Otázka je položená, ptám se hlavně z toho důvodu, že sama jsem už 3/4 roku po rozchodu a pořád se od svého bývalého nemůžu odpoutat. Co se se mnou rozešel tak se nevídáme a já na něj každý den myslím, hodně mi chybí, dá se říct, že ho pořád miluju. A zároveň mám pocit, že mi ujíždí vlak, je mi 26 a prakticky stojím zase na začátku. Bojím se, že s takovým přístupem už zůstanu pořád sama..
když se rozchází chlap se mnou, trvá mi to déle, než když se rozcházím já. Do současného vztahu jsem vstoupila asi tři dny po rozchodu, ale bylo to ze vztahu, kdy jsme byli delší dobu už spíš sourozenci nebo přátelé. Chtěla jsem na chlapy kašlat, žádnej vztah jsem nechtěla, chtěla jsem si užívat volno, a ono to zrovna přišlo a vyšlo. Pokud se na nový vztah necítím, nelezu do něj. Pokud jsem odpoutaná, tak do toho půjdu klidně pár hodin po rozchodu.
Jsem také 3/4 roku po rozchodu a ještě jsem se z toho nedostala.Byl to můj první opravdu "dospělý" vztah.Ukončil to ovšem se slovy,že to není uplný konec,měl moc práce,já také nějaké povinnosti,takže jsem se poslední dobu málo viděli.Zezačátku jsem si myslela,že se opravdu vrátíme k sobě během pár měsíců...Načež nic takového,ale 3 x jsme se za tu dobu potkali náhodou,vždy,když už jsem se cítila v pohodě a bum.Pro mě vždy velký šok a následné srdce až v krku.Od něho obdivný pohled mé osoby.Ale vždy opět jen ty slova "napíšem si,sejdeme se"...a nic.Prostě kdyby z jeho strany vzešel uplný konec,ač bych já byla pořád ta neodpoutaná,myslím,že by mi to alespoň pomohlo dříve zapomenout.Takto je to jen začarovaný kruh.Asi ještě tak uplně dospělý není,jak jsem si myslela.Bohužel,můžu také říci,že ho stále miluji.:/
holky tak mám naprosto stejný problém. jsme od sebe už přes rok a já nemůžu zapomenout a když si myslim že jo, tak on se ozve. píše minimálně každej měsíc, jak se mám, že mám asi moc práce, že se vůbec neozvu, že na něj kašlu a tak. v listopadu a v prosinci proběhlo i setkání...
a já na něj stále myslím.
mám hroznej strach, že už zůstanu sama, že si nikoho nenajdu. nejsem totiž ten typ holky, co spí třeba s někým jen tak (nechci se nikoho dotknout), já to neumim musim k tomu mít lásku, žádnej úlet.
Cituji seabear: Co se se mnou rozešel tak se nevídáme a já na něj každý den myslím, hodně mi chybí, dá se říct, že ho pořád miluju
Z mužskýho pohledu musím říct, že prožívám to samý. Po třech letech mi řekla, že jí to táhne zpátky k bejvalýmu.
Nebojím se toho, že bych zůstal sám, ale ztráta člověka, kterýho jsem miloval je nenahraditelná.
Cituji barunka85: nemůžu zapomenout a když si myslim že jo, tak on se ozve
přesně tak to mám taky, pořád mi píše, že by byl rád kdybych mu aspoň občas napsala jak se mám a co dělám..on prostě nepochopí, že i takový kontakt mě šíleně bolí
Cituji barunka85: mám hroznej strach, že už zůstanu sama, že si nikoho nenajdu. nejsem totiž ten typ holky, co spí třeba s někým jen tak (nechci se nikoho dotknout), já to neumim musim k tomu mít lásku, žádnej úlet.
jako bych to psala já, naprosto stejná povaha, já se nemůžu na jiný chlapy ani podívat, natož tak jít s nima na kafe apod.
Cituji australan: australan
to je mi moc líto..dobře vím jak se asi cítíš, můj bývalý měl takový řekněme speciální vztah se svou bývalou a dost mi tím ubližoval, ani bych se nedivila kdyby už byli zase spolu
no je ten život někdy krutej
Cituji seabear: barunka85
mám hroznej strach, že už zůstanu sama, že si nikoho nenajdu. nejsem totiž ten typ holky, co spí třeba s někým jen tak (nechci se nikoho dotknout), já to neumim musim k tomu mít lásku, žádnej úlet.
jako bych to psala já, naprosto stejná povaha, já se nemůžu na jiný chlapy ani podívat, natož tak jít s nima na kafe apod.
já jako s někym jiným na schůzku jdu, jenže stačí aby on se ozval a je to v háji.
jenže si říkám, že ted je důležitá škola. přitom na 80% on není sám....
Cituji seabear: on prostě nepochopí, že i takový kontakt mě šíleně bolí
Tak mu napiš, že až se na to budeš cítit, že se ozveš sama.
To samý sem napsal já bejvalce. Sice je, podle jejích slov, je zamilovaná do konce života, ale i tak měla tendence mi psát a komunikovat se mnou, a když jsme byli spolu, tak nám dělalo hodně velký problémy nechytit se za ruce, nebo se na sebe nevrhnout.
Ničilo mě to. Tak sem jí napsal, ať mi nepíše, ani nevolá. Pár dní to ještě zkoušela, ale pak to přestalo.
Na to, co se ze mě stalo teď zrovna pyšnej nejsem, ale aspoň sem se dokázal zbavit myšlenky, že už nebude žádný "MY", ale jenom "ONA a JÁ".
Občas mám chuť jí napsat, ale cítím, že by se znova otevřel ten problém.
Cituji australan: Na to, co se ze mě stalo teď zrovna pyšnej nejsem
a co se z tebe stalo?
teda jestli už nejsem moc zvědavá..
Cituji australan: aspoň sem se dokázal zbavit myšlenky, že už nebude žádný "MY", ale jenom "ONA a JÁ"
tak to ti docela závidím, že jsi to zvládljá se tím asi nikdy nesmířím
Cituji seabear: tak to ti docela závidím, že jsi to zvládljá se tím asi nikdy nesmířím
taky jsem myslela že ne, ale stalo se. včera jsem ho potkala s přítelkyní, on mně neviděl. zabolelo to, ale musim jít dál, konečně se odpoutat, už si připadám divně, když to je tak dlouho.
všechny věci co on mi zase v tom prosinci dal a tvrdil, že já je nevyhodim, zítra letěj. všechno jsem roztrhala....
neříkám, že jsem úplně v pohodě, ale tohle mně probralo...
Já jsem svůj dá se říct první "dospělácký" vztah (kdy jsme spolu víceméně bydleli a plánovali i něco víc) ukončila před půl rokem. Těch důvodů bylo tolik (od neustálých nevěr po neustálé lhaní při všem), že jsem věděla, že se k němu už nikdy vrátit nesmím.
I přes naprosto přerušený kontakt mezi námi, jsem se z toho úplně dostala až po tom půl roce a dalo by se říct, že až teď jsem schopná navázat nový vztah. Ale musím přiznat, že mě ten minulý vztah natolik negativně ovlivnil, že jsem daleko obezřetnější a jen tak někoho si k tělu nepustím...
Tak musím říct, že u mě to bylo docela komplikované. Když jsem se rozcházela po pěti letech s přítelem z důvodu, že už všechna láska z mé strany vyšuměla (baral jsem náš vztah kamarádsky).Hlavně jsem dost dlouho nevěděla jak to ukončit. Příliš dlouho jsem otálela a hledala vhodné vyjádření, z jakého důvodu to dělám. Nebylo to nic lehkého, ale byla jsem stím už předem smířená. Rozhodovala jsem se dva roky, možná to teď vyzní, že jsem byla neskutečná potvora, ale já celou dobu čekala, že se láska zase projeví. Celou dobu co jsem stím zkoušela bojovat jsem byla strašně osamělá. Nic mě nebavilo, snažila jsem se víc uzamykat do sebe. Trpěla jsem melancholií. Po rozchodu jsem si říkala, že si dám od randění a kluků pauzu. Jenže ono to nakonec dopadlo úplně jinak. Do mého života se vrátil někdo, koho jsem před několika lety milovala, ale nikdy jsme spolu nechodili.Byli jsme tenkrát spřízněné duše, no a i po tak dlouhé době jsme si k sobě cestu znovu našli. Takže nakonec jsem do vztahu šla. Hodně ale záleží, jak jsi na tom po psychické stránce. Protože tvoje duše nemusí být na vztah ještě dostatečně připravená. Vždycky záleží na tom jestli si dostatečně připravená začít znovu. Jediné co mohu dodat je to, že po dlouhé době se cítím konečně dobře, jako kdyby se můj život vrátil do správných kolejích.
Cituji seabear: australan
aspoň sem se dokázal zbavit myšlenky, že už nebude žádný "MY", ale jenom "ONA a JÁ"
tak to ti docela závidím, že jsi to zvládljá se tím asi nikdy nesmířím
Bylo to těžký, a občas to na mě ještě padne. Mrzí mě, že mi všichni v mým okolí (včetně lidí, co kamarádi s bejvalkou nebo jejím přítelem) říkají, že se vrátí.
australan
A jak je to dlouho? Třeba mají pravdu a ona se ti fakt vrátí...otázka je jestli ji budeš ještě chtít...Jsem po rozchodu 10 týdnů...Peklo lidi..deprese, žal, všechno...vždyť to znáte.
Přežijme to a časem snad i ten nový vztah bude - jen si to teď neumím představit.
po rozchodu asi rok a půl, než jsem šla do vztahu. Chlapa jsem ale měla tak za měsíc
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.