Hubneme spolu - vzájemná podpora během hubnutí

Tak já ještě sežrala 50g olomouckých tvarůžků. Měla jsem na něco hroznou chuť, ale zase na mě koukala čokoláda, tak si myslím, že ty tvarůžky jsou proti tomu fajn

Jídelníček na zítra:
Sn-těstovinový salát(těstoviny,rajče,okurka....možná přidám šunku a sýr..(netradiční ),sójové čokoládové mléko,voda
O-vepřový špíz,brambory(no,abych pravdu řekla ten výběr zítřejších chodů je děs takže se těším jen na brambory ....už abych byla doma
Sv-bulka s vlašskými ořechy
Ve:tuňák se zeleninou.....nebo polévka(dle momentální chuti)
Ve2:bílý jogurt
a pití:1l vody+1l čajů

Ahoj, dneska jsem večer zase selhala, ale je mi to úplně jedno Pitomě se skloubil hlad po plavání a velký psychický šok z rodinné sféry a bylo to tu zas- temno, hlavně se hezky nabaštit
10:30: 30 g Dobrá vláknina, kafe s mlíkem
13:30: 130 g gril.kuřete, 120 vař. brambor, trochu másla
17:00 párek v rohlíku
a pak pořád nějaký uzobávání, nevím, jestli si na vše vzpomenu: piškotový zákusek s jahodami,pár brambůrek a pistácií, dvě kousnutí do hambáče, 9 kostiček čoko, malá kokosová tyčinka... a to je snad vše...
Nicméně, jsem zase na své původní váze,za což jsem hrozně ráda, ale musím posilovat psychiku a neřešit vše jídlem, když jsem šťastná, samou radostí bych to zajedla, když mi není fajn, to se musí přece taky nějak vykompenzovat... Občas už mě ale vážně nebaví, jak se můj život točí kolem jídla
Pohyb- 1 hod.plavání, 16 bazénů

Reaguji na Valetta:
Myslím, že máme s jídlem podobný problém

Reaguji na Valetta:
Co si třeba koupit něco co máš ráda,ale aby o nebyla nějaká kalorická bomba,a když tě to chytne tak to zbaštit. Nebo třeba lízat marmeládu, nebo vypít syrovátku s příchutí, pít kolu...nebo třeba cvičit, říct si áááá už to na mě jde,dám 50 sedů lehů . Já po cvičení nemám totiž hlad.
Ale já ti nemám co radit včerejšek byl taky masakr
Včera:
Sn: rohlík se sýrem a kečupem
Sv: jablko
Ob: margotka
Sv: káva
Ve: půlka pizzy
Jojo taky se za to nijak netrestám, příteli jsem večer říkala, no zhubla jsem uz 1,5 kg, ale teď jsem je zas nabrala on prej a kolik má ta pizza? řikám půlka 150 g, on: no tak vidíš přibrala si jen 150 g
On se s tim nes.re, je hubenej jak lunt, a já nechci proti němu vypadat jak nějaká prasnička

Iffanka
Tak kdy zajdem na terapii?
Evina1251
Díky za typy, ale já jsem to asi nevyjádřila dobře- nejde o tom, že mě přepadně neovladatelná chuť na něco dobrýho, mě přepadne neovladatelnej pocit, že se musím hodně najíst- abych to fyziky cítila, že jsem najedená a abych měla něco hmotnýho puse a následně v břiše- jde o to najedení, ne chuť a nepřepadá mě to, protože bych hladověla- v tu chvíli necítím hlad. Takže lízat marmeládu mi asi nepomůže a cvičení? Nemožný, jak už jsem psala- temno v hlavě a v tu chvíli prostě MUSÍŠ jíst, v tu chvíli se k ničemu jinýmu nedonutím. K tvýmu jídlu- kaloricky ti to vyjde, ale to složení, viď
Ale přišla jsem na jednu vychytávku- když sním víc věcí a třeba s různýma chutěma, ale v malým množství, tak mě to přejde dřív než když si dám velkej loupák, pak velkej pohár...asi za to může ta rozmanitost chutí.

Takže dnešní snídaně nebyla nic moc-dala jsem si kousíček užasné buchty od maminky.. (ale fakt malý kousek)a pomerančový džus
Obed bude za chviličky a ten už je hezký Polévečka z fazolových lusku a jatra s rýži
Potom jedu k příteli,takže doufám,že si to tam nějak nepokazím(snad na mě nevytáhne nějakou čokoládu nebo něco..)Váha jde zatím směrem dolů,takže si to nesmím pokazit.. zbytek dopíšu večer...)

Reaguji na Valetta:
A právě z takových věcí se tvoří bulimie a anorexie. Opravdu bude nejlepší s tím začít něco dělat. Vytvořit si nějaké nové návyky na stresové situace a podobně.

PardGalen
No víš, ono to je celkově složitější, já stres zvládám dobře,v životě ho nemám nějak moc, vlastně jen co se týká rodiny, ale už to mám v sobě tak utlumený, že mě rozhodí málo co A s tím jídlem to nepřichází jen v těchle situacích, ale kdykoli vlastně, dřív jsem to nikdy neměla, až teď ty poslední cca 3 týdny. Do PPP bych nikdy nevklouzla, na to jsem rozumná dost- navíc, když víc jím, tak výčitky nemám ( celkově, žádné říkání si panebože teď zloustnu a depkaření), jen vím, že to tak dlouhodobě nejde. Uvidíme, věřím, že jak to přišlo, tak to časem zase odezní.

To má s rozumem opravdu málo společného.
Věci se mění a co šlo dřív nejde teď nebo naopak. Místo čekání až to přejde raději zkus přijít na to čím to začalo a proč to začalo.

Reaguji na PardGalen:

S tím rozumem s tebou nemůžu souhlasit, často mi připadá, že zacházíš do extrémů (pro mě, jiní lidé to tak nemusí vidět). Být štíhlá není hlavní cíl mýho života, bylo by to fajn, ale pokud se tak nestane, nezblázním se a neznamená to, že se uchýlím k anorexii nebo bulimii. Taky bych chtěla jednu hezkou sukni, strašně moc, nemám na ni, ale to neznamená, že půjdu a budu krást
V životě člověka je spousta etap a ne všechny jsou dobré, ale já nejsem ten typ, co by každé klopýtnutí analyzoval a zkoumal, co proč, jak a kdy. Neříkám, že to pro někoho nemůže být řešení, třeba bude jednou i pro mě, ale nemyslím si, že teď tohle moje situace vyžaduje-. Můj názor je, že někdy je nadměrné koumání, zkoumání a šťourání se v problému spíše na škodu, ale to musí každý vědět sám, na co je nastavený.
Pokud to moje "uklouzávání" překročí určitou mez nebo určitou intenzitu, budu se tím pak víc zabývat. Zatím mám důležitější věci na práci, než se trápit takovým problémem, že jsem si dala do nosu a přibrala půl kila
Jinak dnes ráno jsem měla už kousek pod 62 kilo a hodně se mi zlepšilo zažívání, ťuk ťuk

Pokud máte pocit, že jsem mimo tak to prosím ignorujte a nechte se tím rozčílit. Nestojí to za to.

<span class="reaguji">Reaguji na Valetta:</span>
Do extrémů nezacházím, bohužel. Toto mám z pozorování reálných lidí v reálných situacích (případně jejich popisů). Také se mi zdá, že tu došlo k mírnému komunikačnímu šumu a nejsem tak docela pochopen? Nebo se nevyjádřil tak jasně, občas vidím věci trochu jinak, takže to zkusím trochu vysvětlit.

Ale můžeš jít více pracovat a pak si jí koupit. Není jenom cesta nemám na to = ukradnu to.

Jak kdy, jak v čem, jak u koho. Někdo se rád ve věcech rýpá a sebetrýzní se tak, což je stejně špatné jako neřešit případné problémy. Popravdě dost často se mi stává, že vidím u jednoho a toho samého člověka oba dva postupy, ten střední, který by mu často nejlépe pomohl bohužel chybí. Samozřejmě někdo třeba rád žije na hraně, ale je také dost lidí kteří ne a pak mají problém. Řekl bych, že zde na omlazení je o tom celá řádka témat.
Pak je tu to nastavení. Lidé kolikrát nevědí, že to může být jinak dokud to nezkusí a to je právě ten problém. Aneb netušíš jak moc ti je špatně dokud se ti neuleví. Člověk se adaptuje na ledacos. Zase se tu dají najít konkrétní příklady.

Jenže se také může stát, že až to překročí určitou intenzitu může být pozdě. Případně později už to může být daleko těžší a náročnější na řešení než to podchytnou hned ze začátku. Rozhodně tu neříkám začít šílet když se něco nepovede, ale reálně zhodnotit co to člověku přináší. Vím, není to tak snadné, ale dá se to, i když mám takový dojem, že k něčemu takovému musí člověk dospět. Někoho to naučit je opravdu zatraceně těžké, nebo jsem prostě jenom špatný učitel, i to dost dobře je možné.
Ale abych se dostal k jádru pudla (zdravotní ork podá pilku). Nemluvím tu o :

, ale o:

,

. Což může ukazovat i na něco závažnějšího než se zdá.
Pak je tu ještě toto:

Uvědomuješ si, že tu něco není tak docela v pořádku. Já jdu jenom trochu dál a varuji předtím co se může stát. Nechci strašit a rozhodně se nesnažím zacházet do extrémů. Možná to tak vypadá, ale poruchy přijmu potravy (a nejenom ty) nejsou zase tak výjimečnou věci a tohle se prostě děje. Na můj vkus až příliš často.
Možná jsem příliš smělý když tvrdím, že vím jak se s tím vypořádat, ale u mě to skutečně funguje. Jenže zkušenost je nepřenositelná a málokdo má rád když ho ten druhý poučuje. Snažím se to nedělat, ale zdá se mi, že mezi radou a poučováním (v tom špatném slova smyslu) je poměrně tenká hranice, navíc u každého jiná.
Zkrátka se snažím jenom poukazovat na možná rizika, která si lidé ne vždy musí uvědomit, ale kdo by bral ohledy na nějakého týponě z diskuzního fóra. (Nestěžuji si, jenom vysvětluji, věřím totiž tomu, že lidé by měli mezi sebou více komunikovat aby se předešlo problémům a nedorozumění. To já jenom aby mě někdo zase špatně nepochopil )
Tak snad je to jasnější, kdyby ne stačí se ptát.

Ještě poznámka. PPP nevzniká jenom z toho, že chce být člověk štíhlý. I neštíhlí lidé tím trpí. Štíhlost je občas důsledkem, či nástrojem, ale nebývá zase tak často motivem. Proto o tom píši.

Reaguji na Valetta:
Já jsem to myslela i tak, že by sis koupila něco dietnějšího a když tě chtne žravá, že bys toho mohla sníst hafo. Ale každej má svůj styl, mě teda si fakt pomohlo to jezení přesně po 3 hodinách,a i když si dám nějakou blbost, tak si myslim, že snad i hubnu. Už má 62 hurá ještě tak 5 kilo, a budu spokojená.
Dnešek sem psát radši nebudu

Jinak včera jsem si koupila takovej chleba je z kauflandu, od výrobce Vita Stars, je černej celozrnej, je v tom asi 9 plátků, bylo to ve slevě tak si řikám, to koupim na ochutnávku, a teda hnus fialovej takovej humus jsem ještě nejedla, asi to dám psovi.

<span class="reaguji">Reaguji na PardGalen:</span>

Samozřejmě, v hodně věcech máš pravdu, mluví z tebe zkušenost a taky to, že ty sám už víš u hodně věcí, jak na ně, máš asi taky pevnou vůli, což je obdivuhodné. Já jsem jen ve zkratce chtěla říct toto:
To, že člověk během pár týdnů několikrát sklouzne tam, kde být nechtěl- nedrží se "dietního" režimu, který by rád provozoval ještě neznamená, že z toho bude nějaký problém. Někdy může být a někdy ne, já počkám, jak se to vyvine, teď mi to nezpůsobuje žádné psychické ani fyzické problémy, takže jsem ok.
Jedla jsem takhle vlastně skoro celý život a teď se nad tím pozastavuju víceméně proto, že bych ráda zhubla a stravovala se zdravěji. Přesto vím, že to, jak budu v tomhle boji úspěšná, závisí často na psychice (ale co na ní nezávisí, že?) a byla bych ráda, kdybych se s výkyvy nálad dokázala vyrovnat jinak než jídlem. Teď se mi to nedaří, ale vím, že to bude zase ok (vždy se to spravilo).
Takže to moje fňukání tady neberte tak, že z toho šílím, jen prostě popisuju, jak na tom teď jsem, bez nějakých větších emocí
O PPP toho vím dost, ale nechci se o každém pojmu a každém slově velkosáhle rozepisovat.
PardGalene, tvoje rady jsou určitě užitečné, hodně lidem můžou ukázat cestu, třeba i já si za pár týdnů budu zpětně pročítat, ale stejně je nakonec na každém, jak to jeho hlava pobere (ale to ty víš taky)

Ale je pravda, že celkem dlouho koketuju s myšlenkou, že bych si zapisovala celodenní dění- jak jsem se cítila, co se stalo, jak jsem na to reagovala atd., třeba bych objevila zajímavý věci nebo spouštěče různých mých "přešlapů". Jen kdybych na to nebyla tak líná