Císařský řez

Není žádný důvod proč si neusnadnit porození dítěte vyndání pomocí císařského řezu je navíc i menší trauma pro dítě,když si vezmeš kudy ten chudák musí prolézt v případě normálního porodu,jak se mačká.Tedy jasně,že pokud někdo rodí dvoukilové děti,tak je to asi jiné,než když má dítě čtyři a více kil.

To je pokrok....doba jde dopředu a zpět nemá smysl jít.

a co ty s prominutím sajrajty z narkózy, který chudák dostane

Reaguji na Laky:
Kdyby to pro dítě bylo trauma, příroda by to zařídila jinak. Ano, při komplikaci nebo v případě ohrožení matky či miminka nemám nic proti císařskému řezu, naopak si mysím, že je to velmi důležité a životzachraňující řešení, ovšem takové rozmary (a teď nikoho nechci urazit, jen ženy, které jsem osobně poznala a které takto smýšlely, to opravdu byly) "rádoby paniček" nechápu. Celé porodní cesty jsou přírodou důkladně promyšleny, samozřejmě všechny jsme originál a někdy to prostě přirozeně nejde i kdybychom se na hlavu stavěly, někdo má fobii z porodu-ano, to vše přijímám a plně chápu. Ale primárně požadovat císaře tak nějak z rozmaru ulehčení si to...k tomu mě nevedla výchova a nevede mě k tomu ani mé studium, bohužel či bohudík.

Rodička je uspána až ve chvíli,kdy nad ní stojí připravený team se skalpelem nad břichem právě proto,že je nežádoucí uspat i dítě.........takže jakmile rodička padá do limbu je vyndáno dítě.Můj poslední pohled na hodiny který jsem vnímala byl 23:50,čas "vyndání a prvního nadechnutí synka" byl 23:57

Uznáváš,že to je tvůj přístup?Klidně si to užij a klidně víckrát,nikdo ti v tom nebrání

Když vzpomenu na úmrtnost rodiček i dětí při porodech v dobách před cís.řezem, tak nevím, kde soudružka příroda udělala chybu.

Já to neberu jako klišé, byla jsem šťastná že po té strašné bolesti se mi narodila krásná zdravá holčička a z toho jsem měla radost.

Strach z porodu bych tedy raději řešila epidurálem než celkovou anestezií. Nehledě na to, že celková anestezie sebou také nese celou řadu rizik.
Já mám jen celkový dojem z některých diskutujících, že by se nechaly uspat především z toho estetického hlediska.... Například dnešní trend hezkých prsou ( i já je mám upravená ), " chci mít hezká prsa po porodu a chci si zachovat i hezký spodek, tak si ho přece nezhuntuju porodem". Takový to na mě dělá dojem.

Pokud má někdo přímo FOBII z porodu jako takového, tak to už je samozřejmě jiný problém a to nezlehčuju.
Samozřejmě, že mám také nějaké fobie, také z pavouků. Takže proto jsem napsala, že když se někdo bojí porodu, takovou mírou že je vhodná návštěva u psychiatra, tak ok, ale osobně nikoho takového neznám.

Reaguji na Laky:
Užiju. Například moje matka rodila mě 18 hodin v šílených bolestech, přesto mám bratra. Bratra rodila přirozenou cestou nakonec na kapačkách a na kyslíku, málem umřela a přesto mám kromě toho i sestru, u které byl překotný porod. Přesto moji matku nikdy nenapadlo jít a ulehčit si to, prostě řekla: když to půjde špatně, tak samozřejmě ať mi císaře udělají, jen ať je to zdravé...

Každý máme chyby, nikdo není dokonalý, každá jsem originál, jak už jsem řekla. Stejně tak se můžu ptát, proč je někdo slepý, jiný hluchý a třetí má Downa....

Císařský řez je velmi starou operací, kterou znali zřejmě již staří Egypťané. V antickém Římě bylo Numou Pompiliem (asi 716 př. n. l.-671 př. n. l.) vydáno nařízení, že mtrvá těhotná nesmí být pohřbena dříve, dokud není z jejího těla vyjmut plod. Zdá se, že již ve starověku byla operace vykonávána i u živých žen. Jako první dokumentovaný případ císařského řezu na živé ženě je uváděn výkon J. Trautmanna z roku 1610 provedený na jeho vlastní ženě. Mortalita byla velmi vysoká, protože nebyla známa antisepse a operační rána se nešila. První pokroky byly učiněny až v polovině 19. století zavedením šití operačních ran a zásad antisepse.

Nabízí se otázka zda jí za to máme obdivovat či litovat,ale je mi to upřímně úplně jedno
Každý si život a užívání představuje jinak.

Já tedy v nejbližší době dítě neplánuji (ještě aby jo), ale trochu mě udivuje, kolik odpůrkyní císařů tady je. Je sice hezké, že naše praprapraprababičky rodily kde všude, ale když si to lze v dnešní době usnadnit, tak proč ne? Naopak si myslím, že občas jsou ty "úžasné bolesti u porodu"-tak to tady pár z Vás líčí- pro matku tak traumatizující, že už ani další dítě chtít nemusí.

Vzhledem k všeobecné netoleranci vůči ulehčování si od bolesti u porodu bych se nedivila, kdyby se s tím dotyčné nijak nechlubily. Ona návštěva psychiatra jako taková není věc na chlubení.

Já byla taky šťastná...že jsem to přežila.
Teprve až když ze mne spadla agónie bolesti a strachu, dokázala jsem se soustředit i na to, že mám dceru, pak přišla i radost.
Pokud někdo dokázal jásat radostí již v průběhu porodu, tak mu to upřímně závidím.

Ono hodně záleží na tom, kdo tě tím porodem vede, protože spousta žen není schopná kromě té bolesti nic vnímat a nespolupracují i proto, že je personál nechá někde hekat s vyděšeným nastávajícím otcem, který tam stojí jako bezmocný trouba a celou situaci jen zhoršuje.
Já měla štěstí na doktorku, bez které bych možná byla jen další nespolupracující rodičkou, u které musí být indikován císař jen proto, že kromě bolesti nic nevnímá.

Nevím vlastně proč, ale dodnes si pamatuju jednu takovou její větu, po další bolestivé kontrakci mi řekla: "Zase o jednu míň." Trvaly sice 10 hodin, ale já věděla, že po každé bylo zase o jednu méně a to mi pomáhalo. A dýchala se mnou, jako by rodila sama, celou dobu jsem se jí upřeně dívala na pusu a po chvíli jsem konečně pochopila, jak mám dýchat, aby se to dalo snést, jsem jí moc vděčná.

A mě je nakonec vlastně upřímně jedno, že existují i ženské, které si ulehčí porod, pak si ulehčí výchovu chůvou, popřípadě babičkou a až je děcko plnoleté, tak ho pošlou vlastní cestou. Hlavně že jsou furt úzké a krásné. Já taková nejsem a jediné, co mi na tom trochu vadí je to, že já jako lékařka, to jednou své pacientce ani nebudu moct říct, abych ji nepoškodila. Myslím, že už jsem řekla, co jsem měla na srdci, asi nejsem z dnešní doby, ale podle mě není ta nejlehčí cesta vždycky ta nejlepší.

Já žila v domnění, že dobrou matku dělá to, jak se o dítě stará a jak se mu věnuje a né to, jak moc velkou bolest u porodu snášela. Nechápu tedy některé výroky zde, možná bude chyba na mém přijímači, ale každá žena má možnost volby, ať si nastuduje výhody a nevýhody všech variant - klasiky, epidurálu, císaře - a pak se svobodně rozhodne podle svého uvážení.

Reaguji na Patty:

Ale tady se neřeší zda je či není dobrá matka ta, která rodí na své přání císařem. Alespoň já to takhle neposuzuju. Jen některé aniž by zažily porod, chtějí hned rodit císařem, aby náhodou neutrpěl jejich spodek nějaké fyzické újmy. To mi připadá, že se spíš soustředí na svůj zevnějšek než na to, že přivedou na svět svoje dítě

nebudeš,protože ty jako nastávající doktor budeš pro lidi a ne lidi pro tebe.....ač budeš mít o funkci těla díky studiu jasnou představu,tak věř tomu,že pacient má taky svůj vlastní pocit a je to jeho tělo,doktor je jen od toho,aby pomáhal a ne aby nařizoval zda ano či ne.
Tím pádem akce jako interupce,sekce,plastiky a jiné budou třeba tobě "proti srsti" ale vybrala jsi si sama. sama si zvol kde bude pro tebe nejméně traumat,abys pak nemusela vyhledávat pomoc kolegů na psychárně