Císařský řez

Taky jsem si říkala, že bych raději císařem. Nechci být dole potrhaná a zašitá.. Vždyž je to tak citilivý místo, vůbec si to nedovedu představit..
Raději mít jizvu na břichu a popř.ji nechat laserem odstranit...
Ale já slyšela, že to jde jen při komplikacích, nevím...
Nevím, zda je to věkem nebo pohledem na ten porod jako takový... Ale fakt nechápu ženy,
které říkají, že ta bolest k tomu patří, že díky té bolesti máš intenziv.vztah k dítěti..

Já si prostě myslím, že to tak není, že tak jak tak nosíte dítě 9měsíců v sobě a už tím ten vztah vznikne, jak vyjde na svět je snad každého věc..
Nejraději bych byla v narkoze, ať to vytáhnou pak bych se probudila a bylo by

Reaguji na marbee:

Naprosto se vším co jsi napsala souhlasím . Takto bych to napsala i já .

No se mnou v porodnici byly ženy po normálním porodu a zašité celkem nemožné,neschopné se posadit,problém jít na WC....já po císaři byla funkční už pár hodin po probrání z narkozy a žádné extra bolesti ani potíže.
Asi je to hodně individuální,moje kámoška má tři děti a sama o sobě říká,že má pipnu jak vrata,takže bez nástřihu,ale holt se do ní manžel vejde celou rukou,což nevím,zda je zrovna optimální.
Rodit císařem je za mě hodně pohodlný porod.Proč ne,když to jde.

Já rodila vaginálně, potrhaná ani zašitá nejsem. Ač trval porod 12hodin a kontrakce byly šílené, tak samotný porod žádný horor nebyl. Myslím, že pokud drobná maminka nerodí čtyřkilového prcka a nejsou žádné jiné zdravotní indikace k císaři, tak mi to přijde jako rozmar moderní doby. Samozřejmě, v medicíně jsou různé vymoženosti dnešní doby, ale nikdy bych nechtěla rodit císařem jen z "estetických důvodů " .

A nikdy nezapomenu, když mi položili malou na hruď - nepopsatelný zážitek. Ráda na to vzpomínám.

nooo tak to opravdu individuální je.........jak už sem psala....já mám tři porody za sebou a někdy mi manžel říká,že jsem snad ještě panna,jak jsem úzká
takže
tohle teda kámošce opravdu nezávidím.......samozřejmě problémy jsem po porodu měla a né zrovna malé......týden sem si nemohla sednout jinak než na nafukovací kruh......ale holky po císaři co znám,měli taky opravdu strašné problémy....takže slovo individuální,je tu určitě na místě

Reaguji na jennie:
A nikdy nezapomenu, když mi položili malou na hruď - nepopsatelný zážitek. Ráda na to vzpomínám.

naprosto stejný pocit

evidentně máš šitý poševní vchod,takže ano,ale vnitřek už bude jiný porody jsou na vnitřku pochvy znát.

Reaguji na Laky: jak jsem pročetla tuhle diskuzi naprosto s tebou ve všem souhlasim.

No já se tu nestačím divit. Tohle je nějaké "masírovací" téma pro vaginálně rodící? Skoro tu z toho mám pocit, že ty, které rodily císařem, jsou pro vás poloviční matky, nebo co. Velikost mateřské lásky se přece neměří prožitou bolestí.
Mateřství nezačíná porodem, vzniká už touhou po dítěti, pro mnohé je to i dlouhodobá snaha otěhotnět, 9 měsíců s miminkem pod srdcem přece také není nic, takže pokud si projdeme tím vším, je už pak jedno, kudy to dítě vyleze a jak jsme při tom trpěly.
A pokud některá otěhotní omylem, těhotenství si neužívá a na mimi se netěší, bolestivý porod z ní dobrou matku neudělá, takže připomínka o ovcích odmítajících své mládě, po bezbolestném porodu mi přijde nepochopitelná, nejsme ovce.
Každý nestojí o to, se masochisticky vyžívat ve všem, co s porodem souvisí. Práh bolesti a strach z ní je velmi indiv.záležitost, takže to co si jedna užívala, může pro druhou znamenat trauma na celý život, neosuzujte tedy, když nevidíte druhému do hlavy. Já sice rodila normálně, ale kvůli strachu z porodu jsem mateřství odkládala několik let, což také není ideální.

Laky, tak mně napadá, až příště půjdeme k zubaři, tak co si to nenechat umrtvit, abysme nový zub lépe přijaly.

Souhlas, pamatuju si jak mne dr.šila a ve finále povídá : "A ještě jeden steh pro tatínka:.." Začali jsme se manželem tak smát, že mě nemohla pořádně šít.
Mám ale kamarádku, která měla hodně hluboký nástřih, takže je šitá už od vnitřku a asi jí to hodně utáhli, protože má taky pocit, že je užší než dřív, takže asi opravdu záleží na šití.

Jinak si myslím, že to opakované jizvení může mít taky za následek zůžení, porod a následné hojení je tak nepředvídatelná záležitost, že srovnávat se s někým, to snad ani nejde.

csssssssssss,v případě potřeby vrazím do ruky manžovi kleště a hezky si tu bolest trhaného zubu užiju,pro větší efekt bych na něj mohla případně plivat krev,aby si užil taky,když chudák nebyl u porodu evidentně bych měla začít pořizovat "kvalitní zážitky"

Reaguji na prskafka:

Každý to vidí jinak. Já třeba pochopím, když chce rodička epidurál při vaginálním porodu, ale sekci jen tak, abych nebyla dole vytahaná nebo ze strachu z bolesti, je pro mě nepochopitlné.
Mě přijde, že se tu pořád ty zážitky z porodu nějak nafukujou, jako že je to něco hrůzostrašného a nepředstavitelně bolestivého, co se v dnešní moderní době "přece nedá vydržet". Tím nafukováním nemyslím komplikace u porodu, to jsou opravdu problémy, ale mít doživotní trauma z bolestivého porodu, nějak nechápu. Já měla taky porod bolestivý a dost, ale ta radost z dcery po porodu za to stála a přebila tu bolest.

Jde to.Sice se zde psalo,že ofiko na přání to nelze,ale pokud vím,tak to v dnešní době problém není.Kamarádky rodily císařem-bylo to jen jejich přání a lékař nenamítl ani slovo.Měly epidural-celkovou moc dělat nechtějí.

Mám kolem sebe hodně holek co rodily císařem a jen jedna měla po porodu problém,jinak žádná,moje sestra(i dost kamarádek) rodila přirozenou cestou a málem jsem nad ní brečela,nemohla chudinka nic,plakala pokud šla jen na toaletu a to není žádná citlivka.

Koukám,jak tu plno holek císaře skoro odsuzuje a nechápu proč,je to každého věc a pokud bude císař s epiduralem,miminko ihned po vyndání dostaneš taky
Každá jsme jiná ,takže se nedá říct co je dobré a co špatné,je to individuální.Moje lékařka se mnou na toto téma hovořila a sama mě císaře doporučila(zatím to není teda aktuální )a v průběhu těhotenství by to samozřejmě napsala do karty.

Znám osobně pouze jednu

To znám kolem sebe také,ale i takové co byly po porodu ok.

A zcela úpřímně se přiznám,že já jednou císařský řez budu požadovat a to bych udělala i kdyby mě to moje lékařka sama nenabídla.

Napsala si to za mě a výstižně.Taky to z nějakých příspěvků tak cítím.

Myslím, že tu nikdo nezpochybňuje ničí mateřství ani neodsuzuje císaře. Mě jenom zaráží to smýšlení, že si to někdo přeje z důvodu, že nechce být vytahaná, nebo si to chce usnadnit. To je dle mého názoru fakt něco hrozného. Nikdo samozřejmě nechceme podstupovat dobrovolně nějakou extra bolest, jak už jsem psala, ale fakt netuším, co všechno si ještě budeme chtít ulehčit, jen aby jsme netrpěly. Hlavně, že půlka ženských trpí pro nové prsa, abdominoplastiku, plnější rty, přišité uši, hezčí nos, ale porod je neuvěřitelně děsí a nejradši by u toho nic necítily a miminko by se úplně nejlíp jen tak mohlo zjevit...

Nechápeš, protože nemáš. Pokud se někomu zdají děsivé sny o porodu ještě několik let po něm nebo i před ním, není to v pořádku a skončí to návštěvou u psychiatra. A nic to nemění na tom, jak ta matka svoje dítě miluje. Strach z porodu jsme větší či menší měly všechny, pokud je to ale za hranicí normálu, je v rámci zachování duševního zdraví rodičky C.Ř. pochopitelný.
Ty nemáš žádnou fobii? Z pavouků, hadů, výšek, úzkých prostor, lidí... Pak jsi šťastný člověk.
Můj manžel má fobii z hadů a já z výšek, navzájem to nedovedeme pochopit, protože já miluju hady a on výšky. To, že je to pro tebe nepochopitelné ještě neznamená, že pro druhého to nemůže být realita.

A je spousta žen, které ti řeknou, že tahle dokola omílaná fráze už jim přijde jako klišé.
Opravdu dokáže radost přebít bolest? Vždyť dítě dostaneme do ruky až když porodní bolesti skončí, tak jak můžeme tvrdit, že je něco přebilo, když už vlastně pominuly?
Není to jen konejšivá fráze, kterou jsme před porodem slýchaly o straších, aby nás uklidnily a samy jí teď nevědomky předáváme dál?
Já si z porodu pamatuju jen dvě věci : bolest a radost. Ale pěkně jedno po druhém. Že by bylo jedno přebité druhým, to ne.
A pokud se dnes s odstupem na porod dívám, jako na snesitelnou záležitost, je to jen tím, že čas zahojí každou bolest, ať už po ní následovala nějaká radost či ne.