Jak dlouho po rozchodu jste navázaly nový vztah?

naštěstí jenom sedřený koleno )

U nás to bylo oboustranný, neříkám, že mi to vyhovovalo, ale není jiná možnost )

Hmm, fotky. Taky mám pár složek v počítači, který raději neotvírám... Proč zbytečně otvírat něco, co už skončilo.

jak dlouho jsi po rozchodu?

australan
Já ho ingoruju také, jsem hrdá. Je to hrozný, ale je to nejlepší možná cesta. Fotky taky vůbec neotvírám, věci od něj jsem dala na dno skříně nebo vyházela..ale dneska ty fotky - to jsou fotky moji rodiny a hle on se na dvou taky objevil - zapoměla jsem na to. Musím zapomenout.
Hele dal mi kopačky 1.2.2010...dva a půl měsíce...Myslela jsem,že je to na pořád.Zabouchla jsem se nepředstavitelně

jak dlouho ste spolu byli?

australan
Ahoj, byli jsme spolu rok a čtvrt...Ted jsem byla na víkend pryč, pročistila jsem si hlavu v přírodě, cejtila jsem se vyrovnaná. Ale návrat do Prahy...a je to tu zase..Asi bych se měla na pár měsíců odstěhovat někam ven.

já myslím, že není podstané za jak dlouho navázat nový vztah. U každého je to i ndividuální, čas nehraje roli, spíš je to o tom jak se s tím člověk vnitřně srovná , jestli je schopen toho druhého ve vzathu propustit a jít dál. a přijmout to jako holý fakt. Někdo se v tom utápí třebas i roky , někdo si to v sobě vyřeší okamžitě.Život je neustálá změna , mění se vše i vztahy je potřeba to přijmout takový je prostě život.

Já většinou za pár týdnů...
Ale rozhodování zda odejít a odmilovávání se u mě často probíhalo mnohem dříve, než nastal den D, kdy jsem si sbalila svých pár švestek a řekla čau. Tento den pak považuji za oficiální den rozchodu. A to už jsem byla z té největší části odmilovaná. To, že jsme už dávno před tímto dnem doma nežili jako pár, je věc vedlejší.
Jsem typ, který se těžko rozhoduje, ale když už se jednou rozhodnu, tak mě to stojí tolik nervů, že se pak následně odmítám ohlížet zpátky a trápit se analyzováním co by kdyby... Beru to tak, že v životě mě trápí i spousta jiných okolností, často trvajících mnohem déle než párletý vztah, tak proč se trápit ještě něčím navíc...
Proto asi tak "krátká" doba do navázání nového vztahu

seabear

po mém prvním rozchodu jsem "vyčkávala" 2 roky potřebovala jsem začít opět někomu cizímu důvěřovat. A po druhém rozchodu jsem do vztahu šla po půl roce ale s osobou, kterou znám už hodně let, to tam hrálo velkou roli.

já jsem sama už cca 2 roky. Přijde mi to totálně neuvěřitelný, ale čas utíká rychle. Jestli jse připravená na další vztah většinou poznám podle toho, jestli když někoho potkám, tak jestli s ním chci být nebo první co mi proběhne hlavou, je to, že mi to něčím připomíná můj poslední vztah. Když se stane druhá věc, tak to prostě beru tak, že ještě nejsem připravená. Začínat vztah s tím, že se zase pokaže jako předchozí, je blbost.

Tak mám za sebou dva rozchody a dva katastrofální vztahy. Holt jsem neměla moc štěstí a chlap se vždycky jaksi "vybarvil" Toho prvního jsem začala nesnášet už v průběhu vztahu a pak jsem to ukončila. Nový vztah začal téměř okamžitě, což byl další omyl. On na mě čekal hodně dlouho a když mě ulovil, jakoby se přestal snažit Průběh vztahu taky hrozný, takže konec. Sama jsem byla asi 2 měsíce a pak na dovolené jsem se se svým současným přítelem. Nevím ani, jak dlouho trvalo, než jsme to začali považovat za vztah jako takový, ale nějaký čas to trvalo No někdo by možná řekl, že skáču ze vztahu do vztahu... Vztahy jsem ale vždycky ukončila já a to už jsem v tomu vztahu neviděla žádný smysl a lásku také ne. Hodně podle mě záleží na psychice a jak ke konci vztahu došlo
Všem holkám po rozchodu držím palečky a nezoufejte, chce to čas Mám také kamarádky, které se s ukončeným vztahem srovnávaly delší dobu a vždycky to dobře dopadlo

Ahoj holky,narazila jsem na tenhle článek a mám stejný problém,akorát s tím,že vy tu píšete že jste byli sami rok,půl roku atd.ja jsem nyní sama 2roky od posledního vztahu,hodně mě ovlivnil a už si přijdu fakt divná.Odstěhovala jsem se i do jinýho a většího města,abych zapomněla a našla třeba někoho jiného,ale když někoho potkám,tak hned couvám a dávám od toho ruce pryč,asi jsem zřejmě nenarazila ještě na někoho,kdo by mi padnul.Jsem asi dost vybíravá,ale nemůžu si pomoct.Když už teda na někoho narazim a je mi s nim fajn,tak je zadaný nebo ženaty.Nechci zůstat do smrti sama,tak co mam tedy dělat poradˇte?

Reaguji na marhullca:
Máš partu lidí, se kterýma někam vyrážíte?
Nebo třeba jen kámošku odjinud, která by tě seznámila s novýma lidma - klukama?
Moje kamarádka jezdila za svýma příbuznýma do vzdáleného města a tam se seznámila se super lidma. Jeden kluk se jí ozval, že by přijel na návštěvu do našeho městečka. Byli jen přátelé - kámoška měří 190 cm a on 170 cm, tak to byl ten největší důvod.
- no, a už jsme fůru let manželé.

Reaguji na True: No pravě,že mám tady pár známých,ale ti jsou všichni zadaný a jejich kamarádi většinou taky,na diskotéky moc nechodím,tam se stejně nenajde dobrej kluk no a jinde nevím kde se seznámit.Nejsem nějaká usedlá holka,která by měla problém se seznámit,ale přijde mi,že mám v sobě nějaký blok,který mě nechce pustit dál.

Ahoj, tak pročítám tuhle diskuzi a musím se přidat - mám to úplně stejně. Chodila jsem, a pak žila 11 let s přítelem, rozešla jsem se s ním jednak proto, že láska z mojí strany vyprchala, ale obrovský podíl na tom mělo to, že jsem se šíleně zamilovala do kolegy v práci. Naše city byly vzájemné, platonicky jsme se milovali přes 5 let (platonicky myslím to, že jsme sice do sebe byli zamilovaní, ale řekli jsme si to až po těch 5 letech), poté jsme se dali tak nějak dokupy, je to už 2 roky. Bohužel se to celé trochu zkomplikovalo a já vím, že nejjednodušší a pro mě nejlepší by bylo zapomenout na něho, prostě ten vztah ukončit a jít dál. Bohužel ho miluju, vídám ho denně v práci, ale z práce odejít nechci, protože mám super práci a dobře placenou, tak se v tom už hrozně dlouho plácám... Následky jsou u mě stejné, jak popisujete - nejsem vůbec schopná se zajímat o jiné muže, prostě je nejsem schopná vnímat. Letos mi bylo 30 a děsím se, jestli vůbec ještě někdy budu schopná se zamilovat, a hlavně pořád přemýšlím, jak z toho ven, jak si mentálně přiznat,že je konec a ustát to... Kdyby mi někdo nabídl, že mi vymeje mozek a dostane ho pryč, brala bych to všema deseti.

Reaguji na seabear: tak já jsem tři roky po rozchodu a sice na něj nemyslím, ale víceméně jsem dospěla do stadia, kdy již nejsem seznamování nakloněna. Je to docela dlouhá doba, ale já se prostě nemůžu překousnout přes ten blok, že někomu obětujete kus života a pak se to jen tak skončí. Takže to nechci zažívat znovu.

Reaguji na lumpalena: Ano,tohe je též můj problém,ale přeci se s tím ,,blokem" musí přeci dát něco dělat,nemůžeme přeci zůstat sami?