Arachnofobie

Já mám naprosto to samé z nočních motýlů - zařvu a pádím pryč. Okolí si myslí, že mi hrabe .
Pokud žiješ ve městě, kde pavouky potkáš spíš jenom na obrázku, tak bych to tak neřešila - pokud v rodinném domě, tak by to třeba stálo za zkoušku , aby ses nevyvrátila, když na nějakého na půde natřefíš.

mam podobný problém..psycholog s tím může něco udělat..ale jak myslíš,že se to dá? jedině, že si ho třeba vezmeš do ruky nebo tak..brrrrrr

Nápodobně. Já řvu, i když na mě sedne normální motýl, ty nožičky....brrrrr. A tak celkově nemám ráda hmyz a štítím se ho.

Jj, ty normální taky nemusím - ale ty noční jsou jako bonus ještě baculaté a chlupaté. Kdyby sedl nožičkama , tak by me asi museli odvézt s infarktem - mně stačí, když letí kolem nebo si to štrádluje po okně.
A pro psychouše bych asi byla beznadějný případ, protože nedávám ani výstavu motýlů - a psychologové používají flooding metodu, čiže co nejvíc seznámení a kontaktů s objektem fobie

Prosím, už dál nepopisuj, já už úplně cítím, jak to po mně leze

Chápu, vnímám to stejně. Nedávno byla jedna potvora připláclá na okně obýváku (z venkovní strany), tak jsem tam odmítala vkročit, dokud tam bude. Nakonec musel zakročit přítel, abych mohla klidně spát

To si vůbec nedovedu představit, že bych tam šla, Měla bych pocit, že to všechno oživne a vletí na mě.

tak se hlásím do klubu
u mně to bohužel není omezeno jenom na pavouky, ale na veškerý hmyz. S věkem je to bohužel horší, teď už mi vadí také i motýli apod.
Můry, koníci, šílení jsou taky ti obří komáři, jak se motají, můžu se z nich zbláznit když mi lítají po místnosti, zásadně dělají nálety po mně. Bohužel se toho štítím tak, že to nedokkážu ani zabít, fuj jen ta představa těch noh všude..

nejhorší je, že už jsem takové psycho, stačí se jen o tom bavit, pak mě zašimrá třeba vlas na noze a já vylítnu a vykřiknu - to už se mi párkrát stalo i ve společnosti, bych vám přála vidět ty obličeje horší je, že mám dvě malé děti a před nima bych to teda dělat neměla, jenže ono je to jaksi silnější než já

já na to používám sprej, postříkám je a oni umřou sami pak je jen naberu na lopatku, když už se nehýbou a vyhodím. Doporučuju, jinak jsem z toho taky šílela.

Ahoj, já jsem se jako malá štítila úplně všeho létajícího hmyzu a k tomu všech pavouků.. Postupně se to sousředilo spíš na ty pavouky.. Když nějakého vidím, vyletí mi šíleně nahoru krevní tlak, srdce mi bije jak zběsilé a nemůžu se hnout.. Když se po chvíli vzpamatuju, odmítám do té místnosti vstoupit, dokud někdo toho pavouka nedá pryč.. A i pak dlouhou dobu stojím uprostřed té místnosti (aby to ke mě měli ti pavouci co nejdál) a čekám, jestli se náhodou neobjeví nějaký další, jestli odněkud nevyleze a neskočí na mě.. Jo, já si v tu chvíli opravdu myslím, že na mě ten pavouk skočí.. Když to tady tak popisuju, sama se nad tím spíš usmívám, ale jakmile jsem znova v té situaci, jsem jak smyslů zbavená.. Umíte si asi všechny přestavit, co pak vyvádím, když chce parta spát někde ve stanu nebo pod širákem.. Nikdo nedokáže pochopit, co to se mnou dělá.. Jak píše Patty, už jsem je taky zkoušela stříkat nějakým Biolitem nebo tak, celkem to jde.. Ale třeba toho bloku spát pod širákem nebo ve stanu, kdy mám pocit, že všichni pavouci a další havěť z okolí chce lézt jenom po mě, mě to nezbaví

taky se jich strašně bojím, i těch malých ...

když si to tady pročítám, tak se skoro musím smát, jak komicky to musí vypadat, ale reaguju úplně stejně.dokud to někdo neodklidí (=nezabije !! protože by se mohl vrátit, kdyby byl jen vyhozen z okna ), tak do místnosti prostě nejdu

fakt je, že mi to v létě působí problémy, třeba na chatě a pod stanem atd., ale vše se dá vyřešit, takže před spaním třeba celý stan zkonroluji

no a léčit se to dá, ale jak píše dadabus, je to formou postupného sbližování s tím, čeho se bojíš a do toho bych teda já nikdy nešla, fuj

a co když jsi sama? já na to taky vždycky čekala, až to někdo odklidí, ale pak jsem se přestěhovala, partner odešel a já zbyla na tyhle potvůrky sama, tak jsem se musela naučit je likvidovat sama ono mi pak nic jiného nezbylo, když jsem chtěla jít spát a v ložnici se proháněl po stropě pauvouk....to bych nikdy neusla, kdybych věděla, že tam je...tak než spát na zemi v kuchyni, tak jsem se do něj pustila

Tak to bych raději šla do basy, než na podobnou akci ...

No to jo, mouchy a kdejaké komáry - ale zlikvidovat nočního motýla by mi přece jen bylo poněkud líto, spíš se s řevem vyklidím já .
V práci máme les kousek od budovy, takže když na noc někdo zapomene zavřít okno, dějou se různé věci. Jednou ráno tak přijdu i s kolegyní do kuchyně, že si navaříme kafe a na utěrce pověšené na zdi seděl lišej svlačcový - silnější povahy at si jej vygooglujou . Ale macek . Mne muselo být slyšet až do vedlejší čtvrti, kolegyně utekla přesvědčovat nějaké chlapy v okolí, ať ho odpracou, ale jak už to tak dneska bývá, kluci nebyli na vojně a tudíž po shlédnutí motýlka taky decentně vycouvali. Až nakonec přišla uklízečka, chytla jej do dlaní a vyhodila ven oknem, udělala Skutek roku

Patty
no tak to si musím poradit sama, ale mám na krajíčku teda většinou to vyluxuju, protože jak ten lux má dlouhou hadici, tak k tomu nemusím blízko pak ho teda nechám ještě chvíli puštěný, aby ten pavouk nevylezl

Uff, tak to jsem si oddechla, že v tom nejsem sama. Myslela jsem si totiž, že takový "blázen" jsem v tomhle jenom já, ale jak to tak čtu, tak je nás víc.
Celkově můžu říct, že noční motýli a motýli celkově taky vůbec nemusím. Zvlášť když to v noci vlétne do pokoje a různě to lítá ke mě - brrr...

dělám to samé, a ještě nechávám hadici směrem nahoru opřenou o zeď aby se mu kdyžtak hůře lezlo přítel řikal že je to dost psychopatické, ..ale nikdy nevíš