Jak poznat "tikot biologických hodin"?

Ahoj holky mě bylo 30 a furt pohoda jazz...a bum v kvetnu jsem nečekaně a omylem otěhotněla s milencem . rozhodli jsme se že to zkusíme spolu žít.. a rázem ze mě byla "mamina" Fakt a byl to krásny pocit tedy... jinej člověk! všechno jinak před 2 týdnama mi doktor oznamil že dítě nežije - takže jsem musela na potrat a od té doby mi tedy hodiny tikají hodně nahlas ....ufff...jakmile to půjde chci znova otěhotnět a je mi už i jedno s kym

Reaguji na Janice28:
To je smutné, a obdivuju tvůj elán.
Hodně štěstí

s tím musím trochu souhlasit...taky jsem někdy měla pocit že kdo nemá naplnění života , hledá ho v dětech.. na druhou stranu určitě mateřství spousta žen naplni plně... někdo touží poznat svět, někdo po karieře a někdo po dětech..důležité je vědět co chcete a dle toho se zařídit . Já mám třeba pocit že už jsem si odžila co jsem potřebovala..a prioritou je ted dítě. ale bude mi 31 takže bych řekla věk na to mám

já to pochopila až když jsem držela to svoje. Předtím mi to nic neříkalo

Tohle já nenapsala, spletla sis citovat. Já s tím nesouhlasím. Myslím, že ženská prochází různými etapami života. Já si třeba v pětadvaceti nedovedla představit mít dítě ( teda já si to moc ani nedovedla představit jako těhotná ), teď ho mám a rozhodně si nepřijdu, že by mě nic nebavilo a měla jsem manžela na ***

Moje řeč I když co vidím neteře, tak by šlo i dvouleté. Nedokážu si sama sebe představit s břichem, pak ten porod a zatím mě miminka vůbec nevoní, jak se říká, spíš naopak. Nevím, jestli se to někdy zlomí.

Mně stačí i ten její malý trenažérek
Dřív jsem měla hrůzu i z toho, že mi upadne, nebo jak na ni vůbec sáhnout, abych jí něco nezlomila, a převléct ji nebo přebalit a nedejbože vykoupat se rovnalo noční můře

To je pravda, ale taky když to prořve celou noc, musíš k tomu vstávat, krmit, kojit, si z toho unavená a tahat to všude sebou když nemáš zrovna hlídání tak už to tak zábavný neni. A to vím od lidí co maji děti.

Dítě není jen zábava, ale taky starost
A proto by si je měli pořizovat jen lidi, kteří k tomu mentálně dospěli.
Protože jinak jsou nešťastní všichni, matka, otec a v důsledku hlavně to dítě.

Nevím - hodiny....já prostě vím, že dítě chci. Tedy v 17, 18 jsem tvrdila, že opravdu ne...neměla jsem ráda...teď je mi 21 a vím, že určitě ano. Jen si ještě musím určitě dobu kdy a to budu brát spíše rozumově...peníze, zázemí, atd. - jsem taková no. No a hlavně se smířit s představou, že mi bude pořád někdo za zadkem. Takže, na mě si asi nějaké hodiny nepřijdou si myslím, tak nějak postupně k tomu dojdu.

Ale - uřvané a nevychované děti v dopravních prostředcích mi vadí no...vím, že nevím co zatím křikem stojí, ale je obtěžuje mne.

Vidím, že Vám většinou vadí ty mimina a spíš Vás berou ty starší děti...tak já to mám přesně naopak. Mimina super - jsou děsně rozkošná! Fakt je zbožňuju. Ale zatím ještě nemám úplně vymeteno, že bych tvrdila, že všechny mimina jsou krásné, to mi totiž fakt nepřijde Ale - vůůůbec mě neberou ty starší děti právě...

Reaguji na ShoesManiac: No právě tak proč přidělávat starosti. Ale oni i ty mentálně dospělí, který se rozhodnou mít dítě můžou bejt pak neštastný, protože zjistí, že to nezvládaj. Takový taky znám. I když mít dítě je důležitý hlavně v tom aby se o vás ve stáří měl kdo postarat. Důchodci bez dětí to maji těžší.

Možná to někoho naštve... ale taky na nějaké "tikání"nevěřím...buď někdo na děti je a ví,že je jednou bude mít a nebo prostě ne.
Myslím si, že člověk si pořídí dítě když už má dá se říct vše (tedy rozumný člověk...)...např.: mám po škole, mám už nějaký čas práci, přítele, společné bydlení...atd...přátelé, spolužáci zakládají rodiny a člověk má pocit jako kdyby ...jak to nazvat se nudil...i když to není uplně správný výraz..prostě ten vztah je stále stejný...dítě život jakoby zaplácne nebo lepší vyjádření zaplní a člověk má pocit, že má pro co žít....Je to můj názor...tak mi to připadá (samozřejmě ne u všech...taky jsem měla spolužačky, které už na základce plánovali velkou rodinu...ty už to měli takové nalinkované a byly si jdětmi jisté)...nehodlám se nikoho dotknout a chápu,že s tímto všichni nebudou souhlasit.....ale něco na tom bude...Protože většinou (ne vždy) má dítě dřív slečna co v 19ti skončí školu a jde do práce než slečna co studuje do těch +/- 25ti.....obě jsou v těch 25ti v jiné fázy...ale to je logické...ta druhá má ten život zaplněn školou, zkouškama, plánama do života, které si chce splnit až dostuduje...kdežto ta prvá si svůj život uspořádá společně se svými sny (pokud nějaké má) o pár let dříve....pak se podle mě člověk dotane na takový "mrtvý bod" kdy zažil, prožil, vyzkoušel co chtěla a má pocit,že mu něco chybí..nudí se..chce změnu...a pořídí si dítě....
Biologické hodiny podle mě neexistují...hodně se to přeceňuje a dle mě jde jen o obyčejnou touhu...která ale rozhodně není u všech žen

Reaguji na Lucrezia: Ale neee.. Já myslela velmi mladé slečny, které prahnou po dítěti. Někomu to může znít jako blbost, ale v mém okolí už jsou nějaké matky a nějaké, co na to myslí, a ani jediná není jinak se svým životem šťastná a na vidinu dítěte se hrozně upnuly.

Bože ...už dlouho jsem neslyšela takovou hloupost...jo pořídím si mimino aby se o mě měl kdo start...Takhle to opravdu nefunguje...Nevíš jaký člověk z dítěte vyroste i když ho vychováš jak nejlépe budeš umět. Může se odstěhovat do zahraničí či na druhou stranu republiky....nebo prostě cokoli....Člověk co nemá děti alespoň žije s představou, že jednou asi bude sám ale hodně smutné je když má někdo děti, vnoučata a pak zůstane někde v domově taky sám...
Upřímně si myslím,že s tímto přístupem by si taky nikdo dítě neměl pořizovat...dítě má člověk mít proto, že ho chce a ne proto aby se o něj jednou postaralo...

Reaguji na tarabell: No to já vim. Co z toho, že ti z dítěte vyroste třeba feták. Mě tohle přijde teda docela rozumný důvod. Děti moc nemusim nejsem typ co by se o něco staral. Takže když už tak jedině proto. Nestydím se za to, že sem sobec a kdybych chtěla někdy dítě tak jedině proto abych pak jednou nezůstala sama. Teda když předpokládám, že manžel umře dřív.