogantně. pak odešel do práce a pomalu mi neřekl ani ahoj. odjela jsem k rodičům a od té doby se mi neozval ani sms prostě nic a já taky ne. je mi na nic, pořád na něho myslím

Reaguji na maikkynna:
tak to jsme měli fázi rozchodu na stejno..., taky se ke mě choval hrozně, tak jsem se jen utvrdila v tom, že dělám dobře...

mě je taky na nic, taky na neho myslím, ještě po tom, jak jsem mluvila s jeho mamkou... nejvíce mě dostaly její slova "a není to škoda?"... jsem jí chtěla říct, at se zeptá synáčka...
je to těžké..
ty jsi rodičům od něj psala? já jsem pravě jeho rodičům napsala, že jim děkuji za všechno... a pak mě volala jeho mamka...

Reaguji na ciaraaa:
nepsala, nechci mu doma dělat dusno a stejně by mi to pak vyčetl. Pořád čumím do telefonu, jestli se neozve i když je mi jasné, že ne..
Moje mamka si myslí, že mu to jednou dojde co měl, ale že už bude pozdě. Byla jse z jeho chování úplně zoufalá a ted, když jsem sama a vím, že už mě nemůže trápit, tak se mi trochu ulevilo. Ulevilo se mi v tomhle směru, ale trápení z myšlenek, jak to bude dál a co bude, jestli příjde někdo další a lepší, začalo

Reaguji na maikkynna:

já jsem jeho mamce pravě řekla, že bych chtěla, aby to zůstalo mezi nama...
já taky ...
to mi taky říkají rodiče, snad na to opravdu jednou příjde...
tak se bojím, že ho někdy/někde potám s někým jiným

Reaguji na ciaraaa:
tak se bojím, že ho někdy/někde potám s někým jiným

tak to mě děsí ze všeho nejvíc...ted nás to sice hodně bolí, ale jak je uvidíme s jinou, tak to bude další velká rána
a co ti vlastně řekl jak jste se rozešli? bylo mu to aspoň trochu líto?

Reaguji na maikkynna:

právě toho se bojím uplně nejvíc...
první říkal, že by chtěl pauzu, to jsem řekla, že ne a pak mi řekl, že proč dělám tak unahlené rozhodnutí (v tom mi přišlo, že mi dal najevo, že pro mě je ten nej)...
myslím, že ani ne...
a jak to probíhalo u vas?