Císařský řez

Reaguji na tkanule: Reaguji na dasenka11: děkuju, to jsem měla blbé informace, myslela jsem, že už to pak vždy musí být císařem

Tak jsem se vrátila z procházky se psem a nestačím se divit, jak se tu téma rychle rozjelo, díky všem moc za příspěvky!! a hlavně dík za názory vám co císař neodsuzujete, docela koukám na příspěvky typu, že si někdo porod "užil," pro mě je to úplně nepochopitelný, když všude kolem sebe slyším, co je přirozený porod za hrůzu. Ale asi fakt bude záležet na jednotlivci, někdo porodí mimčo skoro hned a někdo se s tím dva dny pere...
Ještě holky, vy co jste šly na císař (plánovaně), jak to funguje? Naplánuje se to na den předpokládaného porodu a nebo o nějaký den dřív?

no to je právě to, zatím všechny maminky, co znám řekly, že to zdaleka nebylo tak strašný, jak se všude dočetly, nebo slyšely z vyprávění. Člověk má přece jenom tendenci zveličovat.

Taky jsem zatím jen od kamarádek slyšela, že jsou rádi, že porod vůbec přežily, a ty kamarádky, které měly císařský řez, ty o tom mluvily v pohodě

Já jsem vždycky brala císaře jako řešení komplikací, problémů, když porod nepostupuje tak jak by měl. Ale vědět už 3roky předtím než jsem těhotná, že ho budu vyžadovat hlava nehlava, tak to mi zase ta moje hlava nebere
Uznávám, že jsem měla velice nekomplikovaný porod - jako prvorodička jsem měla dceru u sebe už za 5hodin, nemuseli mně nastřihnout a po důkladném zkoumání Marek konstatoval, že jsme i dole pořád stejná Neměla jsem problémy s močením, s bolestí, nijak extra jsem nekrvácela...Já prostě na porod vzpomínám ráda, ,a to se nepovažuju za jednu z těch militantních matek s velkým M, jen mně to přišlo tak přirozený, že z toho nemám žádnou špatnou vzpomínku...Jsem ráda, že jsem to zažila a i druhého potomka chci přivést na svět přirozenou cestou...

Ať si každá žena porodí jak chce. Vyjádřila jsem svůj názor a to neznamená, že když nesouhlasím s těmi, které chtějí rodit bez zdravotní indikace sekcí, že je odsuzuji, to rozhodně ne. Od toho jsou diskuze, aby každý vyjádřil svůj názor. Ostatně by to bylo zvláštní, kdybychom se všechny shodly .

nejhorší je že to dopředu nevíme jaký to bude. Někdo jako Verča11 si porod užije a někdo je tarženej (nastřiženej) až ke konečníku a má problémy a nemůže mít sex třeba rok. A dopředu to prostě prvorodička vědět nemůže jak by to u ní bylo.
Proto jde věda dopředu aby se všechno mohlo co nejvíce rodičkám (i jiným pacientům s různýma nemocema) usnadnit trápení... tak proč by jsme toho neměli využít?

Žena by si měla před těhotenstvím zjistit všechna rizika všechny klady a zápory jak normálního porodu tak císařského řezu. Rizika kleští nebo anestezie. A mělo by jí být umožněno se svobodně rozhodnout co pro ni bude nejpřijatelnější ať jde o to jestli má žena zdravotní potíže nebo jde o strach a nebo jde jen o její rozmar zachování si pěkného pohlavního orgánu.

Dívat se na naše maminky a babičky je hloupé protože je prostě jiná doba a až my budeme babičkama tak možnosti budou třeba zase uplně jinde. A tvrzení že ženy to dřív taky vydržely je uplně ubohé když se podíváte na to kolikrát dřív děti nebo jejich matky při porodech umíraly. kdy dítě zemřelo třeba jen proto že se uškrtilo pupeční šňůrou... ted když se to stane tak udělají CŘ a miminko je v pořádku.

Pro takovou trošku inspiraci nebo získání dalšího pohledu na věc se podívejte na film bílá masajka. Je to moc dobrý film se scénkou kde je vidět porod kde při nedostupnosti moderní medicíny a techniky umírá dost ošklivým způsobem matka i dítě.

Mám dvě děti a obě přišly na svět císařským řezem. V obou případech to bylo ze zdravotních důvodů. Vaginální cestou bych bohužel porodit nemohla....a říkám, opravdu bohužel. Po prvním porodu mi hodně dlouhou dobu strašně vadilo, že jsme narození dcery prospala, v podstatě jsem z toho měla pocit, jako bych u toho nebyla. Nemluvě o tom,že jizva se mi hojila několik měsíců. Po dvou letech už nebyla ale téměř vidět. Druhý porod jsem si strašně přála přirozenou cestou, ale bohužel jsem měla stejné komplikace a tak jsem šla opět na císaře. Od druhého porodu už je to patnáct let a jizvu mám pořád hodně vidět a na jedné straně se mi značně vtahuje a je citlivá.
Císař není procházka růžovou zahradou a pokud k němu nejsou zdravotní důvody, tak mi přijde hodně zbytečný

Já si užila vaginální porod až do finálního tlačení, bolesti neuvěřitelný a dlouhý, několik hodin kontrakce po minutě, pak se syn zasekl, hrozila hypoxie, tak mě rychle odvedli na sál. Píchli mi silnější dávku epidurálu a za chvíli byl chlapeček venku, v pořádku, přinesli mi ho ukázat. Nebýt císaře, tak jsme mohli oba dopadnout blbě... radši si to nepředstavuju. Ale pravda je, že když mi po několikerým tlačení řekli, že jdem na císaře, tak se mi po těch hodinách nepřetržitý bolesti ulevilo, že už to budu mít za sebou. Bolesti po císaři byly ukrutný, jizva bolela jak blázen, ještě v porodnici sem měla zánět dělohy, což je u císaře častá komplikace, nemohla jsem vstát z postele, trpěla sem celý šestinedělí.
Psychicky sem se s tím pak dlouho srovnávala, že jsem syna vlastně neporodila, i když sem si to vyžrala, jak sem mohla.

Rodila jsem před 11lety dvojčata a po 17hod.bolesti mi museli udělat sekci pro nepostupující porod.V průběhu jsem se probudila z narkozy,takže jsem slyšela doktory jak mluví,cítila jak mi vyndavají děti a příjemné to nebylo ani trochu.Prý se to stává,protože dítě se musí vyndat co nejdříve,aby neusnulo taky.Za dva dny jsem musela na sál znovu,protože mi hrozila embolie.Takže já si myslím,že přirozený porod bez komplikací je asi lepší.I když kamarádka,která měla porod předem naplánovaný na císaře si ho chválila.A divila bych se,kdyby se u nás císař dělal na přání.

A jedna známá,co čekala také dvojčata,byla od začátku těhotenství připravována na to,že vícečetné těhotenství většinou skončí císařem,porodila během chvilky a úplně v pohodě.Začaly jí bolesti,jela do porodnice a za chvíli byly kluci venku.Takže vlastně může vzpomínat na porod v dobrém.

Celé jsem to tu přečetla a nemůžu se vzpamatovat z toho, že si někdo může přát rodit císařským řezem! To přece není věc názoru, ale faktů:
- je to operace, velká zátěž pro ženu, 6krát rizikovější než přirozený porod, je po něm delší rekonvalescence, po přirozeném porodu se tělo rychle oklepá
- dojde k proříznutí dělohy, navždy tam bude jizva, která se může špatně hojit
- žena může mi psychické problémy z toho, že dítě neporodila vlastními silami
- děti, porozené císařem, mají větší riziko dýchacích onemocnění (podrobnosti tady http://ona.idnes.cz/cisarsky-rez-ohrozuje-zdravi-d eti-zvlast-kdyz-prijde-brzy-pod-/deti.asp?c=A07121 3_140516_zdravi_deti_bad)
- císař zvyšuje riziko komplikací u dalšího porodu
- během přirozeného porodu dojde k hormonálním procesům, které jsou pro ženu přínosné, v budoucnu ji ochrání před různými zdravotními potížemi

Dle mého názoru nemají ženy právo zvolit si císaře, to spíš dítě má právo přijít na svět pro něho nejlepší cestou. Když nedochází budoucí matce, jak je to od ní vůči dítěti sobecké, je dobře když to udělá lékař nebo nějaká instituce.

Jak víš,že cpát se skrz pánev je dítěti příjemné?Píšu o dítěti,ne o dvoukilovém chroustíkovi,ale o skutečném dítěti kolem čtyř kil.
Ano jsem hnusně odporný sobec,protože nemám a ani jsem neměla zájem dobrovolně trpět,takže i kdybych to dnes měla zopakovat /což nehrozí / tak bych klidně klinice dala "sponzorský dar" za možnost rodit císařem.
Medicína od dob našich prababiček rodících na poli či v chlévě zaznamenala jistý pokrok a psychické problémy mají lidé z ruzných důvodů,ovšem o potížích za porod císařem jsem ještě neslyšela.Ale možná je proti císařům nějaká církev......já jsem tedy nevěřící,takže je mi to jedno.
To,že se z toho nemůžeš vzpamatovat ti možná způsobí trauma

Taky jsem to tu celý přečetla a absolutně nechápu jak někdo může císaře zavrhovat... Naprosto ve všem souhlasím s prskafkou a Laky...
Sama jsem teď těhotná 13. týden, porod jako takový zatím vůbec neřeším, zatím jsou na pořadu dne genetické testy (sama jsem měla vrozenou vadu - rozštěp patra, navíc je to první těhotenství v 36 letech)... ale vím, že pokud to nakonec dopadne, tak pokud to jen trochu půjde, tak budu chtít rodit císařem - z dost podobných důvodů jako zakladatelka diskuse, navíc je vše umocněno hnusným zážitkem mé kamarádky, která rodila před 15 lety chlapečka, kterému se nechtělo ven a doktorům se zas nechtělo do císaře, kluk se přidusil, navíc ho poškodili kleštěmi, zůstal fatálně postižený (v 15letech je na úrovni 6 měsíčního děcka), kamarádce řekli, že si to způsobila sama, že při porodu nespolupracovala... ona to neustála, trápila se tak, že zhubla na 30 kilo a málem umřela, nakonec klučíka dala do ústavu bo jí tak šíleně vše traumatizovalo (léčila se u psychiatra), že se o něj nedokázala vůbec postarat, byť chtěla, ještě dnes je na tom tak zle, že se za ním nemůže ani podívat, ani po 15 letech ho nemůže vidět, trpí kdykoliv si na něj vzpomene ... takže já si budu nejspíš z všemožných "sobeckých" důvodů přát císaře a doufám, že to půjde...

taky tak.

Ale,přirozený porod má také svá rizika a pokud žena nechce,proč jí cpát opak?Myslím,že pokud se někdo rozhodne pro cokoli je si moc dobře jist rizik,které jsou vždy a nejen u císaře.

Já to nepochopím,je mě vcelku jedno,kdo si co vybere,je to jen a jen jeho tělo,jeho zdraví,jeho dítě....a kolem sebe mám X žen rodících císařem a ani jedna nemá žádné trauma.A např. kamarádka co rodila přirozenou cestou zůstala jen u jednoho dítětě,porod byl pro ní ten nejotřesnější zážitek v životě..jak říkám,každá jsme jiná a každá máme právo se rozhodnout sama- jak chceme miminko přivést na svět.A pokud někomu císař přijde jako sobecké rozhodnutí,ok-hlavní je,jaká bude matka a ne jak porodila.