Chybí mi mamka

Ale není to tak, že by mi umřela. Spíš, že se nestýkáme a ani stýkat nechceme. Moje matka je alkoholička a v dětství prováděla tak hrozné věci, že si z dětství nepamatuji ty pěkné věci, které pochopitelně byly, ale především ty nehezké. Nikdy ji to nezapomenu, ale ráda bych jí odpustila, bohužel s ní není řeč. Nikdy jsem si s ní nemohla promluvit o tom, jak nás trápila. Jsme tři sestry, všechny jsme opustily domov velmi brzo a co nejdál. Já do jiného města , sestry do jiné země. Ani jedna se s matkou nestýká. Dřív ještě občas přijela na návštěvu, ale to jsem trvala na tom aby byla střízlivá, ale ona to nikdy nevdržela a nakonec přestala jezdit úplně, moje děcka ji nesnáší a ona je sama, taťka od ní taky odešel. Někdy je mi jí strašně líto a chtěla bych jí pomoc, ale jakmile uslyším její připitý hlas, vzpomenu si na vše a nemůžu s ní mluvit, ani to nejde, protože ona plantá nesmysly. Střízlivá absolutně odmítá, že je alkohlik a potřebuje se léčit, je agresivní a prostě zlá. Chybí mi mamka, která by se mnou sdílela moje radosti a starosti a já ty její, která by mi byla oporou, a nebo jen prostě babičkou pro mé už třeba i odrostlé děti.... Vztah s ní jsem ještě nevzdala, pořád doufám, že si někdy s ní rozumně promluvím a že si vše vyříkáme, ale je to téměř nereálné, protož jsem si nikdy s ní rozumně nepromluvila, takže to nevidím moc růžově. Závidím kamarádkám jejich mamky....Vím, že mi spousta z vás poradí, že je nemocná a že se na ni nemůžu vykašlat a že jsem se zachovala špatně, když jsem ji odepsala a nepomohla, ale jí prostě pomoci není..... Nebo je?? Jak jí pomoci, když je to typický alkoholik, který si nepřizná že pije. Má v sobě půl flašky rumu a bude vám tvrdit do očí že nic nevipil. Jinak má i velmi zlou povahu. Jako sestry nás štvala proti sobě a pak i proti otci. Dokonce jí to vycházel, než jsme to prokoukly. Co s takou osobou? Moc mě to trápí,nekdy v hloubi duše vím , že je to moje máma že ji možná mám i ráda přes to všechno co mi udělala

Goldhelen

Ahoj...Je to pro Tebe určitě veliká bolest takhle mámu vidět,ale každý strůjce svého štěstí..Ona si to tak vybrala,ona to tak chce...komu není rady,tomu není pomoci...
Já mam něco podobného ze sestrou,nebavíme se spolu,každá jsme úplně jiná a prostě si nerozumíme a tak jsem si našla kamarádku,ta mi sestru nahrazuje a kamarádství mě naplňuje..
Vim,že jednou pro mě bude velice těžké až rodiče nebudou,tak už tady na tom světě budu sama,ale budu mít alespoň spřízněnou duši a to je ta kamarádka...Já se s tim musim smířit a ty taky,je to těžký,je to krutý,ale bohužel to tak je...
Alkoholismus je opravdu nemoc...ale pokud ona sama nechce,tak se z toho nikdy nedostane...Držim palce aby jsi všechno zvládla.

True

Evo, já nevím co říct, snad jen: Je mi to moc líto.
Vím, že jsi hodněkrát snila o tom, jaký by to bylo mít mámu, jako MÁMU - všechno jí moci říct, najít u ní pochopení, pohlazení...
Alkohol je v.ů.l. Kolik rodin už zničil...achjo.
Je to moc dobře, že to nevzdáváš, protože určitě ten čas příjde.

Laky

Cituji svarcovaeva: Moje matka je alkoholička a v dětství prováděla tak hrozné věci, že si z dětství nepamatuji ty pěkné věci, které pochopitelně byly, ale především ty nehezké

Cituji svarcovaeva: Střízlivá absolutně odmítá, že je alkohlik a potřebuje se léčit, je agresivní a prostě zlá.

Cituji svarcovaeva: Má v sobě půl flašky rumu a bude vám tvrdit do očí že nic nevipil. Jinak má i velmi zlou povahu

Takový člověk ti jistě nechybí a pochybuju,že by z ní byla někdy

Cituji svarcovaeva: Chybí mi mamka, která by se mnou sdílela moje radosti a starosti a já ty její, která by mi byla oporou, a nebo jen prostě babičkou pro mé už třeba i odrostlé děti....

To je zbožné přání,ale nereálné.

svarcovaeva

Cituji Laky: Takový člověk ti jistě nechybí a pochybuju,že by z ní byla někdy

a víš že někdy chybí. Když se hluboce zamyslím a pominuty ty zlé a nehezké věci, tak byly i pěkné dny, třeba když nám vyprávěla večer pohádky, takové legrační, hodně jsme se smály a nebo na dovolené. Já nevím kdy začala pít, ale já jsem to prokoukla v 10 letech. Třeba před tím nepila, nebo jsem to jako malá nepoznala. Nebyla zas tak příšerná, vařila, uklízela, někdy nám šila oblečení.....Jeden den byla celkem fajn a pak 3 dny opilá, pozvracená... ani nebudu psát, co jsem jako desetiletá viděla....ale jako s malýma s námi zastřízliva manipulovala. Pak už jsme byly větší a měly pubertu a to byly hádky a facky a útěky z domu. Nejhorší bylo, že otec se nás nezestal, protože pracovali na směny, on měl odpolední a matka ranní a opačně a viděli se jen o víkendu a to byla většinou střízlivá....Ale já bych jí to alespon chtěla říct a aby mě vyslechla a aby poslouchala a pak řekla mrzí mě to. Ale ona ani sama neví co nám provedla, když jsem jí to kdysi řekla, tak mávla rukou a prý už je to dávno a co to pořád vzpomínám. Alkohol je fakt svinstvo. No alespo jsem se vykecala tady. Trošku se ulevilo

Laky

Cituji svarcovaeva: Ale já bych jí to alespon chtěla říct a aby mě vyslechla a aby poslouchala a pak řekla mrzí mě to

Cituji svarcovaeva: Ale ona ani sama neví co nám provedla, když jsem jí to kdysi řekla, tak mávla rukou a prý už je to dávno a co to pořád vzpomínám

Nemá to řešení,vidíš to sama.

Laky

Cituji svarcovaeva: víš že někdy chybí

Všimni si co jsem citovala,to ti jistě nechybí.Časem si dost věcí idealizujeme,ale realita nás pak většinou zaskočí.

svarcovaeva

Laky, já vím, že máš pravdu. Bohužel

22683

Cituji svarcovaeva: Ale ona ani sama neví co nám provedla, když jsem jí to kdysi řekla, tak mávla rukou a prý už je to dávno a co to pořád vzpomínám.

Zkus jí odpustit... Třeba toho na ní bylo moc - děti, domácnost, vztah... Jistě se cítí provinile, proto by chtěla, aby všichni zapomněli...

Laky

Cituji svarcovaeva: Bohužel

Jsi už "velká holka" a máš svou rodinu,to se bohužel někdy stává,že matky nejsou dcerám oporou,ale i přesto jde život dál a ty si ho nenič kvůli alkoholikovi.

Dexi

Musíš to brát tak, že né každý má to štěstí mít úplnou rodinu. Někdo má matku alkoholičku, někomu rodič umře, někomu se zcela ztratí z kontaktů a nestojí o to se vrátit. Takový prostě životje a každá z nás, která to tak má, se s tím bohužel musí poprat.
Jinak z příspěvku to vypadá, že k matce pořád citíš poměrně velkou zášť (jestli to tak není, tak promiň, ale každá věta o ní je negativní a nějaké to menší "ale" ten dojem nezachrání), tak nevím, jestli je vůbec možné se v takovém stavu usmířit, kor když ona o to nestojí, resp. neví, že by se měla za něco omluvit. Já bych si asi zkusila zachovat odstup a čekala, jestli na to příjde sama. Je ale taky možný, že se dřív uchlastá, takže spíš by se s tím měl člověk tak nějak smířit.

10705

To znám také mi chybí,ale mě a bratra vyměnila radši za práci a přítele než aby se o nás starala.3 roky nezavovala,nepopřála k narozeninám a nic.Máme nevlastního bratra,kterého taky nevídáme.I přesto všechno mi chybí....

Pegy

Já z Tvého příběhu necítím zášť. Jen obrovskou lítost. Nemám pro Tebe žádnou radu. Jen jsem chtěla napsat, že Ti věřím, že Ti z toho musí být moc smutno. A že není jednoduché takovou věc překonat. Budu Ti moc držet palce, aby se Ti to jednou podařilo.

shaolinka

Cituji svarcovaeva: Vím, že mi spousta z vás poradí, že je nemocná a že se na ni nemůžu vykašlat a že jsem se zachovala špatně, když jsem ji odepsala a nepomohla, ale jí prostě pomoci není

Tak tohle já určitě neporadím.. Lituji tě, že si to zažila už od malička. Já to zažívám až teď! Je to to nejhorší co jsem kdy zažila a snad může být..Úplně stejné skoro jako popisuješ ty. Bude to znít někomu hrozně, ale já to své matce nikdy neodpustím co sem si musela začít a pořád zažívám, protože ještě nebydlím jinde. Trochu chápu, že by si s ní chtěla mít hezký vztah,ikdyž asi bohužel to už nepůjde.. ona se nezmění. A trochu i obdivuji, protože já už jí nikdy další šanci nedám!

svarcovaeva

shaolinka[/reaguji]
Pokud je to u tebe to samé, budeš taky chtít co nejrychleji opustit dům. Já se brzy vdala a naštěstí mám skvělou rodinu, snažím se být dobrou mámou svým dětem. Pokud to půjde odejdi z domu, nevím kolik je ti let, ale když studuješ, půjde to asi těžko, ale jestli máš přítele nebo práci, najdi si podnájem. Sdílet domov s alkoholikem je strašně na nervy.

Reaguji na Veerunka: to je mi líto, je to taky smutné