Existuje někdo, koho vážně nenávidíte?

...taky si někdy říkám, že na každého jednou dojde...pak i nenávist přejde v lítost

matadi
Tak nějak. Prostě se snažím dělat jako že neexistují. Ale občas jsou chvíle kdy se do kontaktu dostaneme, nebo si na toho dotyčného v nějaké spojitosti vzpomenu a vzteky nevidím. Prostě si myslím něco o p***** a p*** a já nevim co ještě a pak mě to zase přejde, asi se tomu nenávist říct nedá. I když je to něco víc než že je nemám ráda, třeba nemám ráda sousedku, protože na sebe leje hektolitry parfému, smrdí pak celej barák a ze zásady nezdraví. Ta mi prostě vadí. Ale nepřepadají mě tyhle stavy kdy bych měla chuť o ní nebo snad jí říct něco nehezkého.

sonnyky

to je jen úhel pohledu
- podvádí mě přítel - to přeci není důvod ho nenávidět?
- kamarádka mi nevrátila peníze - budu jí proto nenávidět?
- mám hlučný, nepřejícíc sousedy - kvůli tomu je budu nenávidět?

každý má své představy o tom, jak by to či ono mělo vypadat, mělo být - a pak přijde někdo, kdo ty moje představy naručuje, porušuje moje pravidla, kazí moje sny o dokonalém životě - je to důvod k nenávisti?

[quote=tyweee] svoji ex kamarádku,ale k ní už to přechází v lítost, protože možná za to, jak je blbá ani nemůže. Spíš jsem ji nenavíděla za to, jak o mě mluvila za mými zády o problémech, který ji nepřislušeli a hlavně to o čem mluvila neměla ani šajnu = hodně si o tom pro vymýšlela.

kdyby se ji ty problémy aspoň týkali,ale ono ne. A navíc o nich mluvila s cizíma lidma po netu, který nezná, který neznají mě,... to mě taky hlava nebere

Mám stejnou zkušenost......říkám si, že kdyby blbost nadnášela, tak tu lítá jako vzducholoď

Paradox je, že třeba u mě, bejvalej chlastal, a byl dost zlej na mě a na děti, a já místo abych nenáviděla jeho, hodně nesnáším jeho matku která o tom věděla a jen mlčky přihlížela. Jeho nikdy nechci vidět, ale nějak je mi jedno, zatímco ona mi pořád leží v žaludku.

Tak tohle snad ani nejsou důvody k nenávisti, ne vážně, asi je spousta věcí důležitějších než tyhle prkotiny, bez urážky, promiň

sonnyky

reaguju jen na to, koho tu ostatní nenávidí

konkrétně ty popisuješ, že tvoje kamarádka probírala na netu tvoje záležitosti, popř se tu zmiňuješ o někom koho miluješ - tohle není prokotina?

mám tetu, která nenávidí snad každého - nenávidí a závidí a pomlouvá a každýho si bere do pusy, využívá toho, co jí řekneš a ví o tom celé město . k tomu si to přikrášlí, použije nějakou tu upravenou pravdu, chce mít všechno co ostatní - i když mě taky kolikrát ublížila, nevidím důvod k tomu jí nenávidět, spíš mi je jí líto

nevím, co by se muselo stát, abych někoho doopravdy nenáviděla, jen si myslím, že na svojí povahu to stejně nedokážu někoho nenávidět

matadi
A kdyby ti někdo zavraždil dítě, pak co?

Ale né, takhle to vyznít nemělo, není nikdo, koho bych nenáviděla, jen jsem chtěla znát názor lidí na nenávist. K tomu, co tu píšu, kamarádka - tím se bavím, nikdy nešlo o nenávist, spíš o lítost ze strany mojí a závist z její strany. Koho miluju - to není nenávist, spíš jenom nevyřešená záležitost, teď už vlastně vyřešená. Vraha Ti je taky líto? Třeba byl v krizi, když vraždil....nenávist je přirozená, v určitých případek i přijatelná a omluvitelná

vrah je vyjímka

sonnyky
Co se s ní nestýkám,tak ta nenjávist slábne a právě,že ji lituji. Ona ta nenávist byla po přečtení,co napsala. A když jsem to s ní chtěla řešit po sms, či vzkazech, tak nereagovala a raději napsala na net, že jsem ji psala.
vždycky jsem si říkala, že když má žena děcko,tak jakoby dozraje, dospěje. U ní to bylo naopak.
Bohužel.

matadi
Vidíš a když někdo zavraždí tvoje city, to není výjimka?

to je to, jak jsem psala, já mám svou dokonalou představu, toho, jak chci aby to vypadalo, to že to protějšek necítí taky tak? Přece ho kvůli tomu nebudu nenávidět
bolí to, ale dá se s tím žít - nebolí to, že on zranil moje city - bolí ta představa toho, že neopětoval mou představu citů, které jsem chtěla já od něho
nemůžu nikoho přece donutit, aby mě miloval tak, jak já chci, každý to cítí jinak, a ten, kdo víc miluje, nebo není připravenáý na rozchod, tak toho to bolí určitě víc a má ten pocit toho, že ten jeho partner zavraždil jeho city

Neexistuje nikdo, koho bych vysloveně nenáviděla, je to dost silný slovo, ale je pár lidí, který když do konce života neuvidím, tak jedině dobře.

matadi
Ono ze začátku můžeš nenávidět,ale časem to přechazí třeba v nezájam, lítost až na to zapomeneš, či spíš toho člověka vytěsníš z mysli.
Pokud toho člověka potkáváš, který ti udělal zle, tak se nedivím, že třeba někdo nenavídí dál, protože nemá šánci se dostat dál... Ale to je můj názor