Existuje někdo, koho vážně nenávidíte?

marrie

Máš pravdu, tohle je fakt smutný..
Chtěla jsem to ze sebe dostat a taky říct, že neni tak neobvyklý prohlásit tu hroznou větu, že "nebudu plakat až můj jeden rodič umře"... Což mi za normálních okolností přijde dost hrozný.
Ale jeden účel to splnilo - já naopak svoje dítě zahrnuju láskou jak jen můžu a dost často mu říkám, že ho miluju.

Nenávidim svého ex. Zato, že mě okradl o peníze, celou dobu co jsme spolu chodili mi dělal žárlivé scény kde jsem s kym pích...la přitom mi celou dobu zahýbal sám, vymýšlel si pohádky na co potřebuje zrovna peníze (klimatizace do bytu, splacení dluhu, oprava auta, kamarádův syn jede do Německa a prosí mě o Eura.. přitom všechno skončilo v jeho chlastačkách) a navíc po rozchodu si několik měsíců vymýšlel pohádky, že už mi to poslal na účet, že mi to zítra doveze místo nějakého posílání, pak měl zase bohužel rozbité auto... atd atd, dokonce se vykašlal i na našeho psa, když jsem mu řekla že se otrávila a leží na kapačkách na klinice a já nemam na zaplacení peníze, sliboval že sjede do kanclu, vybere a zajedem tam, a ani se neozval... kamarádce si nesmyslně vymyslel, že jsem mu ukradla nějaké kolečkové brusle (po rozchodu), a v neposlední řadě mě jednou tak zbil že jsem byla samá modřina.
Pokud boží mlýny fakt melou tak tenhle člověk jednou skončí jako nějakej mrzák, a s tim, co vim jak se zachoval ke svým rodičům a k dalším známým, bych mu to i přála. Je to hnusný ale je to tak. Jemu prostě odpustit nedokážu, kor když jsem ho asi před rokem viděla, jak se jako velkej bos projíždí nablejskanou audinkou...

nenáviděla jsem jednu tlustou, ošklivou a moc hloupou ženskou za to, že mi zničila život, ale teď už nenávist necítím je mi tak nějak jedno.

Holky, určitě jsme si tu všechny zažily dost hnusný věci, o kterých některý z nás ani dopodrobna nechtějí mluvit.. Já na to dnes koukám tak, že "co mě nezabije, to mě posílí" Vím, že nenávidět v pravým slova smyslu neni asi zrovna chvályhodný, ale když si holt nemůžu pomoct, tak si holt nemůžu pomoct... sama se sebou se prát nebudu Jsem ale aspoň o něco silnější

Lidi-co se dostanou na VYSOKÝ POST a vymění svoje životní partnery.

Dneska mi jeden člověk hodně ublížil, sám mi napsal, že ho asi budu nenavidět,ale napsala jsem mu, že ne. Jen mi je to líto, co mi provedl. Dlouho jsem brečela - několik hodin,ale nyní asi i začínám být ráda, že se odvažil mi říct co a jak. A spíš si ho za tu pravdu začínám vážit. Málokdo opravdu řekne, co si myslí, i když v tu chvíli bude h.ajzl,ale kdyby mi to neřekl, tak mi bude časem hůř a budu ho víc proklínat.
Fakt jsem radši, že to tak dopadlo a děkuju mu

Vždycky když dojde na tohle téma, vzpomenu si na jednoho kluka v baru, kam jsem chodila. Bylo mi dvacet, připletl se do rozhovoru mezi mnou a kamarádkou, začal machrovat a když jsem ho setřela, dal mi facku, že jsem vzala o futro od dveří. Bylo to u toalet, takže to nikdo kromě kamarádky neviděl. Nebyl to ani můj známý, jen od vidění. V tom baru měl kámoše, takovýho svýho bodyguarda, takže si myslel, že na něj nikdo nemůže. Pár lidem jsem to pak řekla, ale do cizích sporů se málokdo plete a lidem, které známe oba, řekl svou pozměněnou verzi... Strašně jsem ho nenáviděla, za to jak mě ponížil a pak se mi ještě vysmíval do obličeje. Byl to takový skřet zakrslý a potřeboval si dokázat, jak je chlap, tak uhodil holku. Pořád to ve mě je a přeju mu v životě to nejhorší, jestli je tohle nenávist...

Ani vrah neni výjimka, ale to už je komplikovanější a ne na povrchní debatu na internetu

Když mi bylo asi 12 až 15, nenáviděla jsem ženskou, co nám naprosto zákeřně a hnusně odtáhla tátu od rodiny, s odstupem let jsem se z toho dostala a když si na ni vzpomenu, necejtim nic.

Jinak nejlepší jak se vyléčit z nenávisti je snažit se pochopit, co k tomu toho člověka vedlo, soucit. Takhle mě už neštve nikdo (max. na pár vteřin nebo jenom já se štvu) a mám klid aspoň od něčeho

Nenávidím kolegyni v práci, resp. nadřízenou, na jejíž místo bych měla být povýšena a ona dělá všechno proto, aby mi znepříjemnila cestu nahoru, hází klacky pod nohy, pomlouvá u ostatních i u šéfa a vůbec postrádá snahu to nějak zaonačit, tak, že to každý ví, jak je sprominutím svině a nehraje fair play

Nenávidím kolegyni v práci, resp. nadřízenou, na jejíž místo bych měla být povýšena a ona dělá všechno proto, aby mi znepříjemnila cestu nahoru, hází klacky pod nohy, pomlouvá u ostatních i u šéfa a vůbec postrádá snahu to nějak zaonačit, tak, že to každý ví, jak je sprominutím svině a nehraje fair play

Ano, novou partnerku mého otce, která byla tak dychtivá,že nemohla počkat pár týdnů, než moje maminka zemřela na rakovinu. Měla jsem s tatínkem nádherný vztah, který se ji během pár let podařilo naprosto zničit. Několik posledních let jsme se s tatínkem už nestýkali, bohužel, předloni zemřel. ,

Bojím se, že ano. A jestli mi něco udělala? To už je let! Teď je na mě milá a zastává se mě. Je to prostě alergie na ni.

krtonožka
Tak to myslím, že naprosto oprávněně... Nikdy si to se svými nejbližšími nevyříkáš a ona nepochopí co zničila. Tohle je fakt smutný ale já věřim tomu, že boží mlýny melou...
Měla jsem v rodině něco podobného, táta si našel partnerku která mě nesnášela nevim proč, přitom já proti ní nic neměla dokud jsem nepoznala jaká je. Už se viděla u nás v baráku, mě tam odsud vyštípala a brácha jí tam taky moc nevoněl, chtěla si tam nastěhovat svoje dospívající syny a chtěla s tátou ještě dítě!! Nakonec se táta dal dohromady se svojí současnou manželkou, rázem procitnul, Renušce nakopnul pr*el a i přes všechny prosíky jí poslal do háje, a my dva se po 3 letech zase konečně bavíme... Takže tuhle ženskou bych přiřadila na dvoučlenný seznam lidí, které opravdu nenávidím.

Nenávidím vlastní sestru.
Je to už devět a půl roku co nám zemřela mamka,když pominu to,že v podstatě celý život jí sestra trápila,tak to,co udělala před smrtí mamky jí neodpustím a z hlouby "duše" jí za to nenávidím.
Mamka byla v nemocnici a ségra odnesla její šperky do zastavárny........zjistila jsem to až už mamka byla mrtvá a šperky jsem samozřejmě po zastavárnách už nenašla.Nešlo mi o žádnou hodnotu finanční,zničilo mě to,že ta píííííííp byla schopná prodat mamky věci,věci,které mamina tak ráda nosila!
Tenkrát jsem jí chtěla hodit z okna a ještě na ní šlápnout,dnes už jí jen nenávidím.Neexistuje pro mě jako člověk,škrtla jsem jí z rodiny a nechci o ní vědět.
Jednou...pár let zpět jsem s ní náhodou mluvila a ona nechápe,proč jí nenávidím....její reakce byla "No a co,pár kousků zlata".......

Když jsem byla mladší, nenáviděla jsem na počkání každého, kdo se na mne jenom křivě podíval. Teď už ne. Nestojí mi to za to, nenávist ničí život ne tomu, koho nenávidíte, ale vám. S lidmi, které nemám ráda, se prostě nebavím, ignoruji je, jsou pro mne vzduch. A lidi, kteří mě nějak ublížili ještě navíc k tomu lituji - že mají zapotřebí léčit si své maličké zamindrákované Já děláním ubohostí.