Hubneme spolu - vzájemná podpora během hubnutí

Tak to jsme na tom stejně i s kg cílem, ale já budu teda určo sledovat i míry, můj nejnovější ideál: 93-67-93 nedávám si časové cíle, jen bych se tam ráda dohrabala a kdyby to bylo tenhle rok, bylo by to fajn
K těm dietnějším věcem- to mě teda zrovna nic nenapadá, co bych měla ráda dietního a chtěla to jíst při mých žravých, ale popřemýšlím

Reaguji na Valetta:
Ani vím jak na to, ne nemám pevnou vůli, protože o té to není, ale to už je jiná debata i když jsem na to tady občas několikrát narazil.

Jenže stejně tak to může být opačně. Problém z toho být může a to je právě ta potíž. Já osobně to poznám, nebo přesněji řečeno mám takové mechanismy, které zabrání aby z toho nějaký problém vznikl, ale nejsem si jistý, že ostatní lidé to mají stejně tak. Ano může to být planý poplach, ano neznám tě natolik abych dokázal posoudit, že tu jemnou hranici rozeznáš, takže jsou možná má varování zbytečná, ale co když ne?
Měl bych v takovém případě mlčet? Konec konců každý si může svůj život kazit pokud má tu potřebu a nikomu do toho nic není, jenže...
Stejně tak spoléhat na to, že vždy se to spravilo je takové nešťastné. Jednou se Slunce nemusí objevit a lidské osudy a přání jsou daleko nestálejší. Nebo raději takhle. Roky mohu chodit v noci lesem a nic se mi nepřihodí, ale stále je tu nebezpečí, že mě tam někdo přepadne. Pak je otázka jak se s tím vypořádat. Jestli chodit jinudy, nebo nosit velký nůž a dávat pozor na každý stín, nebo věřit ve svou šťastnou hvězdu protože to tak vždycky bylo. Pak už záleží na každém jak se dokáže vypořádat s případnými následky.
Pořád mám pocit, že trocha prevence je lepší než se pak snažit napravit vzniklé škody. Samozřejmě pokud něčeho takového nechceš využít k posunu dál. Pokud ano, tak se omlouvám za ty plky.

Víš, ale tohle mě opravdu, ale opravdu netěší pokud se něco takového stane. Přitom stačí jenom trocha odvahy a chuti experimentovat a radosti z nových věcí. Ale tak nějak jsem zjistil, že v tom je často ten problém.
No nic jdu si zase zalézt do své boudy.

Já jsem optimista

Zkus nám trochu věřit A když už o těch mechanismech apod.mluvíš, trocha konkretizace by neuškodila.

Ale já nespoléhám, jen vyčkávám.

Nechňapu

Když ty, tak já taky, ale ještě předtím si zahrabu někde pár kostí, kdyby přece jen to Slunce zítra nevyšlo

Já věřím a proto to píši a také jenom poukazuji místo toho abych se sebral a šel s lidmi manipulovat. Pořád dokola tu píši v podstatě stejné věci, už... no asi tak rok? Možná déle, ale dost často tu vidím stále ty stejné problémy i u stejných lidí, přesto stále věřím, že člověk se dokáže poučit i ze zkušeností ostatních. Jestli tohle není pořádná víra tak už opravdu nevím.
Oook, zkusím ti pár věci poslat a uvidíme.

Jen aby to nebylo čekání na Godota. Ono i čekat je třeba trochu umět.

Ále, takové to: "Jo, měl jsi pravdu." Většinou když to slyším tak mám chuť jít praštit do zdi.

Pokud to není spojené s obracením očí v sloup, tak na tom nevidím nic špatného

já si myslim, že to o vůli taky trochu je.....protože když přítel přinese např.brambůrky já tu vůli nemám, abych mu řekla né dnes si nedám, to víš, že si dám a klidně půl pytlíku
avšak abych pochopila.....asi si najdu nějaká témata o tom, abych ti nekřivdila

Reaguji na Valetta:
Abych řekla pravdu, už teď jsem kapku spokojená, vyrýsovalo a spadlo mi břicho, je to fakt rozdíl, můj ideál je a (budu se bohužel opakovat ) vejít se do těch zas.a.nejch kalhot, takže potřebuju hlavně shodit zadek, i když pár cm v pase by taky neuškodilo

Reaguji na Valetta:
Já ano, protože bych se raději pletl, protože pro toho dotyčného by to pak bylo mnohdy lepší.

Reaguji na Evina1251:

Kurňa, zase si nic nepamatuju, míry si někde psala ?

Poslední diskuzi jsem přelítla očima.
Můj názor je, že možná už to co prožívám já PPP je. Kdo mě nezná, tak prostě zhubla jsem hrozně rychle skoro 25kg... a pak to najednou přišlo, začalo to jednou zmrzlinou a skončilo u hromady jídla.. a bohužel se poznám v tom co píše Valetta.
Táhne se to se mnou už přes půl roku a můj život se točí jen kolem jídla. Týden hubnu, víkend se přežírám.. někdy i víc dní.. Přiberu třeba 5-6 kg a pak hodím drastickou dietu a během pár dnů mám zas zpátky nějak cca kolem 60kg... a pak se zase přežeru (probíhá to tak nějak jak tu psala Valetta) a pak zas hodím nežraní. A pořád dokola.
V poslední době jsem to jídla už i zvracela. Jsem zoufalá, chci pomoct, ale mám strach, že terapie mi pomůže akorát k tlousnutí.. takhle se pořád udržuju jenom na "oplácanosti" Nenávidím se. Nenávidím jídlo.
Chci zpátky nějakých 56kg, chci aby mě zas všichni chválili a záviděli. Nemůžu žít takhle. Ale nejde to ovládnout.
V noci se probouzím ubrečená - protože se mi zdálo, že jsem snědla čokoládu. Přitom to byl jen sen.
Zhoršuju se ve škole, přišla jsem o kamarády, protože se můj život točí jen kolem jídla.
Ale já prostě nevím.. nevím kam ani jít, svěřovat se o tomhle. Hrozně se za to stydím.
A kdybych se měla vrátit do časů kdy jsem měla přes 80kg, tak se tam vrátím. Bylo mi líp.... Sice ošklivá, ale aspoň jsem nebyla jak magor.

A dnes.. snažím se jíst hodně, aby nedošlo k žravosti.

sójový rohlík + fit máslo + olomoucký tvarůžky
čočka
corny linea
mexický ťunákový salát
hooodně olomouckých tvarůžků

hodně vína

Ale rozdíl mezi námi je ten, že já ani po projedených dnech nehladovím, jen se přestanu přecpávat a k jídlu i svýmu tělu mám vřelý vztah, jen mě občas unavuje na to jídlo stále myslet v tom smyslu- co zdravýho, co dietního, což mi stěžuje moje malá fantazie a nedostatek energie na vymýšlení jídelníčku, když se mi nakupí víc problémů. Měla jsem i 83 kilo a stejně žádné depky ze vzhledu, jen jsem byla naštvaná, když jsem neměla v létě co na sebe

Potřebuješ spíš terapii na vytvoření pozitivního vztahu k sobě ne terapii, jak se nepřejídat, nemyslet na jídlo atd., to by k tloustnutí vést nemělo. Ale něco podniknout už bys měla, škoda, nemám tolik informací,abych ti fundovaně poradila

PS: dnes jsem měla na snídani cottage a bylo mi to, ohledně mých žravek, houby platný

Tak jsem to malinko u přítele pokazila.. Co se dalo čekat....Ale to nevadíí...všechno napravím..Jinak u přítele jsem snědla-jogurt a tvarohovou taštičku....potom 3 bonbonky z bonboniery..a sojovou tyčinku..V rozmezi od 15:00 do 20:30..
Reaguji na ifankka: Jinak jak to tady čtu,tak pokud kvuli tomu nenávidiš sama sebe..tak zadne hubnutí nema smysl nikdy to nepujde.Moje spolužačka,takhle jednou hubla,pak přibirala,nesnašela sebe,svoje tělo.šla prostě a jednoduše k psycholožce..chodí tam už delší dobu..zhubla,na takovou normalní váhu, drží si to a je spokojena,tak co třeba to vyzkoušet?..(Myslim,že pokud bys s tím šla k doktorovi,tak je i nějaká sleva od pojištovny na psychologa,ale nevim v jakých případech..

iffanko podívej : http://www.pppinfo.cz/vyzkousejte_test.asp

jinak ti chci říct,že ti uplně rozumim,byla jsem na tom stejně a jsem..nejvíc jsem se PPP dotkla taky právě po rychlm zhubnutí,pak jsem došla tak daleko že jsem se bála do něčeho klobnout a skoro nejedela,proto si myslím,že nikdo nemuže říct jako Valetta-že se mu to nemuže stát! ta hranice spadnout do toho je hrozně tenká

časem jsem pochopila,že nejlepší je nadměrné přejídání řešit pohybem,aspon si to pak nemusíš tolik vyčítat-říct si dala jsem si-ale vyběhala nebo vysprotovala to,cesta k uzdravení to není,ale je to aspon zdravější než nedělat nic a pak hubnout drasticky 5kg dolů.Moc ě chápu protože já jsem třeba ted skoro 2 měsíce vzorně držla dělenku a zase se v tom plácám,občas se šíleně přejímmpo 10 dnech na horách kde se jedlo jsem se rozežrala a měla nahoře po týdnu 3kg..

já jedu ted s kolegyní v rámci vzdělávání zdravotníku na seminář o PPP do kutné Hory,bude tam přednášet i F.Krch,nejznámější propagátor léčby PPP,těším se na to.

ve čtvrtek jsme se byly podívat v jednom zařízení kde jsou lidé s roztroušenou sklerozou,všechno mladí lidé ročníky 1964 atd,na vozíku,prognoza 100% hrozná.. hrozně mě to dostalo..ráno jsem se vzbudila a říkala si-je ti skoro 36,za 10 let 40 co mě ještě čeká,trochu jsem se tak nějak ohlídla že se jen se zaobírám dietama a řeším takovýhle věci,přece bych měla jíst a žít tak abych byla spokojená a štastná a nežila jen ve výčitkách,bylo mi fakt dost hrozně nestojí to za to ale jak se z toho dostat nám tady radí jedině dobře PardGalen,fakt si musí asi myslet svoje,když to tady čte jak se v tom pořád plácáme jak mouchy ve šťávě a stejně si to každá jede po svým a ten rozum nenajde

vždyt se na to podívejte,dneska jsem si dala,ale zítra si nedám,dnes jsem řešila,dnes to sem psát nebudu,dneska dobrý ,zejtra špatný...je to šílený!

Jaj téma se tu trochu přiostřuje. Taky se mi celý život motá kolem jídla, někdy víc, někdy míň. Zrovna teď je to docela dobré. Jsem pořád nemocná :-/

SN: 1 jogurt light borůvka + šťáva z 1 malého pomer. + půlky grepu, čaj
SV: druhá půlka grepu
OB: hrachová polévka dietní styl
SV: 1 flambované jablko s rozinkami a trochou třin. cukru
VE: asi přes 200g fazole z plechovky v tomatě + půl párku, 3 křehké plátky

Reaguji na Petronela: Plácáme se v tom dost.. Nejhorší je, že spoustě z nás se už povedlo zhubnout a pak se to zase zpackalo a zase stejný kolotoč.

Podle tvého popisu? Zcela určitě. Každopádně největší potíž vidím v tomto: