Mít ještě třetí dítě ''na stará kolena''?

pinky
mamka si toho třetího pořídila v 35 letech a dnes, když jsme s bráchou "dospělí", máme svůj život, já odešla, tak říkká, že je ráda, že někoho má. Na druhou stranu má jiné výchovné metody, než u nás, takové volnější...Prostě třeba to, co by nás s bráchou ani nenapadlo, je u toho nejmladšího samozřejmost, ale i tak je to miláček rodiny

měla sem holčičku v 18..dnes musím říct,že to bylo moc brzy...ale to už čert vem..teť máme 2 letýho chlapečka po deseti letech a je mi 30 a musím říct že ta 12 letá holčička si to užívá..hraje si s prckem a uplně se milují...on po ní teskní a ona taky...a to ještě okolo 35 chci jedno dítko..ale domluvili sme se,že jen podle toho jak se budu cítit,protže mám pa
rtnera o 5 let mladšího a tak člověk nikdy neví co ho čeká...ale je na plánu a vůbec se nebojím říct,že to v 35 letech bude pozdě..podle mě je to takhle lepší,člověk může dát více ze sebe tomu prckovi,než mít třeba dvě naráz....první dítko bylo tak nějak rychle vypiplaný..pomalusi to ani nepamatuju,ale to druhé to si hrozně moc užívám..někdy mi ale chybí malinko elánu..takže čert opravdu ví co bude..já ne

Myslím že 34 není zas tak strašný věk! Mi je 24, čekám druhé mrně, děti budou od sebe o 1,5roku a taky už jsem zauvažovala že bych tak kolem 35 pak šla ještě do třetího Ale zas nerada plánuju až tak dopředu, takže uvidíme co za těch 10let bude, hlavně co se týče financí. Třeba ve 35 řeknu že ty 2 ratolesti jsou až až a o třetím nebudu chtít ani slyšet Ale to je ještě daleko,takže uvidíme až za čas...

Mamčina kamarádka má holku (no už je to vlastně dospělá slečna, teď jí bude 19),znám ji od malinka a její mamka taky pořád říkala že jí pořídí sourozence, první až jí budou 3,pak až půjde do školy, pak až jí bude 10,15, no teď už se o to druhé snaží asi 4 roky a nejde to tak lítají po doktorech a cpou prachy do umělého oplodnění Nevím přesně kolik jí je,vím že je mladší o něco než moje mamča,takže tipuju tak 39 asi..
Takže kamarádka pokud po mimču touží a manžel není proti tak ať do toho jdou dokud mají ještě čas, nikdo jim nezaručí že to taky výjde hned napoprvé

myslím, že to stojí hodně za zvážení..ale pokud umí něco, kdy by si mohla přivydělávat při mateřské tak by to šlo. přeci jen píšeš že si hypotéku vzali ted..starší děti sice pomohou, ale nadšené být nemusí.

Ahoj holky,
za pár měsíců mi bude 39, mám pětiletou dceru a druhé dítě jsem si přála. Ne snad kvůli sobě, ale kvůli dceři, aby jednou nebyla v životě sama. Kdyby bylo na mě, do dalšího mateřství se mi moc nechce. Nemyslím, že jsem stará a že bych "to" už nezvládla, ale je to především o tom, s kým to dítě máte. Bohužel si nemyslím, že je můj partner "tím pravým", proto se další dítě asi konat nebude. Navíc má člověk pořád na mysli dnešní dobu - vrátím se do práce?, zvládneme to finančně?, hypotéka na bydlení?, pohodlí, žádné noční vstávání, atd. Dítěti bych se asi ve svém věku nebránila, překonala jsem toho v životě už dost, ale můj problém je, bohužel, partner.........

Její manžel právě chtěl další dítě celých těch 14 let od toho druhého dítěte. I teď by chtěl, ale myslí si, že ona už je na to stará a taky si myslí, že by neměla mít dítě proto, že u toho druhého nezvládla péči o dítě kvůli té postnatální depresi a to byl důvod, proč celé ty dlouhé roky do dalšího těhu nechtěla jít. Ovšem kdyby se ona rozhodla, tak by ne neřekl.

Ahoj holčiny,
tak já mám kamarádku, které je 45 a s manželem 47 se jim podařil husarský kousek. Mají 23letou dceru 21 letého syna a teď si pořídili dva lupínky, takže mají 3letého Daniela a 1 1/2letého Davida. Jsou naprosto úžasní rodiče. Myslím, že když se chce (a oni si to moc přáli), tak jde všechno. A vo tom to je!

Nejdřív musím napsat, že v 34 letech výraz "na stará kolena" je podle mě značně přemrštěný.
V tomhle věku se hodně žen rozhodne mít své první dítě a myslím, než přijdou jejich "stará kolena" dítě v pohodě vychovají.
Já jsem své třetí dítě porodila po 39 letech. Vždycky jsem chtěla třetí dítě a pak jsem to vlivem okolností trochu (ne moc) odložila. Nastoupila jsem do nové práce a nechtěla jsem hned odcházet na mateřskou. V práci jsem začla naznačovat, že uvažuju o miminku a šéf se děsil, že mu odejdu, když jsem se zapracovala a mohl se na mě ve všem spolehnout. Mě to bylo blbý a roky letěly. Pak jsem si řekla, že to musím rozseknout, jestli chci porodit do čtyřicítky. Nic mi nechybělo práci jsem měla podle svých představ, doma dvě děti
17 a 8 roků . Říkala jsem si jestli to konec konců nestačí... Nakonec jsem si řekla, že jsme vždycky chtěli třetí dítě a až by bylo pozdě mohla bych si vyčítat, že už to nejde, přestala přemýšlet a téměř hned otěhotněla.
Dnes mám 1,5 letou nejmladší ratolest. A říkám si "bože kdybych věděla jaké štěstí budu prožívat ( a se mnou celá rodina) nerozmýšlela bych se ani minutu". Každý večer když dávám odrostlejší mimi spát těším se na příští den s ním.
Můžu posoudit mateřství po dvacitce, ve třiceti a krátce před čtyřicýtkou. Za mě musí říct, že první dítě jsem si vychutnala nejmíň. Nějak mi to mateřství v tom věku nepřišlo tak zázračné jako ta dvě pozdější. Prostě čím je člověk starší, tím si to víc vychutnává. A já osobně bych v sobě našla odvahu a energii mít ještě jedno dítě, tudíž po čtyřítce, ale horší by to bylo financema.

roza
To je tak hezký!
Moje kolena jsou stará jen 28 let a třetí dítě už mít nemůžu.

Za mě můžu říct jen, že sice věk cca 35 a výš asi není momentálně na miminko pozdě, ale když vám pak dítko bude studovat a vy budete v důchodovém věku, je to zvláštní a řekla bych i dost náročný... vlastní zkušenost... rodiče si mě pořídili neplánovaně ke dvou dětem v 35. V porovnáním s aktivitami, který podnikali se sourozencema jsem byla ochuzená, protože už se dostali do stádia, že chtějí mít svůj klid. Navíc jsem byla ve své podstatě jedináček a navíc jsem strašně na sourozence žárlila, protože oni byly dva. Jako dítě jsem hrozně těžce nesla jejich odjezdy na intr... takže každou neděli se doma prý konaly histerický scény, kdy jsem srdceryvně vzlykala, že zase budu doma sama.
Když mi bylo 11 ségra si pořídila mimi a najednou jsem byla jaksi mimo, protože se naši mohli potentovat z vnučky. No a hlavně, kdo vám zaručí, že tu budete tak dlouho, abyste je mohli vychovávat do tý doby než vyletí z hnízda.... spočítejte si kolik vám bude, až bude dítku 25 a koukněte se do společenské kroniky v kolika letech lidé umírají.

tkanule
Tak tohle je u mě taky tak-jak jsem psala..+to co píšeš ty...Ségra si pořídila první dítě když mi bylo 7let a máma se přeorientovala na vnoučátko a já šla stranou...Těžce jsem to nesla..A tak jsem toužila po sourozenci!Do teď nechápu,že jsem to malé nevzala za sestru,ale šíííleně na ní žárlila,že mi vzala mámu....!Mamka mi pak říkala (až v mé dospělostí),že mě opravdu ne záměrně díky vnoučeti citově zanedbávala..Prostě první vnouče je první vnouče...Ale jak šel čas tak jsem neteřinku začala mít ráda jako sestru

siminči
já jí nesnášela dost dlouho... navíc se mamka zhlídla v tom, že jí kupovala zmenšeniny mého oblečení... takže když vám v pubertě chodí oblečený tříletý dítě stejně ...tak to je fakt děs, navíc bydleli u nás, takže jsem jí měla pořád za zadkem...a jsme úplně každá jiná, nikdy jsme si nesedly. Spíš jsem pak našla hodně blízkej vztah k neteřince od bráchy... to je moje zlatíčko, je o patnáct let mladší, ale řekla bych, že máme hodně podobnej vztah jako já s bráchou.

Víš, to máš těžký. Na jaře mi umřela kamarádka 33let, zustal tu po ní 4letej kluk, sousedka vloni umřela na rakovinu ve 36ti, měla dvě dcerky na základce. Manželovi se na podzim zabil 30ti letý kamarád. No a nemusim chodit daleko, mě bylo 6 když táta umřel. To by si člověk musel ty děti pořizovat v 18ti a ještě by mu nikdo nezaručil, že ho přežijou. V poslední době se mi zdá, že umírá víc mladých než starých.

Ale vim, jak jsi to myslela, takový extrémy jako Gott (teď me 1EPE zabije), do toho bych se fakt nepouštěla...

mno...pro mě už by to byla tak akorát hranice, starší už bych si ho nepořizovala...bo až bude v pubertě, bude mi táhnot na padesát, a to bych nemusela přežít

ale mluvila jsem s jednou španělkou, má tři děti, a první si pořídila ve třiceti, což je prý ve španělsku obyvklý věk tak vidíte, vy "stará kolena"

saluska
na nemoci se umírá v každým věku, jenom po tý šedesátce je to trochu častější... pomáhám mamce a taťkovi pořádat třídní srazy a ty řady tam už celkem prořídly. Tak doufám, že si ještě užijou mých dětí...