Fobie ze zvracení

Zdravím všechny, které emetofobie trápí či trápila, i ty, kteří se o ní chtějí jen něco dozvědět! Spouštím nový blog, který by měl fungovat jako česká internetová platforma pro lidi trpící právě touto fóbií... návrhy a dotazy určitě uvítám! Brzy spustím kromě informačního blogu i fórum. Sama vím, jak dokáže emetofobie potrápit, tak třeba to někomu pomůže... http://emetofobie.wordpress.com

Reaguji na maii:
Hezké stránky ale nějak tam nevidím nějaké řešešní, nebo tipy jak to zvládnout, přip. terapii (jestli nějaká existuje?), co se tím dá tedy dělat? Nebo se špatně dívám?

Tak zvracení určitě není nic příjemného, ale než abys z něj měla dál fobii a trápila se tím, zašla bych k psychologovi

Taky jsem tím trpěla v době, kdy mi bylo asi 17.Bála jsem se jezdit MHD, sedět ve třídě atd. Psycholožka mi řekla na můj strach: tak se pozvracíte a co jako? Ty lidi třeba už nikdy neuvidíte a ve třídě vám vždycky někdo pomůže. A bylo to. Měla prostě pravdu.
Dnes studuju pátým rokem psychologii a vím, že psychika dělá na fyzickou stránku člověka fakt hodně. Důležitý je zastavit příval myšlenek na zvracení a myslet na něco jinýho. Je to hodně o autoregulaci a nejde to hned, ale dá se to nacvičit. Samozřejmě je důležitý si racionálně říct, že se nestane nic hroznýho. Vždyť jsme lidi.

Ahojda,
jsem na tom podobně. Je mi 16 a ve svých 12 jsem si prošla minulostí bulimičky a ještě předtím jsem po shlédnutí jednoho filmu asi ve svých 10 .. no, nevěděla jsem že něco takovýho je, ale po přečtení této diskuse se musím také hlásit. Nenávidím to, sice se mi už párkrát stalo, že jsem se poblila, když jsme pili, ale týden po tom jsem nemohla normálně fungovat, celý dny jsem proležela, nezahmouřila jsem oko, protože jsem hnedka viděla a slyšela a cítila ten hnusnej pocit. Nevím jak se toho zbavit.

... tak jsem dala stránky trošku do kupy. Během tak dvou dnů tam dám i svůj příběh, ale zbavit se toho DÁ. Prošla jsem si vším, nucením přetrpováním, depresí... a nakonec jsem se s depkou, panickou poruchou a úzkostnými stavy zhroutila a skončila v Bohnicích. Tam se odehrála skupinová terapie podobně zhroucených, léčba antidepresivy... inu, chvíli jsem myslela, že to je za mnou, ale po asi třech letech přišly záchvaty znovu. Tentokrát jsem měla štěstí a školní psychiatr (studovala jsem v zahraničí) mi neskutečně pomohl. Upravil mi medikaci, doporučil mě na kognitivně behavioární terapii a na "kurz" meditace. Od té doby jsem byla svědkem nejednoho zvracení, navíc ted pracuji s dětmi a ty blijí tak nějak casually co týden, a i sama jsem se párkrát přesvědčila na vlastní k§ži, že zvracení zvládám... Asi navždy budu trochu citlivá na vjemy okolo žaludku, a asi nikdy pro mě nebude blití úplně bez stresu, ale život si krásně užívám, rozhodně mě to nesvazuje. A takové zjištění na konec - strach je projevem duševní nerovnováhy, vybudovala jsem si pevný základ duševního života jaksi "mimo" strach (sílu na to jsem dostala díky zmíněným odborníkům), a už dlouho jsem v pohodě. Teď mě sice trápí deprese, ale emetofobie se neozývá. Trochu me mrzí, že asi antidepresivům asi opět neuniknu, ale to je zase jiná kapitola. Překonat to jde, zmírnit projevy taky. Držím palce všem..

Reaguji na Verush.Drippy: Ahoj, heleď já jsem v 8. třídě na základce měla několikadenní střevní chřipku, která začala tím, že jsem doslova hodila šavli přes celou třídu Bylo mi několik dní tak strašně zle, že se od té doby bojím, že se pozvracím. Raději kvůli tomu moc nepiju alkohol a když slyším, že někdo, kdo byl v poslední době v mé blízkosti, je doma se střevní chřipkou, tak začnu neskutečně panikařit... Ale teda chuť k jídlu to u mě nijak neovlivňuje a určitě z toho nemám deprese. Veškeré fobie jsou obvykle spojené s nepříjemnou životní událostí a tebe to očividně hodně zasáhlo. Asi by bylo dobré najít opravdového odborníka (terapeut, psycholog), který by ti prostě vysvětlil, jak se věci mají a že se z běžné stravy nepozvracíš...

07:00:28 - Připojeno během spojování:
Fóbie ze zvracení - prosím poraďte mi

Zdravím všechny,
vím, že některým se to bude zdát nepochopitelné, ale trpím šílenou fóbií ze zvracení. Nezvracela jsem asi 15 let a hrozně se bojím, že to jednou přijde. Již rok s tím docházím k psychologovi. Byla jsem i u psychiatra, který mi předepsal léky, ale já je brát nechci. Pořád věřím, že se z toho dostanu i bez léku. Moje fóbie je natolik silná, že nedokážu normálně žít. Mám skvělou práci, úžasného přítele i mamku, kteří o mém problému ví a velmi mi psychicky pomáhají. Posledních 14 dni už téměř nejím.. V práci se to snažím nějak přežít, ale vždy se těším, až budu v klidu doma a nikam se ani nehnu. Doma si lehnu a jen se třepu z nervů.. Nedávno jsem četla, že nejlepší způsob, jak se zbavit strachu, je udělat právě to, čeho se nejvíce bojíme.. Už tedy týden žiju v tom, že kdybych se pozvracela, tak bych se možná svojí fóbie mohla zbavit. Konzultovala jsem to s psychologem a i on to vidí jako docela dobré řešení.. Párkát jsem to tedy zkusila.. Něco málo jsem snědla a následně si strčila prsty do krku. Několikrát se mi navalilo, ale když jsem cítila, že "jde do tuhého", tak jsem přestala.. To, že se opiju, také nepomůže.. Opila jsem se již několikrát v životě, z toho i jednou do bezvědomí, ale nikdy jsem nezvracela, jen mi bylo šíleně zle a ja se jen klepala ze strachu, ze se pozvracím.. Teď z toho mám sice neskutečný strach, ale pozvracet se chci, jen nevím, jak toho dosáhnout.. Moc vás prosím o radu, jsem vážně zoufalá a potřebuji se těch úzkostí zbavit.. Potřebuji ujistit, že zvracení nic není..ž se to dá v pohodě přežít atd.. Potřebuji namotivovat a svoji fóbie se zbavit.. Je mi 23 let a já s tímto strachem nechci bojovat do konce života..

Tady si můžeš přečíst víc.
http://www.emimino.cz/diskuse/jak-se-zbavit-fobie- se-zvraceni-133135/
A jinak ti velmi doporučuju metodu RUŠ.
http://www.karelnejedly.cz/index.asp?menu=5

Ahoj,
děkuji za odkazy. Diskuze jsem četla už snad úplně všechny (i v angličtině), ale nikde jsem se nedočetla žádných rad, jak se této fóbie zbavit a začít normálně žít.. Zní to blbě, ale já prostě potřebuji vědět, že zvracení se dá přežít..
Metoda RUŠ zní docela dobře, už jsem tam napsala

I já mám ze zvracení "nemilé" pocity, když třeba někde pařím a druhý den je mi špatně, všichni mi říkají "vyzvracej se a bude ti líp", ale to já si radši protrpím 2 další dny a zkouším ostatní osvědčené tipy (pancreolan, studená voda na zápěstí - to mi pomůže v 99% případů) ... Začalo to asi někdy v ranném dětství, kdy si pamatuju, že jsem se pozvracela z rizota (a zvracet rýži je teda fakt nic moc ), od té doby se to asi nějak veze. Pak nějak kolem 18ti let jsem měla téměř půlroční období, kdy mi téměř každý večer bylo špatně na zvracení, ale nikdy jsem nakonec nezvracela. Vždycky to začalo ve stejnou dobu kolem 22hod večer, usínala jsem v sedě, vždycky jsem to nakonec až zaspala. Byla jsem s tím i u dr, měla jsem různé prášky, ale nic. Odstupem času si říkám, že to bylo asi taky bylo pouze psychického rázu, bylo to v posledním ročníku na SŠ, tedy před maturitou. Skrz nemoc jsem za posledních několik let asi 2x zvracela, samotný "akt" není tak hrozný, spíš ten pocit před, přesně jak popisuješ. Ale přežila jsem to - a pak se mi ulevilo Takže radu pro tebe nemám, jen takové malinké uklidnění - ano, dá se to přežít

Děkuji za odpověď :) Já už vážně nevím, co se sebou mám dělat.. :( Cokoliv dělám, pořád na to myslím. Cokoliv jím, tak u toho přemýšlím, jak se to bude zvracet.. Tyhle myšlenky mě naprosto ovládly! :( Myslím, že to může být taky způsobeno tím, ze jsem ještě nezvracela jako dospělá. Myslíte, že by mi mohlo pomoct, kdybych si zvracení násilím vyvolala? A máte nějaké tipy jak na to? Předem upozorňuji, že v žádném případě se nechci stát bulimičkou!! Jde mi jen o to, abych se zbavila fóbie, která mi naprosto ničí můj jinak úžasný život.. :(

Ahoj, nevím k jakému psychologovi chodíš, ale být tebou bych našla takového, který má výcvik v KBT (kognitivně behaviorální terapie) - ta je velmi účinná při léčbě specifických fobií. Psychiatr Ti zřejmě předepsal anxiolytika (nebo možná antidepresiva) - to je běžná součást léčby a není nutné se toho bát. Obvykle nestačí jen psychoterapie, pro vyléčení fobie (a obecně úzkostných poruch) je nutné nejprve zbavit se úzkosti pomocí medikamentů a následně pracovat na odstranění příčiny úzkosti prostřednictvím psychoterapie. Léky jsou jen přechodné, neboj se, že by Tě někdo nutil užívat je x let.

Myslela jsem si, že jsem jediná,..ale nejsem...fobii mám od děství kdy mě tatka dal kousek klobásu a já ho následně vyzvracela...fuuuj.

Jsem ten typ co si rozváží než něco sní. např. čuchám ke všemu, datumy expirace, složení,...a když prostě mě to nevoní nesním to...mám strach, že se u toho pozvracím... a když něco s ním a někdo mě řekne no už mě to tam leží tři dny, ale furt to voní...začně mě v hlavě bežet myšlenka určitě se z toho pobliju....pak jak ležím v posteli myslím na to a z těch nervů se mě fakt udělá špatně.....ale nepozvracím se......
často si dávám černej čaj, žaludeční kapky a jako děcko jsem jedla gastrogel když jsem se třeba přejedla a tak.....hodně mě pomaha koukat na TV....odragace atd....nemyslet na to když ti je na zvracení....
Samozřejme, že když vím že je někomu špatně vyhýbám se mu abych to nechytla...nebo když někdo říka asi budu zvracet musím jít pryč.....
Jednou jsme si s kamoškou dali v OC pizzu salamovou než jsem došla dom už jsem cítila, že mě to nesedlo auž jsem začl amyslet na blití...dala jsem si pivo na vybrkání, pak kapky nic nezabralo a nervi furt lomcovaly...potom jsem šla do vany a když jsem začla přemýšlet že nebudu mít kam zvracet, tak se mě v momentě navalilo a už to jelo...prozvracela jsem celou noc a ji na pohotovsti jsem byla.....v tomto případě bylo pro mě zvracení vysvobozující....

Bojím se dne až budu těhotna....to teda fakt nevím.........držím ti palce... a snad jsem ti trošku odlehčila život tím, že nejsi sama.
Ve zkratce ..je to bohužel psychicky problém samá to vím aji mamka mě říka, že si to blití přivolám....a má pravdu........jak s tím bojovat nevím

Jak už bylo zmíněno...najdi psychologa nebo psychiatra co dělá kognitivně behaviorální terapii, to je přesně to, co by tě mělo naučit s tím bojovat a překonat to tak, jak se o to neúspěšně snažíš sama. Brát na tohle jakékoliv léky mi přijde s prominutím úplně na ho...o. To je čistě psychická záležitost, ne zdravotní