Bydlím s mamkou už 21 let. Dříve jsme bydleli u babičky s dědou a teď máme byt společně. Mamka má docela podělaný život, ted alespoň si to myslí. Nemá chlapa,práci a ani nemá moc kamarádů. Ze začátku jsme byly kamarádky. Pouštěla mě ven s kamarády, jen jsem musela říct kam jdu, s kým a vrátit se v tolik, kolik jsem řekla, nebo jsem zavolala a zůstala jsem déle. Jenže pak se to začalo zhoršovat. Nejsem ten typ, který by pořád někde lítal, jsem docela ráda, když se zavřu občas doma a relaxuju. Jenže mamka si na to zvykla. Váže se na mě šíleným způsobem. Byla by nejradši, kdybych byla doma s ní, chodila nakupovat s ní, jezdila na výlety s ní. Pořád jen říká, že není ráda sama, ale já jí zabavovat pořád přece nemůžu. Nejvíc se to vyhrotilo poslední dobou kdy mám přítele a ona to nemůže rozdejchat. Chvílema mi přijde, jako by mi až záviděla. Nemůžu si třeba dovolit, aby pro mě přítel přijel a jeli jsme na výlet. Musím jí říkat všechno dopředu. Když je to nárazová akce, začne na mě křičet, že jsem jí o tom měla říct dopředu, že ona tu teď zůstane trčet sama. Zrazuje mě od toho, abych si našla práci dál od bydliště, protože bych tam trávila hodně času, dojížděla bych. Pokud bych chtěla jít třeba 3 dny za sebou s kamarádkama, přítelem atd, tak to prostě nejde. Když jedu někam na delší dobu, pořád mi volá a musím se jí hlásit. Zkoušela jsem si s ní promluvit, ale nejde to, vždycky se akorát rozbrečí a pak se mi omlouvá, že ví, že to dělá, ale nemůže si pomoct. Nevíte, jak bych si s ní měla promluvit nebo co dělat? Odstěhovat se nemůžu, je na mě finančně závislá a já ji nechci nechat na pospas a samotnou úplně.
Reaguji na dulcecandy: ona měla dost zdravotní problémy když byla malá a mladší, takže nedodělala ani střední školu. Pak se z toho zhroutila a odmítla si jí dodělat. Takže práce najít u nás je dost na ***.
Chápu chování tvojí mamky, ale je pravda, že už jsi dospělá a mělo by se to změnit. Už ses s ní o tom bavila v klidu? Já bydlim sama od 18ti a máma má manžela, ale v podstatě pořád pracuje a je bez kamarádek ono je to těžké nějakou najít..Nicméně máma má celý život sen postavit barák a pořád o tom mluví, ale s tím, že tam nechce bydlet ve dvou ale abych tam bydlela i já jinak si ten barák nepostaví..Občas, když jdu na návštěvu cítim, že by se mnou chtěla být víc...zezačátku, když jsem se odstěhovala mi pořád volala a kontrolovala mě a já měla taky takové zvláštní pocity něco jako zrada, když jsem jí opustila..každopádně tvoje máma se tak nemůže chovat pořád a je třeba si dupnout a upřímně jí říct, že chceš mít svůj život a ona by ho měla mít taky...pak už se z toho bohůžel nikdy nedostaneš..prostě sis ní sedni řekni jí co tě štve všechno v klidu řekni jí že jí máš pořád ráda a že je to pořád ten nejdůležitější člověk na světě...ale nemůže tě takhle držet zkrátka do nekonečna
Reaguji na bezega:
Chápu, narážím na to, že maminku musíš nějak zabavit a když to nebude prací tak mě napadá najít jí přítele nebo kamarády, koníčky....Hlavně se musí změnit mamka, i přes to, co všechno zažila, zkrátka změnit přístup.
Jinak já ted taky žiju pouze s maminou, tedy, když jsem doma, jinak studuji v jiném městě. Měla s tím chudák taky problém, ale pochopila, že to jinak nejde a musí mě pustit z hnízda. Řešení pro ni byli kamarádky, potencionální přítel...
Tvoje maminka by měla vyhledat psychologickou pomoc. Samy to asi nezvládnete, je třeba to řešit s nějakým odborníkem.
Reaguji na EleanorWoods: Děkuju, no zkoušela jsem to. Promluvila jsem si s ní v klidu a ona jen začala brečet,pak na mě byla hnusná, že jí házím přes palubu a ted mi mete pořád do tváře, že mám zrušit tu dovolenou ( máme ji spolu zamluvenou na červenec), že s ní nikam jezdit nemusím atd. Takže hysterický záchvat. Pak se uklidní, nemluví se mnou, brečí v obýváku sama pro sebe, lituje se a za tři hodinky za mnou zkroušeně přijde a omlouvá se, že mě má ráda adt.
Reaguji na leoneta: Chodí k jedné, ale ta ji jen cpe práškama a vůbec jí nepomáhá. Navíc máma je ani nebere, protože po nich pořád jen spala. Když jsem jí jednou řekla, že potřebuje pomoc, tak jen začala nadávat, že se jí chci zbavit a šoupnou jí do blázince.
Reaguji na dulcecandy: To by bylo ideální, když měla přítele, tak byla v pohodě, ale má celkem smůlu na chlapi a tak je teď zase sama. Jak ale nikam skoro nechodí, když tak se mnou, tak nevím, jak si ho najít. Seznamku zkoušela, ale psali jí samí úchylové nebo jen dočasní.... no víš na co.
promiň - samota a zoufalost je její problém, a tvoje starost není se pro ní obětovat - ano, být ohleduplná, vyjít vstříc, respektovat její přání, pomoci jí - psychicky, materiálně, finančně - ale ne žít její život, ten si musí žít sama
jediná rada pro tvou matku - odborník na duši, práce, chlap, kamarádky - bohužel ty to i při té sebelepší vůli suplovat nemůžeš
Reaguji na matadi: Ano , bohužel je těžké pro mě, se s tím vnitřně vypořádat. Když nic nedělám a žiju si svůj život, tak to jen vyvolává hádky,protože začne s tím, že jsem se změnila, nemám jí už ráda, nic jí už neříkám. A představ si žít v takové atmosféře každý den. Vědět, že když jsem si užila krásný den s přítelem a vrátím se o trochu později, kdy ona sedí doma u televize, že zase se mnou nebude mluvit, vyčítat, házet mi jídlo z dálky, to je prostě šílený a už to hraničí s tím, že zachvíli se zblázním já.
Zkuste vyhledat jiného odborníka. Tvoje maminka se potřebuje vypovídat a začít svou situaci řešit. Existují např. i skupinové terapie, kde se sejde podobných lidí více. Hlavně je důležité o svém problému s někým hovořit - začni třeba chodit spolu s ní, aby viděla, že o její zdraví a její budoucí život máš zájem.
Je to velká škoda, nechat si utíkat nejlepší roky svého života jen tak mezi prsty...
To jsem ještě neřekla vážně extrém mamka dokonce chce ,abych spala s ní, protože pak se prý nevyspí. Kdežto já jsem ráda sama a tak nespím skoro vůbec já. Přítel na mě pak divně kouká, že jsem pořád utahaná a proč nespím.
Reaguji na bezega:
Posadila bych jí k PC,zabaví se a najde si třeba nové přátele
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.