Rakovina prsu u mamky

Myslím, že nebavit se o tom vůbec není dobré řešení, vypadá to potom, jako když tě její zdravotní stav nezajímá.
Na návštěvě bych se zeptala jak se cítí a jestli o tom chce mluvit.
Řiď se tím, co chce ona, ať sama stočí rozhovor tam, kam chce nebo prozradí tolik, kolik chce prozradit.

této větě jsem příliš neporozuměla. Jako že ji nemoc fyzicky nebo psychicky pohltí?

Ahoj, mám zkušenost z rodiny takže se k ní chovej normálně, hlavně nebreč - to tomu člověku vůbec nepomůže.. Třeba jí můžeš říct ať se nebojí, že všechno dobře dopadne a ať je statečná Hlavně je dobrý, když ten člověk není sám a moc o tom všem přemýšlí, takže ji třeba poraď dobrý filmy nebo jí může navštívit někdo z rodiny.. Držím palce ať se maminka uzdraví !

Moje mamka měla také zhoubný nádor v prsu. Je to nějaký rok zpět. Záleží na tom, jak moc je tvoje mamka citlivá a jak se k tomu postaví. My jsme se o tom doma normálně otevřeně bavili a to si myslím, že člověku pomáhá, než odbočovat na nějaká "bezvýznamná" témata. Člověku, kterému diagnostikovali takovouto nemoc stejně myslí jenom na jednu věc. Moje mamka byla v tomto silnou osobnosti, neviděla jsem ji brečet nebo něco podobného, bojovala. Je důležitý, aby si byla mamce oporou, při chemoterapiích apod. Je to dlouhá cesta, ale dá se zvládnout! Přeji hodně štěstí, ať se mamka uzdraví!

Hlavně buď sama sebou a nepřetvařuj se. Myslím, že by to na ni nepůsobilo dobře.

Moje mamča byla na operaci před 10 měsíci, poté chemoterapie. Když jsme se to dozvěděli, všichni jsme jí řekli, že budem celou dobu bojovat s ní všude ji doprovázeli a drželi za ruku a byly přesvědený, a ujišťovali ji, že to dopadne dobře. Mluvili jsme o tom , ona to chtěla. Snažili jsme se jí vymýšlet program a výlety a často ji navštěvovali, aby věděla , že na ní pořád myslíme, to člověk si myslím potřebuje nejvíc.
No a v listopadu, testy, vyšetření a výsledek- všechno v pořádku, přijďte za 3 měsíce.

Dávej mamče najevo, že se o ní bojíš, ať bojuje i kvůli někomu, nejen kvůli sobě.
Držim mooc palce.

Moje maminka měla již třikrát rakovinu,prsou,plic a nádor na mozku.Ze všeho se vyhrabala.Hlavně nebýt zbytečně lítostivý,určitě má velký strach.Oholila jsem jí například vlasy,vybraly jsme spolu paruku...Prostě jsem se k ní chovala tak,aby neměla pocit že nastal konec světa,ale že to zvládne na milion procent.

Chovej se jako obvykle, na téma rakovina klidně diskutujte. Rakovina by neměla být tabu, pokud si to tedy tvá mamka výslovně nepřeje. Nejvíc jí pomůžeš, když ji dáš najevo, že tu budeš vždy pro ni. Vždy, když tě bude potřebovat. Při chemoterapii, po chemo (to spíš, bude jí zle). Bylo by fajn navštívit ji ještě v nemocnici. Všechno se seběhlo rychle - rakovina, operace. Možná ji víc než rakovina traumatizuje to, že přijde o prso... Tak jí buď oporou. Víc udělat nemůžeš.
Nad rakovinou se dá vyhrát!

Přece vůbec nezáleží, jestli bydlíš doma, nebo jinde, ale jaký vztah spolu máte a podle toho se zachovej.

Tak tohle je bezva Velký respekt ! Já bych immer vere brečela ...

No oni jí navíc řekli, že si myslí že operace bude stačit , čili chemoterapie prý zatím ne, a to je i to čeho se bojím, protože už teď je z toho špatná a to žije s vědomím, že bude stačit jen operace, ale kdyby se pak zjistilo že musí na chemoterapii tak si neumím představit jak by to zvládla..a možná se i sama bojím toho že není tak silná, já nevím ani já sama neumím být teď tak silná natož asi ona..ale to je asi pochopitelný po počátečním šoku ...jen se hrozně bojím...

Vzhledem k tomu, že člověk nemocný rakovinou je nemocný často i léta, tak věř, že bys pořád nebrečela. Po čase přijde smíření s tou nemocí a člověk si musí uvědomit, že pláčem nemocnému nepomůže. Nemocný potom aby řešil nejen svou nemoc, ale ještě aby své blízké psychicky podporoval...což je vlastně paradox a podpora by měla přicházet právě od blízkých..

Reaguji na nikcza: Človek občas překvapí, jak reaguje v situaci, do které se dostane. Teď říkáš, že bys brečela a třeba bys byla silná. Já se v práci zhroutila, když mi přítel volal, že mu nalezli rakovinu, myslela jsem, že nenajdu sílu, věděla jsem, že musím být oporou a nějak to nešlo. V práci jsem se dala dohromady a najednou to šlo. Hroutit se jen o samotě a naopak před nemocným partnerem/rodinným příslušníkem být silná. Protože kdo jiný má být silný, když nemocný bojuje se smrtí a vzdává boj předem... Chce to sílu na obou stranách.

Reaguji na mysiacik: Postačí jen operace? A to nebudou ani prevetivně ozařovat, nedají aspoň jeden cyklus chemo? Jinak na CT nikde nic jinýho nebylo? Jen nádor v prsu? Tp budou muset o to víc sledovat....

Mojí sestře ve 22 letech diagnostikovali rakovinu děložního čípku...za 14 dní jde na operaci, protože je teď nemocná..navenek dělá, že je vše v pořádku a že je nad věcí, ale od jejího manžela víme, jak jí to strašně zžírá...pomáhá o tom s ní mluvit, ne ji vyloženě nutit do rozhovoru, ale určitě není dobré dělat jako že "se nic neděje"