Nečekaná návštěva

Každý slušný člověk se vždy předem na návštěvu ohlásí, aby se ujistil, že nebourá hostitelovi program a přichází vhod. Mám štěstí, že mám za přátele jenom slušné lidi. Když zvoní někdo, kdo je nevítán, neotevřu - ale to znám spíše už jen z minulosti.

Já zásadně neotvírám pokud jsem v pyžamu či ve spodním prádle, pokud jsem rozcuchaná, pokud nejsem namalovaná a moje pleť nevypadá tak jak bych si přála a pokud jsem po tahu a není mi právě dobře. V tuto chvíli mají nečekané návětěvy prostě smůlu. Jinak sice otvírám, ale že bych měla nějakou velkou radost...to asi ne

Já taky nečekané návštěvy vážně nemám ráda. Moji kamarádi se vždycky ohlásí, spíš to maji ve zvyku příbuzní se nečekaně zjevit :/.

Ježiš, to dělal přítelův brácha, snad nikdy nedal vědět předem, že přijede, ale třeba zavolal, že se za 10 minut staví na kafe, my třeba ještě v posteli... Nebo takhle přijel ještě s přítelkyní a dvěma dětma, prostě zavolá, že se za chvilku staví, já to dost dobře nechápu, no. A přítel bohužel nebyl takový typ, aby bráchovi řekl, že teď zrovna ne...

Přesně, dělám, že nejsem doma. Jedinou výjimku uděluju pošťákovi - ale ten zas chodí téměř na čas, a navíc už ho stejně očekávám

Reaguji na neskwik:
Já to přímo nesnáším a klidně jim otevřu, ale dovnitř je nepustím. Není vhodná doba, nečekala jsem to, tečka.
Považuji to za hulvátství a neslušnost.

Reaguji na Storm: Občas se mi taky stane, že někdo nečekaně zazvoní. Sice je pustím dovnitř, ale taky bych ráda věděla, jak některé nepustit, když se to fakt nehodí.

To normálně řekneš, že jsi je nečekala a zabouchneš dveře? Jak přesně to probíhá? Potřebuju nějaký fígl.

Já bych řekla, že se někam chystáme a že už prostě máme jiný plán...

Reaguji na aurecon:
Já zkouším různé věci, na každého platí něco jiného
Např. že zrovna uklízím a nemám je kam usadit, že mám rozdělané papíry a nemám čas, že zrovna pes a s kocourem divočí, že se musím nachystat někam...
Nebo že se mi to jen teď zrovna nehodí.

Díky za odpovědi, to jsem ráda, že to takhle nevnímám jenom já. Já mám společnost ráda, ale jedině, pokud k nám přijde na návštěvu po vzájemné domluvě. Máme s manželem jedny společné kamarády (rodinku s dítětem) a ty by k nám chodili každý den (obrazně řečeno), no prostě často, ale sami nás k sobě nepozvou, chtěji se scházet u nás...a normálně nečekají na naše pozvání, jen nám oznámí, že dorazí. Takhe to bylo včera - manželovi bylo řečeno, že v pět jsou u nás, ale my jsme na tuto hodinu měli jiné plány. Manžel mu řekl, že né, že se to nehodí. A mě najednou v pět dorazí sms - Jsme u vás před domem, potom opakované prozvánění...my jsme na zprávu nereagovali a na prozvánění také. A pak nám sousedi říkali, že nás tady hledala celá rodina i s dítětem. Chodili okolo plotu, nahlíželi přes něj, apod. Já to vážně nechápu.

Ae nejlepší je asi říct pravdu, že se to teď nehodí, že se domluvíme někdy na jindy a tečka.

Tak to fakt nechápu, nedokážu si vysvětlit, co lidi vede k tomu, aby přijeli, když jste jim slušně a jasně řekli, že už něco máte.

Tak to já většinou neotevřu, nebo řeknu narovinu, že se mi to teď nehodí. Chodit někam neohlášeně je pro mě nevychovanost a docela i drzost. Já teda málokdy jdu k někomu aniž by o tom věděl, nebo alespoň zavolám, jestli se mohu stavit.

Propána, to je hrozný... To bych se asi neudržela a něco opravdu rázného bych jim řekla, to je přece neslušné