Je i Vaše dcera takřka na ,,zabití"!!!

Reaguji na BlackCoffee: sohlasím s tebou,proto mám pocit že ted už je téměř vše ztraceno.
Do 5 ti let jsem s ní byla sama,vše jsem jí dovololovala ,ve všem šetřila a to z jednoho důvodud 1 roku jsem s ní jezdila po nemocnicích,měla deformovanou kyčel.Od 1-4 let podstoupila 3 operace kyčle v pozdějším věku další dvě s tím souvislé.Byla pro každého chudáček,samozřejmě i pro mne,proto ta výchova.
Přiznávám že si za to můžu sama,něco jsou i geny.Nynější manžel na její výchovu rezignoval,jelikož mu bylo stále předhazováno že není její otec,tak se o ní nemá starat.Je s námi právě od těch jejich 5 let.Měli se rádi do doby,kdy vstoupila do puberty.Od té doby ho nenávidía žárlí na něj i další své sourozence.

Není,uvědom si,že ty ji živíš a šatíš,u tebe bydlí a nastol tvrdá pravidla.Nepovolit,dítě prostě nevyhraje,přes to vlak nejede.

Reaguji na filomena3:
A je dcera zdravotně v pořádku?
Dám příklad celiakie - některé složky lepku poškozují centrální nervový systém - uvádí se jako příklad tzv. "zlé děti", které se po nasazení diety "zklidní".

Reaguji na filomena3:
A kolik přesně jí je let?

jinak je zdravá,na žádném vyšetření nebyla a zdravotní problémy nemá.Na nic si aspon nestěžuje.Ted jí bude 17 let.Nevím jestli mám sílu s tím něco dělat,jsem z ní vyčerpaná a ona je flegmatik,dělá si co chce,pokud jí něco zakážu,uteče.Musela by jít do pastáku,pak by to bylo týden dobrý a pak zase ve stejných kolejích,jako minule

Jak se utíká ze zamčeného bytu bez oblečení a bot?To nejde....za tvrdých opatření nedojde ani před barák.

Reaguji na filomena3:
Já děti nemám, tak spíš to vezmu z pohledu dítěte. I když ted už jsem dávno dospělá a x let už žiju bez rodičů. Mně rodiče dovolovali téměř vše, známky mi moc nekontrolovali a i když jsem udělala nějakej ******, tak mi odpustili a stáli za mnou. Peněz mi dávali tak adekvátně, ale kapesné jsem měla menší než spolužáci a musela si spíš ušetřit, pokud jsem chtěla třeba něco na sebe. Doma jsem uklízela, prala a žehlila jen já, a sama od sebe, protože rodiče měli náročné zaměstnání, aby si mohli dovolit mé vzdělání. Rozdíl je ale v tom, že já jsem si vážila důvěry rodičů a nikdy bych neměla to srdce je zklamat. Budu ráda, když budu stejně dobrý rodič jednou. A taky jim to stále opakuju, že to jsou ti nejlepší rodiče. Takže ono to asi záleží i na povaze, sociální inteligenci a podobně. Někdo potřebuje přísnou výchovu, někdo ne. Každopádně tvá dcera si tvou důvěru už očividně nezaslouží, takže bych peníze jí zatrhla úplně. Neprala bych jí, ani nežehlila, když jí záleží na tom jak vypadá, tak špinavá chodit nebude určitě. A ještě bych zkusila jí narovinu říct, že jsi nešťastná, trápí tě to, a chtěla bys s ní normální vztah. Třeba by se v ní probudilo nějaký svědomí. Tak hodně síly.

Jo a nejede třeba v drogách?

ahoj holky,taky napíšu názor ze strany "dítěte"-myslím že to dost přehání,je těžké když ani nemá zájem o to komunikovat,z toho co jsi napsla se mi zdá jakoby měla dost silnou averzi vůči tobě-nechci aby to vyznělo drze nebo nepatřičně ,ale nemůže třeba mít nějaký zásadní důvod?mě je 19let studuju budu studovat ještě 2 roky,musím říct že také žádnou brigádu na léto nemám ale po rodičích nechci nic,z kapesného si kupuji téměř vše a když si chci někdy koupit něco dražšího tak by mi byla hamba škemrat o peníze.tohle bych si k rodičům nedovolila-jsem jim vděčná za to že mě v 19 živí a mám kde bydlet,co se týče prázdnin tak samozřejmě pomáhám doma(žehlím,vařím,peru,uklízím),dělám to sama od sebe protože mi to přijde fér.jinak si myslím že člověk v 17 letech už by něměl mít takové pubertální výstupy(tedy alespon ty které znám) snad to nějak vyřešíte a bude to lepší

Když si to čtu, tak se pořád jen utvrzuju v tom, že nechci mít děti... je to s nima hrozně těžký já sama jsem taky byla vždycky docela kvítko...ale doufám, že snad ne až takový jako dcera filomena3

Reaguji na montaana219:
mluvíš mi z duše,staráš se o ně uděláš pro ně první poslední a jim to není dost naopak se tě snažej uplně zdeptat,bohužel povaha dítěte nemá nic společného z výchovou-někdy jsou prostě nezvladatelný at děláte co děláte a jdete třeba i do extrémů..

holky moc Vám děkuji za názory,neskutečně se mi aspon na chvíli ulevilo,že jsem se mohla vykecat a shodit to na chvíli ze sebe,než zas příjde z něčím novým.Myslím že drogy nebere,teda i když travku si určitě dá.Tohle všechno už trvá strašně dlouho,lítala jsem s ní už od 12 let po různých psycholozích a bez výsledku.Ten radikální krok jsem měla udělat už dávno,ted už je těžké ten proutek ohýbat a ona nás jako rodinu nepovažuje.Raději jde za svými kamarády.Začlo to vše v jejich 12 letech kdy mi lidé z našeho městečka přišli říct že leží na cestě počuraná,poblitá opilá.Tak jsme hned volali záchranku,odvezli jí na ARO a hrozilo selhání ledvin.Od té doby se to s ní prostě táhlo,chytla se partiček,předtím moc kamarádek kvůli svému handicapu neměla,každej se jí posmíval že je kulhavka atd.Když jsme za ní dojeli na návštěvu na JIP,zeptala jsem se jí proč to udělala,měla přes 2 promile alkoholu v krvi.Řekla,,,NO CO,Užívali jsme si víkend"Jí to ani nebylo líto,co udělala!Je hrozně chladná,náladová a zlá.Záleží ji jen na sobě,jak ze všeho co nejvíc vytěžit.Bere mi oblečení,šminky.....,peníze(sice v malém množství )ale bere,.O pořádku v jejím pokoji ani nemluvě-hromady oblečení,špinavé v čistém,kelímky od jogurtů,talíře ze zbytky jídla.Je mi hrozně líto jaká je,bože jak já bych s ní měla hezký vztah.Jednou za půl roku si sednem,pokecáme a já mám z toho takovou radost že je jiná,,normální"ale bohužel,je to vždy jen jednou za půl roku

[reaguji]filomena3[/reaguji
samozřejmě nejsem odborník ale podle mě to není rozhodně tvoje vina,moji rodiče taky nebyli přísní u mě puberta vygradovala tak kolem 14,taky jsem párkrát "ujela" tím že jsem se opila krabicovým vínem,nebo si nechala něco propíchnout, ale tak nějak jsem si to v hlavě srovnala sama rozhodně to nebylo tím že by mě rodiče zmlátili nebo dali zaracha.naopak mám spoustu kamarádek které rodiče drželi zrátka nakazovali jim spoustu věcí-dětičky byly poslušné ale kolem 17let se vzepřeli a ted se svými rodiči vůbec nekomunikují,takže si myslím že v tomhle případě to výchovou rozhodně nebude,třeba se to s ní nese od dětství kvůli těm zdravotním problémům-třeba měla pocit že je něčím divná,nenormální a proto ted dokazuje kamarádům že je "cool" tím že dělá takovéhle věci.a jaký byl názor psychologů?

Ahojda, musím tě obdivovat, já bych zešílela. Dřív bych to nijak nehrotila, až teˇ%d co se k nám nastěhoval přítele 18-tiletý syn, který není nic schopný udělat, s ničim pomoci. Včera mi ruply nervy, o víkendu jsme máýlem přišli o maminku přítele, vrátíme se domu a jídlo co se v pátek extra vařilo pro něho, aby neměl hlad se vyhazovalo, páč to nechal venku a bylo to potažené už plísní, chtělo se mi brečet. Brigádu nechce, prý nic není. Hnala bych ho pohrábáčem, ale snažím se kvůli příeli. Doma nic neudělá a chtěl by jen peníze. A má kočku po které by měl uklízet a když jsou ppak v kuchyni chlupy na kuchynské lince, tak se usměje a řekne mi, že tam prostě už asi budou pořád. To je pak teprve děs, buďto mu vyhodím tu kočku nebo vyhodím jeho a nebo si hodím brzo mašličku. Jak se uklidňujete??

Hrozné i když asi v dnešní době normální,ale pro mě nepřijatelné.Detox a rychle.

Vše zamknout.

Vystěhovat pokoj,nechat jen postel.

Izolovat od "kamarádů".

Vím,že je to tvrdé,ale za takovéto chování nic než represe čekat nemůže.Chce to opravdu důsledně a nekompromisně ukázat,že se nemusí mít vůbec dobře.Věř mi,že pokud jí omezíš úplně ve všem,tak bude v takovém šoku,že jí dojde co se děje.Zatím si z tebe nic nedělá.