Je i Vaše dcera takřka na ,,zabití"!!!

Reaguji na martinam:
Tys mě nepochopila, ano-já bych nastolila tvrdá pravidla, ale nikde jsem nepsala, že bych ji zmlátila.Své děti jsem nikdy neuhodila.

Žije u nás a v našem bytě, který platím, tudíž bude dodržovat naše pravidla.Na tom neshledávám nic tvrdého, to je realita.Nás by také vystěhovali kdybychom dělali b.ordel a neplatili nájem.

Vyřeší to minimálně to,že přestane terorizovat svou rodinu.Matka je na prášcích a dcerunka si vesele lítá po mejdanech........tady už je to kdo z koho.Nade mnou by ani takové dítě nevyhrálo.Kdybych si jí měla cvaknou k ruce náramkem a vláčet jí všude sebou......nevyhrála by
Klidně by mě mohla nenávidět a v den plnoletosti si zabalit tlumok a jít.Ale dokud bych za ní odpovídala před zákonem,tak by fungovala.

Ale já s tebou souhlasím, ale zakladatelka píše, že když jí PŘIKÁŽE, aby uklidila, ona jí NEPOSLECHNE? A ptá se co s tím. Když jí to znovu přikáže, ona jen znovu neposlechne.

Našemu synovi taky...už asi po týdnu.

Já ti napíšu, co bych udělala v tomto přápadě. Zavolala bych si s manželem dceru k sobě- mluvila bych naprosto tiše a v klidu a řekla bych jí asi toto:"Podívej Aničko- sama vidíš, jak se chováš a jaká je situace, ještě nejsi plnoletá, takže já teď nastolím pravidla a ty je budeš respektovat (v 18 si dělěj, co chceš)- a pravidla by byla jasně daná- budeš dělat to, to a to, pokud chceš jít ven, v pořádku, řekni mi kam, s kým a v tolik budeš doma- peníze dostaneš, pokud budeš normálně fungovat- a pokud ne- ven prostě nepůjdeš- nebudu ani zamykat, ani brát oblečení- prostě nepůjde- budu doma já a ohlídám si to- a věř, že si slečna rozmyslí, jestli mámě trochu doma pomůže-a bude mít klid- nebo bude dělat problémy a potom by doma měla fakt terno- můj manžel je kliďas a flegmatik, ale dokáže psychicky docílit k tomu, aby si sypala popel na hlavu. Uf.

Nevím, podle mně by tě opravdu nenáviděla a to tak, že by se její vztah k tobě nemusel nikdy spravit. Ale už jsem pochopila, že bys to vzala tak jak to je a smířila se s tím, nic ve zlém. Já bych jako máma problémového dítěte takto nereagovala, každý jsme nějaký.

Nějak bych se s tím smířila.Byl by to asi i trest za to,že jsem jako rodič selhala.

Něco podobného by bylo super, kdyby to ovšem zabralo. Podle toho co píše zakladatelka by to spíš nezabralo, už jen proto že by to nebylo zdaleka poprvé. Ale jinak, něco takového bych taky zkusila. Svou mladší sestru jsem skoro vychovala a zabírá na ní vždy jen domluva. Ale musí být upřímná, vstřícná a žádné zvyšování hlasu.

A jak bys reagovala- dokážeš si představit, jak dcera ničí tebe, tím pádem další členy domácnosti a vztah s manželem jde díky tomu taky do kopru? Možná budu teď hnusná, ale pokud bych vychovala takového spratka , který se mi směje do očí ( a to se klidně může stát), tak do 18let bude doma poslouchat (i za cenu toho, že mě bude nenávidět) a pak ať si jde....(i za cenu, že ztratím dceru), samozřejmě, že pokud by jednou přišla, že pochopila co dělala a měla by zájem o rodiče, vždy by měla otevřené dveře zpět, ale pokud ne, tak ať bojuje sama- nenechám si zničit zbytek měho života a života dalších dětí.

Máme to stejně- jak říká můj manžel "život je boj"

To jsem psala výše. Beru to trochu podle sebe, nebyla jsem tedy takový "spratek", ale vyváděla jsem dost. Rodiče od určitého bodu "rezignovali", nechali mě být at si dělám co chci a já v 18 odesla, ale dál jsme se stýkali. Jen me nechali zít jak sama chci, a já sama zase zjistila, ze měli pravdu. Po dvou letech jsem byla jiný člověk a vztah máme dobrý. Jezdím k nim co to jde a ráda a oni mě zase rádi vidí. Takže kdyby mě tenkrát zamkli a mermomocí a silou mě nutili, bouřila bych se o to více a náš vztah se mohl poškodit natrvalo. Ale každý jsme jiný, dcera zakladatelky je někdo jiný než já a má k matce horší vztah, je to individuální. Nejlépe na psychologa, který odhadne, jak na dceru a proč vlastně taková je. Jinak chápu vaše postoje.

Jak tu bylo psáno o dosažení věku 18 let a jítí z domova. No já nevím, jestli nebude mít dokončenou školu, tak asi jen tak jí nemůže vyhodit, i když je plnoléta. A málokterá škola dneska končí v 18 letech, nebo spíš žádná. Máte dneska už 9 let ZŠ + učnák, či něco s maturitou.

Nic proti,ale někdy mi chybí, co se dalo dřív - dítě zlobilo a tak dostalo přes zadek. Spousty z nás na tom vyrostlo a žijeme normálně. Teď už se to nesmí, dítě může na vás zavolat sociálku, atd. Anebo se to řeší, že je to něco, za co dítě nemůže, atd.

Taky zastávám názor, že pokud jedinec, který už si uvědomuje, že něco dělá zle ( prostě dospívající 14 let a více) a není s ním domluva ani po dobrém, ani po zlém, tak dobře mířena facka udělá někdy dobrou práci.

Neříkám mlácení jak žito. Ale fakt, když už prostě se nedá mluvit, tak holt tohle.

Ze zákona má rodič vůči dítěti vyživovací povinnost dokud dítě ač plnoleté ještě studuje.Ale nikde není psáno čím dítě živit jáká je výše "kapesného" a podobně.Je fakt,že dítě by mělo mít stejnou životní úroveň jako mají rodiče.Ovšem takto nezvedené dítě by možná ještě rádo odešlo z domova a staralo se samo.Nemazlila bych se s ním a tudíž by se mu doma jistě nelíbilo a k soudu by mě nedalo....zpřerážela bych mu "hnáty" a papírově se ho zřekla.

Ale dneska je tak moderní se soudit...spousta vlastních dětí i když "v podstatě" s rodiči "vychází", se s nimi soudí o výživné...
A ta vyživovací povinnost je do 26 let věku.

Ano studující dítě maximálně do 26 let věku.

Strach by mu to nedovolil