Názory na sebevraždu

Bany
Buď ráda, že si se s tím nesetkala, já prožila pár let v děcáku a těhle rodiných příběhů mám zásobu....
Jinak s tou lhostejností je to takové, že si člověk někdy neuvědomí...třeba to ti ostatní neslyšeli (a nebo taky nechtěli slyšet), já se ale praštila do hlavy a snažím se nepřehlížet...ono mě to nestojí nic a druhému to může pomoci....pamatuji si, jak mi do emailu přišel takovej moc dojemnej řetězáč, sice možná vymyšlenej, ale byl fakt fakt dobrej...a byl by k tématu, jdu ho najít

Ano, tak to mám taky. Navíc se mi do toho kupí další a další problémy, které už snad ani nevnímám. Je to opravdu zoufalství (hodně už jsem přispěla i do rubriky rozchod, nemám práci a nechce se mi žít ). Zůstala jsem sama s dcerou a nemám prakticky nikoho, kromě nemocné matky, a nemáme už ani z čeho žít, protože nemám práci, ale tohle všechno by se dalo prostě nějak zvládnout, to jsou takové ty materiální věci, ale nejhorší je ten duševní stav, ale to podle toho, co říkáš, moc dobře znáš. Kde nabrat tu sílu, když jí sama nemáš a ani nemáš odkud ji načerpat a ještě by jsi ji měla dávat svému dítěti...A nejde se hnout z místa. Nevím, jak to přesně vystihnout, ale napsaly jste to tady vesměs všechno, tak jak to mám i já. Je to taková šílená beznaděj a když by člověk tisíckrát chtěl, tak prostě nemůže...Snad až teď si začínám uvědomovat, že mám opravdu problém, nikdy jsem to tak nebrala. Myslela jsem, že mám jen těžkej život, pak jsem si začala uvědomovat, že si toho spoustu způsobuju sama, ale proč...a teď už pomalu začínám chápat i to...ale je to zvláštní pocit, najednou zjišťujete, že se vůbec neznáte a s hrůzou objevujete, že jste třeba někdo úplně jiný, než jste si vždycky o sobě myslely...

Katti
a to nemáš ani žádné kamarádky,které by ti byly oporou.Jasně finanční podporu ti třeba dát nemůžou,ale já se svýma kamarádkama se navzájem podržíme,třeba ohledně chlapů,pomáháme si navzájem s dětma,nevím a prostě v různej věcech.Někam si s dětma vyjedem.A myslím,že takové ,,drobnosti'' člověka podrží,když mu není zrovna nejlíp.

Bany
Mám vlastně 3 kamarádky, z toho jedna je velmi pracovně vytížená a když ji zbyde nějaký volný čas, tak ho samozřejmě tráví s přítelem a do toho ještě přestavuje byt, další má čerstvě narozené mimi, a ta 3 má děti 2 a ještě bydlí 30 km ode mě a navíc tam, kde jsme prakticky bydleli s mým bývalým partnerem. A hlavně, všichni mají své rodiny, takže vesměs nemají čas. Je to trochu komplikovanější, než bych to všechno vysvětlila, tak bychom tu byly asi dlouho...

Ano, rozumově se snažím o tom také přesvědčit, ale pořád mi to nejde. Jak na to?? Něco mi říká (asi ten rozum), měla by jsi, ale na druhou stranu o tom vůbec nejsem přesvědčená, jako bych postrádala ten smysl, nebo nevěřím, že to pomůže, nebo nevím...Nemám už vůbec ponětí o tom, co je správné a co ne, nemám vlastně ani žádné hodnoty. Mám jen jeden veliký chaos a netuším, co je v pořádku nebo co už není. Potřebovala bych asi také sama sobě odpustit a naučit se žít sama se sebou. Hrozně ráda bych to vyjádřila přesně, ale nějak nemůžu najít slova, snad pochopíte, co tím myslím...

Liz
No vidiš a mě AD dali a stejně mi řekli, že mi nepomůžou. A navíc poprvé mi psychiatr dal AD, který PODPOROVALI chuť na sebevraždu... bylo to nějaký AP.. nevím přesně,ale tohle mi řekla moje doktorka po prvním pokusu. Tak nač jsou taková AD, která dávají lidem bez deprese a navíc s takovým vedlejším účinkem?

Co se týče vysazení. Já léky vysadila, je to přes měsíc a je mi fajn,lépe než s nima. Jenže já prostě nemám deprese, jsem přecitlivěla a doktorak mi dala AD, který mi nepomůžou. Je pravda, že se jinak předepisují léky, jako Lexaurin. Je to lék, který vám pomůže,ale je silně navikový. Když jsem ho chtěla po mé MUDr.,tak mi řekla, že ani náhodou. Je to jakoby alkoholikovy předepsala flašku.
Mě moje ze začatku řekla, že kdyby mě měla dát do pořádku, tak to jsou roky terapie. Místo toho mi nacpala léky. Přišla jsem tam v době, kdy mi bylo zle,ale myslím, že léky nejsou vše, co vám pomůže. Jelikož prostě AD jsou mi na dvě věci, tak zkouším bez nich.

Katti
Holka, ty ses, podle toho, co čtu, dostala na to dno od kterého by se mělo jít jen nahoru. Osobně radit ti nejde, aspoň jak jsem to mnívala já, tak mě rady ostatních jen štvali. A to jen z toho důvodu, že jim bylo líp a nikdo se neuměl vcítit do toho, co já prožívám uvnitř a takový ty řeči typu - bude líp - to bylo nejhorší. Mě mohlo si povídat s lidma, který jsou na tom stejně. Ne, že bysme se utvrzovali v tom, kdo je na tom hůř,ale když jsem slyšela okolí a jeho příběhy, tak jsem si uvědomila, že to mé dno, je hodně vysoko oproti dnům druhých. V tomhle směru jsem byla sobec v tom, že jsem využivala jejich příběhy ke svému zamyšlení. Jenže s tímhle se opravdu setkáš asi jen někde v léčebně. Jinde takové příběhy nenajdeš snadno.

Hlavně ať neberou nikoho s sebou. Jinak si myslim,že je sebevražda moc jednoduché řešení.

Sebevražda je hrozně sobecká věc. Nikdy bych jí nespáchala, kdybych věděla, že jsou vedle mě lidí, kterým bych tím mohla ublížit. Už jenom proto, že moje mamka se chtěla zabít když mi bylo nějakých 5, dozvěděla jsem se o tom zpětně. Mimochodem, do dneška si to nemůže odpustit a i já někde hluboko v duši taky, i když jsem jí to nikdy neřekla a nic jí nevyčítám. Pro mě to je jednoduše znakem toho, že je člověk slabý a zbabělý...

allase
Tak ti přeji, aby si byla vždycky tak silná a nikdy tě nepotkal nějakázlá věc, okolí se na tebe nevykašlalo, atd.

Liz
Bohužel já se setkala jen tam. Za zdí, jak říkám životu mimo léčebnu, mam pocit, že lidi si furt na něco hrají. Neukazují, že jsou taky jen lidi,ale furt je to o tom, že každá má být takový a takový. Lidi se soudí podle toho, jak vypadají, co na sobě mají. Teď to říkám masově, ne za jednotlivce.

Vždyž ten, kdo napíše, že ten kdo spáchá sebevraždu, či je slabý, tak podle mě se mu nikdy nestalo nic zlého.

Jak jsem psala, u mě to není slabost, u mě je to o tom, že ten člověk bojoval,ale prostě už nevěděl jak dál, okolí nereagovalo, či on nechtěl ubližovat jiným,...

tyweee
Nepiš bohužel, buď ráda...I když já tohle beru taky jako takovou inspiraci pro sebe alá neremcej, seš na tom ještě dobře, i když je to takový...no takový, ale v podstatě by se dalo polemizovat a tom, kdo koho tahá z louže, protože já přestože se okolí v tomhle snažím většinou pomoc, vyslechnout a být oporou, ve skutečnu potajnu vysávám Jako v dobrý slova smyslu, když se člověk nechá jen vysávat a nevysává sám tak si zadělává taky na ******.....

tyweee
víš co,myslím si,že někteří lidé opravdu na sebevraždu za celý život nepomyslí.Třeba mě se taky ještě nikdy do hlavy taková myšlenka neusídlila.
A myslím,že právě allase na to kouká právě z tohoto pohledu.Já jsem zase zamindrákovaný člověk.Ale většina ženských mindráků se už v dnešní době dá odstranit,ale když je to v duši tak je to o moooc těžší.

daty
Jsme takový upíři dneska jdu upířit, tak bude líp.