Krize nebo rozchod?

Reaguji na matadi: chci to vyřešit co nejlíp, když tam s ním teď budu, tak se stejně nebudeme schopní bavit a na dusno nejsem moc od přírody nastavená. Ale vím, že časem budu muset jít zpátky. Jen nevím kdy...

No jo, jenže někdo do toho jde po hlavě, představuje si to jako procházku růžovým sadem a očekává neočekávatelné. Prostě po nějaký době přijde vystřízlivění v podobě úklidu, řešení nájmu, prostě ty normální životní problémy, které má každý, když žije sám, bez podpory rodiny. Třeba zjistil, že to s tím jeho snem nemá úplně co společnýho - a taky je jasný že to tak být nemohlo, každej po čase sundá ty růžový brýle a podívá se na realitu jak opravdu je. Třeba se fakt chce ještě víc bavit a neusadit se při první příležitosti...
Ty kondomy cos našla, by mě teda zajímaly, kde se tam vzaly...pokud jste je nepoužívali spolu a nikdy je viditelně nikde neměl, tak je to trochu divný....třeba chtěl abys je viděla, třeba abys žárlila, ale k čemu by to zase bylo.....
Ono je jiný řešit vztah po několika týdnech či měsících, ale po osmi letech...to fakt bych asi řešila úplně všechno....

Já bych si ty kondomy při příští příležitosti zase přepočítala a rozhodně mu o nich neříkala. Snad to dopadne dobře, ale chtěla jsem tě pochválit, líbí se mi, že máš svou hrdost a žže to nepůsobí tak, že jsi schopná udělat cokoliv, aby tě "vzal zpátky". Rozešel se s tebou kvůli kravině. Kdyby na tebe tolik netlačil, nemusela jsi mu lhát. Z toho důvodu si říkám - bůh ví, jak to všechno bylo, protože takhle to opravdu vypadá., že se každá záminka hodí...

Reaguji na Maui: S postupem času už asi chápu co se stalo. Ale je otázka co bude dál a jestli ho to přejde a za jak dlouho ho to může přejít, ale respektuji jeho rozhodnutí a teď to je v jeho rukách. Už to vidím s chladnější hlavou a chápu asi i jeho postoj. V sobotu jsem měla další zkoušku. Řekla jsem mu, že zkoušky jsou moje věc. A to se ho asi dotklo, bral to tak, že máme být na všechno dva a že se snažil, abych měla klid na učení. Jenže jsem to myslela tak, že ten test musím jít stejně vždycky napsat sama. Ve dvou mě tam asi nepustí. A od středy to bylo hodně napjaté a nebyla jsem schopná se soustředit. Takže jsem se ve čtvrtek neučila a potřebovala jsem z tama na chvilku vypadnout, pak přišel známí a přítel z práce a už z něj jen vypadlo, že kolik jsem se toho naučila... Další den mi i napsal, že je naštvaný, že jsem tomu měla dát víc. Tak jsem mu napsala, že to sice ano, ale dala jsem do toho maximum co jsem v tu chvíli mohla. Prostě mi přijde, že se naštval ještě víc a má vztek... do toho otázka miluji ji nemiluji ji... jasně že ne, já bych si odpověděla stejně, kdyby mě naštval. Každopádně na tu zkoušku jsem i tak šla. Teď se chystám na opravný termín a doufám, že to vyjde... chápu že je naštvaný, ale stejně jak on prožívá moji školu, já prožívám jeho nálady a nejsem úplně splachovací... a taky ho nebudu nikdy poslouchat, potřebuji mít svoji hlavu a ne že on řekne uč se a já budu jak robot sedět a učit se, ikdyž by to pro mě bylo jednoduší. Byl to první pokus na tu zkoušku, takže by se nic nestalo, když bych to neudělala. Jen jich mám udělat ještě hodně, takže čím dřív tím líp...

Prostě jsi zklamala jeho důvěru. Nevím, jak se choval on, ale pokud se ti snažil vytvořit všechny podmínky pro to, aby ses mohla učit a ty tam pak ani nešla, tak to by mě naštvalo taky. Tak nějak mi přijde, že tobě na té škole stejně moc nezáleží, tak mu možná vadí i ten tvůj laxní přístup.

Reaguji na kanka: vím jak to myslíš, asi by to šlo i tak chápat. Ale studuji dost těžkou školu a na zkoušku která potřebuje na přípravu intenzivně 14 dní a víc, se prostě za tři dny nenaučím... Na škole mi záleží hodně, ale bylo pro mě přednější jak to je s náma. Strach z toho že to nezládnem atd byl větší než potřeba udělat zkoušku, která bude vypsaná ještě několikrát. A to by se semnou rozešel i kdybych přišla třeba o práci? Důvěra je snad o tom co je mezi dvěma lidma a ne o studijním výsledku. Je naštvaný, že jsem na tu zkoušku nešla a on si myslel, že na to mám, Jenže to musím cítit sama jestli jo nebo ne a on mě může podpořit. Nejsem člověk co by se flákal a nic nedělal, našla jsem si práci, studuji, chodím na praxi. Jen to nejde podle jeho představ. Ale řekla jsem mu, že do konce září budu mít všechny zkoušky co mám mít... A na zkoušku jsem se nestihla naučit, protože jsem byla nemocná, do toho jsem chodila do práce a ještě jsme začali řešit stěhování, jenže ta zkouška fakt potřebovala sedění nad knížkama od rána do večera a ne 5 minut tady a až dojdu tak se na to mrknu... bylo toho fakt hodně za poslední dva měsíce co se muselo udělat a ta zkouška jen tak nešla, mohla jsem tam jít a nechat si napsat za F, ale nevěděla jsem, že je to tak podstatné mít to v indexu. Ale teď bych to asi udělala...možná by to trochu odlehčilo, možná taky ne... těžko říct

Reaguji na crazycat: Myslím si, že tvá absence na zkoušce byla pouhou roznětkou. Píšeš, že toho v posledních dvou měsících bylo hodně a to určitě platí pro vás pro oba. Začali jste spolu bydlet AŽ po 8 letech vztahu, což je (aspoň podle mě) nový rozměr vztahu. A jak už tady padlo, může to partnerovi nahánět strach, protože určitě zapadnete do nějakého stereotypu a nebudete moct nikam utéct. Ale ten stereotyp má něco do sebe...víš, na co se můžeš těšit a jaký je řád dní
Rozhodně by Ti měl být partner oporou i v rozhodnutí, že na zkoušku nejdeš... Protože i bez VŠ budeš ta stejná, do které se před léty zamiloval. Dej mu čas, další krok je na něm... Omluvila ses, zločin jsi snad nespáchala, chyby dělá každý z nás (a Tvá lež měla být vlastně milosrdná, protože jsi nechtěla zklamat právě jeho, i když se tak nakonec stalo).

V mým okolí se hodněkrát stalo že jak se dva sestěhovali, tak se teprve ukázalo jak to kdo má a rozešli se. Asi jak je tam závazek a hodně i tlak, tak věci začnou vyplouvat napovrch. Že by se s Tebou rozešel po osmi letech jen kvůli tomu žes mu kecala o zkoušce, snad po takové době Tě už trochu zná ne. Jak píšeš že na Tebe chrlil i nějáký starý situace, tak asi se toto nakupilo - že to neřešil v danou chvíli když mu to vadilo. A ted to z něj lítá a neví co se sebou Tak snad si to v palici sesumíruje a dopadne to dobře držím pěsti. A pokud ne tak se skýtá otázka, zda bys chtěla žít s někým kdo Tě jen tak zatratí bez vysvětlení?

nezlob se ,ale přijde mi to jako důvod k rozchodu docela trapné...hodné tak 17ti letého kluka.Víš kolikrát já jsem neinformovala ať už chtěně nebo nechtěně svého manžela nebo on mě!A rozvod z toho teda nebyl.Max. mi nadal ,že mi taky nic říkat nebude....já se omluvila (různě ,jak vím ,že má rád ) a vše bylo ok.

tak to je taky docela divné.Jako proč by je od někoho dostával...nechápu a pokud je nepoužíváte spolu,věř,že jen tak je tam nemá a k něčemu si je pořídil

Reaguji na Banynka: No já to moc taky nechápu ale jedna krabička byla třeba extra safe a další XXL, a vím jistě že toto by si nekoupil tak nevím, co si o tom mám myslet...

no ať už věci řeší pro mě třeba nepochopitelně,třeba je v oblasti sexu opatrný a po dlouholetém vztahu, bez ochrany na nějakou neskočí.A to,že ti někdy třeba řekl,že by si to nebo ono nekoupil na to nehleď.

myslíš ,že by mu to bylo velké jo

Reaguji na crazycat:
crazycat kondomi se jen tak nedávají.To dělají max. puboši a to už jistě nejste a nebo pár.Třeba já je dostala loni od manžela k ježíšku 12 balení po 12 s tím,že si aspoň pohlídá jak jsem ,,dobrá manželka,, (počítal furt jak malej kluk a do dalších vánoc nevystačily tak byl spokojený .........(ale to je OT jen pro vyjasnění situace)

Přesně tě chápu a vím o čem mluvíš! Možná studujeme i stejnou školu... Taky se stane, že vím, že se na zkoušku nestihnu dostatečně připravit (opravdu intenzivní příprava 14 dní se nedá stihnout za 3 dny) a pak mi přítel řekne, ať to jdu aspoň zkusit. Vím, že to myslí dobře, taky studoval VŠ, ale tak se to za ty tři dny dalo v klídečku na zkoušku stihnout, proto takový přístup.. A když se chci s nějaké zkoušky odhlásit, protože nestíhám, tak se na mě taky škaredě dívá, že to oddaluju atd... Holt, taky moje špatná vlastnost, ale enní to o tom, že mě škola netankuje! Popravdě tě uplně chápu, proč si řekla, že si na tu zk nešla...
Každopádně si taky myslím, že toho už na přítele bylo hodně, tak to byla jen pouhá záminka k rozchodu a roznětka.. Nevím, jestli jste si to spolu vyjasnili, když jste se rozcházeli, nevím moc jak to probíhalo. Já bych ve tvé situaci udělala to-domluvila bych se s ní, že by sis s ním chtěla promluvit, když se tak rozhořčil kvůli zkoušce, donesla bych mu všechny materiály, které ses měla na tu zkoušku na učit, prolistovala bych mu tím pěkně, řekla něco o zkoušejících.. řekla bych, že sem ho nechtěla zklamat, když se tak snažil tě podporovat a bylo ti líto mu říct, že tam nejdeš, žes udělala blbost.. že chápeš, že ho to mrzí, ale že přece nezahodíte tak dlouholetý vztah kvůli blbosti.. Řekla bych, že chápu, že je i ze starostí ze stěhování napjatý, jestli třeba i v práci, ale ať si to ještě promyslí, jestli to tak opravdu chce. Toto by byl můj poslední pokus o záchranu vztahu. Pak už by to bylo na něm.. Jestli si teda už tohle všechno neudělala... Třeba z něj pak i vyleze pravý důvod, jestli to nebylo tady to co řekl... Hodně štěstí přeju

Osobně jsem se rozešla saqma před pár dny, po 4 letech z beznaděje, kdy jsem už tak rok žila s pocitem, že si mě partner dostatečně neváží a dává přednost jiným věcem před trávením času se mnou. Ve chvíli kdy už jsem se cítila opravdu hrozně , tak jsem to udělala, nebylo to však z přesvědčení a s jistotou že sním být nechci. Jsem stále zamilovaná a nyní stojím před problémem, zda čekat, že se bude chtít vrátit, něco mu dojde, zamyslí se, či se snažit odpoutat a brát samotu jako hotovu věc. Stále mám v hlavě, že se ozve apod.

Reaguji na Caprisonett[/reagu[reaguji]Caprisonett: Už se v tom začínám trochu plácat. Včera jsem se ptala, co se stalo, ať řekne nějaký konkrétní důvod co je špatně a jeho odpověd byla, že mě má a bude mít rád, ale že nám chybí jiskra. A ta jiskra je fuč od té doby co jsme se nastěhovali do nového bytu...