Klaustrofobie

Nevím jestli přímo klaustrofobií, protože mi nevadí být zavřená v soláriu ani v malé místnosti bez oken například, ale seknout se se mnou výtah tak se snad zblázním

Já třeba vlezu do solárka, v pohodě, ale pak si začnu automaticky představovat katastrofický scénáře, jako že se to už neotevře nebo tak a přepadne mě děsivá panika a už to jede...a to nemluvim jen o solárku , je to hnus ....nebo třeba v místnosti plný lidí, jak nevidim východ, tak se to rozjede a ja musim hned ven a tam chytám dech pět minut

Myslíš takový ty stavy, kdy se snažíš pořádně dýchat - ale přesto máš pocit nedostatku vzduchu, buší ti srdce, podlamujou se ti nohy nebo máš pocit na omdlení a musíš prostě někam ,,utéct" ??

glamorousss
Jo to je přesný, prostě musim ven na vzduch , mít kolem sebe volnej prostor, jinak mám pocit že se udusim...no občas si fakt připadám před lidma jak blázen .

Bohužel, hlásím se do klubu a slovo "trpí" je naprosto výstižné...
To mám hodně podobně, když vím že ten "malý prostor" můžu spolehlivě opustit, tak to jde...ale jakmile by mě někdo zamkl v místnosti bez oken, tak je do pár minut po mě...dokonce se mi zdají i takové sny
Tak to mi vadí též a navrch ještě nemusím když jsou těsně u mě cizí lidi...mám svojí bezpečnostní zónu a když se na mě nalepí lidi třeba v troleji tak je hodně zle, to fakt stěží popadám dech...no taky si někdy připadám jak blázen

Tak na tom sem stejně, mám ráda svou bezpečnou zónu, sice teď na tom nejsem tak hrozně, že se třeba procházím i v davu lidí a jezdím v přecpaném metru, ale přijdu si nesvá Ale jdu a časem už si to člověk tolik nebere. Nějakou dobu sem kvůli tomu brala i antidepresiva, ale to sem měla těžké období, do kterého spadalo něco úplně jiného, ale tohle všechno je z toho.

Myslím, že se těmto stavům říká panická porucha a sociofobie. Navzájem spolu dost souvisí a trpí tím asi 10-15% populace.

tak já trpím klaustrofobií už od malička.představa malého prostoru je pro mě šílenství. a sedět vzadu v autě,které nemá zadní dveře a leze se dozadu jen předními, je na zbláznění,nikdy bych tam nesedla. trpím tím a nemůžu se toho zbavit.je to pro mě strašný,ale zároveň i hrozně omezující. miluju Egypt,ale nikdy bych nevstopila do pyramidy. takže o jednu dovolenou jsem ochuzená. další šílenství prožívám když třeba ležím v posteli,deku až ke krku a syn třeba z legrace na mě hupsne a tu deku mi drží u těla a já se nemůžu hýbat. v tu ránu hysterie jako brno a jsem na chocholouška. Jsem k smíchu asi,ale já si prostě nepomůžu. Doufám že nikdo na tom není tak děsně jako já - a o solárku nemluvím vůbec. tam mě položit jenom v největší narkoze.

Já nemám klaustrofobii v pravém slova smyslu-seknout se se mnou výtah tak mi to nevadí. Jedině bych se bála že se mnou výtah spadne to jo. Spíše se mi zdají sny že se snažím někam dostat ale jsou na to příliš malé dveře nebo se plazím po zemi a strop se neustále snižuje. Prostě mám strach z prostor ve kterých bych už se nemohla pohnout...odkud bych se nemohla dostat ven. Vadí mi vše co je moc blízko mého těla....jako že se na mě tlačí. Rodina to nazývá jako "kruhy" kolem mě a asi na tom něco je. Podvědomě si udržuji určitý prostor od lidí, jen miláček mi nevadí

radana

Z tvého příspěvku jsem pochopila, že miluješ egypt z toho usuzuju, že jsi tam byla, proto má otázka zní nevadí ti v tomto případě letadlo?? Tam se za tebou také zaklapnou dveře, nemůžeš utéct a ještě k tomu jsi ve vzduchu 10-12 km nad zemí

No tak tohle mám přesně taky, nedávno mě přítel k sobě hrozně moc přitisknul pod peřinou a mě se hlava dostala pod tu deku a já málem zešílela, začala sem ho ze sebe strhávat a prostě záchvat děsnej...ted už to ví, tak to nedělá, to by riskoval možný nakopnutí do jistých míst

Letadlo mi nevadí protože tam je větší prostor a můžu se i volně pohybovat.nejsem omezená pohybem. a další lahůdka pro mě jsou jeskyně.tam je sice prostoru dost,ale jsou pod zemí. takže tam trpim maximálně. a vždycky se řítím k východu jako blbá.

To také nesnáším, ale to už mám bohužel z dětsví, když sem byla malinká tak mě táta často zvedal do vzduchu a z legrace mačkal a nechtěl pustit, od té doby to nemám ráda. Když to občas udělal můj bývalý, tak sem ho skoro shodila z postele a řvala na něj ať mě pustí, pořád se mi smál, prostě ignorant.

Tak to mi mluvíš z duše...naprosto stejné...jeskyně, pyramidy ani kostely či různý kobky nebrat !!! to je mi fakt šíleně, vše na mě padá...
To máš pravdu, já jsem to dotáhla k takové dokonalosti, že nejsem schopná se vdát i když s chlapem žiju 15 let, on musí naprosto respektovat mojí "svobodu" pohybu, prostoru, slova...nesnesu omezení, jakékoliv zavazování se...jinak je zle...no ze mě by měl Chocholoušek ohromnou radost

glamorousss
Já to mám z tý doby když jsme byli s bráchou malý a on mi ze srandy narval polštář na hlavu a já se málem přidusila protože mě tam držel hrozně dlouho.... no a pak ještě nenávidim když mi někdo třea jen ze srandy potopí hlavu pod vodu a drží mě, to bych ho asi zabila....