Jak poznat "tikot biologických hodin"?

buď ráda, já jsem ještě občas v tom stavu šílenství, do teď jsem uspávala

Mňa moja mamina mala ako prvé dieťa v 24 rokoch. Ako násťročnej sa mi to zdalo neskoro, ale len preto, že vtom čase mi prišli 24-ročné ženy,také....hm ..tety? (proste staré) a ja som chcela byť pekná a mladá mamina. Keď som ale skončila školu (mala som 21), tak som si ani náhodou nevedela predstaviť, že by som už mala mať dieťa. Ale stále bol vo mne ten pocit, že chcem byť proste mladou maminou, len nie hneď. Vydávala som sa v 26 s tým, že som našla partnera, s ktorým by som chcela mať deti. Asi po 7 rokoch som teda vysadila HA s tým, že teda za pol roka pôjdeme na vec. Takže zodpovedne sme ešte pol roka používali ochranu a po pol roku sme si išli na to s vedomím, že kým otehotniem, môže trvať aj 4 mesiace. Ale popravde som mala aj obavy, že až sa to podarí, či vlastne chcem byť matkou, či to nie je len pocit, že už mám najvyšší čas, ak chcem ešte stihnúť, byť relatívne mladou matkou. Teraz je mi lúto, že som plánovala rodičovstvo. Už je to 6 rokoch, čo sa snažíme a nič No a čo znamená tikot biologických hodín a kedy u mňa nastal, tak to vážne neviem, ale viem, že už je neskoro. Tým plánovaním, sa to všetko po.... Pretože, keď to na prvý krát nevyšlo, aj keď som s touto možnosťou rátala, tak som bola sklamaná a odvtedy som sa začala sústrediť len na to, ako počať dieťa. Keď vidím malé deti, dokonca aj tie plačúce, tak mi to trhá srdce a najradšej by som si ich zobrala domov. A ak sa mi podarí otehotnieť, tak viem, že už nikdy nebudem normálna. Snažím sa nečítať zlé veci, ale tomu sa človek úplne neubráni a viem, že celé tehotenstvo budem v strese, aby som nepotratila, aby mi dieťa nezomrelo, lebo to by ma zabilo. Teraz závidím rovesníčkam, ktoré sa vykašlali na festivaly, užívanie si dovoleniek vo dvojici atď.. Lebo teraz si môžu užívať aj radosti s deťmi (viem, že aj starosti) dovolenky s deťmi, alebo dať deti k babke na prázdniny a užívať si vo dvojici. A ja už toto už nestihnem, ja budem taká tá ustráchaná mamička (ak teda niekedy budem), ktorá bude liezť všetkým na nervy. Tak mne už zrejme došla baterka na hodinách a do-tikali, pretože ak budem mať dieťa (čo teda strašne chcem), tak pre mňa to už bude neskoro

Reaguji na Wewiku: Rozumím tomu dobře, že jste se začali snažit ve tvých 33 ? Můj názor na to je, že problém může mít pár při početí i v 25 a naopak ve 35 letech to může být vše OK. Nevím, kolik ti je teď, ale jestli do té 40, tak je to podle mě v pohodě, ještě máš hodně šancí. Zkoušeli jste pomoc odborníků, umělé oplodnění atd? Přeji ti hodně štěstí a věřím, že se to povede.

A znám páry, které počaly i po 40, samozřejmě už s pomocí odborníků, ale to je dnes normální i u mladších párů.

Reaguji na Esturella:
Nie začali sme sa snažiť v 26 (po svadbe), tabletky som vysadila pol roka pred tým a teraz mám 32. Ja viem, že sú ženy, ktoré majú deti aj neskôr, ale keď to tak cítia, že chcú mať potomkov neskôr, tak je to iné. Ja som proste chcela byť mladá mamina, nechcela som, aby bol medzi mnou a prvým dieťaťom dvojgeneračný rozdiel a byť pani v rokoch a mať doma teenagera. Tak to proste cítim.

ďakujem

to som myslela tak, že som po 7 rokoch užívania HA vysadila tabletky, nie po 7 rokov manželstva

Ve svých 15 letech jsem si říkala, že chci být mladá mamča a mít dítě tak ve 20. Bude mi 22, studuju, ale mimčo ještě nemám. Tak nějak, jak "stárnu", tak si to v té hlavě trošku srovnávám. Především chci dostudovat, příští rok si najít práci, během příštího roku snad i postavíme s přítelem domeček a děti až potom...představuji si to tak od teď za 2 roky, jelikož přítel je starší o 6 let a první dítě by chtěl mít kolem té 30. Jinak se na miminko moc těším, miluju děti, ale miminka úplně nejvíc. Zatím si to vynahrazuji synovci a hlídáním dvou holčiček a kluka. Do toho teď sestra čeká mimčo a já se na něj strašně těším, až budu vozit, přebalovat atd budu si to užívat. A hlavně to svoje . Hlavně, aby se nám s přítelem zadařilo, to je nejdůležitější .

Reaguji na Wewiku: No jo, ne všechno jde podle plánu, to je život. Říká se " žít dneškem" a já přidávám moc neplánovat, i když to ne vždy jde.

Tak já se přiznám, že už mám docela krizi... Docela brzo, 21
Koukám na každý kočárek, mimčo, miluji praxe ve školce a hlídání dětí.
Roli v tom hraje několik faktorů:
1) Několik mých kamarádek čeká nebo už má děcko a když to vidím, přijde mi to krásné
2) Jsem typ člověka, který vidí smysl života v rodině a v tom, vychovat ze svých dětí slušné lidi... Vím, že dopředu člověk nikdy neví, jak všechno bude a představy typu "tohle moje dítě nikdy dělat nebude, takhle ho vychovávat nebudu" jsou blbost. Ale s postupem času si uvědomuju, jak jsem šíleně vděčná svým rodičům za to, jak mě vychovali a co vše mi poskytli ( a neposkytli) a začínám toužit po tom, zvládnout vše jako oni.
3) Určitě v tom hraje roli i to, že mám rodiče starší než většina mých kamarádek prarodiče - je to asi pro hodně lidí nepochopitelné, ale chci našim "umožnit" stát se prarodiči
4) Vždy jsem ale byla na děti ulítlá, akorát ty přehnané maminky teda také nemusím
5) S přitelem jsem 4 roky, budeme se v nejbližší době stěhovat do vlastního bytu, pořizovat auto a to člověk občas řeší věci jako "koupíme větší auto, ať se tam za nějakou chvilku vejde kočárek"

No hlavně si do toho nenech kecat, takové ty řeči typu "ty ještě nemáš děti?" rozhodně neposlouchej, musíš sama chtít. Dle mého ne hodně důležitý zvážit podmínky, zázemí, finance, čas aspod. Je neuvěřitelná nezodpovědnost pořídit si dítě a spoléhat, že "ono se to nějak zařídí", rodiče pomůžou, zaplatí apod.