Fobie ze zvracení

tyjo, tak to slyším poprvé... Taky zvracení nemám ráda, když mi bylo nedávno hrozně špatně na táboře a všichni kolem zvraceli, já to držela a udržela, ani z alkoholu jsem nikdy nezvracela, protože to nesnáším, ale fobii nemám... Je to zvláštní, být tebou, tak se znovu obrátím na psychologa nebo psychiatra

Reaguji na hambala:

Už jsem se obrátila, mám dokonce i prášky, ale mám pocit, že mi nepomáhaj :/.

moje ségra má něco podobného, akorát teda u ní to není tak silné. Když byla malá, měla problémy s trávením a chozením na velkou. V nemocnici ji léčili tak, že ji zamkli na záchodě a dokud neudělala, co měla, tak ji nepustili ven a nepustili k ní rodiče...To ji tenkrát děsně vypsychlo a od té doby se štítí a přepadá ji panika kdykoliv je někomu v okolí špatně, má průjem nebo zvrací... to se těch lidí v tu chvíli štítí, nadává a je jí fakt špatně. I obyčený škytání lidí kolem jí nedělá dobře a je jí z toho špatně. Sama už nějakých 17 let nezvracela...
Nicméně to zvládá a ovládá se a žádnou léčbu nebo odbornou pomoc nepotřebuje.
Tak jen, že v tom nejsi sama Pokud to opravdu nejde zvládat, zkus zajít k jinému psychologovi, třeba na tebe zkusí jinou léčbu... kolikrát pomůže to odvrátit během terapií a ne tím, že se nasadí léky.

Reaguji na misa_sisa: V nemocnici ji léčili tak, že ji zamkli na záchodě a dokud neudělala, co měla, tak ji nepustili ven a nepustili k ní rodiče

Tak to je teda fakt síla, brutalita..

Taky se přikláním k té terapii..

Reaguji na Verush.Drippy:
Ematofobie není zase až tak ojedinělá. Dokonce se jedná o pátou nejčastější fobii
http://emetofobie.blogspot.com/

Noo holka, snad tě to časem přejde, protože kdybys chtěla být jednou těhotná, tak se může klidně stát, že budeš nekontrolovatelně zvracet i několikrát denně a mohl by to být problém. Asi to chce nechat si projít hlavou, proč tě otcovo zvracení tak nepřiměřeně vyděsilo, resp. nějaký odborník by na to mohl přijít..

Ahoj všichni, tohle přesně má moje dcera. Asi 16 let nezvracela, je jí stále "divně" stále má strach že bude zvracet. Je úplně zdravá. Doktorka si s ní neví rady,poslala nás na psycho, ale to zase nechce užívat tablety a já nevím jestli je to dobře nebo ne.

Pro upřesnění - Verush si to klidně může nechávat procházet hlavou od rána do večera, nic méně jí to nepomuže, neboť:
Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit.

Reaguji na jokyna:
Taky si myslím, že léky na fobie nejsou k ničemu.
Souhlasím s názorem, který mi potvrdil tehdy už můj psychiatr, že fobie a úzkostné poruchy mají co dočinění s nedostatečným okysličováním mozku, spolu se špatnou funkcí nadledvin a možnou poruchou ŠŽ.
http://www.dedekkorenar.cz/poradna/tema/1402.htm

Tak ono to zvracení taky neni mojí nejpříjemnější činností ...obdivuju lidi, který když něco sní špatnýho tak hned na to se jdou vyzvracet, já se s tim hodně trápim, a když jsem byla ve stresu tak se mi taky zvedal žaludek a to jsem v nim nic neměla ... ale zvracení nesnášim

já mám panickou hrůzu ze zvracení ... je mi 31 let a nezvracela jsme od 12 let...je to až neskutečné ...True jsem vkládala odkaz na blog ,kde je tato fóbie pospána ,sedí na mě 100 %
Teď jsme ve fázy léčby šokem ,můj syn zvrací a já ho musím podpořit a prostě složit se nemůžu ,nezapomenu si pak hodně vydesinfikovat ruce ,nedávno se mi pozvracel i pacient na zubařském křesle ,pro mě taky opravdu hodně hororová záležitost ,ale bála jsme se tak o toho pána ,že jsem se sice klepala ,ale prostě tomu pánovi šlo o život ,měl totiž alergickou reakci na anestezii,v práci se mi při otiskách na zubní náhrady neustále někdo dáví ,tak to už se taky moc neklepu .Ale pokud dostane někdo v rodině střevní chřipku okamžitě padám do mdlob a je mi špatně od žaludku ,jsme hrozně nervózní a nejradši bych umřela . .Zvracející opilec už mi také tolik nevadí jako dříve .Ale stále představa toho ,že bych měla zvracet já tak ta mě přivádí í k šílenství .Bojím se být těhotná ,protože první těhu. mi bylo hodně zle ,ale nevím zda to bylo těhotenstvím nebo jsem měla takový strach ze zvracení až mi bylo z toho špatně ,ostatně dělala jsme vše pro to abych nezvracela .Antidepresiva beru ,ale samotný problém to opravdu neřeší ...

Teda holky vždycky jsem si myslela, že jsem jediná kdo má takovou fobii ze zvracení a ted žasnu, kolik lidí tím trpí. Zvrcení se mi neskutečně hnusí, mám strach abych nezvracela, jak mě bolí břicho, už se začínám bát, abych nezvracela a propadám panice. Zvracení nemohu ani vidět, ani slyšet, jinak se mi okamžitě zvedá žaludek. Vyřadila jsem i spoustu potravin, po kterých by mi mohlo být špatně...no hrůza

verush, nic extra zvláštního to není... trpím jí také,už odnepaměti....v podstatě ani nevím,jak u mě vznikla. Pamatuju si, jak nám v dějáku pouštěli válečné filmy a jediné,co jsem byla schopná vnímat,bylo to,že tam lidi zvraceli...musela jsem vždycky ze třídy prchat. To samé u doktorů, v autobusech, na poutích ( mimochodem nikdy bych nešla na kolotoč),ve společnosti podnapilých osob....kdekoliv to na mě číhá,je to strašné. Bála jsem se těhotenství, prvního trimestru,kdy spousta žen trpí nevolnostmi...děti mám dvě,ani jednou jsem NEDOVOLILA,abych zvracela. Špatně mi bylo,ale za těch x let už vím,jak zabránit tomu abych se nepo... Jednou na základce se ve třídě pozvracel spolužák- skoro dva roky jsem měla problém,vydržet v hodinách,bylo mi tak úzko,že by zase někdo mohl zvracet....jako malá jsem snědla maximálně 3 bonbony denně,protože mi maminka řekla,že kdo sní víc, bude mu špatně.2 roky jsem se večer co večer mamky před spaním ptala a ujišťovala se,jestli nebudu v noci blít...její slovo pro mě bylo svaté a já se prostě potřebovala ujistit....spávala jsem s lavorem vedle postele - co kdyby náhodou, když bylo někomu v rodině špatně, byla jsem celý den raděj venku, často vyklepaná jít domů, protože co kdyby ****... Rozumím ti, i když problémy s příjmem potravy jsem nikdy neměla...Je to pěkně pitomá fobie,ostatně jako každá jiná,pokud je opravdová. Je mi 25, myslím,že malinko se to zlepšilo.Naše starší dcerka je od miminka extrémně blinkací dítě,vydáví vše,co jí nechutná, když kašle....ale je opak mě - vyzvrací se a je schopná se tomu smát. Myslím,že mi trochu pomáhá s mou fobií. U ní mně vadí jen,když je jí opravdu špatně,pokud se poblinká třeba z toho kašle, nebo když ji nadrápne pokaděná plena mladšího brášky, nic si z toho nedělám. Když je to možné, je s dětma "blinkací společník" manžel Jednou jsem s malou byla v nemocnici na izolaci,měla průjem a zvracela,byla na kapačkách..taky jsem přežila,překonala jsem samu sebe.......Na závěr chci říct, myslím, že je pro tělo zbytečná zátěž brát antidepresiva "pouze" z tohoto důvodu....Pokud tě to opravdu vážně neohrožuje v běžném žití.... Držím pěsti

Ahoj, tak do dnešního dne jsem nevěděla, že může být fóbie ze zvracení, ale po přečtení článku o emetofobii to přesně sedí.
Od té doby co mám děti, je to ještě horší. Nejhorší je období zimních střevních chřipek.

Ti co tím netrpí, opravdu nepozorujete chodníky, jestli tam není nablito? Mně to přijde jako normální, ale teď si už nejsem ničím jistá.

Jinak poslední příklad, jak mi to omezuje život - ve čtvrtek jsem byla v práci a kolegyně nepřišla a já si hned představovala, že je doma a je jí špatně a zvrací. Přitom jí jenom ujel vlak. Nebo když jí někdo piškoty, tak si hned představím, že je mu špatně a má dietu. Je to hrozný s tím žít