Dítě v osmnácti

Koukam, že se to tu trochu strhlo jinam díky názoru Laky, ale nevyjádřit se k tomu nedá...
Takže ještě k podstatě tématu - podle mě neni 18 jako 18, já to třeba viděla jako brzo i ve 22 když najednou pár kamarádek, že budou mít dítka. Ale je fakt, že to byly kamarádky, který měli už nákou tu dobu vztah a hlavně po škole šly hned pracovat, takže už za sebou měli jiný zkušnosti než já ve 22 ve 3. ročníku na vejšce. Sestřička má vztah už 2 roky, bydlí spolu a už i nějakou tu práci má, takže to určitě nák zvládně a věřim, že nakonec prcka budete všichni milovat ..

Já to chápu, ale znáš ty případy, kdy se vyčůrané dcerušky naučí prarodiče skrz vnouče vydírat? Je jich všude dost... ne každá mladá "náhodou" těhotná, je chudák a vděčná za každou korunku a pomoc od rodičů...

přesně tak

Jasně, ale aniž bych chtěla být rýpavá, na minulé stránce jsi psala o rozdílu mezi přijít oznámit a poradit se... podle mě se to jinak pochopit nedá

Reaguji na Laky:
Doteď jsem tvoje názory tady docela chápala, ale tohle... já jsem připravená se o mámu postarat, ona mi X let utírala zadek, nos a starala se o mě, tudíž jednou se ty role obrátí... koloběh života... a myslím, že raději se o mamku postarám než abych jí šla na pohřeb

to by klapnout mohlo,navíc máš ještě čas na mateřství

Reaguji na Laky: Nojo,ale než se to schválí,atd....v tomhle státě je to na dlouho

Reaguji na panda08:
Nebylo to na mně vidět.

zlato,taky jsem se o maminu starala a starám se i o tchýni......jenže jsem tvrdý realista a toto bych nedopustila,být nesoběstačná a odkázaná na druhé nechci....chápeš?Já to nechci.

Já hlavně vím, že prvně musím udělat VŠECHNO pro to aby se to nestalo... a až potom uvažuji co by udělala máti...
Myslím, že by mi nechala pokoj co mám, dala staré věci po bráškovi ale pak ahoj holka, máš dítě tak se starej... Myslim, že sem tam by mi vypomohla ale extrém ne, žádné měsíční příjmy, pravidelné hlídání... jen se otáčej holka...
Já už jsem psala co bych dělala kdyby se to stalo

Jasný, tvůj názor... Já ti chtěla jen napsat, že ne všechny děti to berou jako "otěže" ... některé s tím počítají, nevím zda bych rozdýchala máminu sebevraždu kvůli tomu aby mě "neobtěžovala"...

Nejsem odpůrcem potratů,nejsem věřící a nemám nic proti tomu zrušit nechtěné těhotenství které vzniklo náhodou....jak tady bylo napsáno.Ale rozhodně bych nikoho netáhla za vlasy do špitálu pod pohrůžkou násilí na potrat

Víš co ,mě nezajímá jak to berou případné děti.........já to nechci,nechci být na někom závislá a čekat,až mi vymění plínu....děkuju,to nechci.

Reaguji na panda08:
Tak to je asi rodinou... moje máma se snažila otěhotnět, prodělala nespočet potratů, byla zoufalá... a mě poprvé v 15-16letech napadlo, že kdyby se to nepovedlo tak bych jí svoje tělo v 18letech "půjčila" ... nepřicházelo pro ní v úvahu...

a neříkají to spíše proto, že oni by chtěli další ale nemůžou / nechtějí z důvodu věku / aj.?

Přesně! A souhlasím s celým příspěvkem

Já to beru tak - v osmnácti jsem přítele měla rok, o případném těhotenství jsme mluvili a on řekl, že by přestal studovat a pracoval. Když jsem zapomněla pilulku, nutně byl 2-3 týdny kondom, přes to nejel vlak, taky jsme občas koupili pro jistotu i Pharmatex a já si hlídala případné zvracení a antibiotika, opět kvůli jiným metodám chránění. Dvakrát jsem taky jela v pět ráno na pohotovost pro Postinor, protože jsem zapomněla večer užít tabletku (2x za 4 roky braní).

A ségra, které je osmnáct teď? Mimo řečí mi oznámila, že s "tamtím, co s ním byla v čajce" spala bez kondomu, protože žádný neměli, pak zas že začala brát prášky až dva dny po sexu s dalším borcem a že jí to nedošlo... co já bych dala za to, aby ji naši mohli pořádně proplesknout, ale netuším, co s ní dělat?