Návštěvy na noc

Upřímně, jak to tak čtu, mám strach, že podobně to budeme mít s přítelem - já se s kamarádkami domlouvám na setkáních během dne, občasné přespání je milé zpestření. Přítel má kamarády... chlapy... ehm...
Zatím bydlíme každý u rodičů, ale co dělat, až se sestěhujeme do jednoho bytu... Zatím to vypadá, že pokud něco, pak 1+1 - a to je jasný argument pro každého

jo to je taky děs..příjde mi, že někteří nevědí, kdy je čas odejít. Příjde mi to až neslušný.

jej to mi ani neříkej, ale bud ráda, že tam jsou "jen" těch pět hodin nebo musíš tchýni opít

ono kamarádky to je úplně něco jiného..spíš myslím známé..respekt. jeho známé, které moc neznám. Nejhorší jsou páry, mě by ani nevadilo, kdyby tady měl kamaráda, to at si dělají co chtějí..

jj 1+1 to se tam pak nikdo s váma nevejde bud v klidu...heh...

Holky my jsme se včera kvůli tomu zas chytli. Já jsem mu říkala, at klidně přijede ten jeho kamarád, jdou si někam zapařit a tak. Ale proč sebou bere tu přítelkyni. Ona je jiná a taková tichá. Ještě psa, no ten mi nevadí
řekla jsem, že pojedu domů k rodičům, stejně jsem to měla v plánu a on souhlasil. No a když ten kamarád volal, tak mu to řekl a on že ale co ta jeho tady bude dělat,že se bude nudit..tak řekl, že když tam nebudu, tak nepojede ta jeho a když nepojede ta jeho, tak ani on, protože ona ho nepustí..no to už je nad moje chápání..ale kdo z toho vyšel nejhůře? ano já...jako nějaká tragétka co to musí komplikovat a utíká k rodičům..jsem přítelovi řekla, že at nedělá nějaký výmluvy a at to řekne narovinu, že je pro mě u cizích lidí nerada přespávám a naopak, že nemam ráda tyhle návštěvy na noc..na to mi řekl, že to by nepochopili a mysleli si, že jsem divná...tak co na to říct

No do pr... To už je nad moje chápání Co tobě je po tom, co si bude myslet nějaký jeho kamarád (navíc očividně ne "nejlepší") a co teprve jeho příelkyně? On je ten tvůj milý fakt docela mimo... Já bych to obrátila - ty si udělala ústupek, to, že bys nebyla doma, je jasný vstřícný krok, mohli by být "odvázanější" Takže to jeho přítelkyně je "divná", že ho pak nechce pustit, ne? Stíhačka, která musí být všude s ním... Tohle zkus příteli říct, klidně naplno a ať to řekne i kamarádovi, protože proč zrovna TY, která pro jejich spokojenost opravdu něco udělala, bys měla být ta nejhorší?! A upřímně, možná to je skvělá holka, ale to, co řekla, mi fakt přijde pro dlouhodobý vztah neúnosné.

Navíc, když už nic jiného, štvalo by mě, že se za tebe neumí (a ani nechce) postavit - a to jde jen o takovou blbost...

Reaguji na Red_fire:
viď mě to taky hrozně štve, když jsem mu řekla, že to teda komplikuje ta jeho přítelkyně, že by i pro ně bylo lepší byt tady spolu, tak on, že prostě on bez ní nepojede. Takže on vlastně tu svojí "poslouchá" ale ten můj mě ne..řekla jsem, že tady teda budu, aby panička přijela..dělám to jen pro přítele. Ale teď se stalo něco v rodině a musim odjet, ale přítel mě zas přemlouvá, at to pár dnů vydržim, že tam pojedem v neděli..no hrozný a to už mi oznámil, že v srpnu přijede jeho familie a ségra na pár dní..
Jinak ta holka od toho přítele mě fakt štve. Přítel říkal, že jí nemusí, že mu není sympatická..a mě jí cpou...

Tak to už bych po něm hodila talířem, fakt. Zakroč rázněji, snad ještě není pozdě...

Je to byt, který obýváte společně - je to tedy váš domov. Je jasné, že ty zřejmě děláš vše proto, abyste se tam cítili oba co nejlépe, bezpečně, aby tam bylo čisto a útulno - a on to očividně nebere a vůbec ho to neštve.

Zní to hrozně, ale když mám pocit, že je mnou zametáno a že i přes mé asertivní a vstřícné chování mě přítel nerespektuje - začnu být hysterická. Ječet, vyvádět, vyhrožovat... Jen na chvilku, pak prásknu dveřma a je to. Opradvu jen v nejnutnějších případech a zřídka, ale milý je zaskočen, otřesen a ještě se nestalo, že by mi nevyhověl. Obvykle se pak "chytne za nos" a dojde mu, že taková nebývám, čili mě musel opravdu vytočit. Na přítele se tedy v tomto ohledu vys.. z vysoka, co jiného na to říct.

Já myslím, že jim ustupuješ až moc. Já tě naprosto chápu, můj dům - můj hrad, návštěvy jsou vítány, ale bez pyžama.
Možná hodně záleží i na tom, koho byt je - u nás je byt jednoznačně můj, takže starý si tam nedovolil vodit noční návštěvy, pokaždé to řešili tak, že se slezli někde na něčí chatě a b*rdel dělali celý víkend tam. Samozřejmě beze mne, jeho kamarády znám, protože jsou to převažně i mí kolegové, ale rozhodně jsem nikdy nepociťovala potřebu nuceně krafat s jejich přítelkyněmi a manželkami, nějak nemám o čem ani když se náhodou potkáme ( holt, není to omlázko ... ) . Když jsem měla potřebu vidět se s partou já, naplánovali jsme sraz taky někde v Beskydech na horském hotelu, starý jel taky, ale nikdo jej nenutil. Nedá se to tak řešit i u vás ještě před tím, než se začne doma házet talířema ? Když už jsme u toho, mne by to vadilo i opačně : necítila bych se dobře, kdybych měla spát v cizí domácnosti, neberte to prosím, jakože se vyvyšuji, to opravdu ne - ale prostě mám nějaký blok nebo co .
Každopádně, nechat se pravidelně vmanévrovat do role té, co chystá chlebíčky, baví tiché puťky - přítelkyně a u toho v duchu skřípe zubami, no to by mě mohlo ... !

hysterka nejsem..ale teď jsme se zas chytli..kamarád volal v kolik teda dorazí..
A mě vytočilo už jen tohle. Tak jsem přítelovi říkala a tobě jako nevadí, že je to přes mou vůli, že mě to šíleně štve, že jsem naštvaná...taky jsem říkala, že si na just něco naplánuju na sobotu, nebo na večer..a on, ale co tady bude dělat ta jeho, když já budu něco dělat s tim kámošem na bytě..prostě mi jí chtějí ještě takhle nacpat.jsem vzteklá k prasknutí. Teď jsem tady zas nabručená ale nepomůže nic..říkal já vím, že ti to vadí, ale co ted mam dělat, on bez ní prostě nepojede..

Reaguji na dadabus:

ono se u nás talířema nehází ani se nehádáme nějak nahlas..to jak píšeš by mi taky vyhovovalo a vyhuvuje..taky nemam potřebu tady tlachat a obskakovat jeho přítelkyni, se kterou si ještě nemám moc co říct, protože je taková tichá zabržděná..no holky asi není zbití, musim to nějak překousnout..ale jsem tak naštvaná, že bych těma talířema opravdu mlátila

tak to mám právě uplně stejně,ale on to nedokáže pochopit..proto mě udivuje, že sem ta holka chce přijet, když ví, že přítel říkal tomu jejímu, at přijede sám..to bych se urazila a nepřijela..

to mi povídej...na štěstí to není časté..

Já taky ne, takových 360 dní v roce Ale hold některé argumenty mě prostě přivádějí do mdlob...

jako taky umim zakřičet nebo spíš se rozčilovat a dát najevo, že jsem vážně ale vážně naštvaná..

Já návštěvy přímo nesnáším. Na kafe, na chvilku, proč ne. Ale jak už uběhnou 3, 4 hodiny, už jsem nervní. A to ať jde o o kohokoli, včetně mé rodiny. Jsem na svůj prostor a své věci citlivka, dělá mi zle už když někdo použije náš záchod. Prostě extrém. Nemyslím to zle vůči těm lidem, ale cítím to tak a vím, že s tím nic neudělám.
Partner mě naštěstí chápe a dokonce bych řekla, že mu to i vyhovuje.
Naopak zase samozřejmě "ctím" domácí prostor druhých. Nerada se někde zdržuji delší dobu, to už je mi příjemnější pozvat dotyčnou osobu do kavárny, než abych jí trávila čas doma.
A přespání už vůbec netoleruji. Když je někde problém, např. bratrovi ujel poslední vlak, nechala jsem ho samozřejmě přesapt u nás. Nebo v našem městě havarovali naši známí večer, tak samozřejmě taky přespali u nás, do hotelu je posílat nebudu. Ale dobrovolně ani omylem a to máme velký dům, takže v prostoru problém není.

také s tím mám problém. U mojí rodiny mi to teda nevadí, ale u rodiny od přítele nebo jeho kamarádi to mi vadí hodně. a taky lpím na to, aby nikdy nikdo nespal v mojí peřině..prostě je moje a hotovo
Máš super, že to přítel taky nevyžaduje.

tak to mi problém vůbec nedělá, moje rodina..ségra a tak.. to jsem naopak ráda..ono hodně záleží jaký vztah s tím člověkem máme..

já si taky myslím, že všeho moc škodí a není nic horšího, než když se někteří pořád nemají k odchodu když u nás spí známí, tak funguje takové nepsané pravidlo, že druhý den se ještě společně nasnídáme a pak odjíždějí myslím, že to tak vyhovuje všem

já celkově nemám ráda kamarády od přítele...ze začátku vztahu jsem se snažila být milá,když jsme se s nimi scházeli, protože jsem si říkala, že se musíme více poznat a musím tomu dát více času, aby mi sedli...ale ani po několika měsících se to nezlepšilo, takže jsem začala pomalu a nenápadně na přítele "tlačit" abychom se s nimi už tak často nevídali a postupně jsme se s nimi přestali společně stýkat úplně a to už je pár let...nemám problém, když se s nimi baví on, to je jeho věc, ale hlavně ať mě nenutí abych byla u toho s nimi....takže u nás nepřipadá v úvahu ani to, aby si je přivedl domů na návštěvu...a přespat někoho ze známých bych u nás taky nenechala...to mi opravdu hodně vadí, i když jde o moje známé...já osobně přespávám jen u rodičů a rodiče u nás, jinak bych nikoho nesnesla

přesně tak, když ti nesedí, tak proč se s nimi nuceně bavit..vždycky se najde někdo, kdo ti z jeho strany může sedět a potom není důvod proč něco nevymyšlet, ale abych nuceně musela být s jeho kamarády, ale mě by to snad ani nevadilo..nejvíc mi na tom vadí to, že mě dávají dohromady s jejich přítelkyněma, které bohužel nejsou moje krev..

tak to vidíte kolik vás nebo nás tady je, že to nemáme rádi a přítel si myslí, že je to normální, že jen já jsem divná..ach jo, jak mu to vysvětlit

to je myslím to uplně nejlepší když už přespí, tak ráno domů..