Byl mi nevěrný, přesto ho miluju, ale už mu nevěřím

Lilliana: Ale to víš, že mě ta nevěra mrzí. Hrozně moc. Ale já už měla celou dobu nějaké tušení a vnitřně jsem se s tím snažila smířit, i když mě to hrozně užíralo. Pak jsem se snažila za tím udělat čáru, ale když jsem viděla jeho reakci, tak mě to úplně odrovnalo.
Máš pravdu, komunikace a důvěra je základ.

Ahoj já si prošla něčím podobným. Měli jsme určité problémy ale ne v našem vztahu.. pak přišlo tohle odrovnalo mě to. Dokonce mluvil o rozvodu... tahle nevěra byla spíše platonická, takové poblouznění a nějaké líbání.

Tehdy jsem myslela že už se nikdy nezasměju, chtěla jsem aby ta bolest už šla pryč... čas opravdu léčí. A taky partner... snaží se jde to vidět, dokazuje mi svou lásku, začali jsme znova zrovna jsme se přestěhovali do svého bytu.

Občas to na mě přijde a jsem hysterická... a když vidím, že on je z toho pak nešťastný víc než já, že na mě křičí jak je jemu, že to nikdy nechtěl udělat .. kašlu na to.

A jestli to udělá znovu - tak hold udělá pak to budu řešit.. spousta věící se taky změnilo k lepšímu např. naše milování.

Co teda doporučuju tak komunikace! a taky si rozmysli jestli mu odpustíš a přejdeš to..

No a jak se chová teď, dělá jakoby se nic nestalo a nebo ti snáší modré z nebe? Pokud dělá, jakože se skoro ani nic nestalo, tak pryč od něj. Možná by to takhle dělal dál, nic se přece neděje, ale tomu nechceš asi věřit.
Věřím, že na tebe čeká ještě spousta chlapů!
A jak se cítíš?

Limetka0001: Já se s ním viděla od té doby pouze dvakrát. Řekl mi, že ho to hrozně moc mrzí, že to bylo z blbosti, ale že už by se k tomu nevracel, že už to je dávno. A tím to pro něj končí, jak se cítím já, to ho vůbec nezajímá. Ani na chvíli se nezarazil, když jsem mu to řekla, ani nic nezapíral, prostě jen konstatoval výše napsané a dál se k tomu nevracel, ani když jsme se potom viděli znova. Dělal jako by se nic nestalo. Cítím se strašně. Že někdo, koho jsem šest let milovala, mě takhle zklamal, ublížil a podrazil a ani ho nezajímá, jak mi je. A taky mě hrozně mrzí, že to dneska s ním musím ukončit. Bude to teď hodně těžké.

Ahoj, uvidíš, jak se dnes bude chovat

Když to uděláš, aspoň uvidíš, jestli o tebe bude bojovat nebo ne. Pokud ano, asi bych mu zkusila dát šanci, ale musel by se opravdu moc a hodně snažit.
Přeji ti hodně sil k překonání toho nejhoršího.

S kamarádkou co pracuje v nemocnici na JIP jsme nevěru jejího muže probíraly. Ona mu odpustila, řekla že díky své práci vidí horší věci než je nevěra. Že se mají i po letech pořád rádi a jedno sexuální uklouznutí to nezmění. A taky mám kamarádku co odpustila, ale řekla mi že mu to nikdy nezapomene. A jejich vztah to hodně poznamenalo, pořád ho hlídá, žárlí na všechny ženské okolo, tak nějak zapškla. Nedá se poradit jak se k nevěře postavit. Taky mám pocit jak už tu někdo psal že tě snad mrzí víc to jak se k tomu staví než samotná nevěra.

myskin: Mám teď v hlavě hrozný zmatek, tak to všechno možná zní zmateně. Jistě že mě mrzí víc ta nevěra. Ale jak už to v sobě dusím těch šest měsíců, tak se s ní snažím vnitřně smířit. Myslela jsem si, že to nějak překousnu, že zatím dokážu udělat tlustou čáru, ale ta jeho reakce byla poslední kapka a podnět k rozchodu. Proto to možná vypadá, že tohle mě mrzí víc. Protože kdyby se zachoval úplně jinak, tak tomu možná dám šanci.

Já myslím, že holky to myslely nějak takhle. Úplně si to dokážu představit, že bych se takhle trápila a on by to v klidu přiznal a nic. Žádná omluva, žádné usmiřování a lepení vztahu...brrrr
Takováhle jeho reakce mi připadá divná a i docela ponižující. A zmateně nepíšeš, řekla bych, že spíš naopak.

Můj přítel ví, že kdyby mě podved, tak je konec... A já bych spíš v této chívli řešila, že to byl ON, kdo náš vztah zahodil...

Uplně tě chápu a nemůžu než souhlasit. Cítila bych to tak podobně..

Pepis
Ono jinak se na úlet díváš ve 20, jinak ve 30 a jinak asi ve 40. Já jsem tím myslela, že pokud to Janička neumí zkousnout a odpustit, tak nemá smysl pokračovat ve vztahu. Pořád by se jí to vracelo a jen by se hádali. Za sebe jsem napsala, že úlet( neberu nevěru, kde se dva scházejí pravidelně) bych odpustit dokázala. Taky by záleželo, jak se ten chlap k tomu postaví. Pokud se k tomu postavil, jak Janička píše, tak je to smutné, ale nemá to cenu( ani po 6 letech).janicka79
Přeji hodně odvahy začít znovu. Není to jednoduché, ale máš život před sebou.

janicko79
snad si u rozchodu přítel uvědomí, o co přichází a projeví city, které si představuješ, promluví si s tebou a bude tě prosit o odpuštění
a když ne hned po rozchodu, tak mu to dojde časem
dávám vám šanci do budoucna, ale chce to čas a "utrpení"

myslím si, že nejvíc tady teď přece jenom jde o tebe a jak ty to cítíš. známí řešili to stejné, akorát že nevěrná byla ona...on jí to odpustil a byli spolu dál, jenže teď jí to při každé příležitosti předhazuje, pořád ji vyslýchá kde byla a s kým a co tam dělala, připadá mi to skoro jako šikana a samozřejmě ji to akorát pobízí k tomu, aby ho podvedla znova...takže podle mého názoru buď to dokážeš přenést přes srdce a už mu to nikdy nebudeš předhazovat a nebo víš, že to nepůjde a pak si myslím, že je lepší jít od sebe...

Ahoj Janicko, takové věci se stávají. Taky bych nikdy neřekla, že i ten můj přítel udělá něco podobného. Jsme spolu tři roky a před dvěma roky jsme zjistila, že udržuje vztah se svou bývalou, ovšem netradiční vztah aspoň na mou povahu. Posílala mu erotické fotografie, neustále. Nevím, jestli na jeho přání, čí ze své iniciativy ale co jsme tak vydedukovala, bylo to vzájemné. Zjistila jsme to jednou náhodou z jeho PC, nedalo mi to rozkliknou složku s jejím jménem, a to byla děsná chyba, kdybych ten čas mohla vrátit zpět! nerozklikla bych! dva roky se trápím, myslím na to každý den, i když jsme se o tom s přítelem asi tisíckrát bavili, nechce se se mnou rozejít, vždycky mě ukecá, že mě miluje. ona že je s prominutím ***** a ja mu to pořád věřím- nebo možná tak moc chci, že nakonec u něj zůstanu. A i když mi řekl, že s ní neudržuje kontakt, dělo se tak ještě rok a půl. ty nervy za to nestojí, už jsme několikrát přemýšlela, že vyhledám odbornou pomoc, nějakého psychologa, já jsme zkrátka citlivka- není dne, kdy bych na to nemyslela, pořád ho kontroluju...měla jsme období, a to asi půl roku, kdy se mi chtělo u každého jídla zvracet, přestala jsme chodit mezi lidi a tím ztratila mnoho přátel, úplně jsme se uzavřela do sebe a bojovala! nakonec sem to s nervama nevydržela a jak se nemají dávat ultimáta, já to udělala. teď to aspon na oko vypadá slibně a já bych měl abýt šťastná, ale stejně nejsem. Jak se říká, tohle je a na vždy bude můj kostlivec ve skříni a i když jinak náš vztah funguje, nedá se to vymazat! Těžko se to radí, ale myslím, že šťastní budtete, když na to dokážeš zapomenout!

Tak přesně tohle si myslím taky. Prošla jsem si s přítelem něčím podobným, po roce vztahu jsem zjistila, že na našem začátku mě podvedl a dělal věci, který bych nezkousla. No bylo mi to vysvětleno tak, že tenkrát to ještě s náma nebral tak vážně a nevěděl ani jestli spolu opravdu budem.. bolelo mě to možná o to víc, když jsem si vzpomněla právě na náš začátek vztahu, kdy já měla pocit, že to je velká láska na první pohled a byla jsem neuvěřitelně šťastná. A on si přitom užíval ještě jinde. Teď jsme spolu skoro tři roky, minimálně rok a půl jsem mu to dávala sežrat při každý příležitosti a vůbec jsem mu nedůvěřovala. Jediný co mě vždycky přesvědčilo s ním zůstat bylo to, že když jsme byli spolu, nikdy jsme se nepohádali a bylo mi i přes to všechno s ním nádherně, nikdy mi nedal důvod myslet na ten jeho úlet v jeho přítomnosti. Horší to samozřejmě bylo když někam šel a já nevěřila, nevěřila jsem mu vůbec nic. Postupem času mě unavilo nad tím vůbec pořád přemýšlet a zjistila jsem, že tím ubližuju akorát sama sobě, pořád dokola. Teď už jsem půl roku relativně v klidu, jen občas, jednou za pár týdnů si na něco vzpomenu, vytratí se mi úsměv z tváře, ale život jde dál. Jsem s ním šťastná i tak, on mě dělá šťastnou a snaží se čím dál tím víc. Třeba dělám chybu a možná jednou podvede zas, ale na to teď myslet nechci. Vám všem přeju hodně štěstí s těma Vašema chlapákama, ať jsou na nás hodný A myslím, že platí - V lásce vyhrává ten, kdo má rád míň..