Láska na první pohled

Já se zamilovala na první pohled. Moji rodiče také, alespoň to tedy říkají a romanticky popisují
Ale věřím tomu, že je to individuální
Jak se mnohdy píše, že prvotní "chemie" časem odpadá, je to pravda. Ale to, co následuje potom je mnohem lepší. Přijde mi - přesně jak píšeš - že se do svého partnera zamilovávám neustále díky tomu, jaký je a jak ho poznávám (a to jsme spolu už skoro deset let).

Nevěřím, mnohokrát jsem se spletla jen díky tomu, že jsem na lásku na první pohled věřila. Myslela jsem, že je to ten pravý, ale postupně jsem objevovala chyby, které mi vadily natolik, že jsem s dotyčným už nemohla dál být. Teď jsem šťastně ve vztahu s člověkem, kterého znám už šest let, takže se známe skoro dokonale, a teprve nedávno jsme se dali dohromady. Konečně vím, že jsem zamilovaná opravdu do něj a do všech jeho chyb i předností, a není to pouze "očarování láskou na první pohled".

Zažila jsem obojí- i lásku na první pohled, i tu, kdy se postupně poznáváte.. A obojí je krásný

Těžko říct, co pro tebe slovo láska znamená.. Myslím si, že "láska na první pohled" je poblouznění a jak se říká, ta chemie-jde přece o "pohled", že si člověk řekne, tak toho chci příp. první rande, povídání.. tu se nedá mluvit o lásce jako takové-jak já ji chápu... Láska podle mě vyplývá z prvotní chemie (ale není pravidlem), ale pak se člověk musí svým způsobem toho člověka "naučit" mít rád takového jaký je... Pro mě slovo láska znamená, že mě přítel podrží, vyslechne, je schopen mi poradit, pomoci, chová se kě mě hezky, ne jako k člověku, kterého právě potkal na silnici a dal se s ním do řeči a na kterém mu absolutně nezáleží...

Věřím ale, že dříve, když rodiče plánovali svým dětem svatbu s předem dohodnutým člověkem-myslím si, že jestli nebyla věc, kdy si ti dva vyloženě nesedli (a v důsledku toho si začali být třeba protivní), dalo se v tomto vztahu žít... Žili zkrátka od začátku jako přátelé, ale ono v podstatě každý vztah do tohoto stádia spěje-partnerství je podle mě důvěrné přátelství, ve kterém hraje také svou roli sex.. Horší, když se od něj uplně upustí.. Co myslíte vy?

Podle mě jak už jste říkaly láska na první pohled je jenom to "očarování", ale postupným poznáváním jsou schopní ti lidé se do sebe i zamilovat..
Jinak krásně napsané názory..

Asi tak. Ten člověk se ti může líbit, přitahuje tě, ale zamiluješ se podle mě až dýl... až když ho poznáváš, začnete spolu prožívat takové ty hezké chvilky

Podle mně existuje spíše "přitažlivost na první pohled" nebo "souznění na první pohled/poslech". Zamilovat se, ale někdo může také během pár hodin, ale já mezi ně naštěstí /už/ nepatřím. Může mě okouzlit, ale zamilovat se, mi trvá nějakou dobu a musím toho člověka lépe poznat. Láska přichází až když zamilovanost opadne, takže ta na první pohled, podle mě rozhodně neexistuje ani nemůže. To je jako se štěnetem, když ho vidíte poprvé "zamilujete se" do něj. Po několika letech už ho doopravdy milujete a ten vztah je úplně jiný než to prvotní okouzlení roztomilým zjevem štěnátka, už je to pro vás součást rodiny, vás, znáte ho a milujete ho za to, jaký doopravdy je, i když vás někdy pěkně vytočí Když někoho opravdu milujeme, není to o tom, že se nám roztřesou kolena ani, že nás dotyčný přitahuje. Je to něco mnohem hlubšího a stabilnějšího. Kdo zažil tak ví.

Toto je pro mě ideál co může být krásnější, než když vás člověk miluje a zároveň ho přitahujete

Jj, pro mě taky. Už se mi i splnil Chtěla jsem tím říct, že to v lásce není to hlavní, i když je to její důležitá součást.

Jj, zajímalo by mě, jak dlouho taková přitažlivost může tak vydržet Neříkám taková ta vášeň jak je ve filmech, že sotva otevřeš dveře bytu, už ste polosvlečení... Ale taková ta zdravá, kdy žena cítí a muž dává najevo, nebo spíš jeho tělo , že je pro něj stále přitažlivá a krásná

Reaguji na Pepis: No tak podle mě to může trvat klidně i celý život, když si ty partneři opravdu sednou..

Já se na první pohled zamilovala dvakrát, takže jsem si jistá, že to jde.Toho prvního kluka jsem platonicky milovala tak tři roky, a to i přes postupné poznávání jeho povahy, seděl mi i tak.A měl charizma, jaké se jen tak nevidí, to se mi na mužích líbí asi úplně nejvíc. Druhé zamilování bych řekla, že bylo vzájemné, ale díky různým komplikacím, nedorozuměním a neústupkům z obou stran to nemělo dlouhé pokračování ... Jenom jednou jsem se zamilovala do člověka hlavně díky jeho povaze ... Zpočátku se mi jenom líbil, možná mezi náma byla malá jiskřička, ale nikdy nezačala doutnat, dokud jsem ho nepoznala blíž, jeho názory, chování, smysl pro humor ... Nezažila jsem silnější cit, než tenhle, dalo mi to poznání, že nitro je mnohem důležitější.

Já jsem strašná nedůvěřivka, takže já se zamilovávám, čím víc toho druhého poznávám a získávám pocit, že mu mohu důvěřovat. Do té doby mi mozek zakazuje se zamilovat. Možná je to tím, že už jsem starší. (20 let) V 15ti se mi to taky stalo. Byl to akorát egoista a blbec.

já jsem se na první první pohled zamilovala a trvá to už 17 let