Jak řešit krizi s přítelem

lili09

toho se právě taky bojím... jakmile odjedu bude to asi ještě horší. No, ale zase se to pak tímto nejspíš vyřeší

to je dobře, my to máme taky tak, prádlo si vozíme prát domů, když mi přítel řekne, že chce něco vyžehlit, řeknu že mu to ukážu a on si to udělá sám, občas vaříme spolu, někdy on, někdy já, uklízení máme rozdělené. ať si hošík pěkně zvyká, že mu nebudu dělat služku do budoucího života se aspoň naučí starat o domácnost a ne že je to jen na ženské

lili09

No vidíš, takhle nějak sem si to představovala Ale já si na to budu muset bohužel ještě počkat

Píšeš, že dává přednost všemu před tebou-mám si ho představit teda jak typického šprta, kt přes celý týden jen sedí a učí se, nic nedělá nikam nechodí? Jestli jo, tak to je ten "lepší případ" ptž si myslím, že se nedá říct, že dává přednosst všemu před Tebou, "jen" zkrátka škole. Letos bude dělat státnice a píše bakalářku, tak s tím má určitě plno starostí... Nebo to tak je po celou dobu co jste spolu?

Předpokládám, že ty máš více volného času a chceš ho trávit s ním... Jestli je to jak sem říkala a je to typický šprt, tak s tím asi ted nic nenaděláš.. Jestli ale taky chodí občas ven s klukama na pivko, tak mu zkus občas napsat, jestli nezajdete do kina nb na skvoš nb se jen na chvilku projít at si provětrá hlavu... Možná to bude znít trochu krutě, ale zkus si s ním promluvit o tom, jak i představuje budoucnost vašeho vztahu... Abys na něho celou dobu nečekala, než dodělá bakaláře, pak než dodělá Mgr, než než....
Já jsem třeba s přítelem 6 let, a kromě jednoho roku (to sme se vídali mimo vík jen ve stř a to občas když sme šli na skvoš-bydlíme od sebe asi 4km) se vídáme jen o víkendech a jelikož před rokem začal pracovat, někdy se za celý vík vídíme jen třeba půl dne.. (já za ním jezdím každý týden 300 km). Když sem u něj a mám zkouškové tak se učím a vídáme se tak u jídla.. A to ještě během těch stresů nebývám extra příjemná a často se hádáme.. Jeden rok na vš jsem měla tak divoký, že sem se učila i celý semestr... A přesto jsme to vydrželi a jsme spolu a teď po té době je to nejkrásnější co kdy bylo... Taže si myslím, že si asi musíš vše zvážit.. Jestli to má mezi váma cenu, jestli když nemá stresy ve škole je to jiné a po státnicích do dalších státnic bude zase dobře, jestli ne, tak zvážit, jestli jsi schopná toto tolerovat....

ty jo, to by mi bylo docela trapný si v dospělosti nechat prát od maminky

no a jak myslíš, že se to teda zajistí? Samostatné bydlení obnáší spoustu starostí, musíš se o všechno starat sama. Když bydlíš u rodičů, tak to je větší pohoda. Proto bych se být tebou do toho nehnala. Protože já studuju a bydlím sama a o zkouškovým mi třeba vytekla pračka, vytopila jsem sousedy a musela to řešit. Pak se mi ucpaly odpady a zase jsem to musela řešit. Ale mám trochu pocit, že od společného bydlení očekáváš pouze večerní přitulení k příteli a hotovo. A jak třeba s nájmem? Utahli byste ho jako studenti?

Nevím, no, já myslím, že fakt není kam spěchat. Ono si to možná idealizuješ, ale žít budeš s chlapem celý život a myslím si, že na přídělávání starostí je času vždycky dost Tak si važ tý pohody, co máš teď. Na přítele bych netlačila a už vůbec bych mu nedávala ultimáta. Svým způsobem se mu nedivím, že se do toho "opravdového dospěláckého života" nehrne. Mně přišel ten studentský pohodový volný život právě skvělý. Ale tak ono každej chce vždycky to, co nemá

docela mě překvapila nebo zaujala tato věta....žádný vztah už po čase není bez problémů...opadnou růžové brýle. a naopak si myslím, že společným bydlením (společné) problémy začínají. dokud spolu dva nebydlí, mají každý své problémy...pak začnou mít své a ještě společné...

Děkuji všem za příspěvky... a abysme to shrnuly... Společné bydlení - ano či ne? A v případě, že ne, jak to tedy všechno řešit?

když na privátě nemáme pračku, tak mi nic jiného nezbývá. a jak si psala dřív, užívám si studentského života, živí mě z velké části rodiče a jsem na nich stále víceméně závislá. dospělost beru jako samostatnost.. až se budu živit sama, budu si samozřejmě i sama prát, ale dokud studuji, chci být ještě "dítětem"

já jsem rozhodně pro ano, ale záleží na tobě, jestli to takhle chceš dál.. pokud nechce a neřekne ti důvod proč, šla bych od něj..

Beeeruska
Berusko, nechci ti udělat ještě těžší hlavu, ale můj názor je takový, že chlap, který se po dvou letech necítí na společné bydlení a netrápí ho, že se moc nevidíte, s tím vztahem zas až tak moc nepočítá. Jemu to tedy jak píšeš, vyhovuje. A co ty? Reší on a trápí se nad tím, že tobě to naopak nevyhovuje? Kéž by hledal řešení a přemýšlel nad tím alespoň z poloviny tolik, co ty......A argument, že společné bydlení vztah jen pokazí mi přijde jako výmluva. Přece dva lidi, kteří se mají rádi, mají potřebu spolu být co nejvíce....
Musíš to sama vycítit, ale pravda je, že člověk když je zaslepený láskou, tak nedokáže vidět věci jasně, ale neznám váš vztah, atd. A z toho co jsi napsala, je můj názor takový, ale držím palce aby to bylo jinak

Teera

mám takový pocit, že on se tím opravdu netrápí tolik co já. Někdy si myslím, že problém není ani tak v něm, jak ve mě... tak nevím no Ono je to těžké... sama vidím, kam to nejspíš směřuje, ale bojím se toho rázného kroku. Jak už jsem psala... mám ho moc ráda na to, abych se s ním rozešla... pořád si tak nějak říkám, že jestli ho už ani ten půlrok odloučení nedonutí k nějakému ráznému rozhodnutí, tak to ukončím opravdu sama. ale to je bohužel ještě hrozně dlouhá doba Pořád ho tak nějak sama před sebou domlouvá, že má v tom pravdu, že se není do čeho hnát...a že to společné bydlení zas až tak skvělé nebude... ale stejnak si na něm pořád trvám

tak je jasné, že ze začátku budete mít trochu neschody, než se spolu "sžijete", ale pokud budete mít oba zájem, určitě si to časem uděláte hezký

Nevím, ale mám pocit, že my ti to nevyřešíme.. To se týká jen vás dvou, na tom se budete muset domluvit vy.. To, že my ti tu řeknem, ale bydli s ním a on nechce, tak uděláš co? Holky řekli, že společné bydlení ano, tak spolu budem bydlet..? Myslím, že to záleží jen na vaší domluvě, tak aby to vyhovovalo vám dvěma-asi budete muset udělat kompromis oba dva nb se bohužel rozejít.... My ti tu jen poradíme, jak to jednotlivě vyhovovalo buď každé z nás případně známým či kamarádům.. Ale myslím, že toto si fakt budete muset dohodnout mezi sebou.. A já osobně na tom nevidím vůbec nic špatného, že s tebou ještě nechce vydlet..Jste mladí a prostě se ještě necítí na to s někým bydlet, vyhovuje mu, že se o něj starají rodiče.. Co kdyby mu třeba pak rodiče přestali dávat peníze kdyby s tebou bydlel? Já sem si jistá, že kdybych začala bydlet s přítelem, tak mi naši řeknou, tak bydlíš s chlapem, my tě přece nebudem živit, budeš se muset osamostatnit.. A si ve druháku, fakt si užívej studentského života buď ráda, že nemusíš kolem někoho lítat.. Ty si to představuješ tak, že budete jako spolubydlící, že se o něj nebudeš starat, ale hodláš ho v podstatě připravit o komfort, který má u svých rodičů... Není třeba toto trošku sobecké?

Já bych to nebrala tak tragicky. Já s přítelem bydlíme cca 5 minut jízdy autem od sebe a i přes to se spolu vídáme 2 krát v týdnu - jeden večer a jedna noc v týdnu. Oba jsme velmi zaneprázdněni, přítel má práci na 1/2 úvazek a k tomu studuje dvě vysoké školy, já jsem na vysoké a mám dvě práce, dohromady na 3/4 ní úvazek.I přes to máme v současné době velice pěkný vztah, vše je o kompromisu a možná bys ho měla ve své situaci udělat ty a přijmout fakt, že spolu budete pouze dva dny v týdnu. Důležitější podle mě je fakt, že s tebou trávit čas chce a věnuje ti ho, i přes to, že je ho málo - taky by ti mohl říci, že se o víkendu chce věnovat svým koníčkům.

mě to přijde sobecké naopak od něj....... Přece chodím s někým, protože je mi s ním dobře a chci s ním být a pokud dám přednost komfortu, nezdá se mi to být v pořádku.