Byl mi nevěrný, přesto ho miluju, ale už mu nevěřím

Cituji Markvitka: A myslím, že platí - V lásce vyhrává ten, kdo má rád míň..

Ahoj,
jsem s přítelem už 3 roky a půl roku spolu bydlíme. Mám podobný problém jako ostatní přede mnou. S přítelem se známe již dlouho, tenkrát jsme spolu předtím ještě nějaký čas laškovali, ale chodit se mnou doopravdy nechtěl..chtěl si hlavně užívat. Pak jsme spolu ale chodit začali a on to vysvětloval tak, že se rozhodl pro změnu "usazení". Po půl roce jsem zjistila, že si SMSkuje s jednou slečnou. Zjistila jsem to úplně nevinně, a to, když jsem ze srandy před ním řekla, že se juknu do mobilu, vůbec neodporoval, snad doufal, že to neudělám. Tenrkát jsem měla málem infarkt..nemohla jsem ani mluvit, a to jsme ten večer museli vyrazit do města. Omluvil se, že ho to mrzí a že si vybral mě. Že si prostě nebyl jistý, ale že miluje mě. Bohužel jsem z něho měla potřebu vytáhnout co nejvíce, tak jsem zjistila, že se párkrát sešli na kafe a padla snad i nějaká pusa. Do té doby jsem byla naivní husa a nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát. Přitel sice říkal, že ho to mrzí na druhou stranu ze mě trochu dělal blbe, že se nic tak hrozného nestalo (já osobně si myslím, že jsou tajné schůzky horší než jeden například alkoholický pohlavní úlet). Od té doby byla moje důvěra silně narušená. Za další rok jsem zjistila, že se do něj zamilovala kolegyně z práce a on s ní párkrát někde byl (že byla hrozně nešťastná a on se bál aby si něco neudělala), to jsme taky probrali, že se vlastně nic nestalo. Já jsem nikdy dřív nežárlila, ale od té doby mám nervy na dranc. Přítel je takovej "kocour", že to pořád někde pokouší. Přistihla jsem ho, že si začíná psát s nějakou slečnou na netu, tak jsem byla zase hysterická. Když má firemní akci a je tam ta kolegyně (a já třeba s ním), tak je ten večer pak stejně pokaženej, protože začnu být protivná. No a teďka asi před 14 dny jsem ho přistihla, jak si sice nezávazně, ale píše s tou první dívkou na icq. Byla jsem opět hysterická a jediné jak to dopadlo bylo to, že on se naštval a urazil, že už ho to moje hysterčení nebaví, že si chce psát kdy chce a s kým chce, že to nic neznamená a že žije se mnou, že to je snad jasný důkaz. Nevím co mám dělat, protože je mi už teď jasné, že jsem ten typ, který mu "to" (ať již je to pravá nevěra či nikoliv) bude odpouštět do nekonečna a budu se u toho furt trápit. Najít přítele se kterým bych si tak strašně rozuměla jako s tím stávajícím mi trvalo strašně dlouho a nedovedu si budoucnost bez něj představit. Máme naplánováno spoustu věcí, a to včetně vzájemných plánů rodin atd. a opravdu se nezdá, že by chtěl něco jiného. Přijde mi, že mu akorát schází to, někoho dobývat a být dobýván. Pořád si opakuji, že nemohu nikoho vlastnit,ale moc mi to nepomáhá. Musím se přiznat, že jsem po všech těchto jeho "úletech" byla vždy tak v pytli, že jsem mu kontrolovala i mail a historii atd (i když je to hnusné), abych se přesvědčila, že se to neopakuje - sdílíme všechny údaje a informace dohromady, nemáme před sebou žádné tajnosti (aspoň si to myslím). Po čase jsem se dokázala ovládnout a dál to nedělat. Spousta kamarádek mi říkala, že by se s ním rozešla už tenkrát, já jim říkám, že se s ním rozcházet nehodlám, akorát nevím jak se s tím vypořádat a jak se tím naučit žít. Co vy na to?

No co ti na to říct, ty sama dobře víš, že bys ho měla nechat, ale nejde ti to. Tak aspoň odraď ty co si s nima píše, napiš jí, jestli ví o tobě, kdoví co jim nakecal. Zažila jsem něco podobného, normálně jsem jí napsala, jestli ví, že si píše se zadaným, samozřejmě nevěděla, a ještě jsem se od ní dozvěděla, co jí navykládal za hovadiny.

Prožila jsem si dá se říct úplně to samé a důvěra už se mi získat zpátky nepodařila,myslím,že to ani nejde.Dřív nebo později si myslím,že tě to donutí,já už pak byla sílama uplně v koncich a ikdyž jsem ho milovala,rozešla jsem se s ním.Pořád nějaké podezřívání,pochybnosti..prostě pořád nejistota...hodně sil!!

Co mě na tom nejvíc štve právě je to, ze on ji napsal...byl jsem tady a tady, čekám návštěvu atd...a přitom tam byl se mnou a návštěvu jsme čekali spolu . Už mě napadlo, ze až ji na jeho icq zahlédnu, tak ji napíšu, ale asi bych to nedokázala zrealizovat. To se mi spis podaří donutit ho, aŤ ji před mejma očima napíše například, že na dovolenou jede se mnou a ze se moc těší jak si to společně užijeme nebo něco podobného...Aby se proste musel připomenout, ze není sám a třeba ta pipka přestane otravovat. Jelikož vsak věděla už před těmi necelými třemi roky, že je zadaný, tak si myslím, že spíš jede na variantu "zadanost není nemoc"

Aha tak pokud to ví, tak to bych na ní vyjela zhurta. Něco jako jestli je taková chudinka, že musí otravovat zadaného chlapa. Co je na tom jí napsat?seber odvahu. Pokud donutíš jeho, tak on ti to pak třeba bude vyčítat, že jsi trapná atd. A jí nakecá, jaká jsi stíhačka a že jsi ho k tomu donutila a proto si píše s ní. To bych prostě neudělala, naopak, když jí napíšeš ty, tak uvidí, že máš třeba možnost vidět, co jí píše, že ti není ukradený, že vám to jinak klape atd. Prostě bych z ní udělala trubku co otravuje zadaného, a on se jí bojí odmítnout nebo tak něco a jemu pohrozila, že jak to neukončí tak bude konec s tebou.

Odradíš jednu, bude další. Jeho přeci nikdo nenutí jí odepisovat. Problém není v těch ženách, ale v něm.

s chlapama je to holt těžký, souhlasím s tím, je pokud s ním janicka79 zůstane, tak mu nebude už nikdy 100% důvěřovat, neboť podvedl jednou (aprošlo mu to), podvede podruhé, potřetí atd. takže by se s ním janicka79 asi měla rozejít, aby ji ta nedůvěra dál nesžírala a ona měla klid. jenže když se sním rozejde a najde si nového partnera, taky nebude nikdy na 100% vědět, jestli jí ten partner nezahne, tak jako to nevím já, ani ostatní holky, co tady píšou, nikdy si nemůžeme být jisté, že nám zrovna ten náš pan Dokonalý nezahne, protože jsou to "jenom" chlapi. Takže nevím, jestli by si janicka79 rozchodem pomohla, když u dalšího partnera na tom může být za pár let stejně...

Jak říká Goldenhair, nikdy si nemůžeme být jisté, že nás další partner nepodvede. Ale radši si zvolím tu nejistotu než nedůvěru.

Já jsem byla z těch "šťastných" (nadsázka), které se stalo to, co píšeš Vyspal se s kolegyni, která se do něj zamilovala a dokonce se přestěhovala - náhodou - do vedlejšího vchodu paneláku, kde jsme bydleli.
Poté ho i otravovala.
Dozvěděla jsem se o tom druhý den. Choval se tak, že i uplně pitomej člověk by to poznal. Navíc u ní spal

Byli jsme spolu pak ještě nějakou dobu, ale rozešli jsme se - už to tam bylo furt. Navíc, když se s ní vídal skoro každý den

ještě bych řekla, že je velká chyba, žes mu o tom, že něco tušíš, neřekla hned. On se evidentně o tom po půl roce nechce bavit, má to uzavřený... Kdybys mu chtěla dát za uši, tak tědka to bude hůř, než -li třeba jen měsíc poté.

Holky já nevim, moje zkušenost je taková, že po nevěře jsem to zkoušela další dva roky. Když se ohlédnu zpět, nevím proč jsem v tom tak dlouho byla. Ano, byla jsemoc zamilovaná a slabá ho opustit, ale na druhou stranu jsem ztratila 2 roky s někým, komu jsem nevěřila a sama se trápila. Kdybych to mohla vzít zpět, radši ty dva roky investuju do nového vztahu s někým, kdo za to stál. Já vím, je to těžký a po bitvě je každý generál, ale já už te´d vím, že nedejbože kdyby mi to udělal další chlap, mazlit se s ním rozhodně nebudu.

Lenkaaaaa[/b]

vykašli se na nějaké psaní těm slečnám, jak píše Helmut - není to v nich ale v něm. Akorát se budeš ztrapňovat a ponižovat a věř tomu, že se budeš cítit ještě hůř.

Janička 79

A ty už jsi do toho bouchla a odešla jsi od něj?

Lenkaaaaa: Ano, opustila jsem ho. Přes veškerou snahu už jsem mu nedokázala začít znova věřit. Kdybych s ním zůstala nebo jsme se k sobě vrátili, tak vím, že bych se trápila, stejně jako nenenejojojo nademnou.

Je to těžké rozhodnutí, ale věř, že chlapům dojde o co přišli až, když o to teprve skutečně příjdou.Já jsem vždy říkala, že, kdybych nedej bože přišla na nevěru tak nohy na ramena a pryč, ale pak jsem byla jako blbec a snažila se vztah zachránit.Nakonec jsem se rozvedla, protože situace se párkrát zoopakovala a až po rozvodu a odhlášení ex z bytu mu to asi dolezlo do hlavy.Je strašně ztrápený a prosí a prosí a to už trvá déle než půl roku.Zkazil no zničil mi i jiný a troufám si říct celkem dobrý vztah.Ničí to mě, dceru, ex i mou rodinu.Ex vlastně i moc lituju, ale věřit se bojím.