Dítě v osmnácti

Mně se líbí syn Natálky Kocábové a je fajn, že má synka a je mladá máma.. Já bych dceru podpořila v tom, ať dítě má a pomohla bych jí. Nejedná se o tragédii, musíme si pomáhat a dítko rychle odroste, mladá se vdá, no a co. Staré dceři bych s děckem přeci taky pomáhala. Neumím si představit, vykopnout milované dítě z domu ve chvíli, kdy mně potřebuje...Mám sousedku, kterou rodiče donutili k interrupci, a lituje toho celý život, a to je jí už přes 60 a má 2 děti / s jiným/ a je babička. A rodičům to měla za zlé celý život. No stálo to za to??

co by,bylo by to jeho rozhodnutí,proč bych já měla něco dělat,asi bych jim vystrojila svatbu,ale u mě doma by s dítětem nebydleli

hele já proti potomkům nic nemá,jenom je nechci doma,pro děti je to "Co si uděláte,o to se taky starejte"...já hlídací chůva rozhodně nebudu.

Tak a dost,mě by nevadilo,že je dcera těhotná.......pouze by to bylo její rozhodnutí a ve chvíli,kdy by došlo na má slova a frajer by jí kopnul do zadku a ona by s dítětem v náručí neměla kam jít,tak by ode mě slyšela "Když si byla tak chytrá a hrdá těhotná statečná...tak se teď starej,já tvé chyby nejsem povinna napravovat!" jinak pro samotné těhotenství bych jí zdravit nepřestala..........jestli to teda jsi v hysterickém záchvatu obrany těhotných matek a nenarozených dětí schopná pochopit

Nevím kde berete většina tu jistotu,že rodiče jsou od toho,aby na písknutí fungovali jako záchranná stanice?I oni mají svůj život.

Evidentně tedy vidíš,že se starám a ještě dlouho starat budu.Je pouze jediná situace kdy bych ho "opustila" a to jsou drogy.
Ve chvíli,kdy by si chtěl založit svou vlastní rodinu,tak se stává odpovědným za své rozhodnutí a za své děti,tím myslím to,že u nás by společně se svou novou rodinou nebydlel.......zas taková charita nejsem ,byl by to ten čas,kdy přestřihne pupeční šňůru a bude se svou manželkou.

Mám pocit holky,že vy co nejvíc řvete se bojíte být dospělé a odpovědné za své činy a za svá rozhodnutí.

Reaguji na panda08: no, mám pocit, že minimálně zakladatelka tématu řeší situaci svojí sestry a chtěla slyšet nějaké rady atd., teď si jen přečte, ža Laky dává synovi peníze a "vykopla" by dceru, to se toho tedy dozvíco je komu do toho, jaké to máme doma my co diskutujeme, to v tématu nemá žádnou přidanou hodnotu a když někdo napíše, že je šokován, tak ano... jako nadhled mi to nepřijde, nechci se nikoho dotknout, ale mám pocit, že je tu spoustu "chytrých náctiletých" co toho ještě opravdu moc nezažili, pro příklad mě je 30 a zatím se nemohu s manželem potomka dočkat, 2x jsem potratila, takže se na to též koukám jinak...

Reaguji na Laky:
Já jsem si nevšimla, že by tu někdo řval. Já jsem zodpovědná za svůj život. Ano, přiznám, peníze mi teď dávají naši. Říkají, že na medicíně se mám učit a ne lítat po brigádách. Ovšem když jsem byla na gymplu, na brigádu jsem v létě chodila pravidelně. Starám se o sebe i o domácnost. A nikdy bych nepřišla domů a neřekla bych "hele mámo, mám děcko, musím to a to a ty se mi o něj starej, jo a budu bydlet u tebe..."

Ono jde o to, že tady byla prezentována holka, co nebude mít kam jít, přítel jí bude ubližovat a ona bude mít mimi. No tu by snad nevyhodil nikdo. Nejde tu o to, že je bude využívat a bude chtít, aby se starali o ni i o dítě. To, že někdo žádá o pomoc neznamená, že tě bude vycucávat a brát ti tvůj vysněný život.

Mamka mi vždycky říkala: "Pořídila jsem si vás na celý život" a taky "neboj se mi kdykoliv cokoliv říct".
Myslím, že je fajn mít někoho takového. Však kam by se měl člověk obrátit, když ne k vlastní rodině?

Prostě chci říct, že je rozdíl mezi "všichni mi pomáhejte" a "potřebuju pomoc"

Podívej se na první stranu

Já jsem diskuzi četla celou. Ale pokud jsem se měla podívat na tohle

nebo na tohle

nebo dokonce na tohle

tak se opravdu divím, jak tohle může říct žena, která je matkou. Problém může mít dítě kdykoliv. A chtěla bych tě opravdu naživo vidět, jak by si zavřela dceři s tvým vnukem nebo vnučkou v náručí. To by totiž nebylo jen tak cizí dítě, co by s tebou nemělo nic společného.

Zakladatelky sestra nejspíš nechce aby se o ni rodiče starali, takže nevidím důvod, proč by si mimi nenechala, ostatně každý se na něj cítí jindy a pokud si věří, že to zvládne a nebude litovat.. A pomoc může potřebovat kdykoliv, věřím, že každý rozumný rodič, ač by s ní třeba nesouhlasil, by jí pomohl a netvrdil by "že mu ničí život"

Ahoj tak uběhlo několik měsíců a sestra má chlapečka v červenci se vzali a fungují jako spokojená rodina Hlavně aby jim to vydrželo..

Hurá, tak celá diskuze ač s různými názory na "dobré rodiče" dopadla, nejlépe, jak to šlo.
Misko31 - tobě se ulevilo, viď? H.

Reaguji na Miska31:
To je dobrá zpráva. gratuluji Teto
Sice jsem dříve do této diskuze nepřispěla, ale kolem sebe mám spustu kamarádek, které jsou mladé maminky a zvládnout to jde a když říkáš, že se vzali, tak je to super. Držím palce, at jim to vydrží

To víš, že se mi ulevilo jako blázen Jsem ráda, že jsou štastní. Z malýho jsme všichni vyprdlí a nejvíc asi TETA

Jak to nesete, když má mladší sestra dítě dřív, než ta starší?
U mě je to to samé, ale já se nedokážu vyrovnat s tím, že teďka vlastně vypadám tak trochu jako "stará panna", miminko bych si moc přála, ale nikoho teď ani nemám, kdežto ta mladší je tak jakoby opět dospělejší a mladší maminka. Nedovedu si představit, že opět budu ta, která se až jednou "dočká", ale bude už mít možná první vrásky, zatímco ta malá sestřička je opět víc ženská. Nějak to prostě nejde, i když vím, že se to dneska děje ve spoustě rodinách.

Reaguji na Florellie:
Tak já to nesu statečně, mladší sestra má 2 děti a já 2 kokršpaněly. Ale mám k tomu i zdravotní důvody, kvůli kterým mateřství tak nějak bojkotuju, takže jsem moc ráda, že to ségra tak nějak "vzala za mně)

Já to taky nesu dobře, chci si dodělat ještě vzdělání a hlavně mít dobrou práci, naučit se německy a tak. Občas si říkám, že už bych taky ten malinkej uzlíček chtěla a pak se oklepu a zas mě to přejde