Krize nebo rozchod?

crazycat: teď se nevyznám já jednu diskuasi mi smazali a teď fakt netuším

Jiskra? Bože já ybch ty chlapy zbila. Tohe mě dokáže tak rozčílit, je to normální životní průběh, nevím co ej pro ně jiskra, pokaždý se řeší jiná životní etapa. Nechápu co si chlap představuje a kor slova mám te rád, budu tě mít rád, nejhorší neříct věci narovinu a mazat med kolem pusy

bojí se společného stereotypního života, cítí se mladý na uvázání se, , . . . .

Reaguji na crazycat:

taky jsem se od svého bývalého přítele furt slyšela, že jsem jako by bez jiskry.. no jo je mi 23 let, užila jsem, si dost a už chci od života něco jinýho než jen lítat po diskotékách hrát hru kdo z koho.. na to ať si najdou nějaký 15 .. fakt ti chlapi jsou jak z jiné planety..

Ahojte, hctěla byhc poprosit o radu. J přítelem jsme spolu téměř 5 let. Zezačátku byl pozorný, nosil dárečky, výlety vše pro to abych se s ní nedej bože nenudila. Postupem času začaly mít přednost záliby a kamarádi. Už takový rok řešíme co s tím, on trví jak je spokojený, má fotbaly (svůj, kouká an cizí zápasy + zápasy v TV), kolo, kamarády. Problém je, že jdyz něco navrhnu nějak víc dopředu, řekne envím co bude domluvíme se lásko ano? Ale jakmile mu zavolaji kamarádi tak jadně jasně všude musí být. Začalajsme se cítit odstrčená, že si musím ozornost vydobývat abychom vubec něco dělali. Začala jsme být čímdál tím víc naštvaná až jsem řekla dost. že s ním takhle nebudu. Týden jsme si nenapsali a pak se sešli, že je nám to oběma moc líto, že teď máme ale oba moc práce, dokončení školy, státnice na zádech atd. Že měsíc to encháme volnější a pak se rozhodneme co dál, on mi tvrdí, že ví co chce, že beze mě nebude. Ale chce abych zjiatila já že krom koníčků není tak špatnej že pro mne udělá všechno, že jediný co má za problém je trávení svýho času. Pro mě je to problém ale docela zásadní. Musíme se předem domluvit kdy spolu budeme, jinak mi například řekne: vždyt jsme se domluvili až na pátek, tak proč křičíš. To např. po mém návrhu že bychom mohli zajít na večeři když mi po týdnu nevidění řekne že ale něco má, tak se holt vytočím. Nejsem ochotná měsíc do vyřešení školy na něco čekat, nevím an co, nemyslím že by se něco změnilo. Teď řeším, zda si teda nějhak napsat a dělat že je mi vše jedno, mile odpovědět a konec, nebo kontakt úplně přerušit s tínm, že se třčeba jednou zamyslí že tak dokonalej nebyl. Vše bere jako největší řešení ale nad problémem už se nezamyslí, protože on je přeci ten spokojený že. Když jsem navrhla, že teda v kontaktu nebudeme, řekl mi že to bdue stejně ale brát tak že spolu sme, že envidí žádnej velkej problém na rozchod, že nic neudělal, nepodvádí, neel za jinou neublížil mi ani nelhal tak proč. Vůbec nevím co s tím, zamilovaná jsem moc, ale rozum mi říká že se musí něco změnit. Já si vztah představuju tak že žijí partneři spolu, zažívají věci spolu a nejen s kamarády. Je mi líto že třeba po důležitý zkoušce neřekne pojd zajdem na véču at si odpočinem konečně když se oba šrotíme jak pitomý, to on si stěžuje mně, ale slavit jde s kámošema. Takový prkotiny, které dají v součtu opravdu hodně. Nevím, zda se dá chlapa přinutit vážit si tý holky. Své zájmy mám, dokážu se sama zabavit a nevadí mi to, ale ne s pocitem, že jsme na druhé koleji...

Reaguji na JitkaC2: Ahoj, už jste to nějak vyřešili? Když víš, že ho miluješ nebúdeš se zbytečně trápit, když ho necháš? Zkoušela jsi to třeba obráceně? vím že je to kruté oplácet stejnou mírou, ale asi si neuvědomuje jak se cítíš a v čem vidíš problém. Možná bych počkala, až budete mít něco naplánované nebo s tebou bude chtít něco dělat a řekla mu, že ti zavolala kamarádka a jdeš na kafe a udělat se mu vzácnější. Možná by to pomohlo. A jestli to je i tak, že nedodrží slib, tak mu to říct i tak, že by si měl stát za tím co ti slíbí... Nebo ať tě vezme sebou

crazycat: Taky jsme to zkoušela se vymluvit ale to odpoví: To nevadí broučku, tak udělej co potřebuješ a necháme to na jindy, hm?

To asi čeká i ode mě, takový přístup. Jenže když to člověk dělá schválně a schválně řekne že nemůže, tak ho tahle odpověď ještě víc vytočí .-)

Už měsíc taky nevím na čem jsem, přítel neví zda chce semnou být dále,jsme spolu skoro 4 roky.A je to kvůli mým vyčítkám a rýpáním, vím někdy jsem to přeháněla. Jsem totálně na dně, brečím a brečím nemám na nic chuť. Nedávno mi řekl že chce být semnou ale prý jeho city to nějak brzdí. Nejvíce mě štve že před pár měsíci se vrátil z ciziny kde pracoval a já na něho čekala blbý rok. Co dva měsíce jezdil domů na 3 týdny. Kdybych to věděla dříve tak bych ani an něho nečekala...dneska jsem u něho byla a nějak jsme si nesedly tak jsem jela raději domů...ach jo bolííí to

Reaguji na verisek0902: Dokáži si úplně přesně představit jak se cítíš.... Poslouchala jsem to stejné od svého přítele a totálně jsem nechápala. Miluji tě, ale nemůžu, nevím a bla bla bla. Ony rady zní jako klišé, ale je opravdu lepší ho nechat a nechat ho úplně v klidu. Být na něj milá, ochotná, když tě o něco poprosí a pročistit si i svoji hlavu. Od přítele jsem se odstěhovala ke kamarádce. Byla jsem u ní týden a měla pocit, že to stejně k ničemu není. Přítel se očividně ještě víc urazil a byl naštvaný, že jsem se vlastně odstěhovala. Takže efekt v tu chvíli žádný. Rozhodla jsem se tedy vrátit do společného podnájmu, protože u kamarádky už jsem nechtěla obtěžovat a nějak to dořešit, najít si byt atd. Došla jsem domů, ale s přítelem jsem nic neřešila, žádné kdo se kam odstěhuje, co budeme dělat, hledat nějaké řešení... Prostě jsem přišla a dělala že nic a čekala co se bude dít a hledala si řešení sama v sobě. Jenže přítel se taky k ničemu neměl a najednou se objevila i ta chybějící jiskra a všechno bylo najednou tak jak má být. Třeba je toho na něj taky hodně, přece jen jste nebyli dlouho spolu. Taky jsem na přítele čekala rok, když byl na studijním pobytu a pak jsme spolu začali hned bydlet. Je rozdíl, když člověk musí myslet jen sám na sebe a pak když má vedle sebe někoho, kdo má taky nějaký názor a na koho by měl brát ohled. Chvilku ho nech, věnuj se sama sobě a uvidíš co se bude dít. Je fakt, že mě se přítel neomluvil. Je na něm vidět, že mu to je líto, ale není schopný se mnou o tom pořádně mluvit a rozebrat to. Bere to jako strašnou prohru, to se přece skvělým párům nestává, tak budeme dělat, že se to nestalo. Tím, jsem chtěla říct, že je pak na tobě, jestli budeš čekat až se opravdu připlazí a necháš mu to se vším všudy a nebo ti bude stačit ten vnitřní pocit, že víš, že on ví...
A řeš to opravdu s klidnou hlavou a nic mu nevyčítej. Ikdyž, se mnou o tom nemluvil, něco málo jsem z něj dostala. Ptala jsem se, jestli mu po mě bylo smutno, když jsem byla pryč. A řekl mi, že měl strašný vztek, že jsem se odstěhovala, vlastně byl se svým rozhodnutím spokojený a dokud mě neměl na očích tak vše bylo tak jak chtěl. Jenže když jsem přišla zpátky, tak to bylo najednou všechno jinak. Byla jsem pořád upravená, usměvavá, sváděla jsem ho a on byl ztracený...
Tak ho nech, ať si je chvilku spokojený s tím, jaké udělal těžké rozhodnutí, pročistí se vzduch, on si odpočine a pak tě zas najde a dojde mu jakou dělá chybu. Bude mít štěstí, když na něj budeš ještě čekat. Takže neplač, hlavu vzhůru a mysli pozitivně. Bud se změnil a ukáže se jako nevhodný nebo se mu rozsvítí . Držím pěstičky ať to dopadne co nejlíp a hlavně aby jsi byla šťastná

Reaguji na crazycat:
Děkuju za názor, trošku mě to nadzvedlo. Bojím se že ted už je nějak pozdě, když jsem včera od něho odešla , sice ne nasraně ale doufám že pochopil že v klidu....Snažila jsem se být milá na něho, začala jsem se více usmívat, neměla žádne narážky, ale jakmile jsem šla do jiné místnosti, trošku jsem zapřemýšlela jaký máme tedkom vztah, tak jsem byla totálně mimo, musela jsem se jít vybrečet na wc. Pak jsem šla za ním do pokoje si lehnout a nemluvila jsem nic, byla celá vyměněná a už jsem se sním bavila zase o našem vztahu že jsem tak blbá, že bych na něho ten rok nečekala kdybych to věděla dříve jak to dopadne..řekl že za to nemůže a tak... Já vím že za to nemůže, ale mám vztek...Je blbé že jsem minulý týden byla u něho skoro každý den kvůli auta, takže mě vidí každý den ted....Kdyby nebylo aspoň té bolesti.

Reaguji na verisek0902: Z toho si nic nedělej, to k tomu patří. Nejsi přece robot a máš nějaké city. On má v sobě taky chaos a nevnímá to tak, že vlastně neví, proč se tak chováš. První dny co jsem došla domů, tak jsem měla párkrát slzy v očích, jen třeba z nějaké narážky nebo poznámky. Jen jsem se to snažila eliminovat a nechodit pořád s kapesníkem. Bude to těžké, obrň se trpělivostí a spíž se snaž, aby vám spolu bylo hezky. Zajít si do kina, do kavárny... aby jste se rozptýlili a nebylo ticho s otázkou co teď. Trošku ho poškádli, zajdi si na diskotéku, choď ven i s ostatníma, párkrát mu nestihni vzít telefon, staň se pro něj vzácnější. Ať trošku přemýšlí kde jsi a co děláš. Ber to před ním tak, že s tím jsi smířená. Pokud nebude chtít on něco řešit tak nic neřeš a ono se to nějak vyvrbí. Nejde se řídit jen podle rad ostatních, nemáš v uchu sluchátko, aby ti někdo pořád říkal, co dělat a jak co říct. To je právě to, že do toho dáš svoji osobnost, ale není špatné v této situaci trochu kontrolovat své chování a přemýšlet co jak na něj působí. Uvidíš, že něco má smysl, něco ne, něco zjistíš až časem, že na něj vlastně zabíralo.

Reaguji na crazycat:
no ráda bych zašla sním do Zoo, říkala jsem mu o tom minulý týden, ale on na to určitě zapomněl a já pořád vymýšlím co budeme dělat, kde zajdem, už mě to nebaví...mě se zdá že je nejraději doma či venku na zahradě...a nevím jestli ted něco mám plánovat kam zajdeme, vypadalo by to jako že bych se vnucovala.......
A vy už to máte vyřešené , jste spolu? a jak se u vás poznala ta chybějící jiskra.

Reaguji na verisek0902: chybějící jiskra mě celkem pobavila. Byl to přítelův argument, když už nevěděl jak vysvětlit, co se s ním děje. Ona žádná nechyběla, ale byla z nás cítit nervozita, on nevěděl co má dělat a já jsem nevěděla jak se k němu chovat, aby se to zlepšilo. Dělala jsem všechno možné, různá překvapení, snídaně do postele, ale bylo to ještě horší. Pak jsem řekla, že se odstěhuji a dáme si chvilku pauzu a on se urazil a rovnou to ukončil. Tak jsem se fakt odstěhovala. Pak se teda po týdnu mlčení vrátila a ona se ta jiskra najednou objevila pročistil se vzduch, on si urovnal myšlenky, normálně jsme se bavili, provokovala jsem ho a tvářila se, že když jsme rozejítí, tak mě přece nemůže líbat, .. byla jsem s ním v jedné místnosti, flirtovala s ním a on byl spokojený, měl asi pocit že loví nebo nevím jak to vysvětlit
opravdu ho nech nějakou dobu odpočinout, nepsat mu tři dny, pak třeba že si pro něco dojdeš, třeba se ozve i on, tak ho nechat čekat dva dny, že už máš program... pak třeba zajít někam posedět a uvidíš jak se bude chovat. on bude ještě tak dva týdny tvrdit jak to tak chce, ale podle zbývajícího chování poznáš co se v něm děje. Myslím si, že je toho na něj opravdu hodně a že to bude dobré.
A jinak už to máme vyřešené, fungujeme jako každý jiný pár. Prostě krize a neuměli jsme to řešit rovnou. Upřímně teda doufám, že příště už budeme problém řešit líp. Ale všechno se urovnalo a je to i lepší. Ale bylo to stejné jako u vás, byl rok pryč, pak přijel tři měsíce všechno v pohodě, pak jsme si našli bydlení a začali problémy... neumyté nádobí, nepořádek... nemyslela jsem to špatně, chtěla jsem k němu být upřimná, tak jsem mu všechno hned zkritizovala a asi toho bylo hodně. Na jednou nebyl dokonalý jak si představoval, že si o něm myslím. Ikdyž je supr a nedám na něj dopustit A jestli to chápu dobře, tak se vždycky sejdete, asi se na to oba i těšíte a pak cítíte dusno a nevíte co s tím a začnete řešit proč to není jak dřív? jestli nemáte žádný závažný důvod, tak ho nech trochu odpočinout, podráždi ho trošičku a to bude dobré. U mě stačilo, že mi najednou psala kamarádka v osm večer a vyměnily jsme si asi osm sms... bylo to neplánované, ale pěkně to zabralo

Nad tím jsem uvažovala, že bych se domluvila s kamoškou

Myslím že tomu mému lovení chybí.
Mi nedávno řekl, že mě na hodně přečtenou, to asi znamená že ví jak se zachovám, co udělám a tak, docela jsem čuměla že mě má hodně přečtenou.
Zkusím mu teda první nepsat, počkám ty 3 dny(doufám že to zvládnu), pak si pojedu pro nějaké věci a skusím se chovat mile, usmívat se a tak, ale nevím jak sním flirtovat a svádět ho ...na to už jsem nějak zapomněla ty jo.
Jinak jsem ráda že vám to klaplo, skusím to tak jak píšeš.

A nebyl to jen podnět jak si najít výmluvu a rozejít se? Ze strachu ze společného bydlení a společné budoucnosti? Každého by naštvalo, že někdo lže, ale že by se až takhle urazil? To se mi nějak nezdá..