Mám se vrátit tam kam mne srdce táhne?

Promiň, ale připadá mi jako blbost v dnešní době, kdy málokdo má práci, aby jsi dala výpověď a jela někam do Liberce, kde se práce bude hledat o hoodně hůř než v Praze. Hromada lidí po té tvé současné práci skočí a ty pak budeš nezaměstnaná kdoví jak dlouho a budeš litovat. Pokud to v práci není vyloženě hrozný, tak bych zatla zuby a ten Liberec si nechala až jako úplně nejposlednější možnost. A s přítelem bych se to taky snažila zachránit, v dnešní době je těžký najít někoho normálního a každý bude mít nějaké chyby. Vím, že někteří ti asi poradí, abys jela, ale já uvažuji racionálně a vím, co mě vždycky potkalo, když jsem něco takového, jako ty chceš provést, provedla a nic dobrého to teda nebylo. Zkus dál hledat práci a pokud v Liberci seženeš, pokud už to s přítelem bude k nevydržení, pak teprve jeď, já sázím na jistotu a když jsem to tak někdy neudělala, zle se mi to nevyplatilo, ale záleží na tobě. Já jsem taky v Praze, necítím se tady nejlíp, ale zase tak strašný, abych kvůli tomu prchala domů za maminkou to přece není...Jasně, doma budeš mít zpočátku pohodičku, ale za nějakou dobu budeš doma sama bez práce, bez peněz a rodiče ti začnou lézt krkem...

Malacek

Chápu, asi máš teď blbý období, ale to přejde a bude líp, byla by škoda zahodit vztah i práci za nejistotu práce v Liberci. Pokud se ti ale v Praze hodně nelíbí a myslíš, že s přítelem to opravdu nemá cenu a jsi o tom přesvědčená a není to jen výsledek nějaké depky, pak začni intenzivně hledat práci v Liberci a až najdeš, tak jeď. Ono to fakt není nic příjemného být nezaměstnaná a za chvíli se doma budeš nudit a mohla by jsi práci hledat třeba i hodně dlouho..a peníze budou docházet.Pokud budeš mít sehnanou práci a s přítelem to krachne, pak jdi do toho a jeď, ale neunáhli se, na stěhování je přece času dost...

GiaGia
já vím, tímhle způsobem v podstatě smýšlím, už od té doby co jsem pryč z vejšky, ale to už je 6 let a nic jsem nezměnila, 6 let se tu v podstatě trápím, v podstatě to tu nestnáším, v podstatě si tu přijdu sama a opuštěná. Z těch důvodů co jsi ty uvedla tu pořád setrvávám, ale prostě tak nejak už nemám sil, Nejsem naivka, abych si myslela, že začátek tam bude jednodušší, nebude, taky si nabiju tlamu - ale prostě vím, že patřím tam...a dokud nebudu v Liberci nemůžu být nikdy pořádně šťastná...

Jestli je to opravdu tak, tak bych jela, ale ne hned, až za nějaký čas až bude situace s prací lepší. Já fakt být tebou, tak nejdřív zkusím najít tu práci ( i kdyby byla hůř placená) a pak jedu, protože je taky možné, že nebudeš moct nic najít a nakonec se stejně zase budeš muset vrátit do Prahy...Zkus si třeba najít i nějakou horší práci aspoň pro začátek jako jistotu a při zaměstnání pak hledat dál něco lepšího...

GiaGia
já to fakt zkouším, i horší práci, ale nedaří se, zkouknu ty prodavačky a v nejhorším bych šla prodávat nebo tak něco...

Ten týden dovolené není špatný nápad. Apoň budeš mít čas na osobní pohovory!
Ale předtím bych rozhodila sítě po známých, nejlépe osobně o víkendu a říct jim, že se opravdu chceš vrátit a jestli o něčem nevědí..
Třeba je jen utvrdit, že to tentokrát myslíš vážně. Ze své zkušenosti vím, že se těžko dohazuje práce někomu -i kamarádce- o kom nevíš, jestli opravdu chce a navíc ty žiješ už dlouho mimo město.

PS: ..a neboj sama určitě neskončíš! Možná ze začátku budeš u rodičů, možná budeš mít menší plat.. ale tak si zkrátka pronajmeš menší byt... ALE HLAVNĚ... budeš šťastná!!
Jediný čemu bych věřila je, že budeš mít těch 50 jezevčíků.. -třeba jako paní podnikatelka budeš mít svoji chovnou stanici

s těma známejma to zkouším, ale víš co, jsou to hločiny - je jich dohromady asi 9, všechno moc dobré kamarádky - většinou se se všemy znám tak 20-15 let, ale dělají v jiných oborech nebo jsou teď na mateřské, jiné lidi tam bohužel moc neznám, to víš, vazby se přetrhaly, když už jsem pryč tak dlouho,

víš co je to velkej krob, možná blbej krok, ale já jak se blížím autem ku Praze, tak mi naskakuje husí kůže ... možná jsem jak malý dítě, který nevydrží bez maminky
dost to beru jako osobní prohru a tak mi trochu přijde, že jsem vlastně nic moc nedokázala, nedokázala jsem vydělat pár peněz, abych aspoň měla na skromné svoje bydlení, nezvládla jsem najít práci, která by mne uspokojovala, nenašla jsem si partnera, který by mě opravdu miloval a plánoval se mnou aspoň trošinku nějakou budoucnost
je mi 29 a přijde mi, že jsem zvorala na co jsem šáhla, vyhlídky 00 nic, jen ti jezevčíci

...jestli v Liberci stojí bydlení pár peněz, tak tam jedu taky! ....myslím, že ušetřit si na bydlení v dnešní době zvládně málokdo...proto tolik frčí hypotéky..

já taky ne... a taky už jsem políbila spoustu žabáků.. to je přece věc, která se nenakupuje jako chleba... a hlavně, k čemu by ti to bylo, kdybys ho potkala v 18.

Prostě to neber jako prohru, ale jako zkušenosti!! Málokdo má tu odvahu jít si za tím, co chce a ty ji máš! A víš co chceš!

Já bych si nejprve hledala práci a pak až jela...

ty chceš jít s VS za bar? a myslíš, že pak najdeš práci v tvém oboru? Nebo chce zůstat celý život za barem?

Já si osobně taky myslím, že není ani tak problém v tom, že pracuješ v Praze, ale že tam enmáš moc známých a hlavně máš partnera, se kterým být nechceš nebo se kterým nejsi štatsná....

zkus se seznámit, porozhlédnout se, i třeba kámošku z VS a vyrazit....

s tím partnerem máš pravdu, to je jeden z důvodů proč tu být nechci, tos uhodila taky hřebíček na hlavičku, ale s těmi kamarády ne, těch tu mám dost, v podstatě kdybych chtěla můžu být každý večer v čoudu s někým jiným ( teda jsou to spíš kamarádky ) , kvůli 2-3 holkám by mi bylo líto Prahu opouštet, páč ty mám pořád moc ráda

Malacek
tak s nima vyrážej a seznamuj se.....

uvidíš, potkáš třeba kluka, co si padnete do oka, budeš spokojená a z Prahy nebudeš chtít....

bylo by škoda, když máš VS aby jsi byla za barem a hlavně aby Tě ani nezaplatili tak jak si zasloužíš...

psala jsi, že pracuješ ve firmě....neměn to za bar tam na nikoho normalního z chlapců na 97ˇ% nenarazíš...málokterý normální chlap chce holku z Baru....tak neblázni jis chytrá....máš práci, kvůli které jsi chodila do školy a učila se na zkoušky atd....tak to nezahazuj.

někdy si myslíme, že když se vrátíme tam, kde nám bylo dřív dobře, že nám bude dobře i ted...ale někdy je opak pravdou....

no, to právě nemám... je to práce, která mi nevadí, jsem ráda, že v dnešní době vůbec nějakou mám, ale absolutně mě nenaplňuje

já myslela přechodně, za barem jsem 4 roky při vejšce pracovala...

jó, tohle riziko si uvědomuju a právě proto jsem se k žádnému rozhodnému kroku ještě neodhodlala

Vůbec se ti nedivím,že nechceš být v Praze.Liberec je tak krásnej,že naprosto chápu jak ti je.
I já jsem zvyklá na "věnec" Krušných hor kolem města a jakmile se blížím někam,kde ty kopce nejdou,tak je mi divně.

Navíc v 29 letech někde v podnájmu bez perspektivy a ještě v anonymní Praze.....chápu tě.
Pokud cítíš,že partner není ten správný,ty navíc toužíš po rodném městě,tak k čemu ztrácíš čas?
Roky letí a ty se v provizorním stylu života neplácej.Vyzkoušela jsi si to a není to ono....je čas jít dál.

ratty má pravdu v tom, že nejdřív by ses měla zbavit toho, co tě štve nejvíc.
Co si najít nějaký podnájem? Když je člověk opravdu single, tak má větší šanci někoho potkat.

A je taky pravda, že v baru zřejmě štěstí nepotkáš. Naopak si zhnusíš všechny chlapi, když uvidíš, jak to zkouší na každou.. tohle je dle mne dobré pro mladé hoky, které to ještě tak neberou mě stačí jít jednou za čas pařit a je mi z těch oblejzačů zle..