Mám se vrátit tam kam mne srdce táhne?

no někdy jsem byla / někdy jsem nebyla, ale nechtěla jsem to ta¨dy moc rozebírat, ptže jsem jaksi pořád neměla odvahu odejít od něj pryč, věděla jsem, že když jsem napíšu nějaký problém, co jsme třeba měli, že mi většina holek poradí ať se na něj vykašlu a jdu pryč, jenže jsem zase věděla, že to zatím nedokážu. takže proto jsem to sem moc nepsala a taky se občas problémy vyskytnou všude...

určitě, 100% teď můžu říct, že bez ohledu na okolnosti vztahu a práce tu další zimu už prostě nebudu za žádnou cenu, do hledání práce jsem se už pustila a když najdu tím líp, když nenajdu, dávám v červenci výpověď, do září se tu sbalím, rozloučím se všemi přáteli a půjdu, nic dobrého mě tu už si nečeká a k místu kde jsem se narodila mám aspoň silný vztah

Ahoj Malacku, tak jsem si přečetla celé téma, je tu několik různejch názorů, já osobně bych asi ten Liberec, ono takovej ten pocit ,,tady jsem doma/tady nejsem doma" dělá opravdu moc a podle mě to není úplně dětinský.
A bydlet u rodičů taky není špatný. Já kdybych žádnýho přítele neměla, tak bych u těch rodičů bydlela, protože bych nesnesla být sama ve svém bytě.
Koukala jsem také do galerky a jsi moc hezká okatá holka (líbí se mi velké výrazné oči).
Každopádně přeju moc štěstí, ať se Ti to brzo vyřeší

Žraloček
děkuju moc, já už sbalila tady v praze zimní věci a jsem 100% rozhodnutá , že další zimu tu už opravdu nebudu, začínáme s kamarádkami v Liberci rozhazovat sítě kvůli práci, ale půjdu tam i když práci mít nebudu, takhle už si to říkám 3 roky, že počkám až tam najdu práci a pořád nic, to bych takhle mohla čekat do nekonečna. S ex přítelem bydlíme, normálně se bavíme, ale snažím si ho moc nevšímat, začínám být na něj už alergická a za poslední rok ze mě vytáhl fakt mnoho mojí životní energie a už na to vážně nemám. On to cítí, že to teď myslím vážně, názor na to možná má, ale sdelit mi ho nechce, tak to neřeším. chci si po té dlouhé zimě užít krásné jaro a léto...

díky, ty oči jsou asi jediné co je na mě trochu zajímavé

Malacek
Do Prahy jsi šla kvůli práci nebo kvůli příteli? Proč se ptám.
Tvé téma mě zaujalo z důvodu: VESNICE (malé město) x VELKOMĚSTO
Monoho lidí totiž řeší, zda se odstěhovat za prací (vysoká nezaměstnanos), případně za lepší prací (např. z továrny na asistenku) nebo více penězi (stejná práce, ale ve městě 2x ohodnocená).
Jen kvůli práci přemýšlím, zda opustit rodné místo a jít do města (Brno), ze kterého mám skoro fóbii.
Nelíbí se mi jejich rychlý, komerční způsob života, většinou horší vztahy, místo procházky v přírodě se o víkendech nakupuje v obchodňácích, čemu říkají park, tak to i u nás na zahradě je více přírody....

Tak to si nemyslím, popravdě jsi zajímavá, což je lepší než tuctově hezká (holky z galerek, se mi tady pletou (i missky se mi pletou), jak jsou si podobné, ale tebe jsem si hned pamatovala. Vilhelmová taky není typická krasavica, ale je zajímavá, originální, není tuctová.

Lilliana
Takže osvětluji situaci - v Praze jsem 10 let ( od 18ti), šla jsem sem po maturitě na VŠ, v Liberci totiž nebyla VŠ se zaměřením jaké jsem chtěla a vlastně jsem studium a to, že půjdu do Prahy brala jako velké dobrodružství - po škole jsem byla 2 roky na doktorantuře, pak mě to nebavilo a potřebovala jsem trochu víc peněz tak jsem tu začla pracovat - v tu dobu jsem tu byla spokojená, ještě jsem nechtěla jít domů, měla jsem tu spoustu přátel no a pak shodou okolností jsem na garden party u kamarádky v Liberci poznala přítele, který byl taky v Praze. Ještě předtím jsem změnila práci (v Praze) , 8 měsíců jsme spolu randili a pak jsem se k němu nastěhovala (osudová chybička ) a dva roky už spolu válčíme . ale když to teď vezmu tak jak to je, jsem v Praze už jen pouze kvůli práci, na něj už kašlu - už nemám psychicky skoro ve svých 30 letech na jeho systém - můj pokoj, tvůj pokoj, můj rohlík, tvůj rohlík, moje rejže , tvoje rejže....prostě na tu jeho sobeckost, je mi líto holky (jestli to teda nebude nějaká mrcha, která by mu dala kapky), která s ním jednou bude, ptže jestli se k ní bude chovat jako ke mě tak si chuděra asi užije...no a jelikož to hlavní co mě tu drželo - ON , už není, tak jen ta práce...ale chci domů, velkýho města mám plný brejle, patřím do Liberce, vím to, až si najdu práci, už plánujem se ségrou, že si pořídíme koně - náš společný celoživotní sen, budu tam, kde mě snad mají ještě pořád rádi, kde přede mnou nezavírají dveře, když se jím nehodím...budu moct lítat se psema po lese a časem najdu snad i práci a snad i někdy přítele, sice jsem teď v tom nejistá, vůbec nevím jak kde začít, ale snad nemám v osudu, že zůstanu nadosmrti sama

děkuju, ale tenhle názor mají většinou hodná děvčata, chlapům se moc nelíbím

Malacek
A jak pokračuje hledání práce v Liberci? Už jsi o něco zavadila? Já jen ze zvědavosti, občas Tě čtu a držím palce

LauraT
ahojky, no nastaly velké změny - viz téma: rozchod, vaše rady a příběhy jak přežít...tam jsem to detailně popsala , z Prahy už jsem odstěhovaná komplet - ještě mi v mém bývalém pokoji zůstalo kolo - to už se mi včera do auta nevešlo, takže ro něj zajedu příští týden v pátek a pak už nechávám na stole klíče. Teď mě tedy čeká maratón každodenního dojíždění liberec - praha a zpět, je to hustoš, vstávám ve 4 , ale je to lepší než na tom bytě zůstat. S ex jsme se rozloučili teďkonc v úterý, v podstatě v dobrém, neví co v životě chce a pokud to chce tak né asi se mnou a já už na to prostě nemám nerva, takže předpokládám, že se ještě někdy uvidíme, ale hrotit to nebudu. Jinak v práci (své současné pražské) jsem se se šéfem dohodla tak, že budu dojíždět tak dlouho, než práci v Liberci seženu - doufám, že to stihnu do října, ať nemusím ty cesty absolovat v zimě, páč se strasně bojím dát výpověď a být bez práce. Ve středu jdu na pohovor...moc valně to nevidím, ale půjdu tam, uvidíme....

haana
díky moc za podporu, ještě, že i tebe tady mám, přesně jak jsi to teď popsala to se mnou asi vypadá, v podstatě ještě si pořádně neuvědomuju co jsem to vlastně provedla a že už možná toho chlapa neuvidím a nebudu si na něj moct ani pořádně sáhnout, myslím si - jelikož jsem blíženec a tudíž rozpolcená osobnost, tak si asi ještě projdu brečícími stavy , kdy si ho budu idealizovat a říkat si, ježíšmarjá, co já jsem to provedla, takovej krásnej chlap to byl a celkově to s ním nebylo tak strašný (ve skutečnosti to bylo hustý, ale znám se budu si to ještě chvíli namlouvat), pak půl roku nikoho nepotkám a chytnu nerva, že budu na ocet a kysnu našim na krku. Se stavy kdy si zase budu říkat, že to všechno v poho zvládnu, že to dokážu... no uvidíme, ještě si asi projdu všelisčím, ale vím, že si tím teď holt projít musím, to se nedá nic dělat. kdybych mu totiž teď ustoupila a vrátila se/ neodstěhovala, vím že by to bylo stejné, každý večer bych na něj čekala doma, doufala, že si na mě udělá chvilku čas a on by stejně se ani nezval a přitáhl kdoví kdy a další den stejně a pak by mi to bylo líto a šlo by to takhle dokolečka, asi bude lepší tuhle změnu přetrpět, projít si tím, čím si prostě se svou rozervanou blíženeckou a schizofrenní povahou projít musím a ono to nějak dopadne, snad nejsem taková příšera, že by si mě někdo někdy nenašel...

Než jsem našla a pročetla tohle téma, tak Ty už jsi se i přestěhovala Jen jsem k tomu chtěla říct tohle: před rokem a půl jsem řešila to samé, prakticky stejná situace. Ze dne na den jsem se sbalila a odešla z Prahy domů. Cítila jsem se stejně jako jsi to popisovala na první straně. Taková určitá životní prohra. Frajerka si odjela do Prahy a po pár letech se vrací se sklopenýma ušima. Ze začátku super, brala jsem to jako dovču. Ale pak mi to všechno začalo docházet. Kde mám toho chlapa, kterého jsem měla 8 let po boku, svoje bydlení, kamarády,.......? Cca půl roku jsem se z toho dávala dohromady a zvykala si tu a snažila se v hlavě urovnat, co vlastně chci. Pak přišel chlap nový, práce, znovuoživení vztahů s bývalýma kamarádkama a dneska vím, že jsem udělala dobře. Tím chci říct, že to možná nebude jednoduché ze začátku, ale jak se to zklidní, budeš ráda. Nelituju toho, že jsme v Praze žila, ale jsem ráda, že jsem zpátky. Přeju Ti hodně štěstí, hlavně ať brzy najdeš dobrou práci a pevné nervy. Ty taky budeš určitě potřebovat

haana
Mischalka
Ahoj holčiny, byla jsem teď pracovně mimo pc tak se omlouvám, že se ozývám až teď. Moc vám děkuju za podporu, jsem teď v takovým jak bych to nazvala - zvláštním stavu, prostě ty věci co dělat musím tak nějak dělám, ale jako by to byl sen, jako bych na sebe odněkud koukala. O ex se mi zdá skoro každou noc, ale jsem přesvědčená, že jsem opravdu udělala dobře. Takhle bych se tam s ním trápila dalších x let a on by mě pak stejně vyměnil za mladší, hubenější, blonďatější (bez urážky blondýnky ), bohatší, chytřejší a já nmevím co ještě. Doma se ke mě chovají všichni moc hezky (tak uvidíme, jak dlouho jim to vydrží ), v pátek mě vzala ségra na vyjížďku na koni - byl to krásnej relax, nádherný počasí,jen jsem vždycky zavřela oči a nechala se houpat v sedle.... bylo to úžasný a já si krásně odpočinula, taky jsme se dohodly, že začneme spolu zase jezdit pravidelně. Koupila jsem si nový šatky - z nervů jsem za poslední týden zhubla 4 kila, vím že to není správné, ale prostě nějak nemůžu moc jíst -ale to se spraví - na to mámjídlo moc ráda . Zítra a v pátek jdu na pohovory ¨kvůli práci, moc bych si přála aby alespoň jeden klapnul, ptže to vstávání ve 4 je strašný, ale teď přes léto to snad nějak zvládnu, prostě se musím oklepat a jít dál....horší je, že mi ho všechno pořád připomíná, ale časem se ty vzpomínky snad otupí a bude to lepší....v neděli jsem se psema ušla 15 km, nějak mi ta chůze pomáhá....jsem taky ráda , že jsem v Pze žila ale vnitřně cítím, že patřím do Liberce a že jsem snad udělala spráně

Malacek

a co místo autem čas od času zkusit vlak do Prahy?

osobně ráda jezdím vlakem a moc ráda se tam seznamuju - hlavně můžu třeba dospat - a teď v létě?

Malacek
Je fajn, že máš kolem sebe rodinu. Byla jsem za to taky vděčná a snažila se dohnat všechno, co jsem zameškala tím, že jsem byla mimo. Strašně jsem zpevnila vztahy se sestrou, babičkou, starýma kamarádkama,....... zkrátka každým, koho jsem zanedbávala. To víš, že ještě chviličku bude trvat, než se z toho otřepeš. Ale bude líp a hrozně se Ti pak uleví. Držím palce, aby Ti vyšla nějaká ta prácička. Drž se a hodně štěstí!

matadi
vlakem bych to klidně zkusila, ale to bych nevstávala ve 4 , ale tak ve 2 a to už fakt nedám, poněvač spojení praha -liberec je docela špatný vlakem
Mischalka
no uvidíme, zatím tak nějak funguju jako, že funguju, ale myslím, že to čas zahojí a hlavně je dobře , že už u něj nejsem, každej den jsem se užírala, kde asi trajdá, kdy přijde domů, co dělá, takhle jsem daleko a nějak nad tím moc nepřemýšlím, což je dobře, to vstávání je strašný...ale je to takhle lepší, jsem si tím jistá. Zítra musím ještě zajet na bývalý byt pro to kolo, protože to tam fakt nenechám - potřebuju ho, jezdím na kole moc ráda, tak jen doufám, že se nepotkáme...
Holky jen jsem se chtěla zeptat, asi si řeknete, že jsem p.itomá, ale byl to od mých 21 let můj první delší vztah, jako jasně stálo to za prdlajs, ptže bylo vidět, že se mnou do budoucna vůbec nepočítá, ale chci se zeptat -postelových partnerů jsem měla dohromady myslím 11 a můj ex byl jak v sexu nejlepší tak jsem z něj nějak cítila prostě ten testosteron, nevím jak to vysvětlit, ale prostě, když ho vidím/viděla jsem podlamovaly se mi vždycky kolena, prostě takovej chlap pro mě... myslíte, že mě to ještě někdy potká....taková obrovská přitažlivost, né, že by se mi nelíbili jiný chlapy, ale tohle jsem nikdy z žádnýho necítila (nesmrděl , jen ty hormony asi

Malacek
Určitě potkáš, neboj se, že ne. Já s bývalým byla od 16 do 25 let a vyhovoval mi prakticky ve všem. Taky jsem si myslela, že nikdo jiný takový nebude. A ejhle - našla jsem ještě lepšího Takže se neboj, on určitě přijde

Mischalka
díky za podporu, sice v tomhle směru, můžu spolíhat tak jedině na zázrak, ptže - jsem skoro 30ti letá kukuřice a chlapy jsou přebraný, mám pár kilo navíc, nejsem nijak extra něčím zvláštní, nikam nechodím a hluboko v lesích se psema můžu max . potkat úchyla, seznamky jsem zkoušela, jakmile pošlu fotku, už se nikdo neozve - což je teda spíš k pláči než k smíchu, takže fakt jedině zázrak, ale stejně bych teď ani na vztah nebyla připravená, příští rok už tu budu viset na větvi