Co dělat, když chcete rodinu a partner se k tomu nemá?

Reaguji na Miccy: prostě cítím, že bych chtěla s tím vztahem udělat něco už teď, třeba někam zajet, něco podniknout, cestovat, udělat si dovolenou možná, takhle mám pocit, že nic jiného než do práce a z práce a úklidu doma neděláme.... přítel mě miluje, ví, že chce žít se mnou, mít rodinu se mnou, ale asi ještě ne teď a já nejsem typ člověka, co by toho druhého do něčeho takového uháněl...

už mě to jejich mazání témat pěkně sejří

[reaguji]wikča to mě taky, ček se nějak v té diskuzi pohne a najednou utrum...

Reaguji na wikča: jak dlouho jste s přítelem vy? psala si, že to nemáte dobré s prací a tak....

Reaguji na wikča: jak dlouho jste s přítelem vy? psala si, že to nemáte dobré s prací a tak.... já pořád tak nějak doufám, že příjde ve chvíli kdy to nebudu čekat a nějak mě překvapí, ale zatím se tak nestalo...

napiš si kam by ses chtěla podívat a co dělat a pak to akorát odškrkávejte ze seznamu Já jsem zase kolikrát natěšená na wík že někam vyrazíme a člověk je po týdnu práce tak unavenej, že se ani nedonutí jít tam kam chtěl. Tak to mám teda já.

na podzim tomu bylo 5 let jinak mi bude na podzim 27 a tobě je kolik?

Jinak když je hezky o víkendu, tak si vyjdeme třeba na procházku, nebo na brusle zajdeme a tak. To zase tohle máme ok. Já si myslím že na ty naše trobelíny ta svatba musí prostě přijít sama, ale popichovat je k tomu musí někdo jiný, než my. to by jsme je pak zase uháněli jak někteří rádi vykládají! Někteří se prostě brát nechtějí, ale jak přijdou děti, tak pak změní názor.

Myslím, že je normální že chceš vztah posunout někam dál. Nejlepší by asi bylo si s partnerem sednout a rozebrat to. Třeba si lehce ujasníte jak to asi zkloubit, vaše plány...a půjdete do toho. Ostatně taky to píšeš, že chcete oba, tak v čem je problém?

Reaguji na wikča: no jak jsem psala, mě zatím jenom 22, než smazali téma, nějaká slečna psala, že má stejný sen a je jí 23, asi jsem ještě mladá, ale oba s přítelem máme sen mít rodinu a hezké bydlení, jsme skromní a na žádné zázračné objevy a nobelovku nečekáme máme vlastně už skoro vše, práci bydlení,zázemí, všechno, jen to chceme všechno během života pilovat a tak na mě teď přicházejí takové ty stavy, že bych chtěla nějakou změnu, něco prožít, něco podniknout, někam ten vztah posunout....

Jediné co aktuálně vím, je to že bez něj nemůžu být, ale nedokážu si představit budoucnost - jak co bude. Prostě jsem fakt na bodu nula a nevím jak dál

Reaguji na Zuziiikulus: problém je v tom, že nikoho do ničeho netlačím a přítel by si mě vzít chtěl, ale on není zrovna v tomhle ohledu muž činu, tím ho nechci nějak shazovat, je to skvělej chlap a lepšího bych mít nemohla, jen chci říct, že takhle může chtít si mě vzít dalších deset let a po deseti letech zjistíme, že ještě pořád nejsem svoji...

Reaguji na Miccy: asi je potřeba si o tom promluvit. A jemu je tak jak tobě? jestli je starej jak ty tak se nediv že nikam nespěchá. Chlapi to mají prostě trochu jinak

Podle mě když se lidi milují, tak k tomu nepotřebují nějaký papír. Asi taková nejsilnější věc, co může lidi spojit je asi dítě. Svatba se dá kdykoliv dohnat.