Přátelství - Krize

ahoj, mě se stalo něco podobného - tedy, že jsme se rozešly s kamarádkou ze střední. Hodně zlých věci o mě řekla, já o ní. dost mě dostalo, když jsem se dočetla, že mě řeší na jiném serveru a povída o mě něco, co není pravda a ona si myslela, že je - nebyli to pomluvy, jen něco z mého života, co si smyslila. Nepodstatná věc, která ale v jíném obrazu podstatné jsou,
Každopádně jsme se poslali do háje, či spíš ona přestala komunikovat. Vše jsme si řekly jen přes sms, vzkazy.
Teď se mi zastesklo ani nevím proč,protože lidi, co nás znají i ji a jejího teď už manžela, tak říkají, že on ji ovlivňuje a on je dost sobec.
Napsala jsem ji sms, vzkazy přes FB, ICQ. Neozvala se ani jednou. Člověk si pak řekne co pro toho druhého vůbec kdy znamenal, když po těch X letech není schopna ani napsat - neotravuj mě. Je to dost smutný zjištění.

redzac
Tak to jsi stejně stará jako já a mý přátelství bylo taky tak dlouhý.
Nejhorší je,když se dozvídáš zpětně, že třeba ke konci už to nebylo přátelství a já to nechápala.
Potřebovala bych taky najít tu sílu, protože mi dneska na to přítel řekl, že mě chybí společnost, ne ona.
Je fakt, že když na to koukám rozumově, tak nevím co mi chybí - to, že mluvíla o mě za zády, řešila můj vztah a přítele, kterého viděla asi 4x, kdy mi říkala, že ji zavídím vztah, dítě, dům a přitom já se trápila, kvůli ex vztahu, kdy jsem současného přítele ještě neznala.
Možná je to i tím, že fakt nemám moc kamarádů a dlouhá zíma, všude bílo = leze to na mozek, tak bych to řekla.

tyweee
řeknu ti to asi takhle. Sílu musíš najít sama v sobě. Nikdo ti ten tvůj život za tebe neodžije, nevyřeší, to co tě trápí.
To že tě pomlouvala, bolí to, znám to, ale kašli na to. Čím dřív odpustíš, tím dřív se uleví TOBĚ!! A o to tady jde, ne? Kdybych tohle věděla dřív, tak bych si ušetřila spoustu trápení.
Čím dřív přestaneš řešit tu tvojí kamarádku a snažit se jí kontaktovat (ona už o to prostě nestojí, má jiné kamarádky, má už jiný život, do kterého ty nepatříš), tím dřív zapomeneš a můžeš se soustředit na jiný věci...
Mě hodně pomohly knížky Miluj svůj život a 4 dohody.

redzac
4 dohody jsem si koupila minulý týden.
Víš, ja na ní zapoměla,ale chodíme spolu na jinou diskuzi, do dneška si nadávám, že jsem ji o tom serveru řekla. A prostě jsem narazila, jak o mě mluví a ze sebe děla světici a já jsem ta černota. Navíc diskuze, kde se řeší, zda umí odpouštět, říkat pravdu,atd.
vždycky jsem si říkala, že každý vztah je o dvou lidech a tady je to o tom, že ona dobrá, já zlá. Tohle jsem četla až včera večer. Predtim jsem narazila v jiné diskuzi a dozvěděla jsem se, že čeká díte a tak jsem si řikala, že třeba začnem znova. Naivně.

tyweee

Jestli ti to vadí a chceš se nějak bránit, udělej to hned a na tom serveru. Později bys třeba litovala, že ses nebránila. Bojuj!! Prostě jen napiš svůj pohled na věc, samozřejmě slušně, na úrovni. Ale ať vidí, že se umíš taky bránit.
My to teda s kámoškou neřešili přes net, ale vyříkaly jsme si to z očí do očí. Řekla jsem jí, jak se změnila, co se mi nelíbí atd. Žádný obviňování nebo něco podobnýho, jen holý fakta. Stálo mě to hodně sil, ale jsem za to ráda. Dneska bych litovala, kdybych jí nechala jen tak odejít a neřekla jí, co jsem měla na srdci, i když jsem se pak dozvěděla, jak jsem žárlivá, že jí chci jen pro sebe a jiný blbosti. Ale to už je její svědomí. Já ho mám čistý.
Za rok se vdala. Poslala oznámení, fotky. Myslela jsem, že se chce udobřit. Bohužel jen se chtěla pochlubit. Je mi jí líto...

Luccy
Jsou tu samé příběhy se špatným koncem, tak přihodím jeden s dobrým
Taky jsem měla skvělou kámošku, ale v prváku na střední se to nějak zvrtlo a přestaly jsme se úplně vídat - každá na jiné škole, jiní kamarádi a tak. Když jsme se náhodou potkaly, tak jen čau - čau. A jednou, myslím po třeťáku, jsme se potkaly na zastávce a nemohly jsme se vypovídat, jako kdybychom navázaly tam kde jsme před tím přestaly. Od té doby se zase pravidelně vídáme a je to jedna z mých nej kamarádek. Už to bude asi 7 let Jo a jak jsme se přestaly bavit, tak mě ani nenapadlo, že bychom se mohly někdy zase dát dohromady... vypadalo to fakt že se naše cesty rozešly. A ono ne.

redzac
Nabízela jsem ji setkani z oči do oči,ale nic. Už jsem ji kdysi napsala, co si myslim. Uviidim, zda bude pokračovat a kdyžtak zasáhnu.

tyweee: Já měla vždycky jednu nejlepší kámošku a jestli jsem měla dalších milion kamarádek mi bylo jedno... a teď najednou nemam tu nejlepší kámošku, s kterou jsem dělala všechno a musim začít od znova. Neřikam, že nemam žádný kamarádky... ale prostě... oni taky mají svojí nejlepší kámošku...
Ani už bych se snad nedivila,kdybych zjistila, že mě pomlouvá. I když občas mi to tak připadá, jak divně na mě kouká a tak...

danyjelka: to je hezký my jsme ted taky v prváku, ale rozdíl je v tom, že jsme ve stejný třídě a to je ještě horší než, kdybysme byly každá na jiný škole.. protože přece jenom, to se dá trošku chápat ještě (nový spolužáci, nová škola, dojíždění jinam, učení, jinej rozvrh a tak...) ale když jsme ve stejný třídě tak absolutně nechápu... možná je fakt problém v ní, a prostě asi na mě změnila názor.

Stalo se mi totéž, měla jsem nejlepší kamarádku cca 10 let, řešily jsme spolu první poslední a pak naráz jako když utne. Odstěhovala jsem se do jiného města, kde jsem zakusila celkem slušnou školu života, má "best friend" si víceméně pořád užívala života plného nakupování a pařeb a naše životní cesty se tak nějak rozdělily. Je to takový ten typ člověka, který vám málokdy řekne, že vás má rád, přijde na smluvenou schůzku o 20 minut později a připadá mu to v pořádku, když se pohádáte, málokdy napíše první.... To je pak těžké, když to drží jen jeden.

Doporučuju všem, co tohle řeší - zvažte, zda vám za to ten člověk stojí, a pak se podle toho rozhodněte.
Bez růžových brýlí.

právě mi připadá, že se naše přátelství snažim zachránit jen já a ona spíš dělá opak... snažim se s ní komunikovat, ale nevím... pořád přemýšlím jestli to má ještě cenu...

jo, už je to skoro měsíc, co jsem to založila a pořád jsem se nepohla z místa...

Momentální stav: s dotyčnou se vídám, píšeme si, ale ona nejeví zájem cokoli řešit... napsaly jsme si krátce po 'usmíření' a slečna měla největší starosti se svými vlasy, ani se nezeptala, jak se mám, natož aby otevřela palčivé téma...

No takže se vídáme, já už to neřeším, vidím, že to nemá cenu a tak svoji péči, lásku, důvěru a ochranitelské pudy směřuju na lidi, kteří si to zaslouží.
Holt když má pro mě jen ty drobty, tak proč bych měla mít pro ni já plnou hrst, ne?

Star_Guitar:

páni... mám pocit jako bych to psala já. Pořád se vídáme ve škole, na(ne)štěstí spolu sedíme v jedný lavici... kdykoli jsem to s ní chtěla vyřešit a psala jsem jí o tom, mě ledově schladila, že to stejně nevyřešíme a potřebujeme čas... tím mi dala najevo, že jí to vůbec nezajímá...
teď už jí nepíšu, nebudu se vtírat někomu, kdo o to nemá zájem...

navíc říkala mýmu kamarádovi, kterej už když to začala řekl, že nás dvě prostě dá zase dohromady, že pořád čeká až se jí ozvu, abysme někam šly...

neni to paradox?

No jasně, mně bylo taky přetlumočeno někým třetím, že ona první nenapíše, protože nemá důvod a omlouvat se nebude atd. atd. Mimochodem já po ní omluvu nechtěla, já žádala debatu na téma "problém", prostě už mi docházela energie a chtěla jsem s tím něco dělat. No kdepak, madam prostě nic, je ohromně zásadová a první prostě nikomu nepíše. Tak jsem se asi dvakrát ponížila já a potřetí už je mi to jedno a nic dělat nebudu, bude odhadem tak půl roku klid *grin*

Luccy, vypadá to, že máme kolem sebe podobné poklady, no jó... a málem bych zapomněla sdělit momentální stav:
nepíšeme si (škoda, že ještě nemůžu udělat smajlík!!)

neni to ta stejná osoba?

no hele jako prostě... já si ve škole připadam jak pátý kolo u vozu a navíc mi přijde, že ona spíš dělá úplně všechno, abysme spolu vůbec nekomunikovaly atd... ve škole je pořád u svejch kámošek a domlouvaj se kam zas o víkendu vyrazej a že o prázdniny budou mít měsíc volnej byt, tak budou u sebe bydlet... (minulý prázdniny jsem bydlela tejden u ní, protože neměla doma rodiče... ted mě vystřídaj ONY ... ) takže já už to vůbec nechápu... je mi to hrozně líto, a když to musim sledovat a slyšim je, tak mi to rve srdce a nejradši bych začala křičet, že tu jsem taky JA... ale to nejde, ponižovat a vtírat se fakt nebudu...

ted vim, že ona nikdy za mnou nepřijde, protože si myslí, že přilezu já... ale to nehrozí...

tak asi takhle no..

Takže vážení, já vám musím něco říct... Madam včera sama od sebe napsala a zeptala se mě, jak jsem dopadla na pohovoru, odpovídala jsem dost úsečně a během rozhovoru jsem jí mimo jiné sdělila, že už mě to nebaví, je to podle mě k ničemu, připadá mi to jak přechozený vztah.... a když se na rovinu zeptala, zda se s ní ještě chci kamarádit, tak jsem řekla, že ne.

Měli jste vidět, co to s ní udělalo. Asi jí konečně došlo, že by mě mohla ztratit, přestala si z toho dělat srandu a začala si uvědomovat, že jsem tady pro ni vždycky byla a ona se ke mně poslední dobou chovala dosti kravsky.

Bouchněte šampus!