Jak se mám zachovat po nečekané žárlivé scéně?

Takhle to určitě není. Nemyslím si o sobě, že jsem nějaká ťunťa, která si všechno nechá líbit. Než jsem se sem přestěhovala (do neznámého prostředí), tak jsem měla ve všem navrch já. Jsem dost životem "otlučená", at tím, že jsem starší, jsem si toho i víc zažila. Plus super práce v Praze mezi "celebritama", vydělávala jsem si dost peněz, dělala jsem si, co jsem chtěla. A on hodnej kluk z vesnice, chce se mi říct "vesničan", ale v dobrém slova smyslu. Možná byla chyba, že jsem šla já za ním a ne on za mnou...

Reaguji na exmanželka:

no právě proto, že ty jsi měla vždy navrch tě chce ponížit a mít navrch on...to už jsou takové typy...Mirka Čejková by mohla vyprávět

nevím, on se mi nelíbí, já bych ho nechtěla

je jasné, že ze začátku se člověk ve vztahu trochu přetvařuje, až později vypluje jeho pravá povaha na povrch

Uf, tak to je síla.
Ale vem to z druhé stránky: Projevil se včas a dřív, než až byste jste spolu stáli před oltářem.
Ex drž se! Hlavu vzhůru a nenech si vzít svoji svobodu a svůj život.

Neviděla bych to tak černě.Přijde mi že hodně žárlí,možná má pocit že je proti tobě vesničan,jestli mi rozumíš.Vyhazovat tě v žádném případě neměl.Ale bohužel žárlivost zatemňuje mozek.Nedělej ukvapené závěry že to ukončíte,rozhodovala bych se podle toho,jak se on zachová dál.Ty se určo v životě neztratíš,ať s ním,nebo bez něj.

Teda když jsem toto téma otevřela a začetla se, udělalo se mi nevolno, stáhnul se mi žaludek a je mi jasný, jak se asi cítíš. To, že se vůbec nezajímá, co je s Tebou, kde jsi, jestli jsi v pořádku, o něčem svědčí a podle toho co píše, vidí jen sebe. Držím Ti pěsti, ať to zvládneš se ctí a přeju Ti hodně síly, kterou teď budeš potřebovat. Věřím, že práce s dětmi Ti určitě pomáhá, tam člověk přijde na jiné myšlenky.

Napsaly byste mi prosím, co si myslíte o tom, jak jsem před tím psala, že bych šla na ten hostel aspoň na nějakou dobu, abych měla čas a prostor si vše rozmyslet a rozhodnout se bez emocí? Kdybych byla doma ve svém prostředí, tak jdu taky třeba k mamce nebo tak.

Ráda bych slyšela názory ostatních. Pro mě je moc těžké se někomu svěřit a přiznat, že se stalo něco tak hnusného. Tak vy jste tu jediní, kdo mi poradí...

Přesně tak bych si to přála vyřešit - se ctí, aniž bych ponížila sama sebe.

Reaguji na exmanželka:

jasně, klidně běž, nebo běž k té kamarádce....já bych počkala na jeho omluvu...do té doby by měl utrum...ale zase je to na tobě....hodně štěstí, snad to nebude jak jsem psala, přála bych si to, když se nebudeš nadále podřizovat a ponižovat a dáš mu najevo, že nejsi jeho majetek, tak to bude moc fajn....a možná už se to nebude v budoucnu opakovat...

Co bych udělala já: šla bych za ním jakože si jdu vzít své věci a čekala bych jak to vysvětlí. Záleží, jestli s ním chceš dál být. Klidně bych na tom hostelu pár dnů byla, aby jsi si uvědomila co a jak chceš dál.
Nejvíc na té věci co se vám stalo by mě mrzelo to, že tě vyhodil a neozval se ti, to, že neměl strach kde jsi a tak. Když nechtěl být v tu chvíli s tebou, měl odejít on, ne ty!

Reaguji na exmanželka: a víš jistě, že neví, kde jsi?
Mně příjde děsivé, že se ani nezeptá, jestli jsi v pořádku, kde spíš atd. Jakoby vůbec neměl obavy, co s tebou jde.

Reaguji na macek2019:
Nevím, co si myslí, kde jsem. Já tu mám pár kamarádek, tak si asi myslí, že u některé z nich. Ale tam bych nešla, nejsou to opravdové kámošky, spíš známé.

Reaguji na exmanželka:

asi čekal, že jako uzlíček nervů budeš prosit před dveřmi u baráku....a ejhle, nedočkal se

tak hlavní je, že on je v pořádku a má se fajn

Tak podle mě je celkem jasné, co je zač. Nejen svým předešlým chováním, ale i tím vším co teď píše, je zahleděný jen do sebe. A psát, že to není tak černé může jen někdo, kdo neví o čem mluví.
Reaguji na exmanželka: Tvůj plán se mi zdá dobrý, nedělat unáhlené závěry je fajn, nicméně, aby ses tam pak nerozhodla spíš spatně, jakmile z tebe to ublížení a zlost vyprchá. Pokud možno se s ním zatím nestýkej, ani mu nepiš, nech ho v tom vydusit.

Jo, jestli máš tu potřebu, tak jdi. Dopřát si čas a prostor málokdy bývá na škodu. Záleží na tom, jak to ty cítíš.

Reaguji na exmanželka:

Šla bych na ten hostel, už jen proto, abych měla jistotu, že mám kde spát. Za měsíc se dá spousta věcí rozmyslet, zařídit, vyřešit.

Jsi moc silná a udělala jsi na mě dojem, že tě jeho sms neobměkčily-naopak sama jsi uznala, že je úplně mimo. I když jsi v zoufalé situaci, dokážeš si udržet hrdost a přemýšlet.

Při popisu vašeho vztahu si dokážu představit v jakém jsi v šoku, jaké partnera jsi měla, jak se k tobě zachoval. pro mě by to bylo, jako kdyby někdo umřel, jako by ten můj[i][/i] partner přestal existovat.

Ta jeho sms jen dokazuje, že už to v něm muselo vřít dlouho, že je to opravdu názor na kterém si trvá. Bylo jen otázkou času, kdy se něco stane a moc mě za tebe mrzí, že sis to takhle odnesla. Kolikrát si myslíme jakého skvělého člověka známe, at je to partner, kamarád, rodina a pak nestačíme zírat, co v nich vřelo pod povrchem..

Podle mě na tebe žárlil dlouho, jen to v sobě dusil. Navíc to považuje za správné a i když se ted za ten vyhazov asi stydí, dle zpráv si myslí, že to bylo správné. Takové jednání bez darované vteřiny pro vysvětlenou si nezaslouží žádná z nás a nikomu bych to nepřála.