Důležité mezníky ve vztahu

Svatba NEJDŘÍVE po 2,5 letech, NEJPOZDĚJI zní hloupě, ale asi po 5ti letech. Děťátko taky tak po 5ti letech. To je má představa. Svatba ke vztahu určitě patří.

Mám plno kamarádů, co jsou ve vztahu víc, jak 5 let ale svatbu z různých důvodu (studium apod) plánují až za tak 4 roky. A taky znám případy kdy se vzali až po 12 letech vztahu.

Reaguji na konkordia:

přesně tak žádnou konkrétní odpověď na to nenajdeš.
Důležité mezníky a tzv. posunutí vztahu na jinou úroveň , nastáva svatbou , narozením dítěte,
Člověk by se proto měl rozhodovat ve chvíli kdy se na to cítí ne časovými úseky. Všeobecně si myslím, že dlouholeté vztahy pokud se nějakým způsobem neposunou dál od pouhého chození se prostě přechodí.

To snad ani nejde určit, ne? Znám pár, který se bral po 6-ti měsících vztahu, protože museli a perfektně jim to klape a další se rozhodl pro svatbu po 9-ti letech vztahu a za další dva roky se rozvedli Já taky plánovala svatbu, ale nebylo tomu přáno a místo toho jsme se s přítelem rozešli...

Já bych taky řekla, že je to strašně individuální. My jsme třeba spolu s přítelem 7 let a svatbu ještě neplánujeme, dítě už vůbec ne. Teď budeme mít velkou změnu - začneme žít v Londýně.
Jinak obecně se říká, že nějaký ten "velký třesk" by měl nastat nejpozději práv po 7 letech, že pokud se nic nestane, že se většina párů rozchází, ale nevím jak moc se tím dá řídit.

Kdybych měla mluvit konkretně za sebe, tak mám vztah 5let, společné bydlení vidím tak za 1,5roku, svatbu cca za 5. Nad dětma opravdu zatím nepřemýšlím. Ale člověk míní, život mění. Taky se do té doby můžeme rozejít, změnit orientaci, umřít, zamilovat se jinde atp. Jinak vztah bez určitých posunů podle mě opravdu funguje těžko, ale závisí to na těch dvou,... ostatně jako všechno.

podle mě nezáleží jak dlouho spolu lidi jsou, ale měli by si před svatbou a dětma zkusit společně žít aspoň rok.

Já bych řekla, že svatba tak minimálně po 2-3 letech a max asi po 6 letech. Jinak já jsem s přítelem 4 roky a zatím spolu ani nebydlíme, vidíme se tak 2 dny v týdnu a naprosto mi to vyhovuje, protože vím, že kdybychom spolu bydleli, tak bychom se asi zabili To si nechávám až na případné manželství Moc neuznávám společné bydlení před svatbou... i když se to někomu bude zdát absurdní, podle mě to dokáže nadělat víc škody než užitku.

Reaguji na DanielaM: Já bych si zase nikoho nevzala, dokud bych s ním nezkusla žít. Domácí návyky ti o člověku řeknou děsně moc a až potom zjistíš, jestli si opravdu sedíte..

To je velmi individuální - až přijde čas udělat další krok, tak to poznáte (většinou)
Já jsem typický příklad toho,že můžete žít šťastně i bez typické posloupnosti chození - bydlení-svatba.....
My s přítelem jme spolu začali bydlet asi po 3 měsících chození. Po 9ti letech jsme se stěhovali do většího, měla následovat svatba - den před zaplacením zálohy jsem zjistila, že jsem těhotná, takže svatba se odložila (nechtěla jsem se vdávat s břichem). Po 10ti letech soužití nám tedy přibyl další člen domácnosti, nyní plánujem další mimčo a možná i další stěhování.
P.S. myšlenky na vdavky mě už neberou - mám zdravou spokojenou rodinu a to stačí

Reaguji na DanielaM:
podle mě bez společného soužití nevíš pořádně s kým chodíš. Jak chceš vědět jaký ten chlap je, když nevíš jak se běžně chová. Párkrát do týdne to je super, ale být spolu stále- to je teprve výzva. Moje kamarádka je těhotná s chlapem, se kterým nebydlela a teď je nešťastná. Několikrát mi starší přátelé a známí říkali- hlavně se s nim zžij ať víš do čeho deš.
Moc by mě zajímalo, jak chceš zjistit, jaký doopravdy je?

Reaguji na pehot:
můžu se zeptat čí příjmení má prcek? Taky jsem nikdy na vdavky nebyla.. vždy jsem nejprve chtěla mimčo a pak prstýnek, ale s nynějším přítelem jsem změnila názor - dal mi dvě otázky... co když se mi něco stane (nikdo se s semnou o ničem nebude bavit) a druhá co příjmení prcka., nebude ti vadit, že budete mít jiná jména? To si neumim představit.. takže když mě požádá o ruku, tak ráda řeknu ano. A je jedno zda za 2 měsíce či za 4 roky. Hlavní je, že vim že bych s nim chtěla být a chtěla bych s nim zestárnout. Jen musíme vymyslet dobrou předmanželskou smlouvu.

No to záleží, co myslíš tou škodou. Jestli to,že vztah díky neshodám v běžném soužití půjde tzv "do kopru", tak je přeci lepší v klidu se rozejít, než když problémy vyplavou na povrch až po svatbě.

Myslím, že to člověk zjistí i bez soužití ve společné domácnosti. Za socialismu taky nebylo možné bydlení na psí knížku a lidi se normálně brali a mnoha z nich to i vydrželo. Řekla bych, že častější rozvody jsou u těch "porevolučních" manželstvích, kdy už lidi nevědí coby. Často si "vyžerou" tu svoji lásku hned na začátku vztahu a do manželství jim pak už nic nezůstane - to jsou slova mé babičky. Navíc hodně lidí se při společném bydlení bez svatby dřív rozejde a k žádné svatbě už ani nedojde. Vlastně co takové lidi nutí se vzít, když spolu můžou jen tak bydlet? - nic! Stejně je to všechno jako sázka do loterie. Může to vyjít i nemusí. Člověk se i během manželství může změnit natolik, že je to s ním pak k nevydržení.
Zajímavý článek