Už opravdu nevím, co víc dělat. S přítelem jsme spolu 2 roky, oba studujeme... bohužel na sebe nemáme tolik času, kolik bychom chtěli. Přítel studuje ve stejném městě jako já, jenomže já dojíždím a on tam bydlí - necítí se na to bydlet semnou. I když ví, že je to moje velké přání. Poslední dobou se vídáme míň a míň a to jen díky tomu, že je opravdu velmi pilný student, proto odjíždí na privát někdy už i v sobotu večer! Když jsme spolu, tak je nám většinou skvěle.. ale často se taky dohadujeme, kvůli jeho nedostatku času.. Taky mi vadí, ženské, které se neustále kolem něj motají (bývalky, atd). Jsem nějaká divná, když bych ho chtěla mít pro sebe? když chci náš vztah posunout dál? hledat kompromisy? Co už mám dělat, abych náš vztah dala do původního stavu (kdy bylo všechno bez problémů? ) Díky za rady
já myslím, že tvojí situaci vyřeší jedině společné bydlení. já chodím s přítelem pět let, jsme ze stejného města, ale oba studujeme v brně a tam taky už tři roky spolu bydlíme. vídáme se většinou až večer, máme jiný rozvrh, brigády a málokdy přes den najdeme čas být spolu, kdybychom spolu nebydleli, tak by jsme se vídali tak jednou týdně a myslím si, že už by jsme spolu dávno nechodili... je pravda, že společné bydlení jsme chtěli oba, přítel dokonce víc než já, ale po dvou letech chození mi přijde divné, aby tys musela dojíždět a on tam bydlel.. zkus se ho zeptat, proč se na to necítí.. můžete zatím třeba bydlet v bytě s více pokoji a studenty
Cituji Beeeruska: já dojíždím a on tam bydlí
Cituji Beeeruska: díky tomu, že je opravdu velmi pilný student, proto odjíždí na privát někdy už i v sobotu večer
On má privát ve stejném městě kde bydlí, on nebydlí doma? Jen tak pro upřesnění... Chtěla jsem se zeptat, ve kt jste ročníku? Chápu, že většinou holky začínají spíše chtít začít bydlet s přítelem, ale oni často nechcou.. Nebývá to tím, že holku už nemají rádi nb něco podobného, prostě se nato jen necítí a myslím, že by nebylo správné ho do toho nutit... Třeba kdyby ste spolu teď začali bydlet (když on moc nechce) mohlo by to skončit špatně a byla bys spíše zklamaná... Znám spoustu párů, kt spolu dlouhé roky chodily a jakmile spolu při škole začaly bydlet, tak se spolu rozešly.. Vím, že spousta lidí, začne namítat, že to pak jejich vztah neměl smysl když to neustál, ale myslím, že obvzlášť při studiu a zkouškovém je náročné spolu užít.. Přítel se o tebe starat nebude, ale ty se budeš starat o něj, dokážeš si to při zkouškovém představit? Já taky studuju a upřímně si to moc představit nedokážu. A to, že je pilný student, s tím bohužel nb bohudík taky nic nezmůžeš, možná můžeš být spíše ráda, že školu nefláká.. Toť můj pohledna věc.
lili09
no já už s ním vedla na toto téma rozhovor dokonce několikrát, ale většinou jsme se jen pohádali. Říká, že mu to takhle vyhovuje, že bysme na to stejnak neměli peníze, a hlavně, že prý většinou bydlení vztah pokazí, s čímž já nesouhlasím a myslím, že by nám to opravdu pomohlo. Navíc bych měla za 4 měsíce odjet na půl roku pryč... ale ani to ho nedokopalo k tomu něco udělat...
Pepis
nene, on má privát v jiném městě. Jinak bydlí s rodiči. Já jsem jinak ve 2. ročníku a on ve 3., ale ještě plánuje, že půjde dál, a do té doby, než dokončí školu o bydlení nechce ani slyšet. Vím, že ho nutit nemůžu a už se o nic takového ani nepokouším, stejně to nemělo žádný smysl. Jen nevím, jak tedy ten vztah dál řešit? Být hrdá na přítele, který dává přednost všemu předemnou? Být neustále sama a vídat ho ani ne na celý víkend?
Cituji Beeeruska: myslím, že by nám to opravdu pomohlo
já si to myslím taky. mám kamarádku, která měla podobný problém, její přítel s ní nechtěl bydlet, protože se nemohl vzdát kamarádů a svojí "svobody". nakonec se rozešli
Cituji Beeeruska: Jen nevím, jak tedy ten vztah dál řešit? Být hrdá na přítele, který dává přednost všemu předemnou? Být neustále sama a vídat ho ani ne na celý víkend?
tento problém mívám vždycky v létě, kdy jsme oba doma a kvůli přítelově hodně časově náročné brigádě a koníčkům nemá na mě moc času, přitom pořád tvrdí, že jsem u něj na prvním místě.. chlapi jsou prostě všichni stejní...
liliO9
jj, to asi jsou. A co s nima člověk nadělá. Jsou to sobci, kteří myslí neustále jen na sebe. A nejlepší jsou vždycky ty věty: "Ale vždyť přece o nic nejde" ... a tak se nikdy nic neřeší
základem jsou podle mě 2, kteří si uvědomují, že nějaký problém mají, ne jen jeden, to nestačí . . . druhou věcí je, že to ti 2 také chtějí řešit a vyřešit, jeden opět nestačí . . . pak by to chtělo pořádně probrat, prodiskutovat, srovnat si priority, ujasnit si, co kdo chce . . . závěr může být různý - buď se dohodnete a nějak se posunete, a nebo, jak psala lili09, může to dopadnout taky neslavně (držím palce, aby to tak nebylo) . . .
Cituji Beeeruska: že prý většinou bydlení vztah pokazí
a na to přišel jak? asi si myslí, že tím, že s tebou bydlet nechce vztah nějak vylepšuje.. nevím, mám pocit, že se mu do toho nechce protože má strach, že by se nějak moc uvázal. kdyby jste spolu chodili tři měsíce tak neřeknu, ale po dvou letech...
Chápu, že tě to trápí. Ale já si myslím, že není kam spěchat a už vůbec ne do společného bydlení. Toho si v životě užiješ ažaž. On to zas takový med není, jak to vypadá. Chápu, že se na to těšíš, ale ono o zkouškovém prát, žehlit a poskakovat kolem chlapa není moc příjemné, když jsi nervózní ze zkoušek a nic nestíháš. Naopak si užívej studentského života a svobody. Ten je přeci tak fajn.
A navíc jste skoro stejně staří (mladí). A je bohužel pravda, že kluci v tomhle věku jsou méně dospělí než holky. Prostě holky už by se klidně usídlily, ale kluci na to ještě moc nejsou. Ale věř, že on do toho taky dospěje. Prostě to těm ťuhýkům dýl trvá a dospívají pomalejš.
Beeeruska
Myslím, že v tomhle ti nikdo nemůže poradit... Musíš sama cítit a myslím, že i cítíš, že není vše tak úplně v pořádku...
Evidentně chcete od života ( min.momentálně ) každý něco trochu jiného... Ty hledáš partnera, o kterého se budeš moct opřít, se kterým začneš budovat společnou budoucnost atd...
On chce mít svůj klid u rodičů a studovat, s tebou se vídat jen, když může v klídku a pohodě...
Píšeš, že máš na půl roku odject - tak odjeď a uvidíš... Nech věci se dít... A nelam to...
A až budeš pryč - uvidíš jak moc mu bude smutno a tobě stejně... A po návratu ihned poznáš, zda to jde dál, nebo ne...
Někdy se prostě stává, že jeden dozraje do bodu, kdy chce ( přirozeně ) posunout vztah o kousek dál, ale druhý se na to prostě necítí.. Nechce se mu... Nelze tlačit a nutit... Tím se nic nezlepší, většinou naopak...
Cituji dareen: základem jsou podle mě 2, kteří si uvědomují, že nějaký problém mají, ne jen jeden, to nestačí . . . druhou věcí je, že to ti 2 také chtějí řešit a vyřešit, jeden opět nestačí . . . pak by to chtělo pořádně probrat, prodiskutovat, srovnat si priority, ujasnit si, co kdo chce
přesně tak
dareen
já mám takový pocit, že to u nás asi takhle neslavně dopadne... ale děkuju... snad to ještě naposledy zkusím. I když vím, že ho mám natolik ráda, že i když naše řeč bude zase k ničemu, tak i přesto se s ním nerozejdu...
tak na něj zkus zatlačit, že se ti to takhle nelíbí a že uvažuješ o rozchodu a uvidíš co ti řekne.. jestli tě nechce ztratit, tak něco udělá.. ale jestli to takhle nacháte a ty odjedeš, myslím, že se odcizíte ještě mnohem víc
Patty
nj já vím, asi si budu muset počkat na dobu, až dospěje a bude se na to cítit. I když jsem to společné bydlení neměla naplánované vyloženě tak, jako praní, žehlení apod. spíš jako spolubydlící bo tak...
Bruce78
děkuju... já si to taky tak nějak myslela. Že to nechám plynout, a uvidím, jak to bude vypadat později. Třeba se to vyřeší samo
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.