Byl mi nevěrný, přesto ho miluju, ale už mu nevěřím

Pokud za tím dokážeš udělat tlustou čáru, promluvit si o tom a pak už se dále k tomu nevracet, potom si myslím, že váš vztah má cenu. Pokud budeš dál vyčítat, trápit se, tak je možná lepší jít dál... Otázka je, zda by to neudělal znovu, asi bych sledovala, jak se chová a nebo choval, když jsi mu to řekla, jestli si sype popel na hlavu a nebo je nad věcí... Přeji pevné nervy a hodně sil.

Byl mi nevěrný, přesto ho miluju, ale už mu nevěřím

myslím si, že pokud někoho miluju, tak mu věřím, pokud nevěřím - přestávám milovat

Myslím, žeBruce78 to vše shrnula. Já osobně po 11ti letech vztahu bych úlet asi odpustila, máme děti, zázemí a relativně krásných 11let.Tak bych je nezahodila k vůli jednomu úletu. Pokud to ale nedokážeš skousnout, nemá vztah žádný smysl. Budeš mu to vyčítat celý život( zažila jsem to s mojí mámu. Táta měl jeden úlet( bohužel z úletu se narodilo dítě) máma se nikdy nerozvedla a celý život se k vůli tomu hádali. Nemáte děti, tak pokud nedokážeš odpustit, tak se sbal a ukonči to. Hodně štěstí.

Souhlasím a přeji hodně síly

Zažila jsem kdysi to, co ty nyní. Moje důvěra byla v háji. Rozešli jsme se, ale po nějaké době to dali zase dohromady. Přišel, že to s ní skončil, že to byla hloupost. Zkusili jsme to znovu. Z počátku to bylo opravdu těžké. Důvěra byla hodně narušená. Snažili jsme se vztah oživovat, kde se dalo. Když už to vypadalo, že se vše podařilo, tak jsme se rozešli. K té slečně se nevrátil, ale už jsme spolu nedokázali být.
Z počátku jsem mu kontrolovala telefon, protože jsem věděla, že stále se ho snaží kontaktovat. Nevěřila jsem mu, že jde s kamarádem...nic.
Dnes nevím, jak bych to řešila. Tehdy mi bylo 24, byli jsme spolu 5 let, mám už jiné hodnoty. Takže bych to opravdu shrnula tím, že je na člověku, jak se s tím popere.
Budu ti držet pěsti, ať se rozhodneš jakkoliv.

Děkuji vám všem za odpovědi. Právě že tlustou čáru za tím udělat nedokážu. Jak reagoval? Já mu to sdělila tónem, jako že o tom vím na 100% a řekla jsem mu i detaily. On nedělal žádné scény, nevymlouval se, neptal se, jak jsem to zjistila, neříkal nic, proč to vytahuju až teď. Prostě to jen suše přiznal, ale že už to je pryč a že ho to mrzí. Prostě to vůbec dál neřešil. Žádný udělal jsem chybu, miluji tě, nechtěl jsem ti ublížit. Postavil se k tomu docela chladně stylem, no a co, tak jsem si užil jinde, je to už dávno. Že se ale kvůli tomu celý půlrok trápím, na to pokrčil rameny. Rozejdu se s ním, tohle neustojím

janicka79
V tomhle se asi moc radit nedá. Pokud máš pocit, že už mu nikdy nebudeš věřit, tak bych to ukončila, protože vztah bez důvěry nemá smysl.
Já jsem taky zažila takovou nevěru a rozhodla jsem se ji odpustit a tak po měsíci už jsem si na nic nevzpomněla. A to je potřeba, pokud se rozhodneš to odpustit, tak nemužeš mu to neustále připomínat, obviňovat ho, něco mu zakazovat, protože by ten vztah stejně nebyl funkční. A odpustit neznamená jen to, že se s ním nerozejdeš, ale že mu to opravdu odpustíš, sama pro sebe. Navíc pokud to bylo opravdu jednou tak to byl jen úlet, kterým bych si hlavu nelámala. Pokud jsou spolu dva lidé dlouho, tak mi přijde přirozené, že mají sexuální touhu i jinde, a pokud je to nevěra opravdu jen o sexu, tedy že by to nebylo o tom, že by s tebou jako partnerkou byl nešťastný, tak o nic nejde. Já jsem v tomhle trochu jako chlap, a umim si představit, že i kdybych byla ve spokojeném vztahu s člověkem, se kterým mě pojí láska, tak čistě po té sexuální stránce někde ulítnu. A myslim, že někdy to může vztahu i prospět.
Tak hodně síly

No, tak to už moc v pořádku není. Tady asi bude potřeba důkladnější rozhovor, a narovinu bych se ho zeptala, zda tě ještě miluje a má o váš vztah zájem. Pokud se znovu bude vykrucovat, tak bych mu řekla sbohem. Konce jsou smutné, ale je lepší být(na čas) sama, než ve vztahu, který nefunguje.

JuliJuli: Tak v tomhle máme rozdílný pohled na věc. Já se přes tohle bohužel nedokážu přenést I kdybych za tím udělala tlustou čáru, pořád by ve mně byl strach, že to udělá znova, že až bychom třeba měli děti, že mě kvůli jiné opustí. Rozejdu se s ním, moc mě to mrzí, ale nedokážu s ním být dál.

janicka79
Ano, pokud to opravdu nedokážeš mu odpustit v pravém slova smyslu, tak rozchod je nejlepší řešení. Navíc ta jeho reakce taky o něčem svědčí. Takže hodně síly, přeji ti, aby sis zachovala důstojnost, a aby ses v rozumném čase z toho rozchodu vzpamatovala a našla někoho se stejným postojem ke vztahu. Opouštět někoho, koho miluješ je těžké, ale ten vztah by tedy už stejně nefungoval.

Holka zlatá , tak to ukonči. Je to těžké, ale udělej to. Hodně sil.

janicka79
taky ti přeju hooodně síly,musí to být moc těžké,ale sama víš že to udělat musíš,tak to udělej....držím pěsti

Já bohužel osobní zkušenost mám-podváděná manželka- HRŮZA, DĚS A UTRPENÍ.Bylo to k nevydržení a to jsem měla nemocnou dceru.Rozvedla jsem se a byl klid, ale on se stále vracel a žadonil, klečel na kolenou.Já už nechtěla a pak jsem podlehla.Můžu za sebe říct, že ho miluju, ale, když mu pípne mobil mám srdce až v krku.Příjde z práce o chvíli déle a já jsem nervozní, je zamyšlen a já už vidím kde co.Je to děs.Nedávám to jemu najevo, ale v sobě opravdu trpím a trápím se.Nedávno mi kamarádka, které se svěřuji řekla to je hrozný jak žiješ to je lepší být sama než se takhle týrat.Už nikdy neuvěříš i, kdyby se dušoval až za hrob ta nedůvěra tam je, a, když to udělal jednou kdoví kdy to udělá podruhé.I, když já pevně doufám, že podruhé už ne.

Porozchodová "deprese" trvá pár měsíců, kdežto nedůvěra tě bude provázet po celý život s ním. Když máš v lednici hovězí, můžeš se těšit sebevíc, že si z něj uděláš svíčkovou, ale jakmile zjistíš, že je zkažené, nezbývá ti, než ho vyhodit. (neťukejte si na čelo, takhle to vnímám já ) zkrátka tvůj partner není tím, ve kterého jsi věřila. A ostatní podstatné věci už tady holky rozebraly.

Tebe více mrzí jeho reakce na objevenou nevěru, než nevěra samotná, co?
Komunikace je základ.