Co dělat, když chcete rodinu a partner se k tomu nemá?

Mě přijde, že plno chlapů prostě čeká na ten podnět od partnerky. Nejlepší bude, když si sednete a prostě mu řekneš, co tě trápí. A uplně normálně, narovinu, upřímně. Nesnáším takové to, jak se pořád vymýšlí "jak mu říct..", nechápu, proč kolem problémů chodit po špičkách. A taky se zamysli nad tím, zda OPRAVDU chceš svatbu a rodinu, nebo je to jen nějaký dočasný stav (třeba tě nevědomě ovlivňuje kolegyně v práci apod.). Asi to nebudeš chtít slyšet, ale dle mého názoru jste mladí a mě kdyby někdo ve 24 letech "nutil" do manželství a rodiny, tak bych nadšená rozhodně nebyla (byť je vztah super).

Reaguji na Ivčáááá: no jo, ale já ho do ničeho nenutím, proto jsem mu ani o tom neřekla nikdo mě neovlivňuje, je to delší stav, neříkám že bych to chtěla hned, jen se spíše bojím, že on se k tomu nikdy nerozhoupe...

Reaguji na Miccy: musíte si prostě striktně udělat plán, že tehda a tehda se vypíná a hotovo. Jinak to nepujde!

představ si že budete mít děti, ty nebudeš vědět kam dřív skočit a on bude mít pořád pohodičku u pc. Zavčasu si stanovte pravidla jak mile vyeliminujete trochu pc tak zase začnete žít

A proč musí být první krok z jeho strany. Tak mu prostě řekni, že bys ráda vztah posunula jinam a že by se ti líbilo být paní Novákovou (např.)

Reaguji na Ivčáááá: nevím... nevím jestli se chci připomínat...

Souhlasím! A to platí ve všech situacích, partneři by měli být schopni mluvit o všem.

Proč? Žijete spolu, počítáte se společnou budoucností, což logicky zahrnuje i svatbu... Neřekneš mu, že chceš svatbu do měsíce, ale jen si popovídáte o tom, jak to vidíte. To, že tobě se líbí myšlenka, že jste svoji a že bys ji chtěla časem realizovat, se nedozví jinak, než že mu to řekneš

Reaguji na Red_fire: no jo pravda, jinak o všem jsme schopni mluvíme, naopak jsme lidi, co dokáží mluvit o věcech několik hodin abychom je vyřešili, ani jeden nejsme člověk, co by řekl nech to tak, když je nějaký problém, ale nějak naivně jsem myslela, že tohle mu musí dojít samo

Njn, to je pak těžké... Ono mít tvoje touhy ve 22 letech není v dnešní době moc obvyklé, třeba už jen z tohoto důvodu to přítel absolutně neřeší. Fakt bych se toho nebála a prostě si s ním promluvila, max. uslyšíš, že by partner ještě rád počkal, že se na to necítí. Pokud nemáš doma uplného b.ba, tak si s tebou normálně popovídá. Ženský se pořád chtějí vdávat, ale sedí doma a čekají, co bude. Můj partner by se třeba rád oženil, jenže já zatím svatbu nechci, taky se normálně zeptal, probrali jsme to, oba máme jasno a třeba za dva roky to proberem znovu... Hlavu ti neutrhne, neboj (doufám )

Taky bych si promluvila přímo a nebo můžeš zkusit, když se budete dívat na nějakej film kde je svatba tak říct třeba jé to je krása, to je hezká svatba viď atd. a potom nadhodit jaká by se líbila jemu - tak trochu skrytá manipulace

Ale je fakt že v tomhle věku se kluci ještě moc ženit nechtějí, ikdyž už znám pár případů z okolí co už jsou sezdaní v tomhle věku..

Taky jsem s přítelem něco málo přes 3 roky a mám úplně stejné pocity... Že je na čase posunout vztah o kousek dál, nebo alespoň společně získávat nový zážitky... Máme se rádi a je nám spolu hezky, ale přítel by se se mnou nejradši jen válel v posteli u filmů, pak zajel do Mekáče nebo naší oblíbený pizzerky... A já tohle trávení času miluju, ale přecijen, jako veškerá náplň společně strávenýho času se mi to zdá poněkud málo... Promluvili jsme si o tom na rovinu, souhlasil, ale že by alespoň jednou pak přišel s nápadem na nějakou aktivitu... Nic... Přesně.. Je vyzevlenej a nejradši sedí u PC her s kámošema... Já proti tomu nic nemám, pokud by se mi věnoval a aspoň občas by se měl k nějakému výletu, procházce, návštěvě ZOO... Co zabírá, je třeba koupit slevovej voucher na víkend v hotelu, zarezervovat termín a prostě mu to oznámit.. A on si to pak pochvaluje, že to bylo super...

Myslím, že Ti chybí to samý, prostě to posunout o kousíček dál... Ale přecijen s vdáváním a rodinou bych na něj netlačila (klidně můžeš říct, že se těšíš až budeš jeho paní - spíš než "A kdy už se konečně vezmeme?" ) Mně se hrozně líbí i varianta zasnoubení na neurčito... Jako znak, že to spolu myslíte vážně... )

Upřímně doufám, jak tu někdo psal, že jsou jen opoždění a že to přijde.

Holky jsem na tom stejně ... teda ještě spolu nebydlíme, ale spíše myslím to trávení času .. Jsme spolu jenom o víkendech .. já pracuju a studuju on studuje a je na koleji .. A víkend? Prosedíme doma čuměním na filmy nebo hrajeme hry .. které sice nemám moc ráda, ale aspoň dělámě něco spolu ... A já bych tak ráda někam zašla .. občas zajdeme na bazén a do sauny a to je tak vše .. a když mu řeknu tak on tak půjdeme příští týden .. a jdeme víte kam .. Za tři roky co jsme spolu jsme nebyli ani jednou třeba v Zoo ... vůbec nevím co s takovým peciválem dělat
Jako jinak je skvělý, hodný, zábavný a ja ho miluju, ale tohle mě štve :-/

fuuuuha, holka zlatá, to poznám, takého som mala aj ja. PC vo voľnom čase je zle, zle, zle! Zakázala by som to. Mužom obzvlášť.

inšpiruj ho. Majte svoj vlastný život, ženy! Ste šikovné, akčné, nemusíte s nimi vysedávať u hier a filmov dokelu! Je jar, neviem čo vás baví alebo by vás mohlo baviť, viem len poradiť, čo robím ja, chodíme s kamoškami liezť na malú horolezeckú stenu (bez lana), chystáme sa už aj na skaly s lanom a ... zrazu chce ísť aj ten môj (aj keď na to, že by vysedával doma, sa ja sťažovať nemôžem). chodím na bike túry von z mesta, s ním alebo s priateľmi, teraz je na to náááádherné počasie chodíme do hôr, na chaty, na pivečko, atď atď. Nemám problém si chodiť sama po svojom, on sa často spontánne pripojí. Alebo ja k nemu. Ale viem, že presne to sa mu na mne páči - že s ním nezostanem sedieť za počítačom doma.

Přesně to jsem si také řikala... "Však se umím dobře bavit i bez něho" a vyrazila s kamarádkami na večeři, cvičit atd... A snažila se přesvědčit, že mi to nevadí... A pak se mi to "povedlo" a vážně mi to bylo jedno... A to už se fakt můžeme rozejít...

Samozřejmě je v pořádku mít i svoje zájmy, koníčky a kamarády... A je perfektní, když ho to vyburcuje taky k nějaké aktivitě...