Mít ještě třetí dítě ''na stará kolena''?

a k tomu ještě přibude přechod, přijde mi, že tyhle dvě věci najednou se nedají snad ani přežít

já mám skoro stejně staré děti, je mi sice o trošku více, ale jsem šťastná že už odrůstají a že mám svůj klid a můžu se plně začít věnovat sama sobě, což moc nejde když jsou děti malé

mám kamarádky které si pořídily ve 40 třetí dítě, ale taky mám 2 co si pořídily první. Jena má už hocha 12 a docela špatně to zvládá, druhá má terpve 7 měsíční miminko, tak uvidíme jak to bude zvládat nadále

já za sebe říkám ani náhodou, ono se mi to možná mluví, když vím že ho mít už nikdy nemůžu, nevím, třeba to ovlivnilo i můj názor

Jednou jsem podobné informace, které zde rozumně píšete vy, sdělovala v tématu "Kdy si ještě lze pořídit první dítě" (jistě kdykoliv, dokud jsme plodné), ale tam se na mne budoucí prvorodičky dost zlobily, když jsem jim říkala o problémech, které mohou mít po padesátce, když se sejde naráz puberta dítěte, přechod matky, druhá míza otce, nemoci prarodičů, problémy v zaměstnání ...
Sama jsem měla druhé dítě v 35 a dává mi to zabrat, a to trpím jen částí z výčtů možných problémů
Ale na druhou stranu si myslím, že pokud jde o druhé či třetí dítě, tak tvoje kamarádka má dost zkušeností s výchovou, starší děti jí pomůžou (nebo taky ne, ale možná jo), rozhodně není stará na třetí dítě, jde spíš o její obavy z laktační psychózy, kterou měla.
A to se dá dnes řešit, ne?
Já jsem jí měla také, u prvního dítěte, ale měla jsem muže, rodiče a kamarádky, tak jsem to zvládla.
Docela jsem pak chápala, že ženy, které jsou opuštěné, nemají žádnou oporu a po porodu u nich toto propukne, mohou s dítětem třebas vyskočit z okna..lidi tomu nerozumějí, nechápou, proč to ta žena udělá, ale ona má hormonální bouří v těle vyvolaný takový děsivý pocit strachu, utkvělé myšlenky, že to dítě prostě nemůže vychovat, že to nedokáže, že se s ní bude jen trápit.. Mě třebas pár dní napadalo, že dítě musím dát někomu jinému, protože já se o něj nemohu postarat, ale ne v té chvíli, to jsem se starala normálně, ale jakoby výhledově, prostě během jeho celého budoucího života - to mě trápilo, když bylo dítěti týden! Tehdy se samozřejmě o tom nic nevědělo, žádná osvěta nebyla, ale kamarádka měla muže pediatra a ten mi napsal léky, které nepřecházely do mateřského mléka a do 14 dnů vše odeznělo a pak už jsem se tomu jen usmívala. U druhého dítěte jsem na to byla připravená, ale nic nepříšlo.
Takže ať to kamarádka konzultuje s lékařem, určitě jí může napsat něco na zklidnění, něco, co jí pomůže, jen na pár dní či týdnů, jen na začátek.
Já za sebe bych v jejím věku do toho šla, třebas to bude to nejlepší dítě ze všech!

Tak kamarádka se nakonec rozhodla, že už do toho nepůjdou(hlavně tedy kvůli strachu z té deprese poporodní). Její manžel teď jede na rok na služební cestu a bude doma jen na týden co dva měsíce, takže by to snažení stejně moc cenu nemělo a rozhodla se, že tak za 2 roky, až už budou děti samostatné na to zůstat doma samy, tak pojede s manželem tak na rok na střední východ, zkusit něco nového, což kdyby si pořídila další dítě teď, tak už by vlastně nikdy nemohla (nebo mohla, ale v nějakých 55 začínat v cizí zemi asi není to pravé ořechové).

Kaamrádce a manžovi je 47 let a mají dospělou 25 letou holku a druhou 6 letou - naprosto v pohodě ..

Příští měsíc oslavím 35 let. Mám dvě dcery 9 let a 1,5 , též si pohrávám s myšlenkou na třetího potomka. Ani nemyslím že bych to nezvládla nebo byla stará ale spíš takové ty praktické věci např. kam to dítě ubytovat.Předpokládám že ta starší půjde do puberty a nevím jestli jí bude dělat zrovna dobře když bude muset sdílet pokoj ještě se dvěmi o dost mladšími sourozenci. Nerada bych jí nějak ublížila. Navíc když jsem se ptala na její názor razantně dalšího sourozence odmítá. Manžel ten by zřejmě také do toho šel navíc je mladší o 5 let ale také se bojí jestli by nás pak ještě zvládl uživit. Moje otázka zní: měla bych akceptovat názor starší dcery a zaměřit se na něco jiného a nebo jí neposlouchat.Prosím o radu

to je samozřejmé, už je ve věku, kdy si uvědomuje, že dalším dítětem by se musela nějakým způsobem uskromňovat, je to pomalu slečna, začíná vnímat sebe, své soukromí, určitě chodí i ke kamarádkám, a možná i u nich vidí těm rozdíl - jaké to je s malým sourozencem, s velkým sourozencem,nebo bez nich

ona to docela dobře srovnává i s mladší sestrou - která jako batole všude vleze, všechno bere,brečí, potřebuje pochovat . . . .

určitě bych se zamyslela nad tím, proč ho nechce, a jestli se dá něco dělat proto, aby jí bylo zachováno její soukromí, klid . . . .

v každém případě dcera vyroste, změní názor, . . . . a je jenom na tobě a tvém manželovi, kolik dětí mít budete

to je samozřejmé, už je ve věku, kdy si uvědomuje, že dalším dítětem by se musela nějakým způsobem uskromňovat, je to pomalu slečna, začíná vnímat sebe, své soukromí, určitě chodí i ke kamarádkám, a možná i u nich vidí těm rozdíl - jaké to je s malým sourozencem, s velkým sourozencem, nebo bez nich

ona to docela dobře srovnává i s mladší sestrou - která jako batole všude vleze, všechno bere,brečí, potřebuje pochovat . . . .

určitě bych se zamyslela nad tím, proč ho nechce, a jestli se dá něco dělat proto, aby jí bylo zachováno její soukromí, klid . . . .

v každém případě dcera vyroste, změní názor, . . . . a je jenom na tobě a tvém manželovi, kolik dětí mít budete

Ahoj, tak mě je 26, ségře bude za měsíc 20 a ještě máme 3letou sestřičku. Mamka rodila v 41 a bez problémů.
Musím se ale přiznat, že ačkoliv jsme byly se ségrou odrostlé, tak jsme se taky vyjadřovaly negativně a teď jsme samo šťastné, že toho malého rošťáka máme!
Je to náročné, ale myslím, že to naše i v jistém smyslu omladilo. A navíc se malá Káťa díky starším sourozencům učí rychleji a je chytrá jak opička... po kom to má!
Takže pokud dítě "na stará kolena" není jedináček, tak bude mít oporu v sourozencích.