Jak se mám zachovat po nečekané žárlivé scéně?

Tohle je učebnicový příklad manipulativního, žárlivého a sobeckého chlapa. Tím, že tě vyhodil, tak Tě chtěl potrestat. Doufal, že přilezeš s prosíkem a slíbíš, že už si nikdy s nikým psát nebudeš. Tím by dosáhl Tvé poslušnosti a do budoucna nastavil, kdo je mezi vámi dvěma pánem. Od takových týpků je potřeba se odpoutat co nejdřív. Je to mnohem horší, než klasický cholerik nebo "Ital". Ta manipulace, trestání a odpouštění, je mnohem rafinovanější a zhoubnější.. Ženská si říká, :" Ale vždyť on je jinak hodný, má mě rád, stará se o mě, tak asi bude fakt chyba na mojí straně, asi bych se opravdu neměla stýkat s jinými lidmi..." A takhle to, podle mě, začíná
Když mu odpustíš, bude chvíli strašně hodný a pozorný, právě proto, aby Ti dokázal, že to s Tebou myslí dobře. A pak se podobná situace bude opakovat znovu a znovu, až Tě zlomí a Ty přistoupíš na jeho pravidla. S nikým se nestýkat, nemluvit, nemalovat se, nedívat se na jiné chlapi, neopouštět bezdůvodně dům.. Máme takový pár v sousedství. Pán je úúúžasný, dělá vše pro svojí rodinu, trávník mají vždycky pěkně zarovnaný a dětičky slušně vychované..Jenže jeho žena dnes už téměř nechodí z domu, protože i nákupy musí hlásit minutu po minutě. Stejně pro jistotu jezdí nakupovat s ní, co kdyby byli v obchodě nějací muži a ona by si to tam hned s někým rozdala..
Je to cesta do pekel. Já osobně bych ho nakopala do koulí a našla si "normálního" chlapa Ale uznávám, že někdo to chce radši pořád dokola řešit a řešit a řešit...

Naprosto souhlasím. A žárlit nepřestane. Bude se to opakovat, pokud budeš poslušná, bude všechno OK (ale i tak ti bude tajně prohlížet mobil a nenapádně tě omezovat). Samozřejmě, že váš vztah může pokračovat, může to být zase hezké, ale ten "strašák" tam bude vždycky. A až znovu udeří, uvědomíš si, že jsi akorát ztratila čas, který jsi mohla věnovat už novému vztahu...

Panebože....po dvou dnech, kdy neví, kde jsi a co je s tebou, když tě sám uprostřed noci vyhodil jak prašivýho čokla z baráku, ti napíše, že je to vlastně tvoje vina??
Ten člověk je extrémní duševní liliput a je jedině dobře, že jsi na to přišla dřív, než třeba po dvou dětech. Kdyby to našel později, to by tě vyhodil třeba i s miminem do mrazu?
Dobře teď děláš, po měsíci už budeš vědět, co a jak. Držím palce.

ahoj, tohle téma čtu od začátku a musím říct, že jsi vážně vyjímečný případ člověka, který se ze dne na den ocitnul v tak komplikované situaci a řešíš ji vážně obdivuhodně, sebejistě a hrdě.. nechci řešit Tvého přítele a vynášet soudy, neznám ho, ale chtěla bych Ti popřát hodně štěstí a sil, věřím, že tu situaci vyřešíš ke svojí spokojenosti tak, abys na tom do budoucna nebyla bita, ať už to dopadne jakkoliv.. skutečně obdivuju, jak jsi zachovala chladnou hlavu a jak sis poradila, jen si myslím, že byses neměla bát se trochu opřít o rodinu a svěřit se jim, anebo o nějakou kamarádku, ta situace je už tak dost těžká, nemusíš být na všechno sama a od toho jsou blízcí, aby Tě podrželi

Reaguji na amelie1111:

Také se připojuji k vyjádření obdivu!

Ahoj, také tu čtu vše od začátku, a chtěla bych říct, že jestli se ti nechce zahodit vztah, tak bych mu řekla, že by měl tolerovat když si s někým normálně píšeš a že tě nemá už nikdy vyhazovat a dělat takové scény... Buď to přijme nebo ne, žádný aby ses ponižovala.. A pokud ne, tak bych se tedy odstěhovala.. Jinak přeji také hodně štěstí v rozhodování

Reaguji na exmanželka:

Tak jak se to zatím vyvíjí, jak se cítíš - jsi u rodičů?

Reaguji na Adka:

Exmanželka psala : Zítra pojedu k té kamarádce na celý víkend, tak nebudu na internetu.

Ale také jsem zvědavá,jestli se něco změnilo ... pořád tuhle diskuzi sleduji,tak snad brzy budeme vědět více

Děkuji, neuvědomila jsem si to.

Já to samé.

Reaguji na Adka:

v pohodě

Přečetla jsem diskuzi od záčatku do konce a musím souhlasit se všema holkama, které tě obdivují, jak to všechno zvládáš ! Já bych se asi zhroutila jako hromádka neštěstí a nevěděla, kam a jak dál... Tomuhle se opravdu neříká pohádka se štastným koncem
Snad dáš vědět, jak se vrátíš od kamarádky, držím ti palce, at to všechno PRO TEBE dobře dopadne a at nenecháš lapit do jeho žárlivých spárů...

Zdravím všechny!
Děkuji, že kladně hodnotíte můj prozatímní přístup k věci, ale zas takový obdiv si nezasloužím. Asi jsem málo zdůraznila, že v okamžik dané scénky jsem měla menší "hysterák" a pak jsem se zhroutila, ne že ne. Akorát za zavřenýma dveřma. Pochvalu si dávám za to, že jsem se mu neozvala a nešla domů. I když to bylo taky ze sobeckých důvodů - jak bych mu došla na oči, začlo by se to řešit a já bych stopro brečela a to jsem nechtěla připustit... Takže brečet jen tak, aby nevěděl.
Musím říct, že mi dost pomohly ty jeho sms (tak mě nadzvedly ze židle, že jsem přestala brečet a už ani nezačala) - cituji ještě dvě zábavné, které vypovídají o tom, co mi zhruba posílal: "já tě miluji, odpustil bych ti cokoli" (to jsem se fakt smála) a "odpověz po pravdě, chceš se mnou mít děti?".
V pátek po práci jsem jela k té kamarádce. S manželem toto chování stoprocentně odsoudili, ale zase jelikož ho znají jako laskavého člověka, doporučili mi, abych se vrátila a dala mu nůž na krk, že jestli se to bude jednou opakovat, že okamžitě bez jakýchkoli diskuzí odcházím. Přítel již trochu znervozněl, kde na víkend jsem, takže volal i jim a oni mu nelhali. V sobotu dojel - no byla jsem nejdřív trochu naštvaná, ale pak to mělo tu výhodu, že jsme o všem hovořili před kamarádkou (jakožto rozhodčí ). Dokázala jsem tak mluvit klidně, bez emocí, srozumitelně formulovat, co přesně mi vadilo. Jelikož tam byli cizí lidé, tak přítel také mluvil v klidu. Je pravda, že kdyby k setkání došlo doma jen mezi námi, tak by situace byla víc emočně vypjatá.
Řekl mi, že věděl, že jsem na hotelu bo si těch pár ubytovací zařízení objel a já tam měla auto. A že se styděl, jak se ke mě choval a nevěděl, co mi má pak říct. Byla to naše první opravdu dramatická situace ve vztahu. Omluvil se, že vůbec řekl, ať odejdu. Ale s těma sms si myslí, že má pravdu. A prohrabat telefon, "když nemáš co skrývat", že je také normální.
No nic, odjel domů s tím, že si v neděli odpoledne dojdu pro oblečení. Zatím jsem šla na hotel. Řekla jsem, že pokud to nebude respektovat, tak s ním končím ihned. Tak to jako respektuje, ale posílá mi sms.
Nutně chci být sama. V tuhle chvíli vůbec nemám představu, jak se k tomu mám postavit a co mám dál dělat. Nedovedu si představit, že zahodím vztah, ve kterém jsem byla strašně šťastná, kvůli jedné scéně. Na druhou stranu si nedovedu představit, že by se to někdy mělo opakovat a absolutně odmítám akceptovat, že by mi někdo hrabal v telefonu nebo mi sprostě nadával.
Vím, že mi radíte nškdo opustit a někdo odpustit. Ale je to vážně moc těžké. Kdybych to četla v internetové diskusi o cizích lidech já, taky bych poradila spíše "opustit"...

Reaguji na exmanželka:

Rozhodně zasloužíš, to na tom nic nemění.
Stále jednáš rozumně a racionálně.

Nedivím se, stále nepochopil, že ti nemá co odpouštět.

To je špatné znamení, pokud ani s odstupem času nezměnil názor.

Smekám před Tebou, jiná už by byla s ním doma a psala nám tu, že on vlastně za nic nemůže a že ho miluje. Jsi fakt statečná a vedeš si skvěle.
Držím palce, ať se rozhodneš správně.

Aspoň jsem ráda, že říká, co si opravdu myslí a ne to, co chci slyšet já. Ale hrabání v mých soukromých věcech je pro mě zcela nepřijatelné. Obzvlášť proto, že jsem v tomto nikdy neudělala nic špatného. Řekl mi, že mi tam nebude hrabat, ale že nechápe, proč mi to vadí, když nedělám nic špatného (z toho pro mě vyplývá, že klidně hrabat bude znova).
Nejhorší je, že já se ani nechci k ničemu rozhodovat. Prostě nechci, aby se to vůbec stalo. MYslím, že ani jedna varianta (zůstat s ním - odejít) pro mě není správná. Když odejdu, budu si to asi do konce života vyčítat, že jsem mu měla dát druhou šanci. A když zůstanu, bojím se, že se stane něco dalšího a ztratím s ním dalších x měsíců života.