Lze zvládnout psychicky ztrátu práce?

Docela by mě zajímalo, jak se dá za pár měsíců v cizině vydělat na poměrně nadstandardní životní styl. Brigádničením těžko. A vysoce kvalifikovaná práce na pár měsíců? To se mi také nezdá.

Vosmajda
Vím, psala jsi o tom, jak to překonat hlavně po psychické stránce. Obecná rada může znít, nepropadat skepsi, být aktivní, jakkoli (zájmy, další vzdělávání, práce doma, zjišťování možností a pracovních nabídek, chození na konkurzy, rekvalifikace). Nezávidět druhým, že práci mají, a sebe neobviňovat za její ztrátu. Být víc s rodinou. Ale to všechno víš, řiď se tím! Přeji hodně štístka!

Když jsem neměla práci, vnímala jsem to úplně stejně jako vosmajda . Potkávala jsem lidi a řikala jsem si, jak se mají, záviděla jsem jim, že ráno mají důvod vstávat, já jsem přesně ten typ člověka, který potřebuje být v akci. Vždycky jsem si řikala, že jednou se to musí obrátit, že teď jsem dole na té zlověstné houpačce, ale že brzo musí přijít nějaký vzestup. A sotva jsem se tím uchlácholila, hned jsem propadla depce, že bůhví kdy to bude a tak. Po dvou týdnech na pracáku jsem už v domě neměla co uklízet, dopoledne jsem se věnovala hnedání práce a odpoledne jsem vycházela na procházku s hafanem (taky jsem díky pohybu v té době zhubla asi pět kilo, což bylo jediné pozitivum). Pak mi dost pomáhalo, že jsem pomáhala v práci přítelovi, který podniká, ale zase jsem si řikala, že to je sice fajn, ale že si chci vydělávat ve své práci a že nechci zůstat víceméně závislá na přítelovi. No a pak se to opravdu vyhouplo, našla jsem si práci, sice dojíždím, ale hlavně že se v té době něco našlo. Zažila jsem to třikrát, poprvé hned po škole, a pak ještě dvakrát, vždycky to bylo hrozný, ale když to vidím zpětně, tak se tomu už dnes směju...No, každopádně žít jako Janice28 bych nemohla, protože k životu potřebuju práci a ranní čtení novin s kafíčkem si o to víc dokážu vychutnat třeba o víkendu. A vůbec nelituju toho, kdo má práci, ať už je jakákoliv.

Můžu se přidat k diskuzi. Je mi 44let.Pracuji od 17let,výjimka je mateřská dvě děti. jsem zvyklá pracovat a po tolika letech jsem přišla o práci. Byl mi zdělen důvod nadbytečnost.Práci jsem sháněla,ale bohužel nic.Tak jsem od 1.5.09 na pracáku.Když jsem dostala výpověd dva dny jsem probrečela.Podržel mě manžel,který mi řekl zvládli jsme horší věci a nic horšího už nás nepřekvapí.Nyní mám rozjednané tři práce tak doufá,že některá vyjde.Tak si nyní užívám to volno.Ale je pravda když jsem šla na pracák připadala jsem si jak poslední vyvrhel.Ale už je to dobrý.

neziju nadstandard.
to co vydelam v cizine(vetsinou zemedelstvi to me bavi) si ukladam na ucet na "horsi casy"... ziju jen z toho co vydelavam v CR /vychazi to na ca. prumerny plat.

Holky, taky jsem ve fázi hledání práce. Mám naprosto stejné pocity, jako má Vosmajda, i jak říká Lucinkaf-jsem člověk, který musí být stále v akci, nebyví mne vyspávat, tupě zírat na tv, jen aby se zabil čas. Jsem na ÚP od zimy, to bylo těžce depresivní, přítel odešel do práce, dcera do školy, uklízet není co, není kam jít...ale:už dlouho jsem uvažovala, že půjdu na plastiku-ze zdravotních důvodů. Rekonvalescence trvá cca 3 týdny, to by se asi zaměstnavateli nelíbilo, takže to spáchám teď, když jsem doma. Dál:rekvalifikace (na tu teď netrpělivě čekám). Žiju v regionu, kde je vysoká nezaměstnanost, tak jsou omezené možnosti třeba i ta brigáda lze stěží sehnat. Propadám občas panice, když vím, že mi jde dcera studovat sřední školu, mě skončí podpora...nevím, co bude s financema dál, jsem totiž samoživitelka.Na druhé straně-čtu knihy, které učí pozitivnímu myšlení, takže se snažím se podle nich-s úspěchem řídit. Byla jsem několikrát bez práce, trvalo to vždy tak cca 6-9 měsíců, pak, až se zdálo být nejhůře, přišla práce (a většinou ne jedna, nastoupila jsem někam a záhy mi třeba volali ze dalších dvou firem, že jestli k nim chci ještě nastoupit). Vše je jak má být, člověk se díky tomu posune někam dál.
Nepropadejte skepsi, nejsme v tom samy, jsou na tom lidi daleko hůř. Využijte čas, kdy jste doma k učení, cvičení, čemukoliv, co vás naplní alespoň trochu. Mezi hledáním udělejte to, na co byste v pracovním procesu neměly čas, nebo možnosti. I s finančním omezením to jde, já vím, o čem mluvím. Kolikrát taky chodím a říkám si,sakra ta se má, že má práci...ale pak si říkám:práce ke mně dojde, chce to jen čas(teda samozřejmě že nedojde sama, to je mi jasný). Je to jedna z hodně nepříjemných záležitostí v životě. Ale holky:co nás nezabije, to nás posílí! Všem bez práce držím moc moc pěstičky, ať se co nejdříve něco najde!

Ja jen znova musím podotknout že zažitá představa "nemít zaměstnání - lenoch co vyspává a tupě zírá na TV" je hodně individuální...
mám sestru jejiž tchyně(55) si v 50 řekla - stačilo a dala vypověd. Od te doby Hlídá děti všem mladým holkám v okolí, které jí za to radi zaplatí, občas vypomáhá v cukrárně..má víc peněz než kdy vubec měla a je svobodná.zkuste si dát inzerát, vymyslete co by jste mohly delat(pleteni ponožek,obchodovani na aukru,vypomoc vseho druhu...) a poslete to do vsech rubrik netravte cas pasivne ale aktivne - hledanim na internetu, kurzy vseho druhy, ctenim odbornych casopisu...necekat az vam na pracaku nabidnou nakou stupidni praci za penize z kterych nelze zit.. presne jak uz tady mozna nekdo napal je to malinko asi břemeno ze starych časů bohužel...

Hm, nic ve zlém, neumím si představit, že by se z občasných legálních brigád dalo dosáhnout měsíčního průměrného platu, což je něco kolem 20.000 hrubého. Ale možná jsem jen neinformovaná.

Změň slovník, prosím, můžeš zde diskutovat pouze tehdy, když se budeš vyjadřovat s respektem k ostatním, což samozřejmě neznamená, že s nimi musíš souhlasit. Děkuji.

obchodovani na netu? masaze znamym? pronajem myho vlastniho bytu bytu? (na ktery jsem si vydelala sama a jeste castecne splacim ) je legalni nebo?
dane platim jako OSVC. prijde mi ze vsechny prace a brigady ktere se objevi nekde je vetsinou srot - protoze ty dobry se rozeberou driv nez se staci nekde objevit. to samy prace z pracaku...vetsinou tam nic poradnyho nenabizi. Takze je lepsi si vymyslet neco sam.

Janice28
tak já mám svůj takový plán, ale dá se v mém případě realizovat až po prázdninách..jinak, mít dvacítku z brigád-hm, tak to jsem neměla ani z normál pracovního poměru, a byla jsem kancelářská krysa

právě proto

Přesně tyto myšlenky jsem měla taky, byla jsem bez práce půl roku. Chvíli si to fakt užíváš - a to je dobře, ale pak tě to začne hryzat a nastouppí ty blbý myšlenky. Přesně jak píšeš - "hele, prodavačka, ta má práci. A tyhle dvě jdou z oběda... a já nic.".
Jestli ti mohu sama za sebe a ze své zkušenosti poradit, nenech to dojít tak daleko, odpočiň si, zrelaxuj se a pak hledej a vybírej, ale NEPŘEBER. Já se dostala do toho stádia, kdy jsem dloooouho vybírala, přebírala a pak bych vzala všechno, jen abych nebyla doma. Jenže zrovna - zákon schválnosti - když jsem to opravdu moc potřebovala, tak nic nebylo, nebo jen samé odmítavé emaily. Tři měsíce bez práce je bezva dovolená, ale už ten druhej měsíc začni intenzivně hledat a neboj se!!

Možná máme ještě naději, že neskončíme, ale je otázka, jestli tam ještě chci zůstat, poslední dobou se ke mně kolegyně chovají nějak divně, nebaví se se mnou jako dřív. A ty pocity, jako jé, prodavačka, ta má práci, ty by přišly, až bych byla bez práce již déle, byl by to takový až nezdravý respekt k těm lidem, jakože prodavačka je nějak nade mnou. A taky by mě deptala ta čekárna na pracáku.

Hm, tak to je asi nejhorší...já tam jdu hned s otvíračkou, zalezu za sloup a čekám, je to takové divné,ale nechodí se tam moc často...byla jsem tam teď po dvou měsících a půjdu až koncem srpna.Mě deptají ty "děvuchy"tam, jakože dojdeš a první dotaz je:máte něco?Pak se podívá do PC, přečte ti to, na co jsi se před odchodem dívala na netu, něco ti vyjede jako info a zase jdeš.

No jo, to tak někdy je a je to asi normální, takový pocity, ale zjišťuju, že ta hrůza z toho, že skončíme a to, že nebudu mít peníze, byla daleko větší, než teď, člověk se s tím časem tak nějak srovná, propočítá si to a "jede na spořivý program".
Co se týká kolegyň, víš, že se říká, že kde je víc, jak dvě ženský, bývá to horor. Zkus tedy hledat už teď, třeba se něco šikne hned a dáš výpověď ty sama a půjdeš na lepší místo

Janice28
Ahoj,
chtěla by jsem se tě zeptat jak si se dostala k práci průvodce.Já teda pracuji na HPP, ale naprosto souhlasím s tím co jsi psala. Taky bych jednou chtěla být nezávislá. Prostě dělat nějakou práci, při které by jsem si mohla dovolit cestovat a věnovat se i spoustě jiných věcí.
Jenom mě hodně trápí, že neumím pořádně jazyk.
Je mi 20, po škole jsem teprve rok a když vidím ty nabídky, kde požadují perfektní Aj tak jsem na sebe naštvaná, že se to nedokážu sama naučit.