Přátelství - Krize

Ahoj lidé bohužel přichází a odchází....takových kamarádství jsem zažila taky hodně...vždycky jsem toužila po tom mít kamarádku, pro kterou bych byla já ta nejlepší. Měla jsem takových pár....ale vždycky to postupně nějak vyšumělo. A pak když jsem třeba na internetu viděla fotky jak je tam s jinými lidmi hodně mě to bolelo a bolí dodnes i když už je to třeba dávno....nikdy jsem jim to ale nedala najevo. Radím ti-nedávej jí najevo, že tě to tak bolí. Její zájmy se bohužel začínají lišit a tys jí zřejmě přestala bavit. Ještě sice není nic ztracené....nesmíte přestávat být v kontaktu to je nejhorší.Jak se říká-sejde z očí, sejde z mysli....to že má přítele dělá taky opravdu hodně, ale-zkus jí třeba jako by nic navrhnout dámskou jízdu nejdřív třeba vy dvě a pár jejích nebo i tvých kamarádek a třeba k sobě postupně zase najdete cestu. Chce to to zkusit nejdřív v partě... Držím palečky

ahojky, já takovýhle kamarádství zažila jen jedno... vždycky jsme bbyly jen my dvě- proti všem... třeba jsme se jedno období bavily ještě s nějakou kámoškou, pak zase s jinou ale vždycky jsme zůstaly my dvě... nikdy jsme se ani nehádaly za celý ty roky... každej kdo nás znal, věděl že prostě my dvě jsme nerozlučný... každej den jsme si psaly i třeba smsky... to už ted neexistuje... nedávam jí to najevo, nemam zapotřebí se "vtírat". Už jsem jí napsala, že mě to mrzí a chci aby to bylo jako dřív a že jí mam ráda a to si myslim že stačí. Ona se k tomu nějak extra nevyjádřila, takže...
Jinak děkuju, zkusím to Uvidím... možná by bylo lepší spíš zajít někam jen s ní... mám dojem, že kdyby jsme šly všichni opět si by mě nevšímala...

Ale možná kdybys šla jen s ní tak zjistíš, že už si vážně nemáte co říct....můžu se zeptat na tvůj věk? Myslím si, ale, že to asi nemá cenu-našla si něco jinéhoa i když sama třeba někdy vzpomíná už to necítí tak jako dřív....chápu, že tě to musí mrzet, ale určitě děláš dobře, že se jí nevnucuješ

Asi se budeš divit, ale je mi 16. Vím, že se v tomhle věku asi normálně řeší konce přátelství a začátek dalšího a tak... ale tohle bylo jiný... vždyt naši rodiče jsou přátelé, dokonce i prarodiče se znají... všechno co jsme společně prožily... Přijde mi,že vždycky když jí vidím, tak je taková uplně vyrovnaná... jako kdyby jí to bylo uplně jedno... Myslim, že je docela možný, že už mě bere jen jako "podřadnou kámošku" .. za chvilku už možná ani to ne... neumim si to představit...

Ne nebudu se divit....tak právě to že je ti 16 dokazuje, že ta tvoje kámoška prostě jen změnila názory a přestala si ji bavit....možná, že až psychicky trochu dospěje tak si uvědomí s kým si hrála jako malá a nebo už to tak bohužel zůstane a bude z ní úplně jiný člověk. Mě takhle kamarádku přesně v tomhle věku vzaly drogy....nějak podobně-začala se bavit s jinými lidmi, mě začala přehlížet, ale ona už se nevrátila zpět spadla do blbé party a teď je to nejznámější feťačka ve městě....nebyla to sice taková ta kamarádka na život a na smrt, ale i tak je to člověku líto.

Luccy
Něco takového se mi taky stalo. Znaly jsem se asi 13 let a najednou byl konec. Z její strany. Našla si jiné kamarády. Taky jsem jí říkala, proč.... Nikdy mi neodpověděla, vzbudila ve mě akorát dojem, že vše bude OK. Ale skutek utek.
Hodně dlouho to bolelo.
Dnes to vnímám tak, že ona svou roli v mém životě splnila. Daly jsme si, co jsme si dát měly a každá šla jinou cestou.

Pajula: No tohle myslim, že u ní nehrozí, že by začla brát drogy a tak.. Snad jen můžu doufat, že má třeba blbý období, ale to jsem asi hodně naivní... Možná to už bude jen horší a horší, budem si pořád víc cizí a už to nikdy nebude jako dřív...

redzac: U mě je to to samý... Taky mám pořád dojem že to bude OK, ale spíš je to pořád horší... A každym dnem to bolí víc a víc...
To je trošku moc, ty dvě poslední věci... Nechci aby to takhle dopadlo.. Všech 12 let nebo kolik se spolu kamarádíme ted můžu zahodit... všechno co jsem kvůli ní objetovala... všechno co jsem pro ní udělala...

tím jsem nechtěla říct, že by ona byla tenhle případ....jen jsem řekla co se zase stalo mě

Ahoj, taky se mi stalo něco podobného. Měla jsem nejlepší kamarádku asi 10 let, asi dvakrát se tedy stalo, že jsme se třeba rok nebavily, pohádaly jsme se a neměly jsme potřebu bavit se spolu, ale něják jsme si k sobě vždy zas našly cestu. Když jsme nastoupily na střední, každá na jinou, začaly jsme se méně vídat... Ona měla ve třídě dobrej kolektiv, a tak se scházela spíš s lidma ze třídy, já jsem to štěstí bohužel moc neměla, hlavně ze začátku jsem si s nikým v nové škole moc nerozuměla, bylo mi líto, že už se se mnou tolik nebaví... Nakonec si našla kluka a na mě už neměla vůbec čas, přestaly jsme se vídat a do toho mi dlužila dost peněz, samozřejmě jsem si o peníze řekla, nechtěla mi je vrátit... prostě pohádaly jsme se přátelství skončilo a řekla bych, že jednou provždy. Neskončilo z ničeho nic a mě už to bylo nějak jedno, našla jsem si jiné kamarádky... Já jsem právě takový ten typ sejde z očí, sejde z mysli, takže mě to dlouho netrápilo, i když dřív jsem jí měla ráda... Já bych ti poradila asi s ní přestat komunikovat, možná tě má plné zuby, to nemyslím vůbec zle, ale když jsou dva lidi pořád spolu,stává se, že se najednou nemůžou vystát... časem třeba zjistí o co přichází... Mě se tohle taky občas stává, mám dobrou kamarádku, ale poslední dobou s ní prostě nemám vůbec chuť být, i když jí mám ráda...

pajula: jojo to chápu, myslela jsem to obrazně.. jako že u ní např. nehrozí zapléct se do špatný party nebo tak nějak

adellka:

no a to je právě to... já vůbec... já jsem schopná se pořád kvůli něčemu trápit... ale je zajímavý že ve třídě na sebe nemluvíme (což je docela extrém, když vedle sebe sedíme), ale bydlíme skoro vedle sebe takže spolu pořád chodíme do školy a ze školy... sice celou cestu nemlčíme ale že bysme si povídaly jako předtim... spíš prohodíme pár vět o blbostech, aby se neřeklo, ale takový věci, co nejlepší kámošky řeší, to už nehrozí... je to těžký no... o to víc že spolu chodíme do třídy, naše rodiny se znaj, naši kluci se znaj, bydlíme skoro vedle sebe.. prostě jsme byli vždycky jak segry a ted najednou jsme si cizí...

To ale nezáleží jen na tobě. Jestli ona už nemá potřebu se s tebou bavit, nic s tím neuděláš. Mě trvalo 3 roky, než jsem ten "podraz" překousla. Měla jsem stavy, kdyby mi to bylo líto, nechápala jsem to, proč? co jsem udělala, neudělala? nenáviděla jsem jí. Pak jsem se dozvěděla, že mě ještě pomlouvala. Takže jsem jí i opovrhovala. Nakonec jsem zjistila, že jsem těma negativníma emocema ubližovala jen sama sobě. Já byla naštvaná, nešťastná, ona spokojená...
Vím, že to nebude lehký to překonat, bude to bolet. Ale podle mě, je už s kamarádstvím konec. Jediný, co ti můžu poradit je to, aby sis zachovala úctu k sobě. Neponižovala se před ní. Nedolízala, nedělala jí nějaký scény, proč se chová, tak jak se chová. Bude to k ničemu a tobě to akorát ublíží.
Buď ráda, že jsi jí potkala a měla možnost s ní kamarádit. Zkus si najít nějakého koníčka, tam potkáš určitě jiné lidi.
Jsem o 12 let starší než ty, tak asi moc nebudeš moje rady brát, nebo úplně chápat.

Přesně to samý u mě... Dolejtzat za ní určitě nebudu, scény už vůbec nehrozí... mam svojí hrdost a nebudu se ponižovat... Jestli zř nemá zájem, tak se s tim budu muset asi smířit, ale si nebudu hrát na "vlezdoprdelku" ...
Chápu tě a souhlasim s tebou.. Jsem ráda za všechno, co jsme spolu prožily.. ale je těžký jí vidět každej den...

To ti nezávidím. To bych nevěděla, jak se mám chovat. Ale opravdu, zkus třeba začít chodit cvičit. Zvedne ti to náladu, seznámíš se s jinýma holkama a ze začátku budete mít aspoň téma o čem mluvit...
Držím palečky!!

redzac: Chodím cvičit do fitka už přes dva roky
Jinak děkuju moc...