Mám se vrátit tam kam mne srdce táhne?

Ještě přídavek. U rodičů určitě najdeš takový záchytný bod, od kterého se zase časem odrazíš. Prostě se uklidníš, srovnáš, popřemýšlíš... Věk 29 není žádný věk. Copak se má člověk trápit? Proboha proč... Hlavně být spokojený. Člověk může být spokojený i s těmi jezevčíky. Hlavně nebýt s někým jen proto, abych nebyl sám. Být s někým se musí přeci z jiných důvodů.

no, v podstatě bych mohla jít třeba nějkam do kravína dělat hlavní zootechničku, celá tahleb škola vyčpěla z mé celoživotní bezmezné a nekonečné lásky ke zvířatům ve chvíli, kdy mě podruhé nevzali na veterinu, takže jsem šla tam kde bylo ke zvířatům také blízko

Laky máš recht, co tady na co čekám, čekám na to až se rozejdem, já zkysnu s ním v podnájmu, on si tam přivede novou babu a já budu brečet do polštáře, čekám na to, že když tu sedím v kanclu na zadku přijde někdo a nabídne mi manaž. pozici za 50tis/měs. Čekám na to, že když se šoupu z práce nebo po parku se psem potkám toho pravého, kterého jsem celých 12 let nepotkala...Liberec není vůbec a absolutně záruka toho, že se mi něco z toho podaří, ale jen energie toho města a krása té přírody okolo mě vždycky dostane do lepší a pozitivnější nálady a s tím ty ostatní věci možná trochu souvisí

to já si právě myslím taky, byla jsem člověk šťastnej a spokojenej, jen mě teď ty moje životní neúspěchy nějak dohnaly a potřebuju se vrátit tam, kde se cítím v klidu, kde se necítím sama- jsem divná, neumím být moc sama, nemyslím ve vztahu i tak celkově, kde mám základnu a stále pár dobrých přátel...

I kdybys měla uklízet klece papouškům v ZOO a čékat až se uvolní místo zootechnika.Pořád budeš doma a tím v klidu.

Nejsi divná

holčiny tak se to rýsuje nadějně - mám na příští týden nařízené si vybrat dovču - zbylo mi hodně té staré - asi moc pracuju , tak budu v Liberci a myslela jsem si, že bych roznesla tedy par životopisů po personálkách a tak celkově kukla po městě , jestli by mě něco nepraštilo do nosu třebä. Držte mi pls pěsti

jupí!! to je jak na zavolanou

Asi nějaký znamení

Malacek
spousta děvčat ti radí zůstat v Praze, kde máš práci a jakousi jistotu.
Já naopak bych se rozjela do Liberce. S přibývajícími roky si totiž člověk čím dál víc uvědomuje ty kořeny ze kterých pochází. Vím to - moji rodiče byli ze Slovácka a ten kraj je mi moc blízký a dovedu si představit, že bych sebrala svých 6 koček a rozjela se tam. Nebydlím od Slovácka daleko, takže jsem přesvědčená, že to taky časem přijde.
Ano radí ti - zůstan u jistoty - ale budeš podle toho co píšeš roky nešťastná, a ve 40 nebo v 50 se ohlédneš dozadu (stále v Praze) a řekneš si - roky zničeného života !
Jsi mladá, zcela jistě si dokážeš i v Liberci časem vybudovat zázemí a svoje jistoty.
Moje rada je - udělej to. Aspon si nebudeš moci vyčítat, že jsi to nezkusila.

Na toto je moc krásný film Baby boom !!

Držím palce.

Malacek

To je škoda, takovej krááásnej chlap to byl... (dle fotky v galerce ) Omlouvám se za OT, ale opravdu mi to nedalo, obdivovala jsem ho v Malackově galerii už vícekrát O

Jinak k tématu: Jo, vrať se, kam Tě srdce táhne. Zůstávat někde jen z rozumu, to Ti bude způsobovat vnitřní stres a napětí, i když si to nepřipustíš.

Určitě se vrať tam, kam Tě srdce táhne! Hlavně pokud již trvá delší dobu, že jsi tam nešťastná.

Navíc se svojí školou spíše najdeš práci v oboru v Liberci a blízkém okolí vesnic než v Praze, ne? A po výpovědi máš nárok na 1/2 roku podpory od ÚP, tak mmůžeš intenzivně hledat a nějaký příjem mít budeš. Navíc si na ÚP můžeš přivydělat do 4000, klidně i v baru, když jiného nebude.

A podel toho, jakjsi svého chlapa popisovala v jiných tématech, tak jsem si myslela , jak jste spolu spokojení.

Vůbec nejsi divná, vždyť takhle to má snad každý. Pocit JISTOTY je moooc důležitý.

Super, gratuluju , až teď jsem přečetla Tvé fórum a taky bych se přimlouvala za to, jet domů - nic Tě v Praze neváže, tak co tam, budeš sedět a čekat na zázrak a pomaly upadat na duchu ?
Jinak se vůbec nedivím, že Tě to táhne domů, Liberec je nádherné město - a nejen to, co jsem tam měla možnost poznat lidi, s těma v Praze nebo nedejbože zde v Ostravě se to nedalo ani srovnat : srdečnější, otevřenější, přátelštější. ( měla jsem tam přítele, teď ovšem pracuje kdesi v dolech v Rusku ... )
Nevím, jaké máš vztahy s rodiči, ale snad bys mohla chvíli být tam, než ta největší krize nepomine ( ? ) a ty si nenajdeš práci a byt.

Ahojky, tak se zase hlasím, personálky jsem obešla, životopisy jim tam nechala tak uvidíme. Ale asi máte pravdu, doma budu klidnější a asi i spokojenější. Jen je mi to prostě trochu blbý se k našim vracet, ale zas naši jsu super máme dobrý vztahy, tak si myslím, že nějak přechodně to půjde a jak najdu práci, tak se třeba porozhlídnu po podnájmu. Dnes se musím zase vrátit do Prahy, zítra jdu totiž do práce a vůbec se mi teda nechce.

no, to von je, bohužel krása taky není všechno a až na to jak vypadal mě zklamal bohužel skoro ve všech směrech, takže teď už radši než krásnýho možná průměrnýho, kterej to se mnou někdy bude myslet vážně a né jako tenhle, 3 roky se plácáme na stejným místě, za celý 3 roky jsem ho neslyšela mluvit/natož konat o naší budoucnosti, prostě vím, že se mnou do budoucna nepočítá....

já si právě myslím, že to s našima chvilku zvládnem...

Malacek
jestli to tak cítíš, tak se vrať...

jo krása není všechno....a jestli s tebou nepočítá, tak šup s ním pryč

Malacek
Taky jsem myslela z jiných témat, že jsi ve vztahu spokojená...

Víš, co si myslím? Že konec vztahu je vždycky čas pro to udělat něco, co člověk vždycky udělat chtěl, ale nešlo to
Já jsem třeba chtěla někam vycestovat, ale nikdy nebyla vhodná příležitost (škola, kluci...).
Takže kdybych se teď rozvedla, tak bych odjela bych někam do zahraničí ( jako au pair nebo na studijní pobyt nebo nejradši jako delegátka - v případě, že by byl čas dovolených), po návratu bych si zařídila první vlastní podnájem (protože sama jsem nikdy nebydlela) a život by mě určitě někm nasměroval...
Taky mám skvělou oporu v rodičích (ty snad taky), takže bych chvilkový návrat domů nebrala jako prohru,ale jako příležitost strávit s nimi ještě intenzivně nějký čas a užít si jich.

Prostě bych toho využila a brala to jako příležitost - něco pro sebe udělat, něco si dokázat, něco ZAŽÍT nebo si splnit sen.

V životě si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré a tím se řídím. Jsem přesvědčená, že tě čeká šťastnější život