Jak zachránit vztah procházející krizí

Pollinko, to máš pravdu, možná si to myslím jen já. Zkusím to nějak nadhodit a zeptat, jak to vidí on.

Děkuju, trochu se mi ulevilo, když jsem se vypovídala

Patty
Prostě stereotyp - hnusný slovo - jak si psala, tak se vše jen monotoně opakuje. Určitě dejte řeč a zkuste nějakou změnu. Stačí nějaka procházka, dojít si někam na kafe, držet se za ruku, třeba mu ráno napiš nějaký pěkný vzkaz a nech mu ho někde, ať ho najde až spolu nebudete, společná koupel, masáž Je toho spousty. A určitě je škoda, aby vám ten vztah skončil, protože chtě, nechtě, pokud na vztahu nepracuješ neustále, tak ten stereotyp se dostaví v každým vztahu

Přesně, přesně, do stereotypu se sklouzne snadno. Hlavně my jsme oba rozlítaný, takže večer jsme tak mrtvý, že se ani nechceme snažit a něco vymýšlet. Ale asi je to potřeba a člověk by se možná měl "občas překonat a donutit".

Zkusím si s ním o všem promluvit a pak něco vymyslet, možná nějaký výlet. Asi bychom potřebovali změnit prostředí. Jsme pořád doma a to je taky ubíjející.
Přesně jak píšeš, monotónní stereotyp.

Snad se z toho ještě nějak vyhrabeme. Jen se bojím, aby už nebylo pozdě. Měli jsme to začit řešit asi mnohem dřív a nenechat to zajít tak daleko.

Myslám, že když se pokusíte oba, tak by se to dalo u vás napravit. Po více letech se každý vztah dostane do stereotypu a takévé té krize. Taky jsme to měli a člověk neví, zda to má řešit a jak, ale když je zájem, tak to jde.

To je i můj strašák. Byla bych pro, aby se těm, kterým se dlouhodobě daří na vztahu pracovat a dokáží, aby v něm bylo neustále plno žívota a vášně, dával rovnou vysokoškolský diplom. A povinně přednášet na univerzitě. Jak na to?

Já jsem takhle taky několikrát přemýšlela zaseknut v dlouhodobym vztahu, že už je to stereotyp, že bych chtěla zas cítit tu zamilovanost, radost, když vidim na mobilu zprávu od něho, tu nervozitu, když jsem s nim atd..člověk ví, že už se to nikdy nevrátí v té původní formě, ale jediný co můžeš udělat je rozejít se s nim, najít si jiného, cítit tyhle pocity do nějaké doby a pak zas budeš tam kde si byla a budeš řešit to samé co teď..po dlouhé době už se pro ten vztah musí opravdu něco dělat..bohužel

Ráda bych poradila, ale bohužel řeším to samé...6 let a taky řeším co dál...Neumím udělat tak razantní krok a odejít... A my už spolu ani 2 měsíce nespíme.... Čekám až si někoho najde a budu se muset odstěhovat...Na druhou stranu si za ty roky neumím život bez něj představit...Jestli tam je ještě láska, to sama nevím..

Jaký máte názor na to, dát si pauzu? Potřebovala bych zjistit, jestli s ním ještě chci být....Naštěstí mi teď jede na 4 týdny pryč, tak snad to pomůže, abych si to v hlavě ujasnila..

Ráda bych poradila, ale bohužel řeším to samé...6 let a taky řeším co dál...Neumím udělat tak razantní krok a odejít... A my už spolu ani 2 měsíce nespíme.... Čekám až si někoho najde a budu se muset odstěhovat...Na druhou stranu si za ty roky neumím život bez něj představit...Jestli tam je ještě láska, to sama nevím..

Jaký máte názor na to, dát si pauzu? Potřebovala bych zjistit, jestli s ním ještě chci být....Naštěstí mi teď jede na 4 týdny pryč, tak snad to pomůže, abych si to v hlavě ujasnila..

ZuzkaZ
Mluvíte o tom?

Zuzko, přesně, rozejít se také nechci, ale když jsme spolu, tak to také není ono. Bojím se, že už jsme se tak odcizili, že to napravit bude hodně, hodně těžký. Taky se bojím, že kdyby měl možnost být s někým jiným (třeba kdyby se seznámil s nějakou fajn ženou), že by šel za ní.

Jestli je u náš láska také nevím Sama mám v sobě nějaký zmatek. Rozumově vím, že je hrozně fajn člověk a život si s ním umím představit, ale něco tam prostě chybí.

Tu pauzu jsme měli, v ní jsem si uvědomila, že s ním chci být. I on mi říkal, jak mu bylo smutno a že si myslí, že k sobě prostě patříme. Potom co jsme se k sobě vrátili, tak to bylo super. Snažili jsme se, vypadalo to, že se z toho zmotoříme a zase to bude fajn. Jenže po pár týdnech to přešlo a zase jsme tam, kde jsme byli. Proto se bojím, že už to opravit asi nejde Přitom bych tak moc chtěla, aby to bylo jako dřív...

BlackCoffee, jojo, to by bylo přímo na Nobelovku

Patty
Myslím si,že vztah se dostane do stereotypu,pokud v něm není
každodenní překvapení,jak kladné-tak záporné.(něco,jako italská
rodina-chaos).
V mém několikaletém vztahu,jsme pořád na začátku a vůbec se spolu nenudíme a neznáme stereotyp.

seherezad
Tak to se máte dobře, když nemáte stereotyp.

ZuzkaZ
Zuzko, to máš dobrý, že ted odjede. To aspoň poznáš ty city, co k němu cítíš. A když Ti bez něj bude podezřele dobře, nemá to pak cenu.

Nemluvíme...asi se pojíme, že když o tom začneme mluvit, tak už opravdu bude konec...

bramborka34
Je to díky tomu,že manžel trpí částečnou sklerózou a zapomíná na
předešlé dny,ale každé ráno přichází na nové nápady.