Důležité mezníky ve vztahu

Reaguji na nussii:
ok, tak mi třeba řekni, co tak zásadního bych mohla na partnerovi odhalit, kdybych s ním před manželstvím bydlela? Myslíš, že když s někým chodím třeba 4 - 5 let a nebydlím s ním trvale, ale jsme spolu jen pár dní v týdnu, tak že vlastně toho člověka vůbec neznám a když si ho beru, tak kupuju zajíce v pytli? Např. to, že má problém s udržováním pořádku a že zvládne tak max umýt nádobí a uklidí si jen když ho k tomu dokopu, vím už teď. Taky vím, že nemá agresivní sklony (několikrát jsem ho naštvala tak, že by mi snad normální chlap i vrazil), vím, jak to má s financema a že když jsou peníze, rozhodně to není skrblík, vím, že má obrovskou potřebu sexu atd. Tak zas tak žhavé s tou neznalostí partnera to není. Ano, možná když spolu pár bydlí, tak se poznají trochu líp... Ale nějaké to "riziko podnikání" tam je vždycky i když spolu dva bydlí.
Neříkám, že společné bydlení před svatbou nemá vůbec smysl, ale rozhodně bych nechtěla s někým žít třeba 5 let jen tak na hromádce. Možná bych zkousla tak půl roku až rok společného bydlení před svatbou.

Tak možná jsem naivní, ale mně manželství opravdu přijde něco kouzelného. A to ani nejsem odpůrkyní předmanželského sexu, ani žádná feministka Rozhodně nechci, aby pro mě manželství bylo jen hloupý cár papíru bez jakékoli změny. Chci, aby nám to přineslo něco nového a snad i krásného, byť s možným rizikem, že to v budoucnu nemusí vyjít.

Můžete si klidně myslet, že jsem hloupá, ale tohle je můj názor Já jsem zvyklá, že s tímto názorem jdu proti proudu, ale cítím to tak...

hm, tak zas takhle jednoduché to být nemusí Uzavřením manželství vzniká společné jmění manželů a při rozvodu se musí vypořádat (vzniká i tehdy, když máte předmanželskou smlouvu - společné vybavení domácnosti). Ano, pokud jsou oba se vším smíření, tak je to ok, ale bývají i těžší případy, kdy to snadné není a navzájem si hází klacky pod nohy. Když mají manželé nějaké větší společné investice, tak to by se jeden nestačil divit Taky může jeden z manželů uplatňovat nárok na výživu rozvedeného manžela.

Záleží na věku těch dvou,na ekonomické samostatnosti a dalších faktorech.
Je jasné,že pokud jsou spolu od šestnácti a stále studují,tak vztah je stále ve fázi chození i klidně deset let,což je z mého pohledu tak nějak k ničemu.

Pokud se ale potkají dva již samostatní lidé,kteří mají již určité postavení,tak krok ke svatbě je celkem rychlý.

Jinak mezníky ve vztahu - seznámení,chození,společná dovolená,společné bydlení - mělo by být tak nějak následováno svatbou,dala bych mezi to rovnítko,pak někdy nějaké to dítě a pak už je to jasné dítě roste a o mezníky je postaráno.

nevím, zda jsi mě správně pochopila - možná jsem to špatně napsala. To jsem právě měla na mysli, že ačkoliv manželé nejsme, tak by případný rozchod stejně nebyl ušetřen dělení majetku atd. Vzhledem k tomu, že SPOLEČNĚ vlastníme jak majetek movitý, nemovitý + máme spolu dítě, tak případné budoucí vyrovnání máme právně ošetřeno.(kdyby tě to zajímalo, tak bychom vše tzv. dělili napolovic, o případné výživné na dítě si starosti nedělám /ale to je zas na jinou diskusi/, takže i kdybychom se vzali, tak pro mě opravdu jediná změna nastane v příjmení).
Já to psala proto, že instituce manželství není samospasitelná. Je hezké, že v manželství věříš jako v něco "lepšího", sama nejsem odpůrce oddacích listů (a jak jsem psala, už jsem mohla být vdaná dávno), jen prostě nevěřím tomu, že manželství je "ochrana před problémy / rozchodem".
Ale já jsem 100% pragmatik ,přesto chápu romantiky a snílky a fandím jim. Stejně jako tobě, ať jsi spokojená a vše jde podle tvých představ.
Jinak obecně se mi líbí ´model´

Já chtěla jen upozornit na to, že život nemusí být vždy pečlivě nalinkovaný. Bude takový, jaký si ho samy zařídíte

Nečetla jsem vše, ale teda zastávám názor, že to chce spolu být nějakou dobu v společné domácnosti než dojde ke svatbě. Já teda po svatbě nijak netoužím, vlastně ji chci jen abychom měli s partnerem a dítětem stejné příjmení. Neříkám, že dokud spolu dva nežijou tak se neznají, ale...znají se jinak a navíc společná domácnost hodí vztah trochu někde jinde a je dobré zjistit, jestli vám to vyhuvuje dřív než by se to muselo řešit dlouhou bolestivou soudní cestou. Ano jsem hodne pragmatická a nemaluju si vzdušné zámky. Já mám 21 a vztah 5 let s přítelem žiju měsíc...svatbu neplánujeme, dítě taky ne - minimálně následujících 5 let. Což by znamenalo, že nějaký daší posun ve vztahu by byl v době kdy spolu budeme už deset let. Njn, ale nezblázním se, začli jsme spolu brzy a nebudu to hnát jen protože jsou to docela dlouhé prodlevy ...

Na toto prostěnejsou tabulky, znám páry co spolu začli žít po měsíci chození a klape jim to jak nikomu, znám páry co spolu byli x let než se sestěhovali a rozchod byl do půl roku na světě. je to individuální a každý vztah si dle mého v určitou chvíli o změnu - posun - "zakřičí" ...

jasně že nene,to byly jen vzorkové mezníky typu ..... "První dovolená v Jugoslávii,následuje první dítě ...... "

Taky jsem zastáncem toho,že společné bydlení před svatbou mezníkem rozhodně je...nic neprověří stabilitu vztahu jako řešení každodenních starostí,které k životu na hromádce patří apod. pokud to ti dva úspěšně zvládnou a nezahltí je stereotyp a nuda,tak je svatba už jen třešinka na dortu. Vodit se s někým třeba 7 let za ručku a pak hupsnout do svatby, je pro mě nepředstavitelné (nebylo myšleno jak urážka ani na někoho narážka) jen můj názor.

Reaguji na DanielaM:
Víš kdyby jste spolu už žili, tak by si nebyla ve vztahu, ve kterém jsi nespokojená. Už dávno by ses s ním rozešla a neplýtvala čas s někým kdo ti je odporný- až nechutný. Nebyla by si s někým, kdo tě většinu času štve. Nebyla by si s někým kdo tě svým stylem života odpuzuje až k nechuti na sex.
Co o něm víš?! Že neumí vydělat peníze, že je bordelář, že tě s ním nebaví sex, že je línej cokoliv dělat,... ?! Chápu, že to neřešíš a vesele s nim chodíš 5 let, protože když někoho vídáš 2x týdně, tak nad tím můžeš mávnout rukou, neřešit to, odejít si do svého klidu a vzpamatovávat se z toho zbylých 5 dní. Ale kdyby ste spolu bydleli, tak by si to musela řešit, nemohla by si před tím nikam utýct. A tudíž podle mě, by si s nim už dávno nebyla a neplácala by si zbytečně svůj život.
Kdyby jste spolu bydleli, tak víš, že to je stráta času a nemusela by si řešit, jak oživit vztah, ale vzpomínala by si na něj jako na etapu svýho života.
Tvůj dotaz a stáním si za svým mě natolik zaujal, že jsem si přečetla vše co jsem našla napsáno o tvém příteli. Po přečtení tvých názorů nechápu co s nim ještě děláš, zdá se mi, že prostě jen nemáš odvahu přiznat si, že je to jen stráta času a vztah o ničem, aspoň pro tebe. Zdá se mi, že nemáš odvahu udělat něco se svým životem. Jestliže se mýlím ( a je to možné, ale podle mě se na tvou situaci koukám, jako nezaujatá 3 strana, která se ti nebojí říct pravdu ), tak nechápu, jak někdo může být s chlapem se kterým...
nevím, jestli je naše budoucnost reálná
taky se přidávám do skupinky ztrouchnivělých vztahů
nejvíc mi na příteli vadí, že neumí udržovat pořádek. Věčně má doma roztahané plastové lahve a neumyté nádobí a to je úplný zabiják sexu.
je bordelář, věčně na nic nemá peníze
nepřitahuje mě moc už proto, že ho znám jak vlastní boty a taky když vím, jak smrdí jeho špinavé ponožky a tak podobně
Co to je za vtah, když spolu ještě ani nebydlíte a ty řekneš přijde mi, že jsme si všechno to krásné vyžrali už na začátku a teď už nám toho moc nezbylo
Vše co je kurzivou napsané jsou tvá slova. Snad jsem ti trochu pomohla prozřít a uvědomit si s kým "plánuješ" budoucnost, s kým tě lidi spojují a s kým podle mého strácíš čas, který se nedá vrátit.
Neber nic z toho co jsem napsala špatně. Ptala ses co by si věděla, kdyby ste spolu bydleli a podle mě jsem ti dala vyčerpávající odpověď.
Neříkám, že soužití, před svatbou zaručí funkční manželství, jen tvrdím, že mi pomůže zjistit zda je vůbec svatba s tím dotyčným dobrý nápad a zda si vemu chlapa se kterým chci zestárnout.. ale tím netvrdim, že se můj názor na něj nemůže léty změnit.. vše je možné, ale já budu mít pocit, že jsem rizika stáhla na minimum.
Co se týká vztahů, mého života a mého štěstí, tak děsně nerada riskuju.

Hezká představa, ale to je jako by si napsala.. až se vezmeme, tak ten tvůj nebude bordelář, najde si super práci, na sex s nim budeš mít chuť každý den... atd... manželství není kouzlo, manželství je slib, změna jména, papír, prstýnek a to že tě lidé neberou jako ženu po jeho boku, ale jako manželku...

Reaguji na nussii:

Reaguji na nussii:
vidím to stejně a pro DanieluM bych ještě jednou vypíchla toto:

Když už teď víš, jaké má partner chyby , počítej s tím, že při společném soužití (nebo rovnou manželství) budou mnohem markantnější a hlavně je budeš vidět každý den.
Teď mě napadá,že možná toho se bojíš - té "reality všedního dne", kdy nebudeš mít před problémy kam utéct. V tom ti ale oddací list nepomůže. Naopak by ti mohlo pomoci to soužití na hromádce - třeba bys zjistila, že onen parter nebude pro tebe ten pravý,nebo naopak zjistíte, že jste ochotni navzájem svoje chyby tolerovat, zvolit řešení běžných stereotipních situací a chcete spolu zestárnout - pak hurá na radnici.

Společné soužití před svatbou napoví hrozně moc o tom druhém!

Já myslím, že nemá už moc cenu se o tomto bavit. Každý má svůj názor a na každém názoru je něco pozitivního a něco negativního. Nedá se říct, který je správný. Vyjít to může i když spolu dva před svatbou žijí nebo nežijí, ale taky nemusí. Samozřejmě nečekám žádnou pohádku v manželství a že vše najednou bude ok. Navíc budou i jiné starosti - děti, práce apod., takže nebude vše jenom o těch dvou lidech.

Tak s tím nesouhlasím. Jsme spolu 5 let, 4 a pul roku spolu bydlíme. A že by se vztah nikam neposouval, to není pravda. Máme k sobě blíž, než kdybychom se vídali jen občas a naopak času pro sebe mám dostatek.
Po 5ti letech jsme si řekli, že se pokusíme o mimčo a ne proto, že bysme se nudili , ale proto, že chceme, ne z povinnosti posouvat se dál

tak to bych netvrdila.