Je i Vaše dcera takřka na ,,zabití"!!!

Ehmm Tak já nevím jestli tohle patří, k tomu to tématu, ale musím se s vámi podělit.
Je mi 15 a s mojí mamkou máme úžasný vztah! Moje mamka je ten nejlepší člověk na světě máme to tak nějak od tý puberty, chodíme spolu na diskotéky, kde nám každej říká, že jsem ségry, já mladší ona starší, smějeme se, učíme se spolu, divadlo, kino, poslouchá to stejný co já, máme stejný zájmy, styl (ať už doplňků,oblečení,bot, barev, vybavení bytu.. VŠEHO). Myslím že jsem nikdy nebyla problémová, ve škole mi to jde si myslím (chtěla bych jít na gympl, a pak na práva -nejsem šprt, jen mi to prostě jde) všechno děláme spolu. A to co poslouchám od svých vrstevnic, jaká je jejich máma pí*a, kráv* jak se hádají.. jak musí uklízet... a tak.. tohle u nás není, snad uklízet je normální ne? a hádání? Tak to fakt neznáme, právě že mi se na všem schodnem, a když už se "hádáme" Tak tim stylem, že se smějeme.. Takže nevím no... a ještě bych chtěla podotknout, že NEJSEM JEDINÁČEK, A MÁM ZDRAVOTNĚ POSTIŽENOU SESTRU, A JSEM CELÁ RODINA, I TÁTA (ten ale je pryč, odjede třeba na 3 týdny v sobotu je doma a v neděli jede zase pryč) a myslím si že moje mamka je fakt SUPER ŽENSKÁ!  jsem ráda že jí mám, a nejsem rozmazlená!! (pro nějaké rejpali!!)

Pokud sem ještě zavítá zakladatelka tématu, moc bych se chtěla zeptat, jak to nyní s dcerou vypadá. Velmi zajímavé (a poučné) téma.

Já bych zakladatelce radila navštívit Poradnu pro rodinu, pracují s oběma - terapie tam by měly zlepšit vztahy mezi nimi. Dál je možný navštívit Středisko výchovné péče, příp. absolvovat 2 měsíční pobyt tam. Je to pro děti s výchovnými problémy. Kontakty, info i rady dá kurátor pro mládež na příslušném Městském úřadě, provede i výchovný pohovor s dítětem a pozorní ho na možnosti výchovných opatření v případě přetrvávání problémů s chováním. Někdy, když to tomu dítěti řekne někdo další, cízí, upozorní ho na následky, dítě si to uvědomí. Co by mohlo následovat.

Já se chovala podobně, ale příčina toho všeho byl její parnter s kterým se nedalo vycházet a ona se ho ve všem zastávala. Nechtěla jsem být doma, tak jsem byla pořád venku a nebo jsem o víkendech chodila pařit. Řekla jsem, že příjdu ve dvě přišla jsem třeba v sedm ráno. Napsala jsem jí jen smsku jsem ok příjdu později můžeš jít spát. Ubližovala jsem jí tím záměrně, protože mě to doma prostě štvalo. Ona byla výborná máma, ale absolutně mě nechápala. Říkám jí mám deprese jsem v pr. a ona na to jenom tak se s tím nějak vyrovnej. O objímání taky nestála. Pak jsem se ale uklidnila, ale s tím, že musim z baráku. Tak jsem se v 18ti sebrala našla si byt, práci a uklidnila jsem se. Doma jsem taky nechtěla uklízet uklidila jsem si jen pokoj a umyla po sobě nádobí. Jinak jsem odmítala cokoliv uklízet, protože její přítel byl bordelář a já jsem po něm nic uklízet nechtěla. Moje máma nepatří mezi přísné lidi prostě to neumí. Kdyby byla možná trošku chápavá i ona ke mě tehdy možná bych se chovala slušněji. Co k tvému případu opravdu nevím, ale z toho co popisuješ patříš taky mezi lidi, kteří si nevytvořili k dítěti ten respekt a teď s tím podle mě moc nenaděláš. Buď musíš udělat razantní změnu a nebo počkat jestli jí to nepřejde. Jenže když nebudeš přísná bůh ví jak s končí. Já jsem nebyla rozmazlená jen jsem vytvářela protest z mých psychických problémů. Sice to bylo o de mě hnusný a uvědomila jsem si to později. Nejhorší na tohle jsou kamarádi. Parta...Scházela jsem se s lidma co měli taky hodně narušené vztahy v rodině. Sice jsme měli podobný osud, ale když z té party ten člověk neodejde nezjistí, že může být líp. Já jsem odešla. Nechtěla by třeba tvoje dcera na nějaký jazykový kurz do ciziny? Aby na prázdniny vypadla někam jinam od těch lidí? Vsadim se, že když jí zakážeš kamarády, tak bude hodně *******, ale ty jako máma by sis s ní měla sednout a probrat to s ní v klidu klidně se u toho i pohádat, ale obě strany by měli zjistit co je za problém a nějak to vyřešit...nemůžu radit jen to beru z mého pohledu jak to bylo u nás. Mě to povídání i hádání něco dalo. Zůstane to v hlavě a buď jí to samotné dojde hned nebo později..nevím

moje teta se strejdou zase měli problémy s mojí sestřenicí. I když byli přísní musela udělat to a to než někam mohla odejít, měla fyzické tresty, tak večer zdhala oknem a vrátila se třeba za den. Nechala se zmlátit a zase zdrhla. Přišla domu zhulená, opilá a bylo jí to jedno. Pak si našla přítele otěhotněla a uklidnila se. Teď je v pohodě. Takže tvrdé tresty zakazování něčeho apod. taky nemusí fungovat. Je to na té komunikaci. Nastavit si pravidla, něco spolu podniknout víc se poslouchat...nevím, ale jestli s tebou nechce trávit ani ten čas a je pořád vzteklá, tak je to asi fakt na poradnu ..

Reaguji na Lucie_Jade: to jsem ráda, že máte hezký vztah, ale podle mě by matky neměly chodit s dcerou na diskotéku apod. příjde mi to zvláštní.. taky jsem znala takovou holku na škole a její máma s ní chodila na diskotéky, ale taky byla známá jako běhna a dcera to chytla od ní Určitě to nemyslím nějak zle, ale až takový vztah to mi příjde trošku přehnaný já potřebuju cítit od mámy trošku respekt a kdybych byla s mámou až joo taková kamarádka necítila bych to.

Vlastní zkušenost : některé děti se vychovávají samy, některé se dají ovlivnit výchovou a některé jsou nevychovatelné . Tak to prostě je. Záleží na genech, na povaze, na situaci v rodině, na životních postojích, na vlivu okolí ( kamarádi, škola apod.)
Dobrá zpráva je, že opravdu jen malé procento těch problematických končí v dospělosti na šikmé ploše. Většinou se uklidní, získají nějaké životní zkušenosti a hodí se do normálu.
Není fér od těch, co mají submisivní, podajné a přizpůsobivé děti spílat těm rodičům problematických dětí, že mají špatné výchovné metody..

Ahoj, jsem asi ve věku tvé dcery a je mi tě líto.. Moje mamka je podobná jako jsi ty, prostě šíleně hodná . Pořád mi chodí do pokoje a nadává jakej tady mám nepořádek a když se rozhlídnu a uznám, že je to občas síla, co dokážu vyvinout za ****** .. Uklidím to, protože se chci vyvarovat nadávání nebo než se, jak já říkám s pobavením "vyvztekává", ale taky je jen člověk. A já jsem opravdu ******ář, takže ji chápu.. Nic méně, taky jsem nebyla nikdy moc citlivé dítě, pořád mám v sobě blok, že bych jí řekla "Mám tě ráda", nebo se za ní šla pomazlit. Ale to je spíš daný mou starší sestrou. Která mi dělá doma trošku dusno a já se cítím odstrčená. Ale tvoji dceru naprosto chápu, prostě se v tom cítí sama a myslí si, že ji děláš jen "zlo".
Prostě si za ni sedni do pokoje večer až bude usínat (aby o tom mohla přemýšlet) a řekni ji že ji až moc miluješ na to, aby ses dívala jak se ničí. Že se klidně na všem můžete domluvit (ohledně peněz,chození venku atd- nedávej jí limity, ať dá návrh ona sama a pak udělejte kompromis) a že se ti může svěřit se vším, protože ji za to nikdy neodsoudíš a z každého problému ji pomůžeš. A pořádně ji obejmi. Jděte spolu nakupovat, na oběd, na kafe prostě někam! Ale jen vy dvě a povídejte si.
A kdyby ani tohle nepomohlo, tak by pomohla leda tak dobrá kamarádka, která to má v hlavě v pořádku a necourá se někde po hospodách a ujasnila ji priority o tom jak se má chovat atd. však to znáte, když nedá holka na vás, tak dá na kamarádky ..

A jak tady radí některé maminky zavírat v pokoji, zamykat, nepouštět, hádat se nebo je snad i bít. To na tvoji dceru vážně nepomůže. Je jako já, radši se uzavře do sebe a kope kolem sebe dokud by ji nohy neupadly. Proto jdi za ní s láskou a otevřenou náručí. Snaž se jí všechno vysvětlil jak tě to ničí, protože chceš aby měla užasnou budoucnost a neskončila nakonec někde mrtvá.. Já se ve 12 uzavřela do sebe, protože se moje mamka se sestrou vybouraly. Byly pořád jen ony dvě a já nikoho jiného neměla.. začala jsem do řezat, lámat si ruce, nohy..až do mých 14 matka všechno tohle ignorovala. Jen abych na sebe upozornila a myslím, že tvoje dcera je na tom stejně. Chce si vydupat tvoji pozornost ale přitom je už ututlaná v sobě samé. Můj zlom přišel přesně v tom jak jsem ti řekla co máš udělat..Tak to zkus a hlavu vzhůru ! Jsi úžasná matka ! Ale tady tvrdá ruka nepomůže, protože tu už má na háku, ale ani nic měkká, nemůžeš si nechat s**na hlavu a zkus si vyhranit pravidla, ale ne řevem ! Jen kompromis a domluva..

vím že tady asi uvítáš rady matek , ale můj názor z druhé strany třeba taky neuškodí Teď je mi 17. Dřív tak kolem 12-14 let sem byla něco podobného co popisuješ. já nikdy nebyla úplný fracek ,ale žádný zlatíčko. Hodně sme se s mamčou hádaly, já si neuklízela, zajímala se jenom o sebe kámoše a počítač. Hrozně ráda bych ti řekla co na mě zapůsobilo ale je to složité. Jsou varianty aby to šlo po dobrém a po zlém. Moje maminka naštěstí měla tu trpělivost a šla na to po dobrém. nekřičela na mě netrestala mě ale bylo na ní vidět že už je na konci svých sil( rodiče jsou rozvedení takže mě ,,vychovává" sama ). Když sem viděla jak jí trápím, bylo mi to strašně líto a snažila sem se s tím něco dělat. Tvoje dcera si to prostě bude muset uvědomit. Nic jiného ti asi neporadím protože mě to ,,uvědomnění" hodně pomohlo. neříkám že dnes nedělám bo*del a jsem zrovna zlatá. asi to bude jedna z mých špatných vlastností (ten nepořádek )protože jsem taky jenom člověk . ale prostě našla jsem si k mamce kamarádský vztah. Snaž se být co nejvíc oporou a kamarádkou. prostě přítel. Tohle mi pomohlo v našem vztahu nejvíc.. samozřejmně ale že výchova být musí. Jestli se takhle začala chovat jen v poslední době, zkus si s ní promluvit jestli ji něco netrápí to by taky mohl být kámen úrazu .

jak tak čtu, tak musím říct, že já jsem dítě zlatíčko, no dítě .. za pár dní mi je 19 ! ... a to jsem si říkávala jakou jsem měla/mám šílenou pubertu, ale nemám ! ... Je to nejspíše v charakteru člověka a v genech ... už od mala jsem byla vychovávána k pomáhání doma a zůstalo to do teď. Asi bych si nikdy nedovolila nadávat rodičům, jasný když byla nějaká hádka tak jsem si pak v duchu na ně nadávala, ale jinak? to NEexistuje. jsou pro mě všechno. chodím na brigády a snažím si vše potřebné pro svoje potěšení a zábavu kupovat sama, abych nesomrovala na šminky, zábavy, párty apod. taky se mi povedli mírné průšvihy, přece jenom nejsem svatoušek
taky mívám v pokoji ****** a vždycky jsem měla, trošku jiný systém uklízení než jsou rodiče zvyklí! ale zase, co je moc, je moc!
Je mi tě líto, že tohle zažíváš že ti dcera neřekne své problémy, nepopovídáte si, neobejme tě a neřekne láskyplné mám tě ráda, mami ! Doufám, že se to všechno vyřeší a bude vše lepší.
takový je můj příspěvek, téměr 19ti leté stále puberťačky

Ufff, hodně zajímavé téma co mě donutilo o tom přemýšlet. Zkusím se podívat z pohledu dcery, protože na matku jsem přeci jen mladá S mojí mamčou jsme byly dlouho dobu samy. Vlastně téměř až do mých 11 let. Jako malá jsem se taky často vztekala a snažila jsem se tím docílit svého, protože jsem věděla, že to prostě na mamku zabírá. Od 11 let si mamka našla nového manžela a hodně to ovlivnilo náš vztah. Samozřejmě se pořád milujeme, pro mě je moje mamka nejdůležitější člověk v mém životě, ale přeci jen se pár věcí změnilo. Ze začátku jsem se strašně stáhla do sebe, byla jsem uzavřená, pořád jsem brečela.. Až kolem 17ti let jsem se začala víc ozývat, když se mi něco nelíbilo a zjistila jsem, že jsem byla 6 let v "ulitě". Samozřejmě jsem měla různé výpadky, vztekala jsem se, vím, že jsem mamku hodně trápila, když jsem měla období, kdy jsme se jenom hádaly, křičely na sebe a já vím, že se kvůli mě strašně natrápila. To už teď vím a myslím, že i tady "problémová dcerka" všechno pochopí. Nevím víc okolností, ale je dost možné, že je to tím, že má nevlastního "tátu". Pro děti to bývá prostě "vetřelec", někdo, kdo jim "kazí" rodinu. I ona potřebuje lásku, i když si teď o ní říkáš, že je studenej čumák a jak je zlá. I já uměla být zlá. Ale je fakt, že v hodně případech jsem se tím snažila získat to co mi chybělo. Třeba zrovna ta pozornost a láska. Bojím se, že když se na ní vykašleš a budeš se věnovat pouze dalším tvým dětem, bude to ještě horší. Já bych jí tak nezavrhla, samozřejmě musíš být přísná, aby byl trochu pořádek. Protože pořádek dělá přátele. Ani nevím, proč jsem se tak rozepsala, snad ti pomůžou i takové názory. Držím palce

ano mění myslím ale že je tohle lepší než to co zám od mých vrstevnic... ve svém věku cca 14-17 let mají každý týden někoho nového a je to podle nich asi hrozně IN !|

Souhlas! Je mi šestnáct, ale Laky bych brala hned. Nechceš mě adoptovat?